V Japonsku je v posledních letech fotbal neuvěřitelně populární, dávno předehnal dřívější premianty baseball nebo golf. Fotbalistům obou pohlaví více či méně organizovaně fandí celá země. Veřejnoprávní televize NHK ve středu přinesla záběry městských úředníků, kteří se souhlasem své radnice po dobu trvání fotbalového olympijského turnaje nastupují do práce v kopiích dresů japonské fotbalové reprezentace. Z fotbalistů a fotbalistek jsou lidoví hrdinové. Ženy pak úspěšně vykročily za olympijským zlatem vítězstvím nad kanadským výběrem.
Mužské reprezentaci se dlouhodobě říká tým modrých samurajů, japonským dámám nikdo neřekne jinak než „Nadešiko Japan“ – „japonské květinky“. Jamato nadešiko, japonské označení pro krásně kvetoucí trvalku hvozdík pyšný (Dianthus Superbus), totiž v japonštině slouží jako metaforický popis ideálu tradiční japonské ženy.
Květinky o dva kroky za samuraji
Díky japonskému fotbalovému svazu ale tenhle příměr dostal mimořádně zajímavý rozměr. Znalci ocení. Zatímco japonský tým fotbalistů do 23 let, který se zatím nijakým zásadním výsledkem na světové úrovni pyšnit nemůže, letěl do Londýna v business třídě, věkem mnohdy i starší úřadující mistryně světa se za japonskými „gentlemany“ tísnily v třídě ekonomické.
V mužském fotbale tečou nepředstavitelné sumy peněz a asi i pro ekonomiku Japonska má zcela jiný rozměr než fotbal ženský
Jestli i toto japonští sportovní bafuňáři chápali v intencích tradičního postavení japonské ženy, jež měla v ideálním případě na veřejnosti chodit dva kroky v pozadí za svým mužem, prozatím nevíme. Jelikož jim absurdita situace zjevně nedochází, předpokládejme, že ano. V první reakci na nesouhlas veřejnosti se tamní fotbalový svaz nechal slyšet, že zatímco reprezentantky měly nárok pouze na třídu ekonomickou, oni jim za jejich dosavadní výkony pořídili „premium economy“. Za to jim tedy budiž provolána sláva…
Od roku 1996 japonský olympijský výbor platí business letenky například judistům a dalším prostorově výraznějším sportovcům, kteří by se do sedaček v ekonomické třídě těsnali opravdu těžko. Japonský fotbalový svaz však mužské reprezentaci do 23 let s odkazem na jejich profesionální činnost zakoupil byznys. Všem.
Jasně, míchám tu jablka a hrušky. V mužském fotbale tečou nepředstavitelné sumy peněz a asi i pro ekonomiku země má zcela jiný rozměr než fotbal ženský. Většina japonských reprezentantek se pouze fotbalem neuživí a mají ještě další civilní povolání, zatímco muži jsou „profesionálové“. Tomu samozřejmě odpovídají i diametrálně odlišné odměny za totéž umístnění na světových soutěžích pro mužskou a ženskou reprezentaci. Budiž. To je byznys. Ale tentokrát je to přeci olympiáda, ne?
V případě japonských květin tahle disproporce bije do očí o to víc, že to byla právě ženská fotbalová reprezentace, a nikoliv výběr „samurajů“, která po loňské přírodní katastrofě pomáhala heroickou jízdou a řadou vítězství nad USA, Německem a dalšími zeměmi, završenou titulem mistryň světa, narovnávat hodně nabourané sebevědomí národa.
Tradiční japonské je i australské?
Obstojí argument o fyzické konstituci v případě japonských fotbalových střízlíků a dvoumetrových australských basketbalistek?
Rovněž velmi překvapuje, že jak se zdá, japonské tradiční postavení ženy ve společnosti v celku nečekaně vyznávají i v australském basketbale. Mužská reprezentace, které se zatím na olympiádě medaili ulovit nezadařilo, cestuje do Londýna business class, ale dámám, které již tři medaile na kontě mají, musí stačit třída ekonomická.
Jak v Japonsku, tak v Austrálii přitom organizátoři argumentují podobně. Nutnost „byznysu“ pro pány oproti dámám neospravedlňují vyšší tržní cenou za kus, ale v případě olympiády mluví o rozvinutější fyzické konstituci mužských jedinců. V případě japonských střízlíků v business třídě i dvoumetrových australských basketbalistek naskládaných v sedačkách ekonomické třídy mezi turisty tedy argumenty dobré tak pro srandu králíkům.
Olympijské ideály říkají cosi o rovnosti a stejných podmínkách. Ve slušné společnosti by se zase věci měly nazývat pravými jmény. Jak se s obojím srovnává postup organizátorů, bůh suď. Jistě, nejsme naivní, olympijské hry z lpění na ideálech dnes už nikdo nepodezírá. A v médiích se dá zdůvodnit, zamlžit a zahrát do autu ledacos. Tak se v některých japonských novinách objevilo, že fotbalistky lepší místa svým kolegům přenechaly, aby mužskému týmu zkrátily čas na předzápasovou přípravu po dlouhé cestě.
Inu, být to pravda, bylo by to jistě hezké gesto. O co krásnější by ovšem mohlo být, pokud by na cestě zpět do Japonska business třídu přenechali samurajové květinám, pokud by ony dopadly lépe než oni. Pro japonské rytíře nepochybně výzva a šance, jak se blýsknout svojí galantností. Pro ostatní možná o jeden konkrétní důvod víc, komu letos také fandit.
