Lidovky.cz

Současní migranti chtějí jen využívat sociální stát

Evropa

  18:36
Dnešní migrační vlna se neprosazuje vojensky, ani nemá v úmyslu nastolit nové panství, politický systém, a pak ovládat a kořistit. Evropští appeasementoví politici, kteří nevidí, protože vidět nechtějí, jen sledují, zda se migrace z východní a subsaharské Afriky do Evropy vyčerpá a opadne. To se však nestane…
Uprchlíci na italské lodi

Uprchlíci na italské lodi foto: Reuters

Evropou se řadu let valí migrační vlna, jež v současnosti nabývá téměř síly a dopadu stěhování národů. Tisíce uprchlíků z Afriky neznámé identity a pracovního či profesního zaměření dychtí nadiktovat imigračnímu úředníkovi naučenou legendu, aby jim byl udělen politický azyl – třeba v problematickém Řecku.

Jejich úmyslem je prodrat se schengenským prostorem do členských zemí Evropské unie s nejvyšším HDP a ochotou poskytovat benefity v rámci dobrodiní a iluzí o bezbřehých finančních zdrojích a výdajích sociálního státu. Evropa i Česko se tváří, že se nic přelomového neděje. Tak tomu však není.

Jiné než stěhování národů

Tato migrace je jiná než stěhování národů v prvním tisíciletí – Germánů, Hunů či Slovanů z východu na západ, z málo vyspělé a produktivní společnosti do civilizované a bohaté. Někteří byli hnáni jinými – Góti –, jiní hnali jiné, například Huni nebo Avaři.

Dnešní migrace je jiná než stěhování národů v prvním tisíciletí – Germánů, Hunů či Slovanů z východu na západ, z málo vyspělé a produktivní společnosti do civilizované a bohaté

Vikingové se protlačili evropským kontinentem ze severu na jihovýchod i jihozápad a ze severní Afriky se vraceli do Evropy. Arabská islámská expanze cílila na Evropu z obou jejích konců – z Iberského poloostrova i z Balkánu. Invaze Čingischána a jeho následníků směřovaly z asijsko-evropského východu. Všichni tito migranti měli podobný cíl – dobýt území, státy a města a sami v nich hospodařit, eventuálně dobyté území zotročit anebo zatížit daněmi, tributy a jinými pohledávkami. Při migraci používali všemožné vojenské síly svých proto-států, kmenů či kmenových svazů.

Dobývali silou, jíž i vládli svým novým územním a hmotným ziskům. Nahrazovali organizační formy vyčerpaných evropských útvarů vlastními, byť méně rozvinutými zřízeními. Občas je také nedobyli, protože se jim evropské mocnosti a státy účinně postavily na odpor – místy těchto střetů jak pro koho vítězných či tragických byl v roce 732 Tours, v roce 1241 Lehnice, v roce 1526 Moháč či v roce 1683 Vídeň.

Sovětská dobyvačná vlna v letech 1945 až 1949 cílila nejen na velmocenské postavení a bezpodmínečné ovládnutí území, ale byla i přípravou na další expanzi až k Atlantiku a zavedení vlastního řádu. Její přibližné rozsahy dohodli světoví vůdci v Teheránu v roce 1943 pro Evropu a do jisté míry i pro Blízký východ. A platí to dodnes.

Chybné srovnání

Již několik let do Evropy proudí kvalitativně odlišná migrace – především africká, a nikoli ve formě jiných států, jejich vládců či náčelníků. Neprosazuje se vojenskou silou, a už vůbec ne koncentrovanou. Nemá v úmyslu nastolit nové panství, jiný systém, a pak ovládat a kořistit. Nechce, aby jejím protivníkem byla silná, křesťansky sjednocená a vojensky mocná Evropa, ale ani vysílená.

Současnou migraci nelze srovnávat s ekonomickou migrací pracovitých a kvalifikovaných Evropanů do Severní Ameriky v 19. a 20. století

Tato současná migrace chce poprvé v dějinách cílovou oblast vysávat využíváním sociálního státu, dekadentních politických a ideologických uspořádání evropských zemí a mudrování neproduktivních, ale vlivných aktivistů všech vyznání. Evropa nemá být mocenskou kořistí, ale jen nositelkou obživy, kdy tisíce úředníků mají distribuovat její HDP až do úplného vyčerpání během několika desetiletí.

Tuto migraci nelze srovnávat s ekonomickou migrací pracovitých a kvalifikovaných Evropanů do Severní Ameriky v 19. a 20. století ani s východoevropskou politickou i ekonomickou emigrací z oblasti za železnou oponou na Západ. Tito přistěhovalci se totiž chtěli integrovat a přispět k prosperitě solidárních hostitelských zemí.

Testování obranyschopnosti

Dnešní migrace, jež míří do rozplizlé Evropy, která není schopná sebeobrany, rozhodovat se a spojit myšlení a akci, chce být jen pasivně sycena, rozprostřít se, nevytvářet a nenarušovat štědrý sociální stát, ale současně diktovat hostiteli své požadavky, korigovat jeho historické uspořádání a žádat, aby se podřídil přinesenému, zejména islámu. Přeje si, aby sociální stát existoval co nejdéle a přizpůsoboval Evropskou unii nepřizpůsobování se, požadavkům, náladám a ideologiím migrantů.

Noví migranti nejsou státotvorní ani produktivní, jen chtějí využívat sociální stát. Nechtějí moc, bohatství, ani ovládat evropské země v historickém smyslu. Naopak moc a státní správu přenechávají na hostitelích. Chtějí pouze používat produkční i systémové schopnosti evropských států a EU, přičemž testují obranyschopnost systému.

Noví migranti pouze chtějí používat produkční i systémové schopnosti evropských států a EU, přičemž testují obranyschopnost systému

Nemají žádnou ústřední moc, ideologii ani strukturu, postupují tiše, zdánlivě chaoticky, ale neúprosně a jejich tlak narůstá. Nejprve se snaží usadit v nejbohatších evropských zemích s efektivním distribučním systémem a poté i v méně ekonomicky atraktivních státech střední a jihovýchodní Evropy.

Tato migrace souvisí i s pokračujícím konfliktem v bipolárním světě, v němž nejde o lidská práva, ale o trasy plynovodů, ropovodů a o narušování stability Evropy. Netýká se ani charity, ani solidarity, ani koexistence neustále klesajícího počtu produktivní a aktivních lidí a rostoucí masy jen konzumujících – sice jen v individuálních dávkách, ale trvale. Tento migrační nápor Evropu příliš nebolí, protože „vše zařídí úředníci, a nějak se to zaplatí“.

Neochota k řešení

Současnou migrační invazi nic neomezuje, protože Evropa má jiné starosti: například protikuřácké zákony, povinná procenta žen ve vedení soukromých firem, nižší objem splachovací nádrže na toaletách či „boj“ s klimatem.

Více než 20 let si Evropa dělá iluzi o politickém zavedení eura a jeho (ne)životnosti, deset let neřeší ekonomiku spoutanou (ne)společnou měnou a růst jejího celkového dluhu, pět let pak nezodpovědnou měnovou, fiskální a (ne)hospodářskou politiku a zadluženost Řeků, kteří se chopili příležitosti k obohacování jedinců i státu na úkor jiných členských zemí EU.

V dnešní Evropě se u jejích politiků rozmohla slepota, hluchota a neochota řešit katastrofický vývoj. Jen rozhovory, summity, okázalá gesta a zachmuřené výrazy.

Vrcholní evropští představitelé nejsou schopní přiznat chybu, řešit ji a napravit. V Mnichově v roce 1938 dva zástupci demokratických zemí, jeden diktátor a jedna parodie na diktátora krátkozrakým alibistickým rozhodnutím přinesli Evropě a světu téměř apokalyptickou budoucnost. V dnešní Evropě se u jejích politiků rozmohla slepota, hluchota a neochota řešit katastrofický vývoj. Jen rozhovory, summity, okázalá gesta a zachmuřené výrazy.

Rčení starověkého Říma „Po nás potopa“ či „Užij si dne“ platí i dnes. Západořímská říše zanikla invazí barbarů v roce 476, Východořímská pak v roce 1453. Na západě přišla temná století, na východě nastolila své panství organizovaná a cílevědomá osmanská moc. Ve třicátých letech 20. století rozhodovali o osudu Evropy stejně přemýšlející vládci, jimž se hroutil ekonomický a společenský řád. Dva kontinentální diktátoři – Hitler a Stalin – si krájeli Evropu, předstírali fungování svých států, ale nic neřešili.

Appeasementoví (usmiřovací) politici si mysleli, že řeší. Jedni se ujišťovali budováním železobetonových bunkrů a linií, druzí doufali, že přes Lamanšský průliv se nikdo neodváží a oba zmínění diktátoři se vzájemně zničí. Italský diktátor Benito Mussolini jižansky neefektivně otevřel kolonii Libyi. Její cestu do situace, kdy v ní nefunguje státu a vládne chaos, otevřeli až v roce 2012 Britové, Francouzi a Američané materiální přesilou a strategickou slepotou – a také africká vrata do Evropy.

Důsledky porodnosti

V roce 1974 tehdejší alžírský prezident Houari Boumédiene vyhrožoval Evropě ideologicky i takticky: „Zalidníme Evropu našimi dětmi. Porazíme bezvěrce dělohami našich žen!“ A to se stalo. Tehdy však ještě šlo o migraci kvůli pracovním příležitostem. Vysoká porodnost arabských imigrantů ale změnila evropskou produktivitu i státotvornost.

Vysoká porodnost arabských imigrantů změnila evropskou produktivitu i státotvornost

Alžírský prezident Boumédiene měl na mysli arabský islám a vysokou porodnost migrujících Severoafričanek, nikoli militantní, nekvalifikované vyznavače islámu bez a ochoty k soužití, kteří přicházejí do Evropy z padlých států východní a subsaharské Afriky. Tomu přihlížejí současní evropští appeasementoví politici, kteří nevidí, protože vidět nechtějí, řeší, co vyřešit nechtějí, a prodlužují agónii eura a eurozóny.

Navíc nechtějí omezit schengenský systém bez národních hranic a odpovědnosti, jejž sami vybudovali. Jen sledují migrační vlnu, zda se vyčerpá a opadne. To se však nestane, protože stále více ekonomických uprchlíků podněcovaných televizními stanicemi, převaděči a dalšími nastupuje na lodě a čluny.

Nepřijatelný mír

Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy v roce 2012 při předchozí vlně africké ekonomické migrace přes Itálii zavedl znovu kontroly na francouzsko-italské hranici. Německo nedávno zavedlo podobné kontroly pod záminkou bezpečnosti mnichovského summitu G7. Itálie a Francie vracejí i ekonomické migranty z Rumunska a Bulharska. Britové v současnosti jednají vytrvale a cílevědomě o omezení nadstandardní unijní (ne)zodpovědnosti v případě osudových rozhodnutí pro Spojené království.

Představitelé českého státu zatím nesouhlasí s navrhovanou redistribucí ekonomických migrantů na základě kvót pro členské země EU. Opozice alibisticky neříká nic zásadního, jen pokrytecky selektuje ekonomické běžence na syrské křesťany a ty ostatní. Syřané jsou nešťastní z války, kterou nerozpoutali, přičemž jejich civilizace trvá více než osm tisíc let. V jejich případě je třeba přiměřená pomoc v nouzi a tísni, nikoli však úplné přesídlení.

Je nepřijatelné, aby náš státník přivezl letadlem z Bruselu „mír pro naši dobu“ na úkor obyvatel České republiky

Jen Češi vědí své o mnichovském diktátu v roce 1938, který si vyslechli s užmoulanou čepicí v ruce. Je třeba se obávat, aby nový „mnichovský traktát“ z roku 2015 nepřinesli domů naši státníci opět s užmoulanou čepicí (či diplomatickým kloboukem) z nějakého zasedání Evropské komise. Výmluva „nešlo to jinak, co jsme mohli dělat“ však není možná.

Současní evropští appeasementoví politici nechtějí migraci řešit, představitelé českého státu však musejí. Je nepřijatelné, aby náš státník přivezl letadlem z Bruselu „mír pro naši dobu“ na úkor obyvatel České republiky.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.