Vídeňský mladík, říkejme mu třeba Peter, se ve svých 14 letech ocitl ve špatné společnosti. S partou výrostků začal přepadat kolemjdoucí. Brali kabelky, mobily, tablety, občas padla rána nebo vytáhli nůž. Žádná legrace. Peter po chvíli skončil ve vyšetřovací vazbě. Na pokraji šikmé plochy, na jejímž konci mohl stát celý zmarněný život. Díky neziskové organizaci Neustart (Nový start) ale dostal další šanci. Její loni zahájený projekt pomohl za pouhých pár měsíců existence dostat z vyšetřovací vazby na svobodu plných 70 procent rakouských mladistvých. Minulý týden za to Neustart ve Vídni získal prestižní ocenění pro sociální inovace, první cenu SozialMarie.
Co si pod pojmem sociální inovace představit? Soukromá rakouská nadace Unruhe (Neklid) za ním vidí projekty, které nabízejí neotřelá řešení pro naléhavé společenské výzvy. O její ceny SozialMarie, letos udělované již podesáté, se mohou ucházet zástupci neziskového sektoru, jednotlivci i firmy, jejichž nápady se již osvědčily v praxi a mohou působit jako inspirace pro ostatní.
Ocenění SozialMarieO ceny se mohou ucházet zástupci neziskového sektoru, jednotlivci i firmy, jejichž nápady se již osvědčily v praxi a mohou působit jako inspirace pro ostatní. Prémie v celkové výši 42 tisíc eur (více než jeden milion korun) se každoročně rozděluje mezi celkem 15 vítězných projektů z Rakouska, Maďarska a Česka a částečně i z Německa, Chorvatska, Polska, Slovenska a Slovinska. Porota klade velký důraz na to, aby lidé, kterým projekty pomáhají, byli do jejich chodu a utváření sami aktivně zapojeni. Tuto podmínku splňují letošní hlavní vítězové beze zbytku. |
Zakladatelka nadace Unruhe Wanda Moserová-Heindlová má nelehké lidské osudy takříkajíc v popisu práce. Rozhodně však nepůsobí, jako by na ní ležela tíha celého světa. O svém sociálním angažmá se dokáže, aniž by je zlehčovala, vyjadřovat s úsměvem a lehkou sebeironií.
ČESKÁ POZICE: V roce 2000 jste založila soukromou nadaci Unruhe. Proč jste se rozhodla právě pro podporu sociálních inovací?
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: To je dlouhá historie. My je přímo nepodporujeme, ale udělujeme jim ceny. Na začátku jsme skutečně podporovali sociální, vědecké a umělecké projekty, zjistili jsme ale, že přichází tolik žádostí, že jsme já a můj muž byli skutečně přetížení. A proto jsme si řekli, že raději složíme porotu, která se vyzná, a my jen budeme udělovat ceny. Tak jednoduše jsme si to představovali.
A že jsou to ceny za sociální inovace? Já pocházím z firemního poradenství a pro podniky jsou zlepšení velmi důležitá – ale většinou jsou jen technická. O sociálních inovacích se tenkrát ještě vůbec nemluvilo. A já jsem si říkala, že by mohlo být zajímavé postavit toto téma do středu společenského zájmu. Ukázat, jak se vytvářejí a vyvíjejí nápady, myšlenky a jak se postupně dají prosazovat. Abychom se z toho všichni společně poučili.
ČESKÁ POZICE: A proč jste zvolili právě název SozialMarie?
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: Když si vzpomenu, jak těžký to byl proces! Myslím, že jsme měli asi tisíc jmen. Přátelé se mě ptali – tak co vlastně chceš, aby to bylo? Chtěla jsem, aby to byla cena úspěšná jako Oscar. Ale s jiným jménem, ženským, přirozeně. Nejběžnější ženské jméno je Maria. A ve vídenštině je to slovní hříčka – Marie znamená peníze. A protože šlo o sociální inovace, vznikl název SozialMarie.
ČESKÁ POZICE: Zpočátku se o cenu SozialMarie směly ucházet jen projekty z určitého okruhu kolem Vídně. Bylo to z organizačních důvodů?
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: Jako všechno u SozialMarie se to prostě stalo. Řekli jsme si, že začneme u Rakouska. Ale Rakousko mi vždycky bylo příliš malé. Nevěděla jsem ale, jaké země k tomu přibrat. Proto jsme opsali kruh 300 kilometrů kolem Vídně a zjistili, kdo do něj ještě patří. Byly to Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Německo, Slovinsko a Chorvatsko. Řekla jsem si – tyto části zapojíme od začátku a země, z nichž přijde nejvíce přihlášek, postupně vezmeme celé. A to se nám taky povedlo s Maďarskem a v roce 2013 se přidalo celé Česko. Postupně zahrneme i ostatní země. Ale nechte mi ještě pár let času.
ČESKÁ POZICE: Jsou uchazeči o vaše ocenění převážně neziskové organizace, nebo jsou to i soukromé osobnosti a firmy?
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: Přesná čísla teď z hlavy nevím, ale co si vzpomínám, máme mezi přihlášenými velmi mnoho soukromých osob a neziskovek. Těch je většina. Máme ale i hodně projektů ze státní správy – ze škol, ze zdravotnictví. Málo pak ze soukromých podniků. To je škoda, protože si myslím, že ony také vytvářejí mnoho sociálních inovací – jen tomu tak neříkají. A proto bude jeden z mých dalších úkolů proniknout trochu více do firem.
ČESKÁ POZICE: Pomáhá vaše cena neziskovým organizacím ke zvýšení prestiže? Chlubí se s ní, když ji získají?
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: Ano, v první řadě si vyvěsí dokument, ve kterém jim gratulujeme, v němž stojí i zdůvodnění, proč je porota vybrala. Sošky hlavních cen si vystavují. V každých novinách, v každém filmu, kde se s projekty znovu setkávám, stojí logo SozialMarie a zmiňuje se skutečnost, že cenu obdrželi. Bezpečně to vím z Rakouska, kde máme s organizacemi přirozeně další kontakt.
ČESKÁ POZICE: Opakovaně zdůrazňujete, že je pro vás důležitá dlouhodobá udržitelnost projektů. Sledujete jejich další osudy po ocenění?
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: Pravidelně se jich dotazujeme a nyní jsme k desátému výročí udělování zadali vypracování studie, která probíhala loni na podzim. Zeptali jsme se všech oceněných, zda na projektu dále pracují, zda se dále vyvíjejí, co udělali s finanční prémií či zda cena vylepšila jejich image. Zároveň jsme se jich ptali, co by rádi změnili na SozialMarie a co se jim líbí. Pravidelně zkoumáme sami sebe i vítězné projekty.
ČESKÁ POZICE: Zkoušíte také oceněné aktivně mezinárodně propojovat? Do vaší soutěže se přece hlásí projekty, které se v sociální sféře zaměřují na podobné otázky a problémy...
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: Teď jste se trefila do docela bolavého místa. Do toho bych se ráda pustila. Čím více máme vítězných projektů ze zemí mimo Rakousko, tím naléhavěji se tato otázka nabízí. Přirozeně ji chci řešit. Nejsem velkým fanouškem internetových platforem, ale to by byla samozřejmě jedna z možností. Všechny informace o projektech se lze dočíst na naší internetové stránce, na níž lze vyhledávat i podle témat nebo cílových skupin.
Ale nejsem s tím spokojena, protože nejsem nikdy spokojená. Myslím si, že propojení by mohla být ještě mnohem zajímavější.
ČESKÁ POZICE: Jak vidíte v této souvislosti sociální sítě na internetu? Jednoznačně jako pozitivní prostor pro propojování lidí, nebo jako místo, kde se spíše jen lidé pasivně vyjadřují a nepodnikají nic aktivního?
MOSEROVÁ-HEINDLOVÁ: Myslím, že je lidé mají používat, pokud je používat chtějí. Je to stejné jako kdekoli jinde v naší společnosti – jsou lidé, kteří se z toho poučí, něco vytvoří. Je to dobrý nástroj a záleží jen na mě, jak jej budu používat a co s ním budu dělat. Chytím se jej, zasáhnu, nebo si vše jako konzument jen prohlédnu. To je přece také ok. Zaplať pánbůh nemáme jen lidi, kteří se angažují – pro koho by to pak dělali?
Neustart pomáhá mladistvýmPracovníkům organizace Neustart se daří dostat mladistvé z vyšetřovací vazby díky tomu, že zodpovědnost za budoucnost přenesou na jejich bedra. Jak to dělají? Pouhé dva až tři dny po zatčení mladého delikventa v cele navštíví a nabídnou mu, že vytvoří pevný plán a záchrannou síť pro jeho další život. Provinilec sám jmenuje osoby, které jsou pro něj v jeho okolí důležité – přátele, rodinné příslušníky, učitele či vedoucí kroužků. Tito lidé se pak, často v prázdné soudní síni, sejdou společně s profesionály (psychology, sociálními pracovníky) na „konferenci“, na níž společně vymyslí, jak dál. Cílem je dosáhnout toho, aby mladý člověk, který jednou šlápl vedle, svůj čin už neopakoval. Podle Georga Wieländera, který pro Neustart pracuje ve Vídni, má jeho organizace s tímto typem „konferencí“ dlouhodobé zkušenosti. Nejprve je nabízeli jen mladistvým, kteří již byli na svobodě, v jejich přirozeném, domácím prostředí. Loni ale došlo v Rakousku k případu, který zemí otřásl. Ve vyšetřovací vazbě byly znásilněn mladík a veřejnost i odborníci se začali ptát, zda je skutečně nutné nedospělé pachatele „zavírat“. Neustart v tuto chvíli nabídl alternativu, na kterou byla ochotná kývnout i většina soudců, a začal své „konference“ pořádat i přímo v soudních budovách. Výhodou neziskové organizace navíc je, že nenabízí jen sestavení úvodního plánu, ale má kapacity i na to, aby kontrolovala, zda jej její klienti v praxi skutečně plní – například zda řádně docházejí do školy či práce, jak se zavázali. Na mladistvé však nepůsobí zdaleka jen hrozba kontroly a postihu. Mnozí podle Georga Wieländera vnímají svůj plán jako závazek, který dali blízkým lidem, a snaží se je pokud možno nezklamat. Jako dlouholetý sociální pracovník a psychoterapeut je Wieländer přesvědčen, že nezletilí pachatelé zpravidla nejsou skuteční zločinci a je třeba je co nejrychleji dostat z vazby – než si tam zvyknou nebo získají opravdu nevhodné známosti. Příbuzní a přátelé mladých delikventů jsou prý v krizové situaci velmi vstřícní: „Jsou zcela ochotní pomoci. To je to skvělé,“ říká nadšeně Wieländer, který podobně jako jeho kolegové doufá, že jeho projekt bude úspěšně pokračovat i nadále. |
Iniciativa PatronPráci s mládeží se věnuje i jeden ze dvou letos oceněných českých nápadů. Liga otevřených mužů (LOM) získala uznání a prémii tisíc eur za svoji iniciativu Patron.  Projektový manažer Ligy otevřených mužů (LOM) Lukáš Talpa. „Náš projekt je nový v tom, že se snažíme spojit dvě poměrně nesourodé skupiny – zralé chlapy, čtyřicátníky s mladými kluky z dětského domova,“ popisuje jej projektový manažer LOM Lukáš Talpa (na snímku přebírá ocenění SozialMarie). „Patroni“, ukotvení muži v nejlepších letech, mají svým mladým svěřencům poskytnout radu, solidní podporu a v dobrém slova smyslu chlapské přátelství. Podle Talpy by spolu dvojice měly „fungovat nějakou blíže nespecifikovanou dobu, minimálně dva roky“, stýkat se pokud možno alespoň jednou do měsíce a být mezitím v kontaktu, třeba přes telefon nebo internet. Podmínkou je, aby patroni byli aktivní otcové nebo měli zkušenost s prací s mládeží. Neočekává se od nich ale, že „děti“ z domovů zapojí do svých rodin. „Cílem není adopce ani osvojení, je to kamarádství,“ zdůrazňuje Lukáš Talpa. S projektem Patron jsou jeho organizátoři zatím navýsost spokojeni – je prý přijímán velmi vstřícně a z dvanácti dvojic, které se loni daly dohromady, prý osm stále funguje. „Ani jsme v tak pozitivní výsledek nedoufali,“ říká Talpa, který přiznává, že se LOM snaží i skrze tento projekt naučit českou společnost na poli charity nejen dávat jednorázově peníze, ale také se více zapojovat do dlouhodobé dobrovolnické činnosti. |
In IUSTITIAPodobně jako „patroni“ si uznání poroty letos zasloužila i česká nezisková organizace In IUSTITIA, která se zaměřuje na pomoc obětem násilí z nenávisti.  Zástupkyně české nevládní organizace In IUSTITIA převzaly ve Vídni cenu... In IUSTITIA asistuje konkrétním osobám, kterým například poskytuje právní pomoc a či radí při vymáhání škod. Zároveň se snaží o osvětu a zlepšení legislativy i činnosti orgánů činných v trestním řízení. V jednání s nimi prý nejčastěji vystupuje jako klasický zmocněnec postižených, kterým pomáhá zdolávat právní nástrahy ale například i jazykové bariéry. Klienti, kterým se stala křivda například kvůli barvě pleti, náboženskému vyznání či sexuální orientaci, se na pracovníky In IUSTITIA obracejí sami, organizace je ale i aktivně vyhledává – ve spolupráci s jinými neziskovkami nebo prostřednictvím rešerší v médiích. Cenu SozialMarie její laureáti vesměs vnímají velmi pozitivně – jako možnost pro zviditelnění svých projektů, potvrzení, že jejich práce má smysl i velkou motivaci do budoucnosti. V loňském ročníku získal česká iniciativa Noc venku dokonce druhou cenu, dotovanou prémií ve výši deseti tisíc eur. Dobrovolnická organizace, která se věnuje podpoře lidí bez domova, vložila podle své zástupkyně Dominiky Najvert získané peníze do dalšího rozvoje svých aktivit, zejména do nového interaktivního projektu Divadlo utlačovaných. |