Když Ivan Rynda, sociální a kulturní ekolog z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, před lety zakládal Radu vlády pro udržitelný rozvoj, doufal, že se vláda bude pravidly udržitelného rozvoje řídit. Z rady se ale postupně stalo okrajové, spíše formální uskupení bez významnějšího vlivu na politiku.
Soulad mezi hospodářským pokrokem a zachováním životního prostředí je přitom podle Ryndy nevyhnutelný, protože příroda má své limity. Jak ale konstatuje, vůle napravovat nepříznivý stav životního prostředí je v České republice všeobecně velmi nízká. Rynda se v rozhovoru pro ČESKOU POZICI zamýšlí rovněž nad tím, kam v politickém spektru patří téma životního prostředí, a nad rolí občanů, politiků a státu při ochraně životního prostředí a zdraví.
„Když jsou lidé navíc zahnáni do tíživé situace, dají přednost obživě před ochranou životního prostředí a zdraví. Rizika mají tendenci nevnímat, protože přijdou až potom, jsou neviditelná, rozložená v čase, dopady se kumulují postupně. Taková je prostě lidská přirozenost a kultura. Vždy je nám zkrátka bližší košile než kabát, vždy je bližší přítomnost než budoucnost,“ říká Rynda.
Zlepší se přístup politiků k životnímu prostředí?
ČESKÁ POZICE: Po říjnových volbách se zatím zdá, že na nové vládě se bude podílet ČSSD s ANO a KDU-ČSL. Vidíte nějakou naději, že taková vláda by lépe než ta předchozí dokázala řešit aktuální problémy životního prostředí?
RYNDA: Vůle napravovat stav životního prostředí je v posledních letech v České republice velmi nízká, postupně spíše klesala a s ekonomickou krizí se situace ještě zhoršovala a složení vlády i ministerstev bylo vzhledem k životnímu prostředí velmi špatné. V tomto ohledu se tedy podle mne můžeme dočkat alespoň mírného zlepšení. Pokud jde o programy vámi zmíněných stran, jsou v nich bohužel spíše jen obecné zmínky, které nic konkrétního neřeší.
Naději tedy vidím spíše v racionálním přístupu stran k managementu životního prostředí. Mám na mysli především „technickou“ ochranu jednotlivých složek životního prostředí, například ovzduší v Moravskoslezském kraji. V ochraně přírody a krajiny v pozitivní změny nedoufám. Pokud jde o personální otázky, důvěřoval bych Vladimíru Špidlovi, který byl ještě před volbami stínovým ministrem životního prostředí ČSSD. To je člověk velmi přemýšlivý s komplexním pohledem na svět, realitu i politiku a k životnímu prostředí má dlouhodobý autentický vztah.
ČESKÁ POZICE: Proč se podle vás opět nedostala do sněmovny Strana zelených, která má mít k ochraně životního prostředí nejblíže?
RYNDA: Podle mne značná část voličů zelené obviňuje z toho, že způsobili takzvaný solární tunel, přestože tato obvinění nejsou založena na pravdě. Média však z neochoty či lenosti nedokázala či nechtěla od sebe tyto dvě věci – solární energetiku podporovanou zelenými a její flagrantní zneužití jinými politiky – oddělit. Souvisí to s trvale sílícím rysem naší společnosti, kterou nazývám společností perverzní nebo pervertovanou. Vyznačuje se tím, že řada jevů v ČR se obrací ve svůj protiklad a proti původnímu rozumnému záměru.„Řada jevů v České republice se obrací ve svůj protiklad a proti původnímu rozumnému záměru“
Typickým příkladem je právě fotovoltaika, která byla původně zamýšlena jako smysluplná podpora obnovitelných zdrojů energie, osvobození od diktátu ČEZ, diverzifikace dodavatelů a šetření neobnovitelnými zdroji, ale změnila se velmi rychle ve zneužívání často bonitní půdy, zohavení krajinného rázu polemi zastavěnými solárními panely, v cílené zneužívání veřejných prostředků, vyšší vývoz do zahraničí a posílení velkododavatelů. Panely měly být umístěné především na soukromých nebo firemních střechách, nikoli na půdě s vysokou bonitou.
ČESKÁ POZICE: Vy osobně jste v minulosti za Stranu zelených (SZ) kandidoval, ale před současnými volbami jste podpořil nově vznikající stranu LES Martina Bursíka. Proč?
RYNDA: Strana zelených má vzdělaného a systémově přemýšlejícího předsedu Ondřeje Lišku, kterému bych osobně fandil. Cením si i faktu, že v novinářském testu korupce SZ jako jediná strana vyhodila fiktivního korupčníka nabízejícího milionový úplatek hned po pěti minutách jednání; všechny ostatní strany korupci přijaly, ale dokonce i konkrétní politici přijímající úplatek nerušeně kandidují. Novináři v tomto ohledu opět selhali: to, že je někdo čestný, zřejmě není natolik přitažlivá zpráva, aby stálo za to ji zdůraznit a připomínat.
Strana zelených má však situaci ztíženou tím, že není jasně lokalizovaná na politické ose. To by nemuselo vadit, protože rozumnou orientací není vpravo či vlevo, ale prostě věcnost. Proto bych SZ podporoval a rozhodně bych nechtěl environmentální hnutí štěpit, ale obávám se, že podstatná část strany tíhne poměrně ostře doleva. Teď mám na mysli naopak levici velmi starou a překonanou. Ochota SZ spolupracovat s KSČM mě docela děsí. (Zelení před volbami veřejně jakoukoliv spolupráci s KSČM vyloučili - pozn.red)
Levá ani pravá, ale věcná řešení
ČESKÁ POZICE: Proč by mělo vadit, že ekologická strana tíhne doleva? Na západ od nás je to běžné.
RYNDA: Je to běžnější, ale není to podmínkou; navíc je podstatný rozdíl mezi tradiční západní, trochu „Současný svět je natolik komplikovaný, že přednost by neměla dostávat řešení pravá nebo levá, ale řešení demokratická a věcná“salónní levicí a stranou, která 40 let provozovala totalitní politický monopol. Jsem především zastáncem myšlenky, že pravolevé dělení je překonané. Současný svět je natolik komplikovaný, že přednost by neměla dostávat řešení pravá, nebo levá, protože se dávno překřížila, ale řešení demokratická a věcná.
ČESKÁ POZICE: Tomu trochu nerozumím. Nejdříve jste říkal, že vám vadí orientace SZ doleva, ale pravolevé dělení neuznáváte.
RYNDA: Když jsem mluvil o směřování doleva, měl jsem na mysli dvě věci: obavu z ochoty části SZ spolupracovat s KSČM a přílišnou míru regulativních, direktivních nástrojů řešení problémů. Proto jsem se rozhodl podpořit záměr Liberálně ekologické strany Martina Bursíka a pomoci ji zakládat. Vím totiž, že se shodneme na větším uplatnění ekonomických nástrojů, na postupné reformě institucí a na respektu ke strategii udržitelného rozvoje. Zelené strany by neměly mít program levý či pravý, ale komplexní, věcný a udržitelný.
ČESKÁ POZICE: Nemyslíte si ale, že má přesto smysl o levicovosti či pravicovosti hovořit alespoň pokud jde o úlohu státu, kdy na levé straně je silný stát využívající regulačních nástrojů a na pravé volný trh? Kam tedy podle vás téma ochrany životního prostředí na této pomyslné ose patří?
RYNDA: Výborná otázka, ovšem musím odpovědět, že nikam. Je to typický příklad toho, co by mělo být věcné. Nemá to charakter levé nebo pravé ideologie, ale podobu nezbytnosti. Příroda má určité zákonitosti, na jakékoli ekonomické teorii nebo ekonomickém provozu nezávislé, a především tedy klade uspokojování lidských potřeb limity. Na planetě, kterou jsme už téměř celou obydleli, se už nemáme kam dál rozpínat, rozvíjet. Proto musí jakákoliv rozumná politika tyto limity respektovat a přijít s rozumným řešením uvnitř těchto mezí.
Nástroje tohoto řešení pak mohou klást větší důraz na protektivní politiku státu, tedy na příkazy a zákazy, nebo mohou upřednostnit nástroje ekonomické. Jsem příznivcem kombinace obou, instrumentálního mixu nebo synergie nástrojů a naději vkládám do třetího sféry, tedy dobrovolných dohod, taktik vyjednávání a smíru, vzdělávání a osvěty.
Trvale udržitelný rozvoj (definice dle Ivana Ryndy)
Komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální, kulturní i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů; aby to bylo v globálním měřítku současného světa možné, je nutné redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich sociálně-politické instituce a procesy. Mám proto i důvod: navzdory veškerému étosu slova „život“ myslím, že kdyby nám šlo „jen“ o přežití, byl by úkol mnohem snazší. Trvale udržitelný rozvoj řeší něco těžšího: skutečný kvalitativní rozvoj, rozvoj kvality života.
ČESKÁ POZICE: Jakou úlohu by měl stát hrát ve strategii udržitelného rozvoje, kterou se dlouhodobě zabýváte?
RYNDA: Už jsem zmínil, že životní prostředí pro nás představuje limit, který ve vlastním zájmu nesmíme překročit, jinak není trvale udržitelný rozvoj realizovatelný. Je důležité si v tomto kontextu uvědomit, že ekonomika vůbec nemusí být nepřítelem, ale naopak pomocníkem. Bylo by však třeba přehodnotit současné ekonomické teorie, které jsou založené na fascinaci růstem. Ze sociopolitického hlediska spočívá základní otázka v tom, že buď necháme trhu úplně volnou ruku a pak bude vždycky lidem nabízet a vnucovat spotřebu, která vůbec není nezbytná, a měkký teror reklamy.
Nebo zvolíme cestu vysoké míry regulace, nařizování, zákazů a příkazů, kdy nás strana pod praporem jediného vědeckého světového názoru „přinutí ke štěstí“ i proti naší vůli, protože bude lidem určovat, co jsou jejich skutečné potřeby.
Trvale udržitelný rozvoj je třetí cestou mezi touto Charybdou a Scyllou: vzdělávání, přesvědčování a osvěta, důraz na hodnoty, dlouhodobé strategické (nikoli socialistické) plánování v kombinaci s tržně kompatibilními nástroji a svobodou podnikat a tvořit.„Trh ano, ale s hodnotovými rámci, které do něj musí dodat společnost včetně politiků“
ČESKÁ POZICE: Volný trh sám o sobě tedy podle vás problémy životního prostředí nejen nevyřeší, ale může je dokonce způsobovat?
RYNDA: Takhle jednoznačné to není. Trh může být velmi užitečný sluha, ale vždycky je zlý pán. Některé věci prostě vyřešit neumí. Například veřejné statky, externality, asymetrii informací, neumí být předvídavý a zohlednit hodnotové preference. Pořád je to ale lepší než se snažit naplánovat spotřebu toaletního papíru na osobu a den na pět let dopředu, jak jsme toho byli běžně svědky v minulém režimu. Tedy trh ano, ale s hodnotovými rámci, které do něj musí dodat společnost včetně politiků.
Trvale udržitelný rozvoj na vedlejší koleji
ČESKÁ POZICE: Vy jste v roce 2003 stál u založení Rady vlády pro udržitelný rozvoj.Není o ní příliš slyšet. Funguje vůbec ještě?
RYNDA: Ano, napsal jsem tehdy první návrh, jak by měla Rada vypadat a pracovat. V původní představě měla Rada dokonce jen dva hlavní úkoly: připravit a trvale aktualizovat Strategii udržitelného rozvoje České republiky a trvale posuzovat veškeré důležité a relevantní návrhy zákonů z jediného zorného úhlu: je to udržitelné? Není to nic příliš nereálného, každý návrh zákona musí například už dávno ze zákona v důvodové zprávě obsahovat dopady zákona na státní rozpočet. Rada měla pomáhat vládě najít soulad mezi hospodářským pokrokem a plnohodnotným zachováním životního prostředí. K tomu je třeba kromě změny myšlení lidí také reforma veřejných institucí, s čímž měla Rada pomoci.„Vyřešíme si svůj resortní problém, a když zbude trocha času a vůle, načechráme trochu několika slůvky vytvořenou strategii, aby se tvářila udržitelně“
Dnes však funguje špatně a spíše jen formálně, například jednání se mohou účastnit takzvaní alternáti, kteří zastupují původně nominované členy. Nefungovala však dobře ani na počátku. Perličkou je výrok tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, který řekl, že nemůžeme přijímat žádnou strategii udržitelného rozvoje, dokud nemáme napsanou hospodářskou strategii státu. Toto obrácení hierarchie na hlavu je směšné, ale zároveň poučné. Trvale udržitelný rozvoj přece musí být z povahy věci nad jakoukoliv další státní strategií.
Polovina Rady dodnes přemýšlí bohužel právě takto úzce: vyřešíme si svůj resortní problém, a když zbude trocha času a vůle, načechráme trochu několika slůvky vytvořenou strategii, aby se tvářila udržitelně. Rada tedy občas podpoří důležitý dílčí program, vědecký výzkum nebo takzvané Místní agendy 21 v různých podobách, ale politikové i ekonomové ji už dávno neberou vážně.
ČESKÁ POZICE: Má podle vás nějaký význam i fakt, že této strategii se již neříká Strategie udržitelného rozvoje, ale dokument byl přejmenován na Rámce udržitelného rozvoje?
RYNDA: Do změny názvu se samozřejmě promítla i změna faktická. Ta spočívá v tom, že si můžeme hrát na to, že principy udržitelného rozvoje respektujeme, ale že pouze ideově rámují naše resortní i vládní rozhodování, ale ve skutečnosti, kdykoli je nám udržitelný rozvoj jen trochu nepohodlný, pak jej naprosto nerespektujeme.
ČESKÁ POZICE: Napadá mě, že podobně je to s ochranou ovzduší. Politici většinou tvrdí, že chtějí lepší ovzduší, ale když by měli nějak výrazně zpřísnit podmínky velkým znečišťovatelům, pak to většinou neudělají s odkazem na zaměstnanost, bojí se sociálních problémů. Dokonce i lidé žijící v těchto oblastech často preferují zaměstnanost před čistým ovzduším, přestože ovzduší prokazatelně poškozuje zdraví jim či jejich dětem.
„Taková je prostě lidská přirozenost a kultura. Vždy je nám zkrátka bližší košile než kabát, vždy je bližší přítomnost než budoucnost.“RYNDA: Zde je třeba oddělit roli politiků a lidí. Lidé jsou skutečně většinově nastavení tak, že nemyslí dlouhodobě dopředu, což vidíme dobře na sobě a na vlastním zdraví, kdy zanedbáváme prevenci i péči o sebe a přímo se různými způsoby, například alkoholem nebo cigaretami, poškozujeme. Když jsou lidé navíc zahnáni do tíživé situace, dají přednost obživě před ochranou životního prostředí a zdraví. Rizika mají sklon nevnímat, protože přijdou až potom, jsou neviditelná, rozložená v čase, dopady se kumulují postupně. Taková je prostě lidská přirozenost a kultura. Vždy je nám zkrátka bližší košile než kabát, vždy je bližší přítomnost než budoucnost.
ČESKÁ POZICE: A politici by tedy měli vidět i do vzdálenější budoucnosti, vážit externality, jako jsou náklady na léčbu důsledků špatného životního prostředí a podobně...
RYNDA: Bezpochyby. Podle mě právě toto je jeden z důvodů, proč máme politiku, jako správu věcí veřejných. Politiky si, mimo jiné, volíme pro to, aby dělali ta nepříjemná rozhodnutí za nás, tam, kde toho nejsme sami schopni. Proto nejsem ani zastáncem referend jako všeléku: mají smysl jen v určitých situacích. Lidé prostě často rozhodují sami proti sobě nebo o něčem jiném než čeho se týká otázka referenda. Příkladem je irské referendum o Evropské unii: Irové vlastně vůbec nerozhodovali o EU, ale o své vlastní irské vládě. Teorie uvádí názorné příklady: matky nikdy dobrovolně nepošlou své syny do války, občané si dobrovolně nezvýší daně. Podle mě je ochrana životního prostředí, přírody a krajiny také příkladem rozhodování, které by měli politici pomáhat dělat s námi, ale i za nás.
PhDr. Ivan Rynda (60)
Sociální a kulturní ekolog a vysokoškolský pedagog. Na Univerzitě Karlově vystudoval český jazyk a filozofii. V letech roce 1992 až 1994 byl poradcem ministra zemědělství. V letech 1992 až 1996 byl zástupcem ředitele Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí a od roku 2001 působí jako vedoucí Katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií UK.
Zabývá se zejména udržitelným rozvojem, ekonomikou a právem životního prostředí, globálními civilizačními problémy či vztahem médií a ekologie. Spoluzaložil Radu vlády ČR pro udržitelný rozvoj a založil Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ). V roce 2002 získal Cenu Josefa Vavrouška vyhlašovanou Nadací Charty 77.
Po sametové revoluci byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum. V roce 2006 kandidoval neúspěšně do Senátu za Stranu zelených; nedávno Martinu Bursíkovi pomáhal zakládat novou politickou stranu LES.
