Vytvářením slov reaguje společnost na potřebu pojmenovat nové skutečnosti. Výrazy, které vznikají, mnoho vypovídají o ní samotné. Německým patvarem roku byl minulý týden zvolen xenofobií zavánějící pojem „sociální turistika“ (Sozialtourismus).
A skutečně – tématem, které v posledních týdnech plní stránky německých novin, je přistěhovalectví zahraničních chudých, kteří se údajně masově snaží zneužívat místní sociální systém. Tato „hrozba“ je skloňována zejména v souvislosti s imigranty z Bulharska a Rumunska, ekonomicky nejslabších zemí EU. Pro jejich občany padly s počátkem letošního roku bariéry pro volný pohyb a zaměstnavání v rámci Evropské unie. Ale má se Německo skutečně čeho obávat?
Imigranti vzdělanější než Němci
Aktuálně zveřejněná studie výzkumného institutu IW z Kolína nad Rýnem, který je blízký zaměstnavatelským svazům, tvrdí, že nikoli. Podle jejích závěrů má 25 procent Rumunů a Bulharů, kteří přicházejí do Německa, vysokoškolské vzdělání. To je v průměru více, než má domácí populace. Naprostá většina těchto Východoevropanů nepřichází podle IW plundrovat tamní sociální fondy, ale naopak pomáhá překonat nedostatek kvalifikovaných pracovních sil.
Čtvrtina Rumunů a Bulharů, kteří přicházejí do Německa, má vysokoškolské vzdělání. To je v průměru více než má domácí populace.Ten je palčivý zejména v přírodních a technických oborech a mezi matematiky a informatiky. Navíc podle studie IW vyrovnávají přistěhovalci v zemi, která má nejnižší porodnost ze států EU, dlouhodobě negativní demografický trend. Svojí prací přispívají k prosperitě Německa, svými daněmi k vyrovnání veřejných rozpočtů. Přesto čelí celé lavině předsudků.
Brnkání na proticizineckou strunu se totiž některým politickým silám stále vyplácí. V Německu se do něj pustila zejména bavorská konzervativní CSU, sesterská formace CDU kancléřky Angely Merkelové. Její předseda Horst Seehofer zahájil současnou debatu „konstruktivně“ líbivým výrokem: „Kdo podvádí, poletí.“ Ve stranickém stanovisku se píše, že příliv zahraničních chudých nejen podrývá podporu občanů svobodnému pohybu po Evropě, ale také přivádí na pokraj finančních možností některé obce, které sociální dávky vyplácejí.
Podle nového průzkumu Politbarometer televizní stanice ZDF povýšilo přistěhovalectví na vůbec nejdůležitější společenské téma, překonalo dokonce i otázku zaměstnanosti. Jen 56 procent respondentů si podle „barometru“ myslí, že Německo zahraniční pracovníky potřebuje, a dvě třetiny oslovených soudí, že Bulhaři a Rumuni často přijíždějí do Německa jen za sociálními dávkami.
Zlomek špatný, všichni špatní
Přistěhovalectví povýšilo na nejdůležitější společenské téma, překonalo dokonce i otázku zaměstnanostiNe že by někteří „problémoví“ a téměř nezaměstnatelní lidé do Německa nepřicházeli. Je jich ale relativně málo. Podle analýzy Spolkové agentury práce, z níž citovala německá média, zde loni pobíralo příspěvky na děti přes 30 tisíc lidí rumunského nebo bulharského původu. To je o 40 procent více než v předchozím roce. Nárok na benefit vzniká, když rodič ohlásí úřadům svůj trvalý pobyt v Německu. Podobně stoupl i počet Bulharů a Rumunů, kteří v zemi soukromě podnikají a svůj plat dorovnávají do výše životního minima pomocí dávky Hartz IV. Jejich podíl na celkovém počtu příjemců zmíněných dávek však zůstává minimální a drží se pod polovinou procenta.
Tato menšina, jejíž část tvoří příslušníci romského etnika z obou zemí, zahrnuje vesměs osoby s nízkým vzděláním a bez jazykových znalostí. Často se jedná o oběti převaděčských band, které bezohledně zneužívají jejich prekérní situace. O lidi, kteří podlehli iluzi o lepším životě na Západě a uvízli v pasti kriminálníků, kteří za ně komunikují s úřady a pronajímají jim ve zcela zdevastovaných objektech „bydlení“ za přemrštěné částky. Někteří z těchto přistěhovalců příležitostně načerno pracují, jiní si vydělávají žebráním nebo prostitucí. Někteří jsou negramotní.
Z podstaty věci vyplývá, že tato skupina vadí starousedlíkům i úřadům. Pro některé obce nebo části velkých měst, například Duisburgu, Dortmundu nebo Berlína, kde se koncentrují, jsou sociálně deprivovaní migranti určitě palčivým problémem. Tvoří ovšem pouhou desetinu Bulharů a Rumunů v Německu, kterých je celkem přes 370 tisíc, bezpochyby ale vrhají špatný stín na ostatní. A těm „slušným“ už dochází trpělivost. Hlavně s Němci, kteří nereflektují skutečnost, jaká je, ale nadále podléhají předsudkům.
Podíl Rumunů a Bulharů na celkovém počtu příjemců dávek Hartz IV se drží pod polovinou procentaRumunskou novinářku Anu Salisteovou-Iordacheovou, jež už déle než rok žije v Berlíně, přiměla současná „absurdní a zbytečná“ diskuse k emotivní výzvě na zpravodajském portálu ostpol.de. Ve svém textu s názvem Ana zdraví Horsta: To stačí! symbolicky oslovuje právě předsedu CSU Seehofera a vypočítává drobné ústrky, kterým denně ona nebo její krajané musejí čelit. Píše, že se lidé okolo ní z ničeho nic začali podivovat nad její dobrou znalostí němčiny a o tom, že je pro její známé těžké sehnat bydlení, protože Rumuny nikdo za sousedy nechce. I když ovládají jazyk, dobře vydělávají a platí daně. Konstatuje, že od doby, kdy padly bariéry pro pohyb Rumunů po Evropě, je paradoxně mnohem těžší než dříve přihlásit se v Německu ke své národnosti.
Německo na rozšíření vydělalo
Nově nabytá svoboda, která přichází po vyčerpání maximální délky přechodného období (sedm let od vstupu do EU) tak dostává pro Rumuny a Bulhary značně hořkou příchuť. Narážejí na stejnou neviditelnou bariéru strachu a nedůvěry, kterou se bohatší Západoevropané obklopili při „velkém“ východním rozšíření unie o deset států včetně Česka v roce 2004.
Na něm Německo přes počáteční obavy z masového přílivu levných pracovníků jen vydělalo. Na východě objevily německé firmy nová odbytiště, díky tomu mohly růst a zaměstnat více lidí. K obávané záplavě levným zbožím z východu ani k platovému dumpingu u řemeslníků ve velké míře nikdy nedošlo. Stěhování národů se nekonalo.
K obávané záplavě levným zbožím z východu ani k platovému dumpingu u řemeslníků ve velké míře nikdy nedošloPřesto před ním vrcholní politici znovu a znovu varují. Britský premiér David Cameron přišel s nápadem omezit volný pohyb osob v EU, a zrušit tak jeden ze zcela základních výdobytků integrace. Chudí přistěhovalci, zejména žebráci a bezdomovci, by podle něj měli být z Britských ostrovů vyhoštěni a dostat navíc zákaz vstupu na dalších 12 měsíců. Právo čerpat sociální dávky by mělo být cizincům přiznáno teprve po třech měsících pobytu.
Souběh návrhu těchto opatření s datem, odkdy se obyvatelé dvou nejchudších států EU smějí volně usazovat a pracovat v ostatních členských zemích unie, je samozřejmě „čistě náhodný“. Ve stejné situaci Bavorsko de facto obnovuje hraniční kontroly a německá pravice začíná spekulovat o možnosti snímat imigrantům plošně otisky prstů.
Práce a daně vítané, problémy nikoli
Celá debata je letos ještě opepřená blížícími se volbami do Evropského parlamentu a strachem velkých národních stran z úspěchu protipřistěhovaleckých a euroskeptických uskupení, z nichž nejznámější vede nizozemský populista Geert Wilders a jeho francouzská spojenkyně Marine Le Penová. Nejen oni, ale i politici tradičních stran se snaží podbízet voličům tím, že slibují rychlá řešení a akcentují negativní stránky migrace.
Práce a daně Východoevropanů jsou v Německu a dalších bohatých státech vítané. Problémy jejich spoluobčanů nikoli.Západní Evropa by přitom měla svým východním partnerům spíše poděkovat. V posledních letech do ní přišlo tolik „mozků“ a kvalifikovaných pracovníků, že v zemích svého původu citelně chybějí. Polsko i Maďarsko si stěžuje na bolestný nedostatek mladých lékařů, na Západ masově odcházejí i IT specialisté, mechanici či všude nedostatkoví pečovatelé. Jejich práce a daně jsou v Německu a dalších bohatých státech vítané. Problémy jejich spoluobčanů nikoli.
Seriózní západní politici by si měli uvědomit a svým voličům vysvětlit, že výhody imigrace z východní Evropy výrazně převyšují její negativa. Unáhlená a diskriminační opatření, která činí z přistěhovalců občany druhé kategorie, jsou jen cestou do pekel.
