Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Soudružku Semelovou potřebují všichni, jen se to bojí říct

  15:46
Případné obvinění komunistické poslankyně za její výroky v únorovém Hyde Parku na ČT se na pár týdnů odkládá. Dle krajského státního zastupitelství je třeba požádat o názor znalce, který posoudí sporné výroky například o justiční vraždě Milady Horákové.
Marta Semelová.

Marta Semelová. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Poté, co mluvila v České televizi o ruské invazi v roce 1968, která podle ní nebyla v žádném případě okupací, nýbrž internacionální pomocí, nebo také o procesu s političkou Miladou Horákovou, kdy zapochybovala, že přiznání Horákové ve vykonstruovaném procesu bylo vynucené, byla na Semelovou podána dvě trestní oznámení. Jak v úterý zjistil server Lidovky.cz, žádost o vydání komunistické poslankyně k trestnímu stíhání zatím není akutální. „Závěr je takový, že je třeba ve věci nejprve vyžádat znalecký posudek,“ řekl Lidovkám.cz brněnský státní zástupce Jan Petrásek.

Kdo je Marta Semelová a jak její výroky rezonují nejen mezi jejími spolustraníky, se ČESKÁ POZICE pokusila zmapovat již před aktuálním posunem v kauze, na jejímž konci by se poslankyně mohla stát historicky první, kdo v Česku stane před soudem za šíření komunistické ideologie.

Kdo je Marta Semelová

Kdo by v Česku neznal komunistku Martu Semelovou? Od roku 2010 je poslankyní, ještě o čtyři roky déle zastupitelkou hlavního města Prahy, je vášnivou recitátorkou Stanislava Kostky Neumanna a zpěvačkou Internacionály a hlavně je vášnivou amatérskou historičkou.

Kdyby Marta Semelová vášnivou historičkou nebyla, tak by popravdě řečeno bývalou učitelku na pražské základní škole neznal takřka nikdo. Jen svým historickým exkurzům – například u hrobu Klementa Gottwalda, kdy pronesla, že období po únoru roku 1948 „nebylo zločinným režimem, ten nastal až po listopadu 1989“ – vděčí za svou proslulost. Jinak je vlastně Marta Semelová nezajímavá.

Mediální sláva

O její poslední chvíle mediální slávy se 13. února tohoto roku postaral Bohumil Klepetko a jím moderovaný pořad České televize Hyde Park. Semelová v něm semlela všechno, co se už dopředu dalo čekat, že semele, a na co se jistě těšil nejen sám moderátor: okupaci z roku 1968 nazvala pěkně postaru internacionální pomocí, ocenila nedávno zesnulého Vasila Biľaka a o Miladě Horákové řekla, že se u soudu přece přiznala. Že byla ke svým přiznáním Milada Horáková přinucena? O tom Semelová pochybuje.

Marta Semelová v Hyde Parku na ČT24 divákům nedokázala odpovědět ani na otázku, zda se žije lépe v Severní nebo Jižní Koreji. Všude jsou prý problémy.

Natěšený divák dostal díky Hyde Parku očekávanou show, jenže tím to neskončilo, minimálně pro čtyřiapadesátiletou Semelovou; ta si totiž svým vystoupením vysloužila trestní řízení. Její výroky zvedlo brněnské městské státní zastupitelství. „Nejde jen o výrok ohledně Milady Horákové. Předmětem prověřování je v podstatě celé její vystoupení v Hyde Parku. Mou pozornost nepochybně upoutaly i výroky Marty Semelové týkající se počtu osob perzekvovaných komunistickým režimem, její hodnocení činnosti Státní bezpečnosti atd.,“ řekl ČESKÉ POZICI dozorující státní zástupce Jan Petrásek. Politička ohledně svých výroků podala koncem dubna na policii vysvětlení.

Expert na extremismus Miroslav Mareš z brněnské Masarykovy univerzity prověřování Semelové vítá. Proč? „Z hlediska existující legislativy je to zcela v pořádku. V obdobných kauzách, které se týkaly pravicového extremismu, už státní zastupitelství i soudy jednaly. Proč dosud nebyly ochotny zabývat se krajně levicovou částí politického spektra a aplikovat i na ni platné zákony?“ Marta Semelová by podle dostupných informací byla prvním člověkem, který by předstoupil před soud v souvislosti s levicovým extremismem. Stane se opravdu takovým precedentem?

Semelová odmítla Lidovým novinám setkání nad daným tématem a odmítla rovněž odpovědět, byť pouze e-mailem, na jakékoli otázky k tématu. Pouze nám opakovaně napsala: „Děkuji za nabídku, nemám zájem.“ Podívejme se tedy, co nám o političce i k jejím výrokům řekli jiní.

Bobřík mlčení

Zjistit o Martě Semelové cokoli bližšího je v podstatě nemožné. Dříve učila na jedné pražské základní škole. Když ČESKÁ POZICE oslovila tamní ředitelku Hanu Bolfovou, nepořídila. Ředitelka Bolfová se o Semelové odmítla bavit a pouze několikrát zopakovala, že komunistická poslankyně už u nich na základní škole neučí a že ona má s médii špatnou zkušenost. Tečka.

V mlčení nenalezly zalíbení pouze Semelová a ředitelka Bolfová. ČESKÁ POZICE hovořila s několika poslanci KSČM a i oni, jakmile padla řeč na Martu Semelovou, rázně jako na povel končili hovory. Komunisté se o tématu „Semelová“ nechtěli bavit, a to bez rozdílu. Momentálně je pro své soudruhy zřejmě naprostým tabu…

Poslankyně KSČM Marta Semelová na pražském Výstavišti.

Předseda komunistické strany Vojtěch Filip ČESKÉ POZICI řekl: „Když je něco záležitostí orgánů činných v trestním řízení, tak to nekomentuji. Nebudu do toho zasahovat.“ Poslankyně Kateřina Konečná: „Nebudu to komentovat, nezlobte se.“ Další poslanec Zdeněk Ondráček: „Komentovat Semelovou nechci. Je to moje právo vám neodpovědět, nebo není?“ A Stanislav Grospič dokonce začal po dotazu na Semelovou mluvit cosi o zraněném kolenu a přítomnosti v ordinaci, přestože to byl sám Grospič, kdo ČESKÉ POZICI volal, když měl zmeškaný hovor…

Zuzka Bebarová-Rujbrová nejprve ČESKÉ POZICI pověděla, že pořad v Hyde Parku neviděla, neslyšela, až pak – jako jediná z komunistů – přece jen sdělila alespoň něco: „Marta Semelová je ve svých vyjádřeních ostřejší a popisuje spíš světlejší stránky minulého režimu.“

(Mimochodem: když autor textu před pár dny navštívil 2. anarchistický festival knihy, o Martě Semelové a jejím vystoupení v Hyde Parku hovořil s mladým mužem, který se představil jako spoluorganizátor anarchistického festivalu. Bezpochyby levicově zaměřený mladík mu řekl: „Semelovou vlastně neznám, Hyde Park jsem neviděl, nevím, co je zač ten pořad. Nezajímá mě nějaká kampaň v médiích.“)

Užitečný idiot

Mediální rej, který vypukl po odvysílání Hyde Parku se Semelovou, a na straně druhé hluboké mlčení komunistů-spolustraníků má paradoxně identický kořen: oba dva tábory využívají Martu Semelovou (její ideologické plkání) jako svého druhu výhodného užitečného idiota – jako vždy funkční hlásnou troubu.

Komunisté typ „Semelová“ potřebují, protože jim umožňuje oslovit nikoli nepodstatnou část antisystémových voličů, které zrcadlí, reprezentuje. Ne náhodou Semelová získala ve volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy nejvíce preferenčních hlasů ze všech kandidujících komunistů. A v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny ji s preferenčními hlasy v Praze předstihl pouze Jiří Dolejš – další stejně směšný symbol jako Semelová, tentokrát typ věčně mladého (byť je pouze o rok mladší než „věčně stará a stalinistická“ Semelová), reformního, byť už šedinami dost ověnčeného komunisty.

Nekomunistická veřejnost dogmatickou stalinistku Martu Semelovou (a pár dalších) potřebuje také – pro potvrzení vlastní identity.

Jak lehké je po pár minutách poslechu této paní tvrdit, že komunisté jsou stále stejní, nereformovatelní, nepřijatelní, odpudiví a zločinečtí? Když slyšíte Semelovou, je všechno jasné i tomu poslednímu – rozum člověk nepotřebuje, aby rozpoznal ideologickou prostotu této komunistické poslankyně. Otázka obžaloby Jednou věcí je však mlčení komunistů a mediální poptávka po nechutnostech Marty Semelové, druhou je otázka případné obžaloby. Paragrafy 403 až 405 trestního zákoníku se přirozeně nabízejí. Jejich názvy zní: Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka a Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Paragraf 405 dokonce explicitně zmiňuje ospravedlnění či schvalování „komunistického genocidia“, nejen nacistického.

Kluzké svahy...

Když však budeme kriminalizovat názory na minulost, neocitáme se až příliš blízko tomu, čemu lze s odkazem na anglosaskou literaturu říkat slippery slopes, tedy kluzké svahy? Jinými slovy: kde je hranice, za níž budeme všechny výroky kriminalizovat, a kdo ji určí?

Podle Jana Petráska z brněnského městského státního zastupitelství je nesmírně zajímavé, že otázka, kterou on samozřejmě chápe jako relevantní, padá až v okamžiku potenciálního trestního stíhání komunistky Semelové: „Proč jsem ji neslyšel, když jsem zvedl kauzu vydání knihy Adolf Hitler. Projevy?“

Je tu Petráskem naznačený dvojí metr, mírnost vůči komunistickému radikalismu? Například Pavel Novák, mluvčí iniciativy ProAlt, jež je spojená vesměs s levicovou částí spektra, v souvislosti s výroky v Hyde Parku ČESKÉ POZICI řekl: „Věty Semelové jsou hloupé a jednostranné. Že by ale patřily k soudu? Nemyslím si to.“

Patří pak k soudu například popírači nebo schvalovatelé holocaustu, což se normálně děje?

Zpět ale ke kluzkým svahům. Kluzkost svahů je totiž de facto tím, o čem napsal ČESKÉ POZICI filozof Václav Bělohradský: „Výroky o minulosti jakéhokoli typu nemohou byt cenzurovány. V této souvislosti upozorňuji na texty jako Neprůhledná Milada Horáková aneb Osud vyzvědačky nebo Jak dalece spolupracovala Milada Horáková s nacisty jakéhosi Jana N. A. Berwida-Buquoye, jež jsou běžně dostupné na internetu. Zdají se mi z mnoha hledisek, včetně toho morálního, mnohem nepřijatelnější, a přesto nevyvolaly žádný odpor.“ Bělohradského postřeh je trefný. Berwid-Buquoy, jenž sám sebe označuje za mezinárodně známého politologa, ve zmíněných textech spojuje Miladu Horákovou s nacisty, popisuje ji jako obdivovatelku německého národního socialismu, nepokrytě mluví o její pravděpodobné spolupráci s gestapem a naznačuje i to, že Horáková vůbec nebyla po svém procesu popravena. Proč v tomto případě nekonají orgány činné v trestním řízení?

A nejenže si Buquoye nevšímají orgány činné v trestním řízení. Server ParlamentníListy.cz na svých stránkách pod titulkem Překvapující úvaha historika: Milada Horáková možná nebyla popravena dokonce bere tohoto muže zcela vážně, cituje ho jako relevantní pramen.

Marta Semelová (KSČM) v tramvaji.

Proč pan Berwid-Buquoy může své nechutnosti říkat či psát, zatímco Semelové reálně hrozí, že bude trestně stíhána? Odpověď Václava Bělohradského: „Její výroky vyvolaly ,rozhořčení‘ jen proto, že je komunistka.“ Má pravdu? Po přečtení Buquoyových elaborátů o Horákové se filozofův závěr, jenž je očividně v značném napětí s názorem žalobce Petráska, jeví jako prosté faktum, nic více, nic méně.

O rozmazanosti hranic píše na webu A2 i Ondřej Slačálek z Ústavu politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V článku Vědecký antikomunismus bez problémů připouští debatu na téma, zda Marta Semelová naplnila skutkovou podstatu paragrafu 405 (výrokem o Horákové v Hyde Parku), ale současně se ptá, zda „není porušením tohoto paragrafu obhajování, ba oslavování ukrajinských banderovců a opomíjení faktu, že zmasakrovali zhruba 50 tisíc polských civilistů“.

Je, nebo není obhajoba banderovců porušením paragrafu 405? Může dnes vystoupit historik a pokusit se objektivizovat pohled na banderovce? Může podrobit náš pohled na banderovce revizi, a stát se tak revizionistou, nebo se svým potenciálním revizionismem dostává do konfliktu se zákonem a jeho paragrafem?

Případ Bandera

Historik David Svoboda v souvislosti se situací na Ukrajině pro server Aktuálně.cz před několika týdny celkem relevantně, a nikoli mainstreamově, hovořil  o ukrajinském nacionalistovi Stepanu Banderovi, očistil ho od banderovců, s nimiž spolupracoval jen po jistý čas (než sám skončil v koncentračním táboře), a nazval ho rytířem smutné postavy. Co s tím? Není Bandera spíš temným rytířem, když po nějaký čas spolupracoval – byť třeba sebevíce pragmaticky – s hitlerovským Německem?

Copak neexistuje například Banderovo servilní provolání ukrajinské státnosti z roku 1941, kterým chtěl Ukrajinu začlenit do Hitlerem budovaného „nového řádu“? Nejsme na těch kluzkých svazích až příliš? Naše normalizace A u kluzkých svahů ještě na chvíli zůstaňme. Jan Cholínský v Konzervativních listech (a rovněž v časopise vydávaném státem zřízeným Ústavem pro studium totalitních režimů Securitas Imperii) poukazuje na přednášku ředitele ústavu hospodářských dějin na Filozofické fakultě UK Michala Pullmanna, kterou přednesl zhruba před rokem na Dnech vědy.

Cholínský píše, že Pullmannova přednáška vycházela z tezí, že „vláda KSČ v době takzvané normalizace de facto umožňovala občanům rozsáhlou seberealizaci“, a protože „KSČ a její ideologie umožňovaly občanům hojné uspokojování jejich individuálních kulturních potřeb, většinová společnost považovala normalizační režim za svůj a osvojila si také jeho ideologii, s níž se ztotožnila“.

A pokračuje, že je nutno jednak odmítnou tyto teze, ale hlavně, že přednáška je v rozporu s paragrafem 405 trestního zákoníku – stejným paragrafem, pro který může být trestně stíhána Marta Semelová! Směšné – stejně směšné, jako kdyby podobný ideolog jako Jan Cholínský (jen z druhé strany politického spektra) chtěl trestně stíhat jiného historika Davida Svobodu za revizi přístupu k Stepanu Banderovi… Přestat s kriminalizací Kde se na kluzkých svazích kriminalizace názorů o minulosti zastavíme?

  • U obhájců čarodějnických procesů, u popíračů nebo schvalovatelů holokaustu, u nakladatelství Guidemedia, které vydalo v roce 2012 knihu Adolf Hitler. Projevy?
  • U Marty Semelové, která mluví o přiznání Milady Horákové, aniž by zmínila tu „drobnost“, že bylo vynucené?
  • U Berwida-Buquoye, který říká, že Milada Horáková obdivovala německý nacionální socialismus, a naznačuje spolupráci s gestapem?
  • Nebo dokonce – zcela absurdně – u respektovaného českého historika, který ve své přednášce hovoří o tom, že normalizační systém v Československu požíval značné míry akceptace ve společnosti?

Jak vytěsnit, co nechceme slyšet

A nejde jen o rozmlžení hranic. Marta Semelová jistě může naplnit skutkovou podstatu současného trestního zákoníku – v tom má Miroslav Mareš nepochybně pravdu (i on sám je ale pro větší toleranci k verbálním projevům bez absence přímé výzvy k násilí). Ale co takhle přestat s kriminalizací, a tím pádem s kanalizací radikálních soudů o minulosti? Marta Semelová bezesporu urazila cítění mnoha lidí, ale její názory nevybízely bezprostředně k činu, k násilí. A to není bez významu.

Pokud je společnost dostatečně silná, dokáže si s verbálními nechutnostmi v rámci svobodného diskurzu poradit, a to se zákony i bez nich; prostě a jednoduše – nechutnosti zdravá společnost vytěsní. A nejen to, nechutnosti jí dokonce prospějí: co nás více přinutí připomenout si například statečnost Milady Horákové než hlouposti Semelové nebo Berwida-Buquoye?

Fungující zdravé společnosti Martu Semelovou a jí podobné „popírače“ a vyvolavatele abnormálních diskurzů o minulosti dokonce potřebují pro svůj rozvoj. Pokud však společnost onemocní, zákony kriminalizující pohledy na minulost ji nezachrání; navíc se podobné zákony mohou stát pomůckou, jak vytěsnit to, co vůbec není nechutné, ale to, co nechceme slyšet – například pohled Michala Pullmanna na dobu normalizace.