Pražský magistrát dal tisku k dispozici své budoucí plány na řešení dopravní situace v Praze v souvislosti s tunelovým komplexem Blanka. Ten se má po celé řadě odkladů prý otevřít v létě letošního roku.
Zveřejněnými detaily, jako jsou nové semafory či dopravní omezení v centru Prahy, tak konečně obyvatel metropole získává jakous takous reálnou představu toho, proč vlastně tak gigantický projekt poddoloval celé město a některá pražská zákoutí tak drasticky proměnil v dosud neznámou velkoměstskou krajinu. Projekt, který některým urbanistům připadá spíše jako řešení hodné desetimilionových velkoměstských aglomerací než decentní stavba respektující logiku prastarého města nad Vltavou.
Stálo to za to?
Ať už jde třeba o tradiční okolí pražského Hradu proměněné v betonový vjem periferní spleti dálnic a podchodů (jejich budoucí uživatel bude jistě zvědav, jestli se taktéž promění v pustá či hluchá místa bez života s horami odpadků, neudržovaného plevele a divokých čmáranic), který na rozdíl třeba od „skandálního“ a veskrze zajímavého projektu Kaplického knihovny na Letné jako by nikomu nevadil. V této souvislosti si vzpomeňme na už vlastně tak dávné protesty občanských iniciativ za komunistického režimu právě proti takové stavbě ve Stromovce, která se pak o pár let později za „občanského“ klidu místy propadla do země.
Podobnou výraznou metamorfózou prošlo například i „barokní“ údolí nedaleko Zbraslavi. Namísto pohledu na krajinu s perspektivou zalesněných kopců bývalého keltského hradiště, barokního zámku s kostelíkem a soutoku dvou řek Vltavy a Berounky s výhledem na nedaleké brdské kopce, které se táhnou až k Rokycanům, dnes koukáme na drtivě těžkotonážní betonový most vnějšího okruhu. Pokud by člověk chtěl být škarohlídem, jeho funkčnost vcelku mírným provozem zatím něco tak dramatického neopodstatňuje.
Nicméně to jsou asi výtky nejednoho obyvatele Prahy, a s existencí Blanky se tak prostě musíme smířit.
Zveřejněním konkrétnějších plánů dopravců z pražského magistrátu dostávají obyvatelé Prahy po letitém pozorování obřích zásahů do organismu města konečně hmatatelnější představu o tom, jak má vlastně Blanka v rámci katastrofální dopravní situace v centru Prahy fungovat – tedy jestli tak zásadní zásahy do urbanismu celého města byly opodstatněné či nikoliv. A to včetně skandální podivuhodné hry obřích finančních prostředků, které celou stavbu po celou dobu provázely.
- Přečtěte si starší články ČESKÉ POZICE věnované problematice dostavby tunelu Blanka.
Snad se konečně dočkáme
Pro chodce, cyklistu či matku s kočárkem to vypadá lákavě a dává konečně větší šance „zažít“ město opravdu „jinak“Suma sumárum, v létě se prý konečně máme dočkat výrazného omezení dopravy v centru města. Některé ulice se mají zneprůjezdnit, ubude jízdních pruhů, přibudou semafory i pěší zóny či přechody pro chodce včetně cyklistických stezek. Pro takového chodce, cyklistu či matku s kočárkem to vypadá hodně lákavě a dává konečně větší šance „zažít“ město opravdu „jinak“. A svět automobilismu ať se odehrává v odděleném prostoru, kterého tunelem Blanka získal vrchovatě.
Jenže jak už to tak u nás bývá, není ještě všem dnům konec. Jednak tunel Blanka není dokončen, a pokud stavba nebude v komplexu zprovozněna celá, může to znamenat dramatickou bitvu dopravních zácp – a jistě také tlaky na to, aby se celý projekt zase „ohnul“ směrem k automobilům. A to by jistě byla škoda: pokud se totiž až dosud udělal nějaký vstřícný krok směrem k jinému uživateli města než jen k automobilům, dostala hned Praha daleko zajímavější a pestřejší náboj. Například farmářskými trhy či novými pěšími zónami.
Příklad, že to funguje
Nakonec lze uvést jeden úplně obyčejný příklad za všechny: na Koněvově ulici směrem od Ohrady na pražském Žižkově nedávno dopravci ulici přehradili novými přechody pro chodce a zúžila se i vozovka. Zdálo se to jako naprosto zásadní zásah do zdejších zvyklostí. Řítící se automobily, které povětšinou nerespektovaly právo chodců na přednost přejít v klidu a bezpečně na druhou stranu. Do toho pak ještě proud zběsile cinkajících tramvají, které přece mají „před chodci přednost“.
Nicméně tímto zásahem získal místní obyvatel konečně pocit, že nežije na dálnici mezi pověstně „neurvalými“ českými řidiči, a navíc – žádný provoz se tím nějak neztížil, žádné kolony se netvoří. Řidiči jen konečně začali brát v potaz to, že se po ulici také pohybuje někdo jiný než jejich automobil.
A to je přece smyslem toho všeho. Třeba se tak konečně dočkáme dýchatelnějšího města plného klidných zákoutí, parčíků či kavárniček s cyklisty a chodci, které neděsí ze řetězu utržené auto a sprostě hulákající dosavadní král měst – český řidič.
