Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Smrtící koktejl: Anonymní akcie smíchejte s offshorem

  8:02

Tyto složité korporátní struktury mohou mít jediný logický důvod: nekalý úmysl. Proto jejich existence není ve veřejném zájmu.

foto: © ČESKÁ POZICE, Jiří BušekČeská pozice

Otázka, zda Martin Roman patřil nebo patří k vlastníkům plzeňské Škody, předestřela veřejnosti nejen brizantní téma, ale též zkušenost řady právníků, byznysmenů, státních úředníků a médií. Pátrají-li po vlastníkovi některé společnosti, ocitnou se před kolosální pavučinou korporátních vztahů, jejíž vlákna navíc vedou pravidelně do daňových rájů, lhostejno zda ve Středozemí nebo v Pacifiku.

Dvě ekonomická zla (jak dovodí následující článek), o něž se vedou půtky, se jmenují anonymní vlastník a daňové ráje. Není to české specifikum, ale v naší republice máme co činit s kombinací obou těchto principů. Protože se o nich hodně píše a mluví, ale málokdy se přitom dohlížejí všechny konsekvence, považuje ČESKÁ POZICE za přínosné zveřejnit text Petra Brambory pro pochopení vážnosti problému.

V souvislosti s korupcí a různými aférami se u nás hodně diskutuje o akciích na majitele v listinné podobě, ale poněkud jsou opomíjeny offshorové společnosti. Tyto dvě záležitosti však spolu souvisejí, často se vzájemně doplňují. Někteří podnikatelé v České republice mají potřebu utajit vlastnickou strukturu svých společností a často ještě k tomu v offshorech „daňově optimalizovat“ výsledky hospodaření – to proto, že obchodní společnosti bez ohledu na vlastnickou strukturu zisky zdanit musejí. Tento problém by mohli snadno vyřešit politici, ale právě proto to snadné nebude.

Anonymní vlastnictví akcií

Pokud by měli politici skutečně zájem o odstranění anonymního vlastnictví akcií, příslušnou novelu zákona by nebylo těžké schválit. Všimněme si zajímavosti – jak bez komplikací byla odstraněna anonymita u vkladů (například u vkladních knížek na heslo), ale nikoli u akciových společností! Obyčejný občan se musel již dávno podřídit zákonnému opatření proti praní špinavých peněz, akcionáři firem nikoli.

Systém tím konzervuje nejen možnost obřích daňových úniků, ale též korumpování zákonodárců, politických stran, zadavatelů veřejných zakázek. Umožňuje dokonce zadavatelům veřejných zakázek a zastupitelům přímo být vlastníky společností, kterým jsou veřejné zakázky přidělovány, či v jejichž prospěch jsou určité zákony a vyhlášky schvalovány!

Zbraně jsou po ruce

Připouštím, že ani kdyby byla anonymita odstraněna, nikdy nezískáme naprostou jistotu, že oficiální akcionář je skutečným vlastníkem těchto akcií. Ale bude to minoritní problém, neboť krytí konkrétního akcionáře je přeci jen komplikované a není zcela bez rizika.

Dále lze samozřejmě akcionáře utajit i v případě, že jako akcionář bude v České republice zaregistrována zahraniční společnost, jejíž konkrétní vlastník se skrývá ve složitých vlastnických strukturách končících třeba až v offshorech. Ale zrovna i tento případ by mohlo ošetřit diskutované opatření v zákoně o veřejných zakázkách: společnostem, u kterých nelze prokázat konkrétního konečného vlastníka, nemohou být veřejné zakázky přidělovány.

Pokud je někdo ochotný pracovat v roli „bílého koně“, ať je jeho konání příslušně rizikové

Někdy se akcionáři tají proto, aby nemohli být trestně odpovědní za podvody, korupci či majetkovou trestnou činnost spojovanou s určitou akciovou společností. Ale takové činnosti navenek uskutečňují nebo přinejmenším umožňují statutární orgány společnosti, které provádějí běžnou obchodní činnost a uzavírají závazkové vztahy. Tyto osoby jsou velice dobře identifikovatelné z výpisu z obchodního rejstříku, a pokud páchají majetkovou trestnou činnost (zejména úpadkové delikty v zájmu akcionářů), musejí být vedeni k odpovědnosti právě tito statutární zástupci. Toto je též slabší stránka našich soudů a policie, že ponechávají nároky věřitelů a poškozených na upadající obchodní společnosti bez dalšího postihu statutárních zástupců. Takže pokud je někdo ochotný pracovat v roli „bílého koně“, ať je jeho konání příslušně rizikové.

U společností s ručením omezeným je proti tomu konkrétní vlastník relativně dobře čitelný, i když i zde se najdou cesty, jak skutečného vlastníka alespoň na čas skrýt. Pokušení utajit konkrétního vlastníka s.r.o. je ale velké. Do našeho právního řádu by se to mohlo dostat prostřednictvím navrhovaných změn u společností s ručením omezeným. A to v možnosti zápisu identifikace společníka kódovým označením. Pokud by tato kódovaná identifikace byla odkryta v centrálním depozitáři, nic proti, ale myslím si, že nynější úprava je plně vyhovující.

Odstranění anonymity si neplést se zveřejněním

Nejde o úplné zveřejnění vlastníků akcií. To bychom mohli omezit svobodu podnikání i bezpečnost podnikatelů.

Nejde mi o úplné zveřejnění vlastníků akcií. To bychom mohli omezit svobodu podnikání i bezpečnost podnikatelů. Jde jen o odstranění absolutní anonymity vlastníků. Za nejvhodnější formu považuji zaknihování akcií u centrálního depozitáře. Kdyby akcionáři byli registrováni v jednom centrálním depozitáři, automaticky to neznamená, že by byli veřejně známi. Přístup k informacím z centrálního depozitáře by měl být zaručen orgánům činným v trestním řízení či finančním úřadům.

Alternativa – uložení anonymních akcií u bank – není nejvhodnějším řešením, neboť uložení by bylo nejednotné a přístup k informacím od bank je silně chráněn bankovním tajemstvím. Kromě toho se anonymita zneužívá také v právních sporech či v úpadkových řízeních. A také banky jako věřitelé mají své zájmy, které se nemusejí krýt se zájmem veřejným či jiných věřitelů. Z praxe rovněž víme, že akcie na majitele v listinné podobě jsou často předmětem zástavního práva a jsou uloženy u zástavního věřitele (banky). Přesto to nebrání akcionářům tyto akcie převádět smlouvou o převodu cenného papíru na jinou osobu, aniž cenný papír změní místo svého uložení a někdy o tom zástavní věřitel v tu dobu ani není vyrozuměn.

Zdaleka nejde jen o korupci

Problematiku anonymních akcií veřejnost chápe více v rovině korupčních možností. Jednak akcionáři mohou být poslanci, ministři, státní úředníci či členové obecních zastupitelstev, kteří si přihrávají malou (nebo v tomto kontextu spíše velkou) domů. Nebo mohou dostat akcie „za odměnu“ místo úplatku ve formě peněz (která je vystopovatelná), aniž o transferu akcií dojde k jakémukoli záznamu v nějakém registru.

Odstranění absolutní anonymity akcionářů je však důležité i z jiných důvodů. Akciové společnosti  mohou tohoto utajení zneužívat. Zejména u složitě budovaných korporátních struktur nemusí být z veřejně dostupných zdrojů zřejmý charakter propojení některých společností v této struktuře navzájem. (Zprávy o vztazích jsou zveřejňovány pozdě či vůbec, nebo nejsou kompletní právě proto, že propojení je neprůkazné). Tak může dojít ke sporům například o tom, jestli některé společnosti spolu tvoří koncern, či nikoli. S tím jsou spojené možné manipulace s vlastnickou strukturou a se vztahy mezi články určité korporátní struktury, a to i antidatovaně!

Dále jsou možné manipulace s cenou vzájemně obchodovaného zboží a tím manipulace s hospodářským výsledkem a podobně. Hodně záleží čistě na prohlášení společnosti či akcionáře, přičemž soudům obvykle stačí jako důkaz vlastnictví akcií předložení smlouvy o převodu cenného papíru (což může být neaktuální či neplatný dokument). Tak je možné, že dvě společnosti spolu zdánlivě netvoří koncern, ale pak se zjistí, že již půl roku koncern tvoří. Může dojít ke zpochybnění platnosti některých smluv, může dojít a dochází k manipulacím v probíhajících insolvenčních řízeních.

Skutečný majitel právě kvůli utajení někdy není schopen prokázat, že majitelem v konkrétním čase je

Listinné akcie na majitele mají zásadní výhodu, ale mohou znamenat i nevýhodu. Skutečný majitel právě kvůli utajení někdy není schopen prokázat (například při žádosti o úvěr či v soudním sporu), že majitelem v konkrétním čase je. Stává se, že změna akcionářů je velice snadná, ale zároveň nikdy není jisté, zda akcionář, který se za něj prohlašuje či je za něj prohlašován, je skutečným akcionářem (v jakém čase a v jakém akciovém podílu) určité akciové společnosti. Pokud dojde k soudnímu projednávání věci, ve formalistickém rozhodování našich soudů je pak často strana, která akcionáře nezná, znevýhodněna proti straně, která pouhou deklarací může „prokázat“ osobu akcionáře.

V podstatě se dá konstatovat, že ani držitel anonymních akcií nemusí být akcionářem, neboť je může mít pouze ve správě či úschově. Podstatné je to, kdo může vykonávat akcionářská práva – hlasovat na valné hromadě a podílet se na rozdělení zisku. Tedy ten, kdo se prokáže listinnými akciemi. Vlastnický vztah k těmto akciím je v tomto případě podružnou záležitostí, ale právě vlastnictví konkrétních akcií v konkrétní čas je důležité pro posouzení některých dalších souvislostí.

K čemu jsou složité korporátní struktury?

Lze konstatovat, že záměrná tvorba složitých korporátních struktur má často opodstatnění jen v zamlžení či utajení konkrétní osoby akcionáře. Ale takové korporátní struktury nemohou být považovány za struktury ve veřejném zájmu. Ničemu jinému neslouží, než k nějakému nekalému úmyslu, ať je to neplacení daní či faktur, korupce či krytí organizovaného zločinu. Logicky vzato, jaký jiný důvod k existenci mají? Strach akcionářů z toho, že někdo bude vědět, že jsou bohatí? Ale oni své bohatství dávají na odiv jinde – ve svých vilách, autech, špercích či hodinkách!

Specifické nebezpečí bankovní

Nicméně platí, že firmy, kde by akcionářem byla společnost z daňových rájů či řetězec společností končící někde v offshorové struktuře s anonymním či nejasným vlastníkem, je možné zákonem vyloučit z veřejných zakázek. Za nebezpečné považuji společnosti s utajenou vlastnickou strukturou ovládané bankami.

Některé banky v České republice někdy postupují své těžko dobytné pohledávky společnostem, které nejsou formálně s bankou propojené. A těmto společnostem dokonce banka poskytuje úvěry. Nabytou pohledávku mohou zaplatit z úvěru, nebo jen posunou datum splatnosti pohledávky banky při udržení dobré bonity dlužníka. Jelikož tyto firmy a jejich hospodaření nevykazuje banka ve své konsolidované uzávěrce, zlepšuje si tím své hospodaření a může klamat veřejnost a bankovní dohled, ale i rozšířit si možnosti uspokojení svých pohledávek v období před prohlášením úpadku dlužníka a podobně.

Offshorové společnosti

Druhým závažným jevem umožňujícím korupci a praní špinavých (včetně nezdaněných) peněz jsou offshorové společnosti. Zde je třeba rozlišovat, jsou-li registrovány v členské zemi Evropské unie (Malta, Kypr, Nizozemsko či Velká Británie), či mimo EU. Tyto společnosti mají obvykle zamlženou vlastnickou strukturu. Vlastník se buď nezveřejňuje vůbec, nebo se za něj prohlašuje nějaká fyzická osoba či trust (v podstatě správcovská společnost). Dále obvykle nezveřejňují své hospodářské výsledky.

Evropské offshory vyhlížejí solidněji

Je přímo zarážející, že EU takové společnosti strpí!

Offshorové společnosti jsou nejčastěji registrovány v daňových rájích, ale podstatně solidněji vyhlížejí offshory registrované v zemích EU. (Je přímo zarážející, že EU takové společnosti strpí!) Též můžeme rozlišit společnosti, které mají jen registraci a sídlo, ale v sídle je nikdo nenajde, nemají tam ani schránku, protože nikdo nepředpokládá, že by s někým komunikovaly, a společnosti, které mají kanceláře se zaměstnanci či najatou správcovskou firmou (buď jen přijímají poštu, nutné telefonáty a vedou účetnictví a vše dál předávají k vyřízení třeba do ČR, nebo mají plnou moc k efektivnímu obchodování, jednání, vystavování dokladů, účtování apod.).

V některých zemích není třeba vést jakékoli účetnictví, daně se neplatí, respektive se platí jen malý roční poplatek. V jiných zemích se účetnictví musí vést řádně, daně jsou však nízké.

Offshorové společnosti obvykle vystupují jako majitelé akcií (ať listinných na majitele, či jiných), neboť jejich postavení umožňuje velice snadnou manipulaci s akciemi a případný zisk se nedaní. Avšak mají i funkci „daňově optimalizační“ (slušný výraz pro daňové úniky).

Stále rafinovanější metody

Tím, že nemusí zdanit své zisky, může offshorová společnost uměle tvořit pohledávky bez převodu jakéhokoli aktiva. Dříve se jako právní důvod k fakturaci často používaly různé management-kontrakty, poradenství a podobně. Nyní se více používají rafinovanější důvody, například poskytnutí ručení. Ale možný je i transfer zbožový. V takovém případě dochází k cenovým manipulacím, tedy k přelévání zisku.

Jedinou komplikací, která tyto společnosti může postihnout, je možné neuznání jejich faktur jako daňově účinného nákladu finančním úřadem či auditorem dlužníka těchto společností. Někdy je třeba nechat vyhotovit studii přesvědčující daňové úředníky, že se skutečně jedná o náklad směřující k zajištění a udržení příjmu společnosti, avšak nic nemusí být jisté. U některých českých podnikatelů to nápadně dobře prochází.

U offshorů registrovaných v EU, ale například i ve Švýcarsku, které mají DIČ některé země EU, dochází u účtování za služby k tzv. přechýlení DPH (DPH si dopočítá dlužník – příjemce služby – a daň odvede, ale může si ji nárokovat zpět). Také s touto formou „optimalizace“ může nastat určitá komplikace: nemusí být uznán základ daně jako daňově účinný náklad a přechýlená částka DPH nemusí být finančním úřadem vrácena zpět.

Půvab offshorových společností spočívá též v tom, že jejich uměle vyrobené pohledávky mohou být uznány v insolvenčních řízeních

Půvab offshorových společností spočívá též v tom, že jejich uměle vyrobené pohledávky mohou být uznány v insolvenčních řízeních insolvenčním správcem. Tím mohou manipulovat s hlasováním o věřitelském výboru a o jeho složení, dokonce se favorité takového věřitele mohou dostat do věřitelského výboru a konečně se i zvyšuje podíl na uspokojení z majetku úpadce ve prospěch takového věřitele. (Je jím často akcionář úpadce samotného). Myslím si, že by zejména finanční úřady měly být dostatečně neústupné a trvat na doložení právního důvodu fakturace. Zajisté se zde skrývá značný daňový potenciál.

Smrtící mix

A konečně: offshorové společnosti mají samozřejmě možnost podplatit kohokoli, ať již hotovostí či převodem peněz, neboť své zdroje nedaní a často ani nevedou účetnictví.

V České republice máme tedy namíchaný smrtící koktejl – v ekonomice máme společnosti s utajenými akcionáři, kteří navíc mají domicil v daňových rájích. Když potřebují utajit původ převodu peněz, použijí služby advokátní úschovy a vyplacení peněz z účtu advokáta. A dostávají veřejné zakázky, lobbují za své zájmy u politiků či jsou s nimi přímo propojené a neplatí daně.

Poznámka autora:

Informace uvedené v článku jsem získal z vlastní zkušenosti při vymáhání pohledávek za dodané semeno řepky olejky. Mám ekonomické vzdělání, proto nechť čtenář promine případné nedokonalosti ve formulování právní problematiky. Každá má formulace v článku je však bohužel odrazem osobní trpké zkušenosti.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!