Obří tunel na veřejné finance spojený s fotovoltaickým boomem do roku 2010 by mohl mít své konkrétní viníky. Energetický regulační úřad (ERÚ) vedený Alenou Vitáskovou totiž podal trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli „závažným zjištěním, dle kterých se bývalí zaměstnanci úřadu mohli dopustit nezákonného postupu při stanovení výkupních cen fotovoltaické energie“. Je tedy zjevné, že podezření směřuje vůči bývalému vedení ERÚ v čele s předsedou Josefem Fiřtem.
Podnět na státní zastupitelství je důsledkem auditu, který nechalo zpracovat právě nové vedení úřadu po nástupu Aleny Vitáskové. Podezření se týká trestného činu „zneužití pravomoci úřední osoby“ (dříve „zneužití pravomoci veřejného činitele“).
O tom, že byla podpora solárních elektráren do roku 2010 ve formě vysokých výkupních cen elektřiny nastavena zcela nesmyslně, už dnes prakticky nikdo nepochybuje. Nevinnou obětí se stala fakticky sama fotovoltaika, kterou v českých poměrech zcela zkompromitovaly obří instalace na polích.
Z energetického hlediska nepotřebné instalace, které vyjdou české poplatníky v dlouhodobém horizontu na stovky miliard korun, nesplnily ani svůj „rozvojový“ účel. Dnes stát spíše hledá možnosti, jak rozvoj celého odvětví zastavit.
ERÚ hodlá jakoukoliv podporu fotovoltaiky – včetně malých střešních instalací – stopnout už v roce 2014. Důvodem je, že Česko ve výkonu solární energetiky dosáhne podle národního akčního plánu hodnot, které jsou plánovány až na rok 2020. Stopka by se měla podle Vitáskové týkat podpory ve formě garantovaných cen, byť předsedkyně ERÚ nevylučuje, že stát by mohl hledat jiné způsoby, jak podpořit výrobu solární energie čistě pro vlastní potřebu.
Zároveň nicméně platí, že stát by neměl nikomu bránit v tom, aby si solární panely na střechách umístil na vlastní náklady.
Hlavním viníkem byli podle mnoha dosavadních hodnocení zákonodárci, kteří přijali chybný zákon a včas ho nezměnili
Najde se viník?
Hlavním viníkem zcestné podpory fotovoltaických elektráren v Česku byli podle mnoha dosavadních hodnocení zákonodárci, kteří přijali chybný zákon a včas ho nezměnili. ERÚ na základně výsledku auditu nicméně dospěl k názoru, že viníkem by mohlo být také bývalé vedení úřadu. Výkupní ceny solární elektřiny totiž podle tohoto podezření stanovilo na vyšší úrovni, než ukládal zákon.
Nejasný je údajně i výpočet, jakým bývalé vedení ERÚ k výši podpory dospělo.
Z hlediska zákona bylo klíčovým ustanovením to o patnáctileté návratnosti investice. Ve skutečnosti však stanovená podpora podle výsledků auditu ERÚ umožňovala rychlejší návratnost.
Neřízený fotovoltaický boom ovšem způsobilo také zákonné ustanovení, podle něhož nebylo možné snižovat výkupní ceny z roku na rok o více než pět procent. Z tohoto pohledu není jasné, zda lze klást bývalému vedení ERÚ za vinu i to, že neprosadilo urychlenou změnu zákona.
Není jasné, zda lze klást bývalému vedení ERÚ za vinu i to, že neprosadilo urychlenou změnu zákona
Zločin bez trestu?
Zatím nikdo neodpověděl na otázku, kteří poslanci jsou vlastně za fotovoltaický boom odpovědní. Ti, kteří schválili původní znění zákona? Ti, kteří přicházeli s příslušnými pozměňovacími návrhy? Nebo ti, kteří zákon nezměnili ve chvíli, kdy už začínalo být jasné, jaké škody přinese?
Mohla v tomto směru učinit více vláda Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka nebo Jana Fischera? Je pravděpodobné, že odpovědnost za solární průšvih zůstane spíše v politické rovině, kterou lze vždy relativizovat, než v té trestní.
Je také složité prokázat, že konkrétní poslanec třeba svému známému (nikoliv nezištně) doporučoval, ať si vybuduje svou vlastní fotovoltaickou „elektrárničku“.
A ještě jedna otázka, která teprve čeká na zodpovězení: Pokud by se podařilo prokázat vinu Fiřtovu vedení ERÚ, půjde spíše o obětní beránky, nebo o aktivní účastníky zločinné organizované skupiny?
