Lidovky.cz

Slovensko: Půl roku před volbami stále ve stínu Kuciakovy vraždy

  10:52
Velkolepé vize nenabízí dnes na Slovensku nikdo. Příběh podnikatele Mariána Kočnera obviněného z padělání směnek a z objednání vraždy novináře Jána Kuciaka do jisté míry ovlivní výsledek parlamentních voleb příští rok v únoru.

Ján Kuciak a Martina Kušnírová. foto: FSV UK

Letos nemá slovenská politika dovolenou. Tradiční okurkovou sezónu, mediální klišé vyplňující nudu letních prázdnin, nahradil nekonečný příběh kontroverzního podnikatele Mariána Kočnera obviněného z padělání směnek a z objednání vraždy novináře Jána Kuciaka. Kočnerova komunikace přes mobilní aplikaci Threema plní slovenský veřejný prostor téměř denně.

Do ohně veřejného mínění někdo přihazuje z vyšetřovacího spisu vraždy novináře přepisy Kočnerových diskusí s jeho kontakty – kamarády, policisty, prokurátory i politiky. Někdo v pozadí zřejmě moderuje události. Nad úniky krčí orgány činné v trestním řízení rameny a bezmocně prosí, aby se to v zájmu úspěchu vyšetřování nedělo.

Růst napětí

Speciální prokuratura, jež dohlíží nad vyšetřováním, odmítá, že by vynášel někdo od ní, a cudně ukazuje na advokáty zastupující poškozené strany, příbuzné Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. Ti mohou do spisu nahlížet, ale vyšetřovatel může znepřístupnit část spisu, a tím zabránil únikům.

I vyšetřovací tým zjevně souhlasí se zveřejňováním informací, čímž se podílí na růstu napětí na Slovensku. Gangsterský příběh má šanci gradovat s přibýváním jmen z politiky i byznysu, s nimiž se Kočner skutečně, nebo předstíraně stýkal.

Ani zveřejnění jména tajného svědka Petera Tótha, bývalého novináře a později příslušníka tajné služby, nepřimělo vyšetřovatele k zásahu a utajení aspoň části spisu. I vyšetřovací tým zjevně souhlasí se zveřejňováním informací, čímž se podílí na růstu napětí na Slovensku. Gangsterský příběh má šanci gradovat s přibýváním jmen z politiky i byznysu, s nimiž se Kočner skutečně, nebo předstíraně stýkal.

Podle informací z tiskové konference Speciální prokuratury připravovalo čtyřčlenné komando řízené Kočnerovou kamarádkou Alenou Zsuzsovou, které kromě Kuciaka a jeho partnerky zavraždilo o lokálního politika a podnikatele, i vraždy několika prominentních osob – například exnáměstka generálního prokurátora Petera Šufliarskeho, jenž se významně podílel na obžalobách, a přispěl k odsouzení na doživotí slovenského gangstera a několikanásobného vraha Mikuláše Černáka.

Dalšími oběťmi komanda měl být prokurátor Maroš Žilinka a exministr vnitra, advokát Daniel Lipšic. O těchto přípravách vražd nemá prokuratura důkazy, že je objednal Kočner, ale v kauze novináře a jeho přítelkyně hodlá předložit obžalobu na něho a ostatní obviněné v listopadu.

Jedna věta nestačí

Toxicita jména Marián Kočner má sílu, jež může poznamenat Slovensko na dlouhou dobu bez valných šancí na vyléčení. Každým dnem se očekává, „kdy to praskne“, a budou zveřejněna další, i ta nejatraktivnější jména z nejvyšších pater slovenského podnikatelského světa a politiky včetně předsedy vládní strany Smer-Sociální demokracie a bývalého premiéra Roberta Fica. Dopady takové smršti na voliče Smeru-SD nelze zatím odhadnout. Napětí roste a s blížícím se začátkem školního roku a parlamentních schůzí houstne atmosféra.

Jak se mohlo stát, že jeden člověk léta v podstatě nerušeně provozoval podnik, v němž se pohybovaly postavy z podsvětí i z různých silových resortů, a využíval je ve svůj prospěch? Na tuto otázku nelze odpovědět jednou větou, jak často činí politická opozice i část médií – „za vše může Fico“, nebo, jak řekl exprezident Andrej Kiska, „stát řídila mafie“.

Jak se mohlo stát, že jeden člověk léta v podstatě nerušeně provozoval podnik, v němž se pohybovaly postavy z podsvětí i z různých silových resortů, a využíval je ve svůj prospěch? Na tuto otázku nelze odpovědět jednou větou, jak často činí politická opozice i část médií – „za vše může Fico“, nebo, jak řekl exprezident Andrej Kiska, „stát řídila mafie“.

Kočnera, vystudovaného novináře, jenž začal v době politických změn podnikat, nezrodily vlády strany Smer-SD Roberta Fica, je symbolem polistopadové éry, signifikantním projevem přechodu z diktatury do svobodného světa, na Slovensku často až bezprávním, v němž konexe vládnou již 30 let nad psanými pravidly bez ohledu na vládu.

Proto se lze domnívat, že malých Mariánů Kočnerů je na Slovensku víc – rozhodně víc než jeden –, kteří do chvíle, než překročí tabuizovanou hranici, mohou nerušeně provozovat svůj byznys. U Kočnera byl hranicí podvod se směnkami, které měl v minulosti podepsat tehdejší generální ředitel televize Markíza Pavol Rusko a jež měly být v desítkách milionů eur splatné o mnoho let později.

Za tento podvod šel Kočner do vazby, a ro ještě když se nevědělo, že měl být i za vraždou Jána Kuciaka, a kdy premiérem byl Robert Fico, jenž mu podle opozice měl být nakloněn. Tento rozpor však nikdo nebere v úvahu, Fico musí skončit, je vize pro volby příští rok v únoru a po nich. Ve slovenských politických vodách přitom lze nachytat skutečné kapry v minulosti těsně propojeně s organizovaným zločinem.

Pozoruhodně trvalá vláda

Opoziční straně Sme rodina šéfuje Boris Kollár, o němž polistopadový federální Úřad na ochranu ústavy a demokracie (ÚOÚD) vedl záznamy jako o pašeráku heroinu v konzervách s kompotem putujícího z Balkánu do západní Evropy. Kollárovi kumpáni ze začátku devadesátých let byli zavražděni v bojích o moc a teritoria zločineckých skupin. Dnes tento bývalý číšník, otec mnoha dětí s mnoha ženami, stojí v čele strany, jež se stylizuje konzervativně, ale nikomu jeho promiskuita nevadí.

Skutečnost, že ve Ficově vládě se vedle sebe posadili představitelé slovenské nacionalistické strany a liberální slovensko-maďarský subjekt Most-Híd v čele s veteránem slovenské politiky maďarské národnosti Bélou Bugárem, je na Slovensku pozoruhodná. A rovněž, že tato aliance vydržela celé čtyři roky do řádných parlamentních voleb.

V srpnovém průzkumu agentury Focus respondenti dali Kollárově straně 6,6 procenta hlasů. Přitom po parlamentních volbách v roce 2016 měla dokonce vstoupit do vládní koalice složené z dnešních opozičních stran, v níž ale neměl být Ficův Smer-SD. Poté, co se v médiích objevily dokumenty z ÚOÚD o Kollárových vazbách na slovenské podsvětí, koaliční potenciál jeho strany klesl na nulu a zrodila se současná vládní koalice Smer-SD, Most-Híd a Slovenská národní strana (SNS).

Skutečnost, že ve Ficově vládě se vedle sebe posadili představitelé slovenské nacionalistické strany a liberální slovensko-maďarský subjekt Most-Híd v čele s veteránem slovenské politiky maďarské národnosti Bélou Bugárem, je na Slovensku pozoruhodná. A rovněž, že tato aliance vydržela celé čtyři roky do řádných parlamentních voleb. Bývalá premiérka Iveta Radičová, které vyslovili nedůvěru již po 15 měsících její koaliční, hodnotově spřízněni partneři, může závidět.

Opozice bez silné osobnosti

Nikdo nemá ve slovenské politice na růžích ustláno, ať podporuje, nebo kritizuje vládu. Most-Híd si zatím uškodil účastí ve vládě nejvíc, jeho preference se pohybují pod pěti procenty potřebnými ke vstupu do parlamentu. Vzkřísit jej mají jednání s ryze maďarskou, Budapeští podporovanou konzervativní Stranou maďarské komunity, jež ale požaduje, aby se Bugár stáhl a přenechal vůdčí post někomu jinému, zatím neznámo komu – maďarská národnost má zůstat v Národní radě přítomná, ať ji povede kdokoli. Neobejde se to bez kompromisu, o který usilují obě strany, přičemž si uvědomují, že času je málo, a kampaň již běží.

V opozici není silná osobnost, jež by nepřipustila drobení potenciálu, dokázala pohltit malé neduživé subjekty jako v minulosti Fico a vytvořila akceschopnou a programově atraktivní alternativu k dnešní vládě

SNS může na rozdíl od Mostu-Híd díky sedmi procentům počítat s parlamentními křesly po volbách. Jejího předsedu a současně parlamentu Andreje Danka, jemuž přezdívají i „generátor náhodných slov“ kvůli jeho častým nelogickým vyjádřením, doprovází řada skandálů, včetně pochybností o nabytí titulu doktora práv, ale jeho skalním voličům to nevadí. Také Ficův Smer-SD má stabilní a stále největší elektorát. Ať se děje cokoliv, udržuje si první místo nad 20 procenty voličské přízně, přestože Fico není víc než rok předsedou vlády.

Opozice by mu ráda zlomila vaz, ale spoustu energie vydává na vzájemné napadání – tvrdě zápasí o místo na slunci. Ani neúčast ve vládě proto není pro mnoho opozičních parlamentních subjektů zárukou vstupu do parlamentu. V opozici není silná osobnost, jež by nepřipustila drobení potenciálu, dokázala pohltit malé neduživé subjekty jako v minulosti Fico a vytvořila akceschopnou a programově atraktivní alternativu k dnešní vládě.

Nesplněné naděje v Kisku

Vláda, kterou by po únorových volbách sestavila dnešní opozice ze šesti, sedmi stran, by neměla dlouhý život. V minulosti nejsilnější opoziční strana Sloboda a Solidarita (SaS) Richarda Sulíka spadla za rok podle průzkumu agentury Focus z loňských 13 na současných osm procent, a může být i hůř.

Bývalý lídr opozice Sulík musí počítat s tím, že při každé příležitosti mu bude předkládána jeho komunikace i schůzky s Kočnerem za vlády Radičové, kdy ho průběžně informoval o taktice vládní koalice při volbě generálního prokurátora. Kočner si Sulíkovy návštěvy u sebe doma tajně nahrával na videozáznam a později zveřejnil na internetu. Tím skončil sen o novém premiérovi po éře Roberta Fica.

Důvěra v prezidenta Kisku byla vysoká, a proto do něho mnozí vkládali velké naděje jako protipólu Ficovi, 5,5 procenta je tudíž alarmujících a má i závažnou vypovídací hodnotu. Kiska jako prezident nesplnil očekávání, jež s jeho vstupem do politiky mnozí spojovali. Ani po pěti letech nerozumí politice, nemá pro ni talent, navíc ho dostihly hříchy v podnikání z minulosti.

Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽANO) Igora Matoviče živoří okolo šesti procent, a podobně i vznikající strana Za ľudi exprezidenta Kisky, jíž průzkum naměřil 5,5 procenta. Důvěra v prezidenta Kisku byla vysoká, a proto do něho mnozí vkládali velké naděje jako protipólu Ficovi, 5,5 procenta je tudíž alarmujících a má i závažnou vypovídací hodnotu.

Kiska jako prezident nesplnil očekávání, jež s jeho vstupem do politiky mnozí spojovali. Ani po pěti letech nerozumí politice, nemá pro ni talent, navíc ho dostihly hříchy v podnikání z minulosti. V devadesátých letech získal podivným způsobem rozsáhlé pozemky pod Vysokými Tatrami, které jejich majitel pronajímal, aniž by tušil, že mu již nepatří. Když to zjistil, vyzval Kisku, aby věc dal do pořádku, ten ale nereagoval, a i poté, co se majitel obrátil na média, odmítl pozemek vrátit. Nakonec rozhodl soud a přikázal půdu vrátit jejímu skutečnému majiteli.

Novináři zjistili, že okolo podvodné transakce, díky níž Kiska půdu získal, se pohybovaly osoby blízké podsvětí, což mu nemohlo být neznámé. Po vstupu do prezidentského úřadu se na novou hlavu státu provalila další aféra. Část kampaně financovala v rozporu se zákonem jeho firma a náklady posloužily na snížení daňového základu. V této trestné věci je stíhán jeden z jednatelů Kiskovy firmy. Druhým jednatelem se stejnou zodpovědností je exprezident. Očekává se proto, že může být obviněn.

Progresívne Slovensko

V Národní radě je dnes ze „starých“ polistopadových politických subjektů jen SNS. Dva přeběhlíci zastupují sice Křesťansko-demokratické hnutí, ale to v parlamentních volbách neuspělo. V čele stojí od roku 2016 podnikatel v gastronomii Alojz Hlina, rovněž přeběhlík z OĽANO, jenž se více než stranickou agendou projevuje happeningy, jako je sypání hnoje na veřejnosti, stavění zdi kolem kampeličky nebo zaparkování historického tanku před domem Vasila Biľaka. Průzkumy přisuzují křesťanským demokratům sedm procent.

Z celé opoziční scény vyčnívala v uplynulém roce nová strana Progresívne Slovensko. Jejím největším úspěchem je vítězství místopředsedkyně strany Zuzany Čaputové v letošních prezidentských volbách. Tam zatím končí možnosti strany, jež v průběhu jednoho roku musela změnit předsedu.

Z celé opoziční scény vyčnívala v uplynulém roce nová strana Progresívne Slovensko (PS), jíž v tandemu s ministranou Spolu dávají průzkumy naději na volební zisk 14 až 15 procent. Tato levicově liberální strana je zastoupena v parlamentě jedním přeběhlíkem ze strany SaS. Za jediný rok zaznamenali progresivisté nemalé úspěchy. V komunální politice se prosadili zejména Bratislavě, kde byl jejich kandidát Matúš Vallo zvolen primátorem.

Největším úspěchem PS je vítězství místopředsedkyně strany Zuzany Čaputové v letošních prezidentských volbách. Tam zatím končí možnosti strany, jež v průběhu jednoho roku musela změnit předsedu. Zakladatel strany a hlavní ideolog, podnikatel Ivan Štefunko, uvolnil místo Michalu Trubanovi – oficiálně ze zdravotních důvodů, neoficiálně kvůli podnikání, jež získalo státní podporu v milionech eur za každé vlády, i té Ficovy, kterou progresivisté kritizují jako klientelistickou a zkorumpovanou.

Nového předsedu PS Trubana rovněž dostihla minulost. V přednášce studentům vykládal o účincích drog, jako je marihuana a LSD, jež pomáhají dosáhnout vyšších výkonů. Po zveřejnění videa se na Trubana sesypala kritika. Není jediný, kdo propaguje mezi progresivisty drogy jako nevinnou součást života. I místopředseda PS Martin Poliačik, přeběhlík ze Sulíkovy SaS, se domnívá, že čistý heroin je neškodný, jen nekvalitní směsi jsou špatné, a proto legalizace by nekvalitu odstranila.

Kompromis jako program

Slovenské politické panoptikum by nebylo kompletní bez ještě obskurnějšího subjektu než propagátoři drog. Ľudová strana Naše Slovensko Mariána Kotleby má punc ultraextremistické, neonacistické strany, s nostalgickou afinitou k válečnému Slovenskému státu a jeho prezidentu Jozefu Tisovi.

Kompromis jako program je dán volebním systémem poměrného zastoupení v jednom volebním obvodu pro Slovensko, kde charisma lídra strany, jenž kandiduje na celém území, táhne stranu nahoru, nebo dolů

Kotlebova ĽSNS, přestože v průzkumech oslovuje 12 až 13 procent voličů, má z těchto důvodů nulový koaliční potenciál. Nikdo nechce být jejím partnerem. Problém je v tom, že bez ĽSNS by nikdo nedokázal sestavit po únorových volbách většinovou vládu, pokud by výsledky odpovídaly dnešním prognózám.

Velké vize nenabízí dnes na Slovensku nikdo, slovenský Churchill, jenž by žádal za krev, pot a slzy silný mandát pro změny, se na obzoru nerýsuje. Realitou nejspíše bude kombinace nynější vlády a části opozice. Kompromis jako program je dán volebním systémem poměrného zastoupení v jednom volebním obvodu pro Slovensko, kde charisma lídra strany, jenž kandiduje na celém území, táhne stranu nahoru, nebo dolů.

V nejbližších dnech a týdnech straší další třaskaviny z Kočnerovy komunikace. Kočner do jisté míry ovlivní výsledky parlamentních voleb, a toto stigma hraje hlavní roli ve slovenských reáliích – vraždy na zakázku nemohou přinést katarzi.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.