Úřad práce začal koncem minulého týdne vydávat v pilotním projektu takzvané sociální karty k účtům, na něž mají v budoucnu putovat sociální dávky. Výhledově úřad rozdá až milion sKaret, přes něž by mělo protéct ročně kolem 80 miliard korun. Na některé záludnosti nových karet upozornil server Bankovnipoplatky.com, jehož článek přinášíme v plném znění.
Naší redakci (Bankovnipoplatky.com) se podařilo získat metodický pokyn pro pracovníky Úřadu práce České republiky (ÚP). Úředníci jsou v něm instruováni, jak postupovat při vydávání a správě agendy související se sociální kartou, takzvanou sKartou. Z dokumentu vyplývá několik zajímavých faktů. Ať již ten, že současný systém jen velmi obtížně zabrání zneužívání dávek, nebo ten, že být v kůži České spořitelny (ČS, poskytovatele karty), současná podoba systému by nám vrásky na čele nedělala…
Zatímco na bankovním trhu se pohybujete v soukromém sektoru, kde se každý může svobodně rozhodnout, jestli ano, nebo ne, v případě sKarty to neplatíPři podrobném studiu dokumentu s názvem „Postupy pro pracovníky Úřadu práce při žádosti vydání karty a související servis ke kartě“ vás totiž napadne, že se textem až nápadně line jednostranná přibarvenost, kterou známe ze všeobecných obchodních podmínek bankovních domů. Je zde ale jeden základní rozdíl: zatímco na bankovním trhu se pohybujete v soukromém sektoru, kde se každý může svobodně rozhodnout, jestli ano, nebo ne, tady to neplatí. Hrát si na to, že vztah mezi osobou XY a ministerstvem práce a sociálních věcí (s elementem Česká spořitelna, která si „vysoutěžila monopol“ na poskytování sociálních karet), je to samé jako vybírat dovolenou nebo hypotéku, totiž samozřejmě nelze.
„Když se to nezaměstnaným nelíbí, ať jdou makat,“ řeknete si možná. Ačkoliv tato chytlavá fráze může někdy člověku ulevit, zde má nikoliv jeden, ale hned dva háčky. Tím prvním je, že to nejsou jenom nezaměstnaní, kteří musejí povinně převzít kartu z ČS, ale jde i o lidi pobírající příspěvek na péči nebo osoby se zdravotním postižením. A tím druhým je, že ani nalezení práce neznamená, že by Česká spořitelna chtěla ztratit vztah přes účet (respektive kartu), který jste u ní povinně museli skrze ÚP vést.
„Pracovníci ÚP se budou snažit majitele platebního účtu přesvědčit, aby platební účet a sKartu nerušil. Důvodů je hned několik. Například pokud si účet zruší, pak v případě přiznané nové dávky (v době čtyř let) nemá již nárok na novou sKartu zdarma, ale za poplatek 240 Kč. Navíc v Podmínkách České spořitelny, a.s. o vydání a používání sKarty a otevření platebního účtu souhlasil s vedením účtu na čtyři roky,“ stojí v dokumentu.
Zejména poslední věta je vcelku podivná. Jenže v dokumentu jich je mnohem více. Třeba ta, že kartu povinně obdrží každý, kdo dostává peníze od státu v podobě nějaké dávky. Co kdybych bych chtěl jen peníze přeposílat na jiný účet, který vedu u jiné (například levnější) banky? Smůla. Stejně jako když si pro kartu nepřijdete po první ani druhé písemné výzvě z ÚP – dávky vám budou pozastaveny, dokud kartu nepřevezmete, ačkoliv neexistuje žádné ustanovení právního předpisu podporující zastavení výplaty dávek z důvodu nepřevzetí karty. Výplata dávky je zkrátka možná jen prostřednictvím karty sociálních systémů (sKarty), zapište si za uši.
Zdarma jednou za čtyři roky
Dalším atributem sytému je, že karta je poskytována Českou spořitelnou zdarma jednou za čtyři roky. Jste nezaměstnaní, ale nerezignujete a snažíte se najít práci, najdete si ji a kartu zrušíte, ale znovu o zaměstnání přijdete? Připravte si 240 korun za vydání nové. Zmlátí vás na ulici a okradou? Připravte si 240 korun na novou kartu. Oženíte se (vdáte se), nebo se rozvedete s partnerem či partnerkou a změní se vám jméno? Připravte si 240 korun na novou kartu…
Nás však nejvíce zarazila následující situace: Představte si, že máte sKartu bez platební funkce (slouží jen k identifikaci, například u osoby se zdravotním postižením) a tato karta je vám odcizena. Napadne vás, že to zavoláte Úřadu práce a zažádáte telefonicky/mailem o novou kartu. Jde to? Nikoliv, věc je mnohem „jednodušší“. Musíte se dostavit do pobočky České spořitelny, kde v hotovosti uhradíte poplatek spojený s vydáním nové karty (240 Kč). Pracovník banky vám předá vkladový doklad. S tím se pak odeberete na Úřad práce. Teprve tam zažádáte o novou kartu. Až vám přijde, úřad vám pošle výzvu. Vy si ji převezmete a dojdete na Úřad práce. Tam vám ji vydají.
Systém měl hlavně zabránit zneužívání dávek. Jak toho ale dosáhne, když si adresát dávky může jedenkrát měsíčně zdarma vybrat hotovost v bankomatu, a tu pak libovolně utratit?Také vám to připadá jako „Poplatek bance na prvním místě aneb trošku moc tělocviku pro zdravotně postiženého“? Že vás napadlo poplatek v pobočce ČS nezaplatit, a pak si to s Úřadem práce vysvětlit? „V případě vzniku debetu (pozn. nemůže vzniknout jinak než započtením poplatku) na platebním účtu bude debet podléhat pravidlům České spořitelny pro vymáhání.“
Co říci závěrem? Ačkoliv je zavedení elektronických výplat sociálních dávek správným krokem (jsme nesmírně zvědavi na informace o tom, kolik stát ušetří snížením byrokracie a propouštěním nepotřebných úředníků – doufáme, že jejich řady se nebudou naopak rozšiřovat), tento způsob e-dávek se nám nezdá nejlepším možným řešením. Systém měl hlavně zabránit zneužívání dávek. Jak toho ale dosáhne, když si adresát dávky může jedenkrát měsíčně zdarma vybrat hotovost v bankomatu, a tu pak libovolně utratit? Ať už půjde do knihkupectví pro učebnice matematiky a angličtiny, nebo do herny za alkoholem a automaty, nikdo to nikdy nezjistí.
Jediným nepopiratelným aspektem systému tak je, že vznikl, existuje a že různým subjektům z něj poplynou různé výhody. V současné době, kdy má téměř každý člověk bankovní účet, není nutné někoho nutit k tomu, aby jej měl jen u jedné konkrétní banky. Peníze by klidně mohly jít na soukromý účet, každá banka by ale jistě dokázala nezaměstnanému (nebo jinému adresátovi dávky) vygenerovat speciální podúčet, a k němu klidně i speciální kartu. Co se (ne)kontroly týče, účel by to plnilo stejně. A bylo by to levnější.
