Vláda ve snaze zmírnit dopady solárního boomu na cenu elektřiny sáhla na poslední chvíli k tvrdým restrikcím. Zrušila šestileté daňové prázdniny a zavedla srážkovou „solární“ daň 26 procent. Tyto kroky aplikovala na poslední chvíli, a výrazným způsobem tím ovlivnila celý fotovoltaický průmysl. Nečekané aktivity Nečasova kabinetu dávají investorům naději, že v arbitrážích uspějí.
V připravované první vlně se vrhnou do arbitráží desítky velkých investorů disponujících stovkami MW instalovaného výkonu. Ti se na vleklé spory připravují a nechávají do svých solárních parků majetkově vstoupit zahraniční společnosti. Zahraniční partner se může při vymáhání škody opřít nejen o české zákony, ale také o smlouvy o ochraně investic. Díky této ochraně má v případě arbitráže výrazně vyšší šanci na úspěch.
Prvním vážným signálem o soumraku fotovoltaiky byla letní změna přístupu ze strany ČEZ. Distributor přestal uzavírat smlouvy o připojení s novými žadateli. Velice pečlivě zkoumal staré smlouvy a hledal právní řešení, jak znemožnit nebo odsunout připojení i těch zdrojů, kde již udělil souhlasné stanovisko.
Ve stejné době ČEZ skupoval solární parky a stal se nejsilnějším hráčem na trhu. Začalo být jasné, že další omezení jsou otázkou času. Namísto transparentní změny nastavené podpory chybělo po mnoho měsíců ze strany státu jakékoli jasné stanovisko. To přišlo až 20. října, kdy vláda definitivně oznámila zdanění výroby sluneční energie.
Dnes už je prakticky nemožné najít banku, která by chtěla mít se solární elektrárnou v České republice cokoli společnéhoPostoje vlády a ČEZ nezůstaly bez povšimnutí ze strany bank. Ještě během letošního jara se předháněly v tom, která půjčí výhodněji. Požadavek na vlastní zdroje financí byl na úrovni kolem 20 procent. V pololetí už se pohyboval na úrovni 50 procent. Po zahájení protisolárního tažení už banky byly ochotny většinu projektů pouze refinancovat do maximální výše 40 procent, tedy poskytnout investorovi půjčku až po uvedení fotovoltaické elektrárny do provozu. Dnes už je prakticky nemožné najít banku, která by chtěla mít se solární elektrárnou v české republice cokoli společného. Opatrnost vzrostla i u investic do ostatních obnovitelných zdrojů energie.
Investorům se boj se státem vyplatí
Lze předpokládat, že právě nevyzpytatelná role státu a polostátního ČEZ bude nejzávažnějším argumentem připravovaných sporů. Vláda tvrdí, že arbitráže nemají šanci na úspěch. Toto sebevědomí je na místě v případě padesátiprocentního zdanění výnosů ze stavebního spoření, protože kvůli několika ztraceným tisícovkám žádný občan do vleklého a drahého sporu se státem nepůjde.
Oproti tomu ztráty majitelů solárních elektráren jsou v řádu jednotek až desítek milionů korun ročně. Investor, který provozuje fotovoltaickou elektrárnu o výkonu čtyři megawatty, odvede ročně na srážkové dani zhruba 12 milionů korun, za 15 let tedy 180 milionů. To už je částka, kvůli které stojí za to přetrpět několik let soudních tahanic a arbitráž.
V absolutních číslech budou nejvíce tratit velcí investoři, výrazná změna termínů návratnosti však bude problematická hlavně pro investory menší. Při uvažované investici 100 procent vlastních zdrojů a střední velikosti projektu (2,5 MW) se pohybovala návratnost v rozmezí 11 až 15 let dle přesných investičních nákladů a použitých technologií. Srážková daň posouvá návratnost na 14 až 18 let a několik prvních let bude projekt ve ztrátě.
Pokud uspěje několik firem, přijde lavina
Slovo arbitráž zní českému daňovému poplatníkovi děsivě. Pro zahraniční společnost je to účinný prostředek, jak se domoci na základě smlouvy o ochraně investic svých nároků. Prvním krokem v přípravě na arbitráž je, že podíl v solárním parku odkoupí zahraniční společnost. Tento proces lze doporučit v kterékoli fázi projektu, ale čím dříve je proveden, tím je situace výhodnější.
V praxi investoři své peníze chrání nejčastěji majetkovým vstupem na Kypru založené společnosti. Česká republika má s tímto státem uvnitř EU velkoryse nastavenou smlouvu o ochraně investic a pravděpodobnost, že firmy v arbitráži uspějí, je vyšší. Odhadovat šance na úspěch v arbitrážích je dnes prakticky nemožné. Jisté je jen to, že investoři se zahraničním partnerem mají výrazně větší šanci, než ryze české společnosti.
Dlouholeté soudní spory a arbitráže jsou nákladné a v první vlně se do nich pustí větší investoři. Ti tratí nejvíce peněz a disponují potřebnými zdroji k udržení projektu i na vedení sporu. Lze odhadnout, že v první vlně arbitráží půjde zhruba o 200 MW.
O rozsahu arbitráže vždy rozhodne konkrétní projekt. Pokud investor stavěl bez využití bankovního financování, bude se nejspíš moci soudit pouze o ušlé výnosy způsobené srážkovou daní. Pokud si vzal úvěr, mohou mu hrozit problémy se splácením, včetně možnosti, že banka projekt převezme. V takové situaci by byla zmařena celá investice.
Pokud se státu nepodaří v první vlně arbitráží přesvědčivě zvítězit, bude následovat další vlna čítající menší investory a stovky megawattů. Bez ohledu na výsledky arbitráží, které mohou být pro stát katastrofální, budou tahanice trvat řadu let. Rozhodně déle než funkční období současné vlády. Nečasův kabinet si může připsat stejný úspěch jako Topolánkův a Fischerův tým – skutečné řešení problému odsunuli na další vládu.
Finanční ztráty pro stát jsou jisté
I kdyby stát vyhrál všechny spory a nemusel zaplatit jedinou korunu na odškodnění, finanční ztráty budeme pociťovat řadu let. Největší škody způsobí oslabení důvěry v český stát a ve stabilitu právního prostředí. Investoři na postup vlády nezapomenou a budou jej mít na paměti vždy, když budou zvažovat, do jaké země mají své investice umístit.
Na změnu mohou zareagovat ratingové agentury a finanční trhy. Může klesnout úvěrové hodnocení země, což způsobí nárůst úrokových sazeb a nákladů na obsluhu státního dluhu. Opomíjeným problémem je také dopad na banky. Odhaduje se, že na výstavbu fotovoltaických elektráren poskytly úvěry ve výši kolem sta miliard korun. Úvěry byly uzavřeny za podmínek před zavedením daně a nyní spadnou do kategorie problémových. Banky na ně vytvoří opravné položky, což sníží jejich zisky, a tedy i daně odvedené státu.
Obavy z vysokých daní střídá strach z nestabilního právního prostředíOčekával jsem, že po vítězství pravice zájem o zakládání společností v daňových rájích opadne, ale současná nálada na trhu svědčí o opaku. Změnily se pouze důvody. Obavy z vysokých daní střídá strach z nestabilního právního prostředí, zejména v daňovém právu a nově i energetice. Až budete zvažovat, jestli investovat do státem regulované oblasti, učiňte to prostřednictvím zahraniční firmy. Až jedno hlasování promění vaši ziskovou investici ve ztrátovou, budete mít větší šanci se ubránit.