Soutěž o královnu krásy upadá. Nezadržitelně?

Ideál krásy očima těch, které chtějí získat korunku v soutěži o českou miss? Soudě podle medailonků letošních finalistek tradiční soutěže o královnu krásy jsou to kromě vizuální „dokonalosti“ záliba v cvičení, touha naučit se anglicky a být jako Taťána Kuchařová (jediná Češka oceněná titulem Miss World). Trochu málo na to, aby se i více než čtvrt století od prvního ročníku klání rozhodly velké finále sledovat ony miliony diváků jako na počátku 90. let minulého století...

A tak snad ani není divu, že se dívky při castingu objevily v lednu v pražském metru pouze v plavkách. „Česká miss a její tradiční formát v zájmu veřejnosti upadá. Lidi ji brali jako přežitý koncept,“ uvedla pro Index LN současná jednatelka soutěže Eva Čerešňáková. „My říkáme, že soutěž je celoroční, dívky propagujeme na sociálních sítích, vše natáčíme, budeme spouštět kanál Česká miss TV, lidi vtahujeme do děje pohledem do backstage, hlasují a spolurozhodují.“ Novým konceptem, připomínajícím další z mnoha reality show, chce Čerešňáková spolu se svým partnerem Martinem Ditmarem oživit soutěž, jejíž pověst je více než nahnutá. A přilákat diváky zpět k obrazovkám. Jenže...

Zatímco v 90. letech se sledovanost miss pohybovala kolem čtyř milionů diváků, dnes už souboj o korunku netáhne. Co možná stačilo k uspokojení voyeurské touhy v dobách po pádu totality, při současném zahlcení permanentně dostupnou erotikou na internetu prostě nestačí. Koncept se od roku 1989 více méně nezměnil a drží se ohraného scénáře: promenáda v plavkách, volná disciplína. Po předání korunky následuje rok kralování, během něhož „misska“ stihne založit charitativní nadaci a nafotografovat titulní stránku nejčtenějšího lifestylového magazínu v zemi.

A navíc: v osobních medailoncích si jsou dívky fádně podobné, postrádají jiskru a vlastně ani divákům nedávají důvod, proč by měli fandit právě některé z nich. Výraznější pozornost médií si pak vlastní ceremoniál předávání korunky vyslouží jen tehdy, kdy miss nedopatřením ukáže víc, než by měla, nebo se při vyhlašování trapně zamění obálky...

Kde je nějaký přesah, kde jsou témata 21. století, která by moderní soutěž krásy mohla nastolovat, nebo alespoň na ně upozorňovat? Přitom takových, která ženy či obecně společnost pálí, je spousta, namátkou třeba genderová nevyrovnanost v zaměstnání, nízké zastoupení žen v politice, podmínky žen pracujících v oděvním průmyslu.

Namísto toho jen další dívky s dlouhými vlasy a potenciální sousta pro bulvár... Že to jde i jinak, již v soutěžích o nejkrásnější dívky a ženy ukázalo několik příkladů ze zahraničí. Ve Spojených státech třeba minulý rok vyhrála korunku královny krásy Erin O’Flahertyová, která se otevřeně přiznala k homosexualitě. Semifinalistkou soutěže v Minnesotě byla loni Halima Adenová, jež k večerním šatům oblékla hidžáb (muslimský šátek zakrývající krk i vlasy) a promenádu v plavkách prošla v burkinách. Lena Bröderová, německá miss z roku 2016, se pro změnu odmítla vzdát kariéry učitelky domácích prací a náboženství ve prospěch modelingu. Roli missky oficiálně plnila jen rok, než korunku předala další vítězce a vrátila se na základní školu v Münsteru...

Podobná témata, více či méně kontroverzní nebo jen vybočující z normálu a nastolující otázky, se v Česku neobjevují.

Miss nebyla vždy v plavkách

Soutěž o královnu krásy má přitom i u nás na co navazovat. Tu první totiž Češi měli již v roce 1910 ještě za Rakousko-Uherska. Pod titulem Ideální dívka Čech se jí stala Růžena Brožová, s kulatým až dětským obličejem a mandlovýma očima. Za organizací stáli Francouzi žijící v Čechách a v porotě zasedal i malíř Alfons Mucha. Ten spolu s dalšími členy poroty vybral krásku ze zaslaných fotografií.

Tehdy ani ne dvacetiletou Brožovou chtěli francouzští rodáci poslat do soutěže ve své domovině. Žádost zaslaná na pražský magistrát s prosbou o přispění na reprezentační oděv české královny krásy byla zamítnuta, proto se organizátoři museli na dívčiny šaty složit sami. Na Velikonoce však časopis Zlatá Praha psal o dívce „v rozkošném slováckém kraji“, které se na lidové slavnosti Mi-Careme v Paříži dostalo nečekaného obdivu. V krajkovém límečku, čepci a bohatých rukávech titul královny krásy znovu obhájila i mezi francouzskými finalistkami. O Růženě Brožové tehdy psala periodika jako Le Petit Parisien i Le Figaro a zájem o ni projevila česká divadla. Dívka se však vrátila na rodnou Moravu, vdala se za filologa Antonína Opravila a zemřela v roce 1976 ve věku 84 let.

Více toho víme až o Alžbětě Štrkulové z Košic, která se roku 1967 stala československou Dívkou roku. Studentka přírodovědecké fakulty a později televizní hlasatelka se po získání korunky stala filmovou herečkou, jež se objevila ve filmu Tri dcéry Štefana Uhra. V 90. letech následně žila několik let v USA, odkud pro slovenskou televizi Markíza natočila několik vstupů z předávání filmových Oscarů, a v roce 1997 dokonce moderovala soutěžní přenos Miss Universe na Havaji.

Novodobé podnikání s krásou založil až Miloš Zapletal, jehož první královnou krásy se v dubnu 1989 stala Ivana Christová (tehdy jako Miss Československé socialistické republiky). Formát soutěže se od té doby příliš nezměnil. Výrazný rozdíl lze vidět snad jen ve výhrách, které královny krásy dostávají. Zatímco dnes je standardem pro vítězku automobil a roční pronájem bytu na pražském předměstí, Christová před 28 lety vyhrála svatební šaty a šicí stroj.

S wrestlerem u soudu

S novodobou soutěží krásy se od 21. století pojí další téma: majetkové poměry a diskutabilní vlastníci (viz Novodobá Miss). První kontroverzí byl vznik konkurenčního projektu Česká miss, za nímž stála bývalá Zapletalova výherkyně z roku 1991 Michaela Maláčová (dnes Bakala). Česko tak od roku 2005 mohlo sledovat hned dvě soutěžní klání o nejkrásnější dívku. Později se podnikatel Zapletal z organizování původního projektu stáhl a majitelem se stal Jan Moťovský. Ten se však po pár měsících ztratil v jižní Francii a byl prohlášen za nezvěstného. Miss ČR zcela zanikla před sedmi lety, když Maláčová oba projekty sloučila.

Dnes je miss tématem i soudních sporů o ochrannou známku. Jednateli společnosti Česká miss jsou nyní Eva Čerešňáková, Martin Ditmar a Petr Kozáček. Sama Čerešňáková je vicemiss z roku 2007, která následně zastávala marketingové a PR pozice. Ditmar vlastní hotelový butik Villa Memories nebo mobilní aplikaci Detoxme, v minulosti na český trh uváděl prodejny Lidl. S podnikatelem Ernestem Domdonim se však soudí o ochrannou známku, kterou ze společnosti vyvedla bývalá minoritní jednatelka Marcela Krplová.

Domdoni je wrestlerem srbského původu a jediným jednatelem firmy Zeem store, jež se podle obchodního rejstříku specializuje na opravu silničních vozidel a provádění staveb a vlastní i ochrannou známku Česká miss. Redakci Indexu LN se s Ernestem Domdonim spojit nepodařilo, podle svých zástupců však chce, aby se soutěž pod vedením Čerešňákové a Ditmara letos nekonala. Rád by též pozvedl úroveň soutěže, sám ji však nemá v plánu organizovat.

S novým konceptem Čerešňákové a Ditmara se neumějí sžít ani některé účastnice a porotci a se soutěží, která podle nich nesplňuje očekávané standardy, nechtějí mít nic společného. „Snila jsem o České miss, která byla dřív. Tahle reality show není pro mě,“ řekla v dubnu jedna z dívek Mirka Pikolová. Projekt také ztratil tradiční porotkyni Simonu Krainovou i televizi Prima, která finálový večer soutěže neodvysílá.

„S vedením soutěže jsme se shodli, že šest let vzájemné spolupráce bylo velmi úspěšných, ale že nyní bude pro obě strany prospěšné jít každý svou cestou. Televize se nyní mnohem více zaměřuje na klasickou vlastní tvorbu, a tím pádem i celková skladba a charakter našeho programového schématu jsou nyní jiné,“ řekl v březnu médiím generální ředitel Prima Group Marek Singer.

Krainová, důležitá tvář soutěže Česká miss, se odvolala na ztrátu prostoru v televizním programu. „Na základě změn podmínek jsem odstoupila,“ vysvětlila modelka, podle níž je klasická miss již zastaralý formát.