Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Sobotka potřebuje rituální oběť, ne masovou vraždu

  14:05

Cílem předsedy ČSSD musí být jednota poslaneckého klubu, ve straně a v jejím vedení nemohou být jen jeho věrní.

Po sjezdu 16. března v Ostravě. Zleva místopředsedové ČSSD Michal Hašek a Milan Chovanec, předseda strany Bohuslav Sobotka, předseda Senátu Milan Štěch a místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek. foto: © ČTKČeská pozice

Volání po krvi je v české sociální demokracii teď jaksi v módě. Straníci se předhánějí v tom, kdo všechno by měl po aférce Lány odstoupit. Shrňme si to. Pět předních členů strany – místopředsedové Michal Hašek, Milan Chovanec, Zdeněk Škromach, staronový šéf poslanců Jeroným Tejc a člen předsednictva Jiří Zimola – se vydalo bez vědomí předsedy Bohuslava Sobotky na jednání s prezidentem Milošem Zemanem těsně po volbách.

Ačkoliv informace o schůzce unikly bezmála okamžitě do médií, účastníci mlžili. Michal Hašek dokonce bezostyšně lhal a lhát se pokusil i Zimola. Prokázaná lež v politice by měla pro dotyčného znamenat jediné: rezignaci. Zimola to pochopil a odstoupil z předsednictva i z výkonného výboru strany. Hašek čeká až na ústřední výkonný výbor v neděli 10. listopadu. Do té doby si to prý rozmyslí. Tejc také čeká, co bude, a Škromach se poradí se straníky, ale očividně odcházet nechce – nevidí k tomu jediný důvod. Přece nelhal, jen mlžil. Chovanec je ten „hodný“, co vlastně všechno přiznal a už jej Sobotka stihnul poplácat po rameni, že bez něj stranu vést nechce.

Kolik poteče krve?

Ale zpět ke zmíněnému krvelačnému volání. V zásadě jsou tři skupiny v ČSSD, které chtějí „sekat“ hlavy. Podstatné ale je komu.

Nejmenší rozsah veřejných „poprav“ požadují ti, kteří chtějí, aby odešli „lháři“. Poté, co se Zimola kál, zbývá jediný muž usvědčený ze lži – Michal Hašek. Ten by prostě odejít měl. Opakovaně lhal veřejnosti, a to se nedá tolerovat. S ním by to ještě mohl schytat Tejc, který ale už pokorně chybu přiznává. Říká, že při případném skládání vlády mu pochopitelně post ministra unikne a je ochoten přijít i o šéfování poslancům.

Strana musí být partnerům schopna ručit 50 hlasy svých poslanců. Kdo je nejlépe zaručí, bude předseda.Tito dva jsou na odstřel také podle Bohuslava Sobotky. Potřebuje rituální oběť, aby se ukázal jako znovunalezený rozhodný vůdce. Haška se nutně zbavit musí, protože mu okopává kotníky už od jejich souboje o předsednictví v roce 2011. Tejce je schopen tolerovat, i když jej v sobotu na setkání rozšířeného krajského výkonného výboru plzeňské ČSSD vyzval k rezignaci. Sobotka nicméně už naznačil, „že je schopen odpouštět“. A hlavně potřebuje udržet jednotu poslaneckého klubu, který si Tejce zvolil velkou převahou 30 hlasů ku 16. Musí totiž partnerům v politice být schopen ručit 50 hlasy svých poslanců, ne nepředvídatelně velkou skupinkou, která mu bude zrovna nakloněna.

Trochu větší krveprolití by rádi viděli ti, kdo volají po odchodu všech „pučistů“ z vedoucích funkcí ve straně. Za všechny jmenujme šéfa Senátu a jeho místopředsedkyni – tedy Milana Štěcha a Alenu Gajdůškovou. Těmto dvěma jde o čtveřici, která se přiznala až pod nátlakem. Chovanec už je chráněn. Sobotka sám při společné konferenci k plzeňskému hejtmanovi přistoupil a udělal gesto „lidi jako Ty, Milane, tady potřebuji“. Ostatním ale prominuto být nemá.
Tak krvelačný ale Sobotka nebude. Je si dobře vědom toho, že skupina straníků, kteří jsou s ním nespokojeni, je velká, ale zase nijak jednotná. Haškovci se jim říká jen proto, že Hašek se snažil všude dávat najevo, že vůdcem odporu proti Sobotkovi je on sám. Mimochodem proto se také snažil schůzkou v Lánech tento svůj obraz posílit, ale zpackal to.

Zbavit se každého ve vedení strany, kdo má blízko k Hradu, by se pro Sobotku rovnalo sebevražděTěch, co se scházejí s prezidentem, je ale víc, mimochodem údajně právě šéfsenátor Štěch. Zemanovi nakloněných „přátel“ je strana plná. A tak zbavit se každého ve vedení strany, kdo má blízko k Hradu, by se pro Sobotku rovnalo sebevraždě. Proto také zřejmě nebude tlačit na Škromachův odchod z vedení, a už vůbec ne z místopředsednické funkce v Senátu. Je si vědom toho, že ve vedení strany nemohou být je jemu věrní lidé. A i táboru svých odpůrců musí nechat nějaké funkce v případné vládě, sněmovně, ve straně, jinak jednotu klubu nebude moci garantovat ani pět minut.

A nakonec se ozývají v rozhovorech se straníky i takové hlasy, že by měli skončit všichni, kdo na předsednictvu hlasovali proti Sobotkovi. Tedy ti, co jej odvolali z vyjednávacího týmu a vyzvali k rezignaci na post šéfa sociálních demokratů. Takovou masovou „vraždu“ už vůbec Sobotka nemůže připustit, protože by se mu strana rozpadla pod rukama. Stačí mu proto odstranit Haška, a proto také hlasitě říká „já, nebo on“. Zatím se zdá, že v tomto směru dosáhne svého, a proto je na koni. Straníci jej skoro nepoznávají – jindy uzavřený šéf, který s regiony moc nekomunikoval, a dostal se tím do izolace, najednou hýří úsměvy a projevuje emoce. Má tedy našlápnuto.

Kdy (znovu) dojde na Sobotku?

Otázkou ovšem je, zda to bude stačit. Že takzvaný puč byl jen prvním výstřelem na nevýrazného vůdce, pochybuje snad málokdo. Probuzení z letargie nemusí Bohuslavu Sobotkovi vydržet dlouho. Navíc ti, kdo se jej chtějí zbavit (a budou přitom nadále podporováni z Hradu), budou po pádu Michala Haška hledat někoho jiného, kdo by mohl být alternativou.

A to je právě největší otázka. Postavit se do čela rozklížené strany je výzva, která se nerada přijímá. Mluvilo se o Milanu Štěchovi – ten je sice ochoten podle svého vyjádření jít do vedení strany, být zcela na špici ale odmítá. Dříve se spekulovalo i o tom, že by na předsedu mohl aspirovat Milan Chovanec (a také se mluvilo o tom, že by mohl být premiérem). Chovanec by mohl mít jistou naději – je nablízko s Hradem, umí to jak se „sobotkovci“, tak s „haškovci“, ale stín „lánského puče“ je dost čerstvý.

Jak silná je pozice Sobotky, a tedy jak blízko je další pokus o jeho odstavení, se ukáže v neděli 10. listopadu na výkonném výboruČerným koněm by se mohla stát Alena Gajdůšková, která nikdy moc nevystupovala, ale najednou má ostrý názor na „pučisty“. Ale v jejím případě by to byl podobný tah, jaký předvedla ODS s Miroslavou Němcovou jako lídryní do voleb. Pro nedostatek kádrů nasadíme někoho důvěryhodného, kdo se v politice neumazal. Výsledek ODS napovídá, že to zas tak moc nezabírá.

Jak silná je pozice Sobotky, a tedy jak blízko je další pokus o jeho odstavení, se ukáže v neděli 10. listopadu na výkonném výboru. Může se ukázat, že garantovat sílu 50 hlasů ve sněmovně umí někdo jiný lépe než on. Záviset pak při případném sestavování vlády bude také na tom, jak lídr povede jednání s koaličními partnery a komu bude chtít přidělit ministerská křesla. Některé jasné Sobotkovy přívržence by totiž Hrad nepřijal ani náhodou.

Autor: