O soutěžích miss si můžeme myslet ledacos, ale i ten, kdo nahlíží tento fenomén s despektem, zřejmě uzná, že Česká studentská unie překročila přijatelné meze.
Unie se rozhodla uspořádat pro studentky padesáti českých univerzit (soukromých i veřejných) soutěže o univerzitní královnu krásy – počet škol uvádíme dle informace ředitelky soutěže Terezy Melichové. Vytvořila proto padesát webových stránek, pro každou univerzitu zvlášť (jeden z webů lze prohlédnout zde), na nichž jsou k nalezení fotografie soutěžících studentek z té které univerzity. Kdo má zájem, může vstoupit do profilu konkrétní dívky a dát hlas své favoritce.
„Sexy“ fotky za úplatu
Až potud nic neobvyklého. Problém soutěže začíná právě u profilů dívek (bude jich celkem určitě několik stovek). Na každém můžete nejen hlasovat, ale také si bez poplatku prohlédnout fotografie dané dívky nadepsané buď heslem „sympatická“, nebo „sebevědomá“. A pak je tu třetí fotografie s nadpisem „sexy“ – ta už ale veřejná není. Za zhlédnutí těchto fotografií všech dívek musíte zaplatit, a to padesát korun za dva dny prohlížení, sedmdesát devět korun za tři dny prohlížení nebo devadesát devět korun za čtyři dny.
Za zhlédnutí „sexy“ fotografií studentek je nutno zaplatit, v pravidlech soutěže o tom však není ani zmínka...Když ČESKÁ POZICE zaplatila padesátikorunovou částku, zjistili jsme, že se pod „sexy“ fotografií neskrývá nic neobvyklého – pravidlem jsou takřka stejné typy fotografií (nijak pornografické, ani vulgární – ve zjevném smyslu), jaké jsou k vidění v kategoriích „sympatická“ a „sebevědomá“. Zaplacením se však návštěvníkovi naskytne ještě jedna „výhoda“: může kontaktovat soutěžící dívku, protože získá možnost „poslat zprávu soutěžícím“, jak stojí v lákavém formuláři, který se objeví předtím, než zaplatíte požadovanou sumu například formou SMS.
Neskrývaný obchod se „sexy“ fotografiemi vypadá ještě zajímavěji, pokud se na tuto specialitu projektu zeptáte některé soutěžící. ČESKÁ POZICE kontaktovala jednu z původních účastnic soutěže (následně se ze soutěže odhlásila), a to Gabrielu Raškovou z České zemědělské univerzity. Své přihlášení popsala jednoduše: vyplnila přihlašovací formulář a nahrála žádané fotografie. O tom, že by se některé z nich mohly v rámci soutěže „prodávat“, netušila.
Z debaty s Gabrielou Raškovou taktéž vyplynulo, že organizátor soutěže si nijak neověřoval, zda fotografie nahrála skutečně Gabriela Rašková, nebo někdo jiný – z registračního formuláře je přitom zjevné, že přihlásit hypotetickou studentku mohl vlastně kdokoli. Formulář vyžaduje jméno, příjmení a další nikterak specifické údaje, dále e-mail a telefon (u telefonu je výslovně uvedeno, že je „pouze pro organizační účely v případě výhry“). Nic více.
V pravidlech o zpoplatnění ani zmínka...
Pravidla soutěže o potenciálním peněžitém zpřístupňování fotografií dívek nic nepraví. V článku VII., písmeno tři (lze si povšimnout, že v pravidlech chybí článek VIII.), stojí jen věta: „Účastnice soutěže za podmínek uvedených výše uděluje souhlas se zpracováním a zveřejněním svých poskytnutých fotografií, a to za účelem realizace soutěže.“ Můžeme ale výdělek na studentkami poskytnutých fotografiích chápat jako „účel realizace soutěže“? Organizátor ho tak třeba i chápat mohl, nicméně dívky to tak pochopit mohly těžko…
Je zřejmé, že studentky musely počítat s tím, že jejich takzvaná „sexy“ fotografie může být veřejně přístupná, viditelná, těžko z toho však mohly dovodit, že by tento typ fotografií měl sloužit jako sexualitou podbarvené lákadlo na zisk peněz od uživatelů internetu (ikona, na kterou je nutno kliknout, pokud chcete „sexy“ fotografie zhlédnout, má explicitní erotický charakter).
Právník Gabriel Talaga z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners spatřuje v této věci jednoznačné porušení práv studentek pořadatelem:
„Účastnice soutěže by měly provozovateli poskytnout svůj souhlas k tomu, aby mohl zhlédnutí fotografií komerčně využít, tedy je například zpoplatnit. V obchodních podmínkách zveřejněných provozovatelem na internetu ale takový souhlas dostatečně specifikován není. Případy využití fotografie bez souhlasu jsou zpravidla porušením osobnostních práv, které chrání občanský zákoník. Jestliže provozovatel soutěže využil fotografie bez souhlasu, nebo nad jeho rámec, studentky se mohou soudně domáhat toho, aby provozovatel od tohoto jednání upustil a odstranil následky takového zneužití. K tomu mohou požadovat i přiměřené zadostiučinění, například omluvu či finanční náhradu.“
A ještě ani to není všechno. Jihočeská univerzita už například na svém oficiálním webu jednoznačně odmítla, že by se na soutěži Miss JČU, pořádané Českou studentskou unií, jakkoli podílela. V prohlášení mimo jiné stojí: „Soutěž ,Miss JČU‘ byla založena ČeSU bez vědomí a souhlasu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.“
Zástupce pořadatele: Nic neprodáváme
ČESKÁ POZICE kontaktovala ředitelku soutěže Terezu Melišovou. Ta v telefonickém rozhovoru nejprve přesvědčovala, že studentky o možnosti zpoplatnění přístupu některých fotek v průběhu soutěže byly informovány. Odvolávala se na pravidla soutěže a na minulý ročník, následně si ale vyžádala možnost odpovědět ještě e-mailem.
V něm již byla lakonická. Na dotaz, zda byly studentky informovány o možnosti prodeje jimi nahraných fotografií, odvětila: „Fotografie v rámci soutěže nejsou prodávány, máte mylnou informaci.“ Už ale nedopověděla, že si lze koupit přístup (nikoli tedy koupit fotografii samou) k „sexy“ fotografiím. Na doplňující dotaz ČESKÉ POZICE, zda je mylné i tvrzení, že některé fotografie jsou přístupné jen za poplatek, už ředitelka nereagovala.
Dále Tereza Melichová konstatovala, že „probíhá ověřování studentek administrátorem soutěže, na základě emailu a telefonu“. Což je však v rozporu s tvrzením v registračním formuláři, v němž se praví, že telefon je uváděn „pouze pro organizační účely v případě výhry“, ale i s tvrzením studentky Raškové, jíž přišel jen všeobecný potvrzující e-mail, který má ČESKÁ POZICE k dispozici. Žádné ověřování touto formou neproběhlo.
Závěrečná otázka proto může znít: Je soutěž krásy, kterou pořádá Česká studentská unie, stále ještě soutěží krásy, jakkoli kontroverzní je takové soutěžení, nebo je to už spíš tak trochu fiktivní výdělečný podnik, v němž studentky figurují coby obchodní artikl?
