Lidovky.cz

Solární boom strhal rekordy. Přesto domácnosti ostrouhaly.

  8:45

Návratnost domácí solární investice činí podle expertních propočtů přibližně dvanáct let.

V Česku násilně umrtvený energetický směr – domácí solární elektrárny na obytných domech. foto: © ReutersČeská pozice

Na velkém instalovaném výkonu solárních elektráren v souhrnu 1820 megawattů se domácnosti podílejí pouhými třemi procenty. Většina lidí netuší, co by jim investice do několika panelů na střeše mohla přinést. V honbě za megawatty se v posledních dvou letech zanedbala solární osvěta. Tolik napínavé soupeření mezi obcemi o celkovou velikost střešních instalací, jaké se rozjelo na příklad v Bavorsku, se v Česku nepodařilo rozdmýchat ani atraktivně založené Solární lize.

Vyrobte si elektřinu sami

Domácí solární elektrárna by se dala pořídit za 425 tisíc korun, přičemž investici by bylo možné částečně zaplatit z bankovního úvěru. Experti z České fotovoltaické průmyslové asociace spočítali, že návratnost takové investice je kolem dvanácti let. A to i při částečném bankovním financování. Protože životnost takové elektrárny se počítá na třicet let, víc než polovinu času by jenom vydělávala.

To garantuje i tvrdě změněný zákon, který směruje nové instalace pouze na střechy a podporu stanovenou na 6,50 koruny za vyrobenou kilowatthodinu zaručuje jen pro instalace do 30 kilowattů. Pro pětikilowattovou domácí elektrárnu jsou to stále přijatelné podmínky. Jenže je není možné uplatnit, protože i pro připojování velmi malých solárních elektráren už rok platí stop stav. Ani zákonodárcům zřejmě nevadí, že uplatnění nové zákonné normy překáží právně velice sporné rozhodnutí rozvodných společností.

Malá solární ekonomika

Běžný rodinný domek ročně spotřebuje zhruba 4,7 megawatthodiny elektřiny. V orientačních propočtech České fotovoltaické průmyslové asociace (CZEPHO) činí při sazbě pěti korun za kilowatthodinu roční náklady za spotřebu elektrické energie 23 000 korun. Ta částka má trvalou tendenci růst a v současné krizi těžby fosilních zdrojů je to ještě pravděpodobnější než kdykoli předtím. V letech 2005 až 2011 meziročně rostla cena energie pro domácnosti od 4,3 po 7,9 procenta.

I malá solární elektrárna na střeše závislost na spotřebě fosilních zdrojů drobným příspěvkem snižuje. K výrobě elektřiny využívá surovinu, které je všude vůkol nadbytek a je zadarmo – sluneční energii. Proto v dalších úvahách na nějaký stop stav zapomeňme a pokusme se vyjádřit, v čem možný profit vězí.

Pětikilowattová elektrárna ročně vyrobí zhruba 4,7 megawatthodin elektřiny, kterou dodá do sítě. Stačí při tom pokrýt zhruba třetinu vlastní spotřeby. Při financování s využitím takzvaného zeleného bonusu se i vlastní spotřeba promítá do konečného vyúčtování. Výkupní cena zeleného bonusu je stanovena na 6,50 koruny za kilowatthodinu. Ve zvoleném případě domku se spotřebou 4,7 megawattu si tedy občan v podmínkách roku 2011 vyfakturuje 30 550 korun.

Vedle toho si samozřejmě platí běžnou sazbu za odebranou elektřinu. Za „vlastnoručně“ vyrobených 30 procent spotřebované energie sice ušetří, ovšem fixní náklady za dodávku ušetřených 1,4 megawatthodiny musí zaplatit tak jako tak. Karel Čáp z CZEPHO na zvoleném příkladu spočítal úsporu 4909 korun. Takže poplatek za odběr elektřiny je proti sousedovi bez fotovoltaiky o tuto částku nižší – něco málo přes 18 000 korun u domu s fotovaltaikou proti 23 000 korun u domu bez ní.

Výsledek celého výpočtu: Bez započítání vstupní investice za elektrárnu vydělá dům s fotovoltaikou přibližně 12 300 korun, zatímco dům bez fotovoltaiky musí platit za spotřebu 23 000 korun. Rozdíl plateb mezi oběma domy je zhruba 35 000 korun.

Tvrdá dvanáctiletka, pak ráj?

Návratnost investice je spočítána na zhruba dvanáct let. V té době majitel elektrány jen splácí a sní o lepším zítřku. Pak si ovšem bude moci na osm let vychutnat výše spočtený rozdíl. Po dvaceti letech provozu elektrárny státní garance výkupní ceny skončí. Předpokládá se, že kvalitní zařízení bude mít ještě deset let provozu k dobru. V té době majitel elektrárny vkročí na liberální trh.

Stoupající křivka cen elektřiny a klesající přímka zlevňující se fotovoltaiky se protnou už za tři roky

Až dosud se předpokládalo, že výnos elektrárny prudce padne dolů. Jenže při současné nižší uzákoněné ceně za elektřinu z fotovoltaiky a zejména za předpokladu dalšího nárůstu ceny elektřiny pro spotřebitele může přijít překvapení – liberální trh nabídne elektrárníkovi vyšší cenu, než mu zaručovala státní dotace.

Čím novější a dokonalejší je  fotovoltaika, tím je naděje na pohodu v liberalizovaném trhu větší.  V Německu se už vážně zabývají odhady, že neustále stoupající křivka cen elektřiny pro spotřebitele a stále klesající přímka zlevňující se fotovoltaiky se protnou už za tři roky.

Pak bude možné zapomenout na všechny dotace a těžit z fotovoltaiky, která bude dodávat levnější elektřinu než fosilní zdroje. Nutno přiznat, že bez tolik diskutovaných státních dotací by tento kýžený stav nenastal. Ale k čemu jinému mají sloužit dotace než napomáhat žádoucímu vývoji?

Česká „velká energetika“ pohlíží na solárníky jako na nepřátele, kteří jim chtějí narušovat jejich sítě. Potvrdilo to i nedávné televizní vystoupení předsedy představenstva státní společnosti ČEPS Vladimíra Tošovského. Kdo konečně přizná, že česká koncepce centralizovaných sítí je už notně zastaralá a měla by se i se zdroji decentralizovat?

Malí solárníci možná i na toto brzy naleznou řešení. Akumulace energie, zejména s rozvojem elektromobilů, postupuje mílovými kroky. Brzy jistě budou k mání dostatečně levné vysokopacitní akumulátory, které zbaví občany se střešními instalacemi závislosti na distributorech. Budou si sami vyrábět pro celou vlastní spotřebu

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.