Snažili jsme se budovu Státní opery dostat co nejblíž původní podobě

Budova Státní opery byla po generální rekonstrukci slavnostně otevřena 5. ledna. Jan Burian, šéf Národního divadla, jehož je dnes Státní opera součástí, v rozhovoru tvrdí, že budova byla v dezolátním stavu a bez Národního divadla by se oprava nikdy neuskutečnila.

Šéf Národního divadla Jan Burian. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéf Národního divadla Jan Burian. | foto:  David Neff, MAFRA
Šéf Národního divadla Jan Burian.

Jan Burian, šéf Národního divadla, jehož je dnes Státní opera součástí, v rozhovoru mimo jiné říká: „Podařilo se nám rekonstrukci provést v rekordně krátkém čase. Když se třeba podíváme k sousedům do Berlína, kde podobná generální oprava probíhala deset let, vidíte ten rozdíl. Zároveň se nám podařilo budovu v maximální možné míře vrátit k původní estetické podobě. Například obnovením některých výtvarných prvků, ať jde o výzdobu ve foyer, nebo o parafrázi původní opony.“

LIDOVÉ NOVINY: Co jste si z rekonstrukce odnesl za poznání?

BURIAN: Že se celá musí dobře připravit. Jsme pyšní, že jsme dostali cenu od Vysoké školy ekonomické za jedno z nejlépe připravených a transparentních výběrových řízení ve veřejné sféře. Z kulturních zařízení jsme byli na prvním místě. A pak, že u toho musejí být lidé, kteří mají vůli spolupracovat, a ne trucovat při prvních zádrhelech, protože během rekonstrukce denně vznikají problémy a ty se musejí řešit za pochodu.

LIDOVÉ NOVINY: Jste tedy spokojený z průběhu oprav? A co považujete za největší pozitiva?

Jsme pyšní, že jsme dostali cenu od Vysoké školy ekonomické za jedno z nejlépe připravených a transparentních výběrových řízení ve veřejné sféře. Z kulturních zařízení jsme byli na prvním místě. A pak, že u toho musejí být lidé, kteří mají vůli spolupracovat, a ne trucovat při prvních zádrhelech.

BURIAN: Podařilo se nám rekonstrukci provést v rekordně krátkém čase. Když se třeba podíváme k sousedům do Berlína, kde podobná generální oprava probíhala deset let, vidíte ten rozdíl. Zároveň se nám podařilo budovu v maximální možné míře vrátit k původní estetické podobě. Například obnovením některých výtvarných prvků, ať jde o výzdobu ve foyer, nebo o parafrázi původní opony.

Značně jsme zdokonalili zázemí, postavili jednu novou zkušebnu, ostatní zrekonstruovali. Udělali jsme velkou opravu fasády provozní budovy, čímž se odhlučnila od magistrály. Opravili jsme všechny inženýrské sítě. Změnili jsme způsob větrání, chlazení a topení, který byl zastaralý, foukalo to různými směry a podle špatné logiky – topilo se ze shora. A inovovali jsme jevištní technologie v rámci možností historické budovy, stručně řečeno nacpali jsme do ní, jak to šlo, technologie 21. století.

LIDOVÉ NOVINY: Jako ředitel Národního divadla jste teď byl tři roky i vrchní polír. Není to pro vás nová zkušenost, máte za sebou už novostavbu plzeňského divadla. V čem je jiné být stavbyvedoucí v Plzni a stavět nově s tím, co bylo zde?

BURIAN: Tady je přece jenom víc zaměstnanců, největší díl práce byl na inženýru Pelouchovi, který je ředitelem provozně-technické sekce a má svůj tým. Společně jsme řešili klíčové právní a investorské problémy, do kterých se zapojovalo i ministerstvo kultury a financí. Tady je to obtížnější v tom, že z formálního hlediska je investor Národní divadlo, zatímco když jde o městskou investici, je investorem město. Vše ovšem musí schvalovat státní úřady, což jde někdy rychleji, někdy pomaleji, a ne vždy to odpovídá potřebám stavby.

LIDOVÉ NOVINY: Nastal za ty necelé tři roky výrazně krizový moment?

Z formálního hlediska je investor Národní divadlo, zatímco když jde o městskou investici, je investorem město. Vše ovšem musí schvalovat státní úřady, což jde někdy rychleji, někdy pomaleji, a ne vždy to odpovídá potřebám stavby.

BURIAN: Rozhodující okamžik nastal, když jsme přišli s návrhem změnit projekt spodní sféry jeviště – točnu. Jde o obří zařízení, kde je plno strojních a digitálních technologií. Když se budova stavebně „otevře“ a „udělá se do ní díra“, což je jediná možnost, jak původní technologie dostat ven a nové dovnitř, mělo by se toho maximálně využít. Usoudili jsme, že původně plánovaná repase točny, která byla i tak drahá, je neefektivní, protože k žádné další opravě nemusí dlouhou dobu dojít. Požádal jsem ministra kultury, aby návrh projednal. Trvalo to, protože se ministři střídali.

LIDOVÉ NOVINY: Navýšil se tím rozpočet.

BURIAN: Můžeme dávat jen zodpovědná doporučení, ale rozhodnutí musí udělat stát. Nakonec se to stalo, i když s určitým zpožděním, což ovlivnilo průběh stavby a dostalo ji to do časové tísně. Byly i jiné lapálie, které jsou únavné.

LIDOVÉ NOVINY: Co například památková péče?

BURIAN: Nastala třeba debata o svítidlech, zda mají zůstat ta ze sedmdesátých let. Na zdech se objevily barvy, které předtím nebyly vidět, takže původní zlatá a bílá doznaly změny. Byly tam totiž červené štuky, které jsme obnovili. Podobně to bylo s fasádou. Když se odstrojila pokladna ve vstupním foyer, vyloupla se původní zdobená dřevěná. Vznikly nové podlahy, po poslední rekonstrukci tam byly mramorové obklady z metra.

Můžeme dávat jen zodpovědná doporučení, ale rozhodnutí musí udělat stát. Nakonec se to stalo, i když s určitým zpožděním, což ovlivnilo průběh stavby a dostalo ji to do časové tísně. Byly i jiné lapálie, které jsou únavné.

Ve foyer se odhalily původní stavební prvky pro prodej občerstvení. Na galerii před okny byly dříve busty Mozarta, Beethovena a Schillera, které po válce zmizely. Zjistilo se, že od stejného sochaře jsou tytéž busty v curyšské opeře, tak jsme nechali udělat repliky. Snažili jsme se dostat co nejblíž k původní podobě. Při poslední rekonstrukci začátkem sedmdesátých let takové možnosti nebyly, nebyla technologie ani materiály. Často se bralo, co bylo.

LIDOVÉ NOVINY: Vytvořili jste repliku původní opony. Jak se vám to podařilo, měli jste k dispozici nějaké dokumenty?

BURIAN: Opona, kterou vytvořil Eduard Veith, se ztratila, nejspíš po válce. Někdo ji vyhodil, ukradl, nevíme. Opona navazovala na stropní výzdobu interiérů, takže částečně bylo z čeho vycházet. Náš umělecký ředitel výroby dekorací a kostýmů, scénograf Martin Černý si to vzal za své, provedl výzkum, měl k dispozici jedinou fotografii, pak již zmíněné malby. Během dvojích prázdnin vyrobil parafrázi opony na základě rozboru Veithových malířských technik. Pomáhali mu jeho studenti scénografie.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký je konečný účet za rekonstrukci?

BURIAN: Je to miliarda sto třicet milionů korun. Původní odhad byl osm set šedesát milionů, navýšení zahrnuje především prostředky za novou točnu a novou vzduchotechniku, včetně přístavby jednoho patra. Jsou to záležitosti, které se ukázaly nezbytné během stavby.

LIDOVÉ NOVINY: Proti rekonstrukci se hned začali někteří stavět, rozhodnutí bylo kritizované a šířily se spekulace, že jde o záminku ke zrušení souboru Státní opery, o vyhazovaní veřejných prostředků a že vedení Národního divadla jen předstírá hledání náhradních prostor. Zpochybňovaná byla i ohlášená délka oprav. Chcete to ještě komentovat?

Nyní se potvrzuje to, co prohlašujeme od začátku. Nechceme omezovat uměleckou práci. Má-li se Národní divadlo reformovat, musí přejít na jinou právní subjektivitu a musí se oddělit činohra, balet a opera. Teprve potom lze řešit vnitřní záležitosti souborů. A ne že se jedna budova utrhne, a to ostatní se zase udusí.

BURIAN: Velmi rád, skutečně běhaly různé fámy, takže teď všichni vidí, že jsme zachovali soubor, orchestr i sbor. Že už zkoušíme inscenace, které se do Státní opery budou vracet. Nyní se potvrzuje to, co prohlašujeme od začátku. Nechceme omezovat uměleckou práci. Má-li se Národní divadlo reformovat, musí přejít na jinou právní subjektivitu a musí se oddělit činohra, balet a opera. Teprve potom lze řešit vnitřní záležitosti souborů. A ne že se jedna budova utrhne, a to ostatní se zase udusí.

Rekonstrukce Státní opery, která byla v dezolátním stavu, by se bez Národního divadla nikdy neuskutečnila, natož se zachováním souboru. Všechny ostatní soubory se uskrovnily v rozpočtu. Část repertoáru jsme hráli v historické budově Národního divadla a díky dohodě s vedením města v Hudebním divadle Karlín. A díky tomu všemu soubor Státní opery přežil.

LIDOVÉ NOVINY: Měli jste dostačující prostředky na náhradní provoz?

BURIAN: To, co jsme původně domluvili s ministerstvem kultury, že bude sanovat zachování souboru, se splnilo jen zčásti. Dostali jsme nějaké prostředky například na pronájem Hudebního divadla Karlín, ale desítky milionů korun šly z rozpočtu divadla formou úspor a zvýšených výnosů. Daří se nám vybírat více peněz na vstupném. Přibývají sponzoři, kteří nás významně podporují. Teď jsme ale v situaci, že nemáme vyřešený rozpočet na část provozu Státní opery v roce 2020 a přitom musíme zpátky přijmout technické zaměstnance a také sólisty. Rezervy už došly.

Teď jsme v situaci, že nemáme vyřešený rozpočet na část provozu Státní opery v roce 2020 a přitom musíme zpátky přijmout technické zaměstnance a také sólisty. Rezervy už došly. Doufám, že se to v prvním čtvrtletí vyřeší.

Doufám, že se to v prvním čtvrtletí vyřeší. Děkuji vládě a ministerstvům, že projekt podpořily, i když od doby jeho začátku máme již čtvrtého ministra kultury. Ministr Zaorálek o této situaci ví. Doufám, že vše budeme řešit, aniž bychom ohrozili umění v budově této krásné opery. Zdůrazňuji, že po celou dobu rekonstrukce Státní opery hospodařilo Národní divadlo s kladným hospodářským výsledkem, bez ztráty.

LIDOVÉ NOVINY: Divadlo se slavnostně otevře 5. ledna. Budete pak mít zkušební provoz?

BURIAN: Přecházíme z dokončení stavby rovnou do provozu. Kdybychom si řekli, že nezachováme soubor Státní opery, mohli jsme mít na zkušební provoz rok. Tahle rychlost s sebou nese rizika, dolaďování techniky i odstraňování vad se bude řešit za pochodu. V první fázi vracíme na jeviště Státní opery inscenace, které se znovu upraví, to znamená ty, které se hrály v historické budově, Karlíně nebo byly ve skladech, je jich asi deset.

První premiéra bude v dubnu – Král Roger Karola Szymanowského v koprodukci s varšavským Teatrem Wielkim a Královskou operou ve Stockholmu. Je to hotová inscenace a bude se „jen přenášet“. Pak bude jedna premiéra baletu – Spící krasavice –, která už se zkouší. Mimořádná premiéra je v plánu na podzim, jde o Wagnerovo dílo Mistři pěvci norimberští v režii Keithe Warnera, dirigovat bude Karl-Heinz Steffens. Naplno, s větším počtem premiér, se pojede od sezony 2020/21.

LIDOVÉ NOVINY: Situace v opeře je dlouhodobě napnutá, naposledy soubor protestoval proti nástupu nového šéfa Per Boye Hansena a opakovaně vyhlašoval stávkovou pohotovost. Ta stále trvá?

Přecházíme z dokončení stavby rovnou do provozu. Kdybychom si řekli, že nezachováme soubor Státní opery, mohli jsme mít na zkušební provoz rok. Tahle rychlost s sebou nese rizika, dolaďování techniky i odstraňování vad se bude řešit za pochodu.

BURIAN: S odboráři se každý měsíc scházím a nepadlo o tom ani slovo. Rozhodl jsem se, že do opery přijde nový umělecký ředitel. Bylo to po dlouhém rozvažování a po konzultacích s odborníky. Pokud někdo rok poté, co rozhodnutí o novém šéfovi vešlo ve známost, volá, abych si to rozmyslel, tak si to nerozmyslím.

LIDOVÉ NOVINY: Vytýkalo se, že vedení opery se souborem nedostatečně komunikuje. Co na to řeknete?

BURIAN: Nové vedení opery se schází s uměleckými radami i s odbory. Pokud vím, nový hudební ředitel Státní opery Steffens pracuje výborně. Také jsem mluvil s řadou sólistů a ti se na spolupráci těší. Zdá se mi, že atmosféra se zlepšila.

LIDOVÉ NOVINY: Státní operu si můžete odškrtnout, další v pořadí je Nová scéna. Jak to vypadá s její rekonstrukcí?

BURIAN: Pravděpodobně v lednu uzavřeme parking Národního divadla pod náměstím Václava Havla z důvodu nutné opravy. Nemůžeme čekat, až se rozeběhnou práce na Nové scéně, i když by to bylo pro nás lepší. Parking je v dezolátním stavu, a pokud to neuděláme, zavřou nám jej z bezpečnostních důvodů. Oprava bude nejspíš trvat rok a půl. Je to velký problém nejen pro návštěvníky divadla, ale také pro provoz, ale nemůžeme jinak.

Rozhodl jsem se, že do opery přijde nový umělecký ředitel. Bylo to po dlouhém rozvažování a po konzultacích s odborníky. Pokud někdo rok poté, co rozhodnutí o novém šéfovi vešlo ve známost, volá, abych si to rozmyslel, tak si to nerozmyslím.

Co se týká Nové scény, podepsal jsem vyhlášení výběrového řízení na dodavatele projektu na rekonstrukci, to máme schválené. Bude se dělat detailní projekt rekonstrukce až do úrovně stavebního povolení. Když to půjde dobře, bude to trvat dva roky. Pak budeme soutěžit dodavatele stavby. Počítáme, že někdy v roce 2023 zahájíme rekonstrukci Nové scény a provozní budovy B. Měla by trvat asi dva roky. Takže už pomalu začínáme řešit, co s inscenacemi a projekty. Vznikne podstatně lepší divadelní scéna i její zázemí.

LIDOVÉ NOVINY: A co historická budova?

BURIAN: Ta právě prochází rekonstrukcí sociálního zařízení, rozvody vody a odpadů jsou ucpané a rozpadlé. To se dělá za provozu. Měla by se udělat rekonstrukce jevištních technologií, které jsou staré třicet pět let. Snažíme se budovu udržovat, jak to jde, protože kdybychom se pustili do větších oprav, už nedáme provoz celého divadla dohromady.

LIDOVÉ NOVINY: Vlastně je to permanentní rekonstrukce, není to trochu k zešílení?

Do budoucna není možné, abychom prostředky pro údržbu používali na krytí provozních ztrát. Problémy se pak kupí, vyžadují totální rekonstrukce a všechno je to dražší. Ostatně na desetiletích nepéče o Státní operu to vidíme názorně.

BURIAN: Máme ještě jeden plán, zatím nám vláda schválila jeho přípravu. Ten by měl zásadním způsobem změnit provoz a zázemí divadla. Jde o výstavbu nového servisního centra, což jsou nové dílny, doprava, sklady a zkušebny. Když jsem sem přišel, zjistil jsem, že Národní divadlo je investičně mnohem víc zanedbané než jakákoliv regionální scéna.

To se začalo zlepšovat. Do budoucna není možné, abychom prostředky pro údržbu používali na krytí provozních ztrát. Problémy se pak kupí, vyžadují totální rekonstrukce a všechno je to dražší. Ostatně na desetiletích nepéče o Státní operu to vidíme názorně.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.