Bohuslav Sobotka sjednotitel! Předseda ČSSD křižuje Českou republiku region po regionu a jednotlivé krajské organizace sociální demokracie mu vyjadřují podporu. A momentálně až na výjimku jižní Moravy žádají rezignaci tria spiklenců Michal Hašek–Jeroným Tejc–Zdeněk Škromach.
V tuto chvíli lze označit za pravděpodobné, že Sobotka situaci na nedělním ústředním výkonném výboru ustojí a jeho rivalové ve vedení strany významně oslabí. Jenže Sobotka zatím vyhráno nemá, situace v sociální demokracii se totiž příliš nemění. Co se dosud předsedovi ČSSD podařilo?
V souvislosti s provalením lánského průšvihu začal vliv účastníků této schůzky upadat. Sobotka se poprvé od nástupu do postu předsedy ČSSD v roce 2011 projevil jako lídr, využil situace a své hlavní konkurenty začal systematicky oslabovat nátlakem na jejich odchod z vedení strany. To by však nestačilo. Proto si vytipoval silné regiony a jejich lídry, se kterými musí být zadobře.
Vyjednávání podpory
Na základě dosavadního vyjednávání se zdá, že klíčovými lidmi pro vyjednávání podpory ve vládě a posléze v poslaneckém klubu by měli být zejména představitelé Středočeského, Moravskoslezského a Plzeňského kraje. Sobotka by se měl při budování svého vlivu ve straně a případně ve vládě opírat o politiky, jako jsou středočeští poslanci Richard Dolejš a Jan Hamáček, moravskoslezský hejtman Miroslav Novák, plzeňský poslanec Milan Chovanec nebo spojka v znepřátelené pražské organizaci Karel Březina.
Svou pondělní návštěvou moravskoslezské ČSSD Bohuslav Sobotka ukázal, který region považuje za důležitý
Svou pondělní návštěvou moravskoslezské ČSSD – namísto účasti na schůzi jihomoravské organizace, do níž patří i Hašek, Tejc a Škromach – Sobotka ukázal, který region považuje za důležitý. Potřeboval totiž „uhladit“ moravskoslezské poměry ve straně po pádu ostravského primátora Petra Kajnara, což v tomto regionu oslabovalo pozici Sobotkova velkého spojence Lubomíra Zaorálka. Navíc se v tomto regionu drala nahoru skupina poslance Adama Rykaly, který hlasoval na předsednictvu po volbách proti Sobotkovi. Sobotkovcům se podařilo region „pokrýt“ – šéfem krajské organizace se stal v pondělí hejtman Novák, Rykala kvůli hlasování proti Sobotkovi odstoupil z předsednictva.
Vzhledem k plánovanému sjezdu ČSSD (patrně v březnu) by se Sobotkovi mohli hodit i ambiciózní politici, kteří sice proti němu po volbách hlasovali, ale navenek uznali chybu a rezignovali na posty ve vedení strany – například jihočeský hejtman Jiří Zimola nebo zmiňovaný poslanec Rykala. Sobotka vedle případného vytváření vlády musí myslet i na vyjednávání podpory pro stranický sjezd. A sociální demokraté, jako je Rykala či Zimola, by se mu proto mohli hodit.
Bitva o post premiéra trvá
I kdyby se do nedělního výkonného výboru neobjevila žádná „protisobotkovská“ kauza, o níž se již několik týdnů spekuluje, a Sobotka na něm ČSSD plně ovládl, stále nemá jistotu, že se v případě jednání o vládě s ANO 2011 a lidovci stane premiérem. Především proto, že některé dosud znepřátelené regiony (například Praha) sice Sobotku nyní podporují, ale v organizace nejde o obrat sympatií a přilnutí k němu coby hrdinovi, kterého málem politicky zavraždili proradní haškovci. Spíše to je chladný kalkul a poznání, že v tuto chvíli není na scéně nikdo, kdo by měl větší sílu než Sobotka jednat o vládě.
I kdyby Sobotka na výkonném výboru ČSSD plně ovládl, stále nemá jistotu, že se v případě jednání o vládě s ANO 2011 a lidovci stane premiérem
V pražské organizaci měl Michal Hašek díky silnému duu Miroslav Poche–Petr Hulinský významnou podporu. Ti by měli nyní oslabit, ale podle zpráv z této organizace se to nestane – Pocheho skupina si nadále udržuje vliv a Haškův pád se do chodu pražské ČSSD výrazněji nepromítne. Tím nezanikne protisobotkovský kurz, který pražská sociální demokracie dlouhodobě razí.
V reálu by se tato situace mohla projevit v poslaneckém klubu ČSSD tím, že navzdory zdánlivému sjednocení strany zůstane rozpolcený. ČESKÁ POZICE před několika dny sondovala situaci uvnitř klubu a zjistila, že k haškovcům se ještě minulý týden hlásila až polovina jeho členů (okolo 22 z celkových 50). Z toho vyplývá, že kdyby tito poslanci nehlasovali pro vládu, Sobotka by pro svůj kabinet nemusel získat ve sněmovně dostatečnou většinu hlasů.
Prezidentova role
Tím se dostáváme ke klíčové roli prezidenta. Miloš Zeman v úterý v rozhovoru pro deník Právo řekl: „Nebudu od toho, koho pověřím, vyžadovat 101 podpisů, jako vyžadoval Václav Klaus od Stanislava Grosse, ale spolehnu se na jeho veřejné prohlášení, že tuto podporu má.“ To je změna jeho postoje oproti červenci, kdy po Miroslavě Němcové pro její kabinet požadoval notářsky ověřených 101 podpisů!
V tuzemské politice se po zkušenostech z uplynulých týdnů může stát opravdu všechno
Možným scénářem by mohlo být, že Zeman pověří Sobotku vyjednáváním o nové vládě a předseda ČSSD se domluví s ANO a lidovci na její určité formě. Sobotka poté půjde za Zemanem a ve veřejném prohlášení prezidentovi sdělí, že má 114 podpisů pro nový kabinet. Zeman jmenuje Sobotku premiérem, a ten sestaví vládu, již prezident také jmenuje. Ta si půjde do sněmovny pro důvěru a hle, část klubu ČSSD nebude souhlasit s vyjednaným programovým prohlášení vlády. A ve druhém kole Zeman pověří jiného kandidáta sestavením kabinetu…
Možná slyšíme trávu růst, ale v tuzemské politice se po zkušenostech z uplynulých týdnů může stát opravdu všechno. Proto si připomeňme povolební starou židovskou anekdotu, již prezident Zeman uvedl v pořadu ČT Otázky Václava Moravce: „Loučí se rabín na smrtelném loži se svým synem. A říká: synu, prozradím ti největší tajemství života, všechno je jinak.“
