Andrej Kiska junior je jako syn slovenského prezidenta a úspěšný technologický investor pro mnohé příkladem mladé a dynamické generace Slováků. Uvolněný, neformální a vzdělaný finančník vyhledává jako partner fondu Credo Ventures příležitosti v nadějných firmách v celém bývalém Československu. Vzájemný poměr je přitom zatím jasný. „Na jeden slovenský Eset připadá v Česku hned několik firem s podobnou hodnotou, třeba AVG, Avast nebo RSJ,“ popisuje zásadní odlišnost mladé scény v obou zemích.
Sám byl před lety u jednoho z největších českých startupových podniků. Když tuzemská hvězda internetové bezpečnosti AVG vstupovala na newyorskou burzu Nasdaq, pracoval Kiska ve fondu Benson Oak, která do AVG investovala. A vložené prostředky se jí po vstupu na burzu mnohanásobně zhodnotily. Dnes říká, že když se to povedlo jednou, může se podobný úspěch povést znovu. Zvláště v technologiích totiž platí, že úspěch plodí další úspěch. V prostředí bohatším na startupy pak ty nové vznikají často tak, že původní zaměstnance již vyspělejších firem často přestane jejich práce bavit, mají ale vlastní nápady, které se rozhodnou přetvořit do vlastního startupu. S tím, jak tato scéna funguje, již takoví lidé mají zkušenosti, a tudíž se snáze prosazují, vytvoří další zázemí a celý koloběh se opakuje.
Tady ovšem přichází na řadu první rozdíl. Češi jsou vůči úspěchu poměrně skeptičtí. Ani vstup AVG na burzu u nás nebyl nadšeně oslavován, spíše se investoři a analytici zabývali tím, že firma nakonec na jednu akcii získala přibližně o dva dolary méně, než předpokládala. Pravda, AVG bylo jen těžko možné považovat za mladou, natož začínající firmu. Úspěch ale Češi jednoduše nedovedou prodat a vnímat jako úspěch. Na Slovensku je v tomto ohledu nálada trochu jiná. Mladí podnikatelé se těší intenzivní podpoře tamního prezidenta, Kisky staršího. Se svým úspěšným projektem Represent si vysloužil audienci v prezidentském paláci jeho zakladatel Andrej Pančík, který svůj projekt prodal za 100 milionů dolarů. Prezident také například organizuje výpravy slovenských startupistů na zahraniční soutěže a akce, kde se mohou setkat s místními úspěšnými protějšky.
Ambicióznější Slovensko
Jakkoli jsou národnostní stereotypy z principu zavádějící a nepřesné, zdá se, že na tom o líných „knedlíkových“ Češích přece jen něco bude. Mladí Češi jsou totiž alespoň podle průzkumu firmy Deloitte daleko pohodlnější a méně ambiciózní než ti slovenští. Zatímco mezi slovenskými absolventy vysokých škol má ambice stát se manažerem 41 procent dotázaných, v Česku je to pouhých 16 procent vysokoškoláků. Mezi Čechy je navíc na rozdíl od Slováků dvojnásobný podíl těch, kteří nemají téměř žádné větší profesní ambice a upřednostňují osobní život a sport.
Talentovaní Slováci již během studia v Česku zakládají vlastní společnosti a svým způsobem u nás zakoření. Praha přitahuje i ty nejambicióznější české studenty, takže se tu vytváří vysoce konkurenční prostředí. |
Jenže problémem Slovenska je fakt, že mladí často odcházejí do zahraničí, nejen v prostředí startupových firem je přitom tou nejčastější destinací Praha. Ta je jakýmsi historickým a přirozeným agregátorem talentů nejen z České republiky, ale i ze Slovenska. V Česku studuje na vysokých školách více než 20 tisíc Slováků a většina z nich právě v hlavním městě. Talentovaní Slováci již během studia v Česku často zakládají vlastní společnosti a svým způsobem u nás zakoření. Praha přitom samozřejmě přitahuje i ty nejambicióznější české studenty, takže se tu vytváří vysoce konkurenční prostředí.
Řada vlastně slovenských firem tak vyroste v Česku a teprve pak svůj byznys rozšíří na Slovensko. Odliv mozků je samozřejmě problém, který by měla každá ekonomika brát vážně. A na Slovensku se rodí mechanismy, které by mohly tento trend zvrátit. Pocházejí přitom ze soukromé sféry. Nezisková organizace Leaf si dala za úkol vracet mozky zpátky na Slovensko. Zakládá vlastní středoškolskou akademii a chce vytvořit prostředí, ve kterém mohou vyrůstat nové globální talenty lokálně.
Přitáhnout mladé Slováky ze zahraničí zpět na Slovensko se snaží Ficova vláda i programem „Návrat domů!“. Úspěšným absolventům zahraničních vysokých škol slibuje vyplatit 10 tisíc eur, pokud si najdou práci na Slovensku.
V Česku se často mluví o pragocentrismu, na Slovensku je zase tím privilegovaným centrem Bratislava. Ale v případě startupové scény to úplně neplatí a může to být z určitého pohledu výhoda. Ambiciózní firmy vznikají kromě Bratislavy i v Popradě, Žilině či Humenném. Zakladatelé těchto firem jsou patrioti a chtějí naopak zůstat ve své domovině. Tyto firmy pak mohou těžit z podobně smýšlejících lokálních talentů, byť jich samozřejmě bude omezené množství.
I ty nejzaostalejší části Česka jsou na tom podstatně lépe než některé oblasti středního a východního Slovenska. |
I tak ovšem může být tento fenomén určitou nadějí pro budoucnost Slovenska. Obrovským problémem země jsou totiž zásadní rozdíly v bohatství mezi centrem a periferií země. I ty nejzaostalejší části Česka jsou na tom podstatně lépe než některé oblasti středního a východního Slovenska, v nichž stále přetrvávají zaostalé romské osady.
V některých dělnických profesích, například v automobilkách, mohou sice Slováci dosáhnout na plat kolem tisíce eur měsíčně, jenže v dalších oblastech, především opět středního a východního Slovenska, pracuje více než 100 tisíc lidí za minimální mzdu a dalších asi 340 tisíc lidí nemá práci vůbec. Například v okrese Rimavská Sobota přesahovala na konci ledna míra nezaměstnanosti 27 procent a v dalších čtyřech okresech byl bez práce každý pátý člověk v pracovním věku. V tomto ohledu je na tom Česko daleko lépe, vždyť jen ve třech nejhorších okresech z celkem 77 se nezaměstnanost blíží slovenskému průměru.
Automobilové velmoci
Slovensko navíc v mnohém drží nad vodou automobilový průmysl. Nebýt jeho, ekonomika země by nejspíš vypadala úplně jinak a měla by méně důvodů k optimismu. Dnes je Slovensko premiantem v počtu vozů vyrobených na osobu, podle čísel za rok 2014 se na Slovensku vyrobilo 183 automobilů na tisíc obyvatel, v Česku, které je ve světovém žebříčku na druhém místě, to bylo „jen“ 118 aut na tisíc obyvatel.
Autoprůmysl zaměstnává na Slovensku asi 80 tisíc lidí, z toho v samotných automobilkách je to asi 17 tisíc osob, tento počet by ale měl v blízké budoucnosti růst. Autoprůmysl tvoří na Slovensku 43 procent průmyslové produkce a na HDP země se podílí 12 procenty. Na slovenském vývozu se auta a jejich součásti podílí více než čtvrtinou. To v Česku tvoří autoprůmysl necelou čtvrtinu vývozu a závislost ekonomiky na tomto odvětví je menší. Do HDP se autoprůmysl promítá jen něco více než sedmi procenty a na průmyslové produkci země má čtvrtinový podíl.
Podobnost obou zemí v autoprůmyslu je až téměř zarážející, startovní podmínky v obou zemích totiž byly zcela odlišné. |
Podobnost obou zemí v autoprůmyslu je až téměř zarážející, startovní podmínky v obou zemích totiž byly zcela odlišné. Zatímco mladoboleslavská automobilka byla po revoluci pro investory atraktivním zbožím, Trnavské automobilové závody vyráběly zastaralý model 1203 a Bratislavské automobilové závody s moderní továrnou na zelené louce v podstatě nevyráběly.
„Když jsme se 4. února 1990 Volkhard Köhler a já poprvé setkali s tehdejším bohužel předčasně zesnulým federálním ministrem zahraničního obchodu Slavomírem Stračárem a náměstkem ministra průmyslu a obchodu Jozefem Uhríkem v kavárně tehdy ne právě moderního pražského letiště, okamžitě nás směrovali dále na automobilku v Bratislavě, nikoli do Mladé Boleslavi. Tam jsem prošel sice již deset let starou továrnu na zelené louce, která ale ještě nikdy nevyprodukovala žádné auto,“ vzpomíná ve svém životopise Moje léta s Volkswagenem někdejší předseda představenstva koncernu Volkswagen Carl Horst Hahn.
Tři stejné koncerny
Volkswagen nakonec i díky plánům s bratislavskou automobilkou získal i mladoboleslavskou Škodu a z té vybudoval moderní automobilku s prosperující značkou. Z bratislavského závodu vyjíždějí auta koncernových značek, v současnosti například i malá Škoda Citigo. Podobně jsou na obou stranách česko-slovenské hranice rozkročeny i další dva automobilové koncerny.
Na Slovensku v Žilině vznikají od roku 2006 automobily korejské značky Kia, která patří do koncernu Hyundai. A právě sama mateřská automobilka má výrobní závod ve slezských Nošovicích. Obě automobilky se chlubí instalovanou kapacitou asi 300 tisíc vozů ročně, což je u výrobních závodů v bývalém Československu oblíbená kapacita. Třetím zástupcem, který má své výrobní závody v obou zemích, je francouzský koncern PSA. V Trnavě sídlí automobilka Peugeot Citroën Automobiles Slovakia, ve středočeském Kolíně najdeme automobilku Toyota Peugeot Citroën Automobile, což je společný podnik Francouzů s japonskou automobilkou na výrobu malých městských aut.
Britská skupina Jaguar Land Rover chce do svého nového slovenského výrobního závodu, s jehož výstavbou by se mělo začít letos na jaře, investovat v první fázi asi 1,1 miliardy liber. |
Tyto koncerny proinvestovaly na obou stranách hranice vysoké částky, které ve své době patřily k rekordům vůbec v celém regionu. Do Nošovic investoval korejský koncern 1,12 miliardy eur, v Žilině dosáhla investice dokonce 1,6 miliardy eur. Rozběh výroby v TPCA vyšel asi na 800 milionů eur, v Trnavě proinvestoval zpočátku francouzský koncern asi 700 milionů eur. Tato čísla samozřejmě průběžně rostou s dalšími investicemi a rozšiřováním výroby.
Ta největší zahraniční investice vůbec však teprve Slovensko čeká. Britská skupina Jaguar Land Rover chce do svého nového slovenského výrobního závodu, s jehož výstavbou by se mělo začít letos na jaře, investovat v první fázi asi 1,1 miliardy liber, tedy zhruba 41 miliard korun. Nová továrna by měla začít produkovat auta v roce 2018, a pokud půjde vše podle plánů, původně navržená kapacita 150 tisíc vozů ročně by se mohla s investicí ve výši dalších 520 milionů liber zdvojnásobit.
Vše to ale bude záviset nejen na úspěchu vyráběných modelů, ale také na dostupnosti pracovní síly. Závod bude pro svůj rozjezd potřebovat asi 2800 zaměstnanců a zdvojnásobení kapacity by mělo přinést dalších nejméně 1000 pracovních míst. Jenže v regionu, kde je zastoupení automobilové výroby tak silné, se již kvalifikovaní zaměstnanci shánějí poměrně těžko. Jaguar tak bude muset podporovat mladé nováčky v oboru, podle všeho chce firma spolupracovat se Strednou odbornou školou polytechnickou v Nitře, sídelním městě automobilky.
Firma ale bude muset zaměstnance lákat také na platy, zaměstnancům na dělnických pozicích má nabídnout plat 1225 eur měsíčně. V srpnu roku 2015 přitom byla průměrná mzda ve slovenském autoprůmyslu 1040 eur a více, než nabídne Jaguar, vydělávají jen zaměstnanci bratislavského VW. Ti si ale přijdou v průměru na 1750 eur měsíčně, což je hodnota bez platů managementu. Lákat bude automobilka s velkou pravděpodobností i zaměstnance z českých závodů, kteří dnes mají v Česku průměrnou mzdu něco přes 30 tisíc korun (nejvíce ve Škodě Auto, 34 tisíc korun).
Česko-slovenský souboj
Na poli automobilového průmyslu se tak rýsuje určitý česko-slovenský souboj o zaměstnance. Takový, jaký mezi mladými podniky na obou stranách hranice většinou nepanuje, startupová komunita je spíše propojená. A když už soupeří, tak přímo spolu vzájemně na trhu. Příkladem takového soupeření jsou taxi aplikace Liftago a Hopin. Obě fungují na obdobném principu dát uživateli možnost snadno si objednat spolehlivé taxi. Obě se zpočátku soustředily na obsluhu svého domácího trhu a obě se například musely vypořádat s nástupem mezinárodní konkurence, jakou je třeba Uber.
Na mladé generaci ambiciózních a dravých Slováků by měl stát budoucí ekonomický růst země. Na generaci, která sice bude chodit sbírat zkušenosti do zahraničí, ale nakonec se vrátí domů. |
České Liftago v duchu dynamicky rostoucích firem spoléhá na investory, od kterých už firma získala na svůj rozvoj řádově miliony eur. Slovenský Hopin do svého rozvoje investoval stovky tisíc eur a spoléhá více na vlastní organický růst. Pro obě firmy byl sousední trh vždy tím, kde zaznamenaly rychlejší růst. Slovenský Hopin přišel do Prahy dříve, než se Liftago vydalo opačným směrem. „V Česku jsme nemuseli tolik vychovávat uživatele, místní zákazníci jsou na využívání mobilních aplikací více zvyklí než ti slovenští,“ pochvaluje si pražský start Hopinu jeho marketingový ředitel Branislav Zajaček.
I marketingový ředitel a zároveň spoluzakladatel českého Liftaga popisuje expanzi za hranice optimisticky. „První nábor řidičů proběhl díky již nasbíraným zkušenostem za 14 dní místo měsíců, na počty jízd, na které jsme se v Česku dostávali půl roku, jsme v Bratislavě vyrostli za měsíc provozu,“ popisuje Ondřej Krátký začátky na sousedním trhu. Paradoxně tomu možná pomohla i reakce konkurenta. Po vstupu Liftaga na bratislavský trh totiž začala domácí firma vyžadovat od řidičů exkluzivitu a to vyvolalo menší mediální přestřelku mezi oběma firmami.
Ať už s mediálními přestřelkami, nebo bez nich, právě na mladé generaci ambiciózních a dravých Slováků by měl stát budoucí ekonomický růst země. Na generaci, která sice bude chodit sbírat zkušenosti do zahraničí, ale nakonec se vrátí domů a pomůže prosperitě země. Taková ekonomika pak bude pro tu českou ještě vážnějším soupeřem než nyní. Zahraničními zkušenostmi protřelí Slováci totiž trochu zpohodlnělé Čechy v mnoha ohledech snadno převálcují.