O závazku bohatých států shromáždit každý rok sto miliard dolarů na pomoc rozvojovým zemím je po cancúnském summitu ticho po pěšině. Dohoda byla přijata a drobnými detaily, kdo a jak to zaplatí, se nikdo víc nezabýval. Konference dokonce ani nevymezila, která země má být na straně dárců a která mezi příjemci pomoci. Vždyť například Čína, která je hegemonem obrovské skupiny rozvojových států, dnes zároveň soupeří o post nejprůmyslovější země. Domlouvat jakékoli dílčí povinnosti tohoto závazku by na summitu bylo natolik obtížné, že by to ohrozilo přijetí dohody.
Cancúnské závazky pár dní po konferenci zmizely ze scényHarmonogram domluv, jak by měla být dohoda v budoucnu naplňována, zcela schází. Cancúnské závazky po několika dnech od konference zmizely z veřejné scény. Lze si tipnout, že je vytáhnou až organizátoři durbanského summitu, který se bude konat ke konci příštího roku. Od něj se očekává, že přijme celosvětovou dohodu o postupné redukci oxidu uhličitého.
Jenže ochota chudých zemí připojit se bude záviset na jistotě vnější pomoci. Bez podpisu těchto zemí pod redukční dohodu však nic nepodepíší USA ani některé další země. Spojené státy americké jsou vedle Číny největším znečišťovatelem, bez nich by vzniklo jen další provizorium. A tak to bude káčo kolem. Pokud bude pokračovat pokrytectví bohatých, řešení se nenajde.
Do roku 2012 mají donátorské země vystaráno. Budou pokrytecky pokračovat letos ověřeným systémem. Česko bude i dál do klimatického fondu posílat peníze, které podle zásad EU tradičně vyčleňuje na pomoc rozvojovým zemím. Změní se jen adresa, namísto projektů pomáhajících například sociálně zuboženým rolníkům bude pomoc směřovat na klimatický fond. Jiné peníze vláda v rozpočtu nenašla. Letošní objem české pomoci ve výši tří milionů eur se v příštím roce zvýší o milion. A v roce 2012 na pět milionů eur. Obdobně řeší svůj závazek jiné evropské země. A některé do své pomoci dokonce započítaly i půjčky. Do roku 2012 by měly bohaté země přispět do klimatického fondu celkovou částkou 30 miliard dolarů.
Jak tvrdé budou klimatické miliardy?
Co bude pak, nikdo netuší. Stále se cituje jen základní podmínka, podle níž by v letech 2013 až 2020 měli bohatí každoročně přispívat částkou do výše sto miliard dolarů.
Už sama tato preambule umožňuje dvojí výklad. Opravdu to znamená posbírat od bohatých zemí každoročně sto miliard dolarů? Některým účastníkům summitu byla podmínka vysvětlována tak, že sto miliard dolarů je cílovou částkou pro rok 2020, k níž by se měly roční příspěvky postupně přibližovat. O tom však v dohodě není ani náznak. A s jakou částkou by se tedy mělo v roce 2013 začít? S deseti miliardami dolarů, tedy s průměrem současného přechodného období? Dokud se to napevno nevyřeší, nemůže dohoda fungovat. Lze snadno odhadnout, k jaké verzi se budou chtít bohaté země přiklonit. Mezi deseti a sty miliardami je rozdíl.
Řada rozvojových zemí, podporovaná nevládními organizacemi, upozorňuje, že pomoc bude mít smysl, jen bude-li poskytována nad rámec dosavadní rozvojové spolupráce. V jednom však rozvojový svět pro záchranu dohody ustoupil – v osobě správce fondu. Stala se jím Světová banka, kterou i za cenu odstoupení od smlouvy tvrdě prosazovaly USA. Třetí země, jež původně chtěly, aby fond spravovala OSN, si alespoň prosadily, že volba je dočasná. Tomu však věří jen málokdo.
Ať si chudí pomohou sami
Zástupci rozvinutých zemí zatím počítají s tím, že z jejich veřejných peněz se bude hradit pouhá třetina fondu. Druhou třetinu má tvořit zpoplatnění obřích emisí z letecké a lodní dopravy. Ke zbývající třetině si mají rozvinuté země dopomoci samy tím, že budou spolufinancovat energeticky šetrné projekty dodávané vyspělými státy v rámci rozvojové pomoci. Provoz nových technologií (jejich předávání je rovněž součástí Cancúnské dohody) má být ziskový a vložené prostředky se mají investorům z rozvojových zemí vrátit.
Tato „třetinová úvaha“ sama od sebe vylučuje často citovaný blud, že klimatický fond má být vyhrazen adaptacím třetího světa na problémy, které s sebou přináší klimatická změna. Dosud nepříliš naplněný adaptační fond se naopak v tom velkém klimatickém rozpustí. A peníze mají být vynakládané jak na adaptaci, tak na snižování emisí skleníkových plynů.
Související článek: Kjótský protokol ještě není pasé
Absurdní pomoc
Pomoc bohatých států rozvojovým zemím má někdy velmi absurdní podobu. Velké evropské společnosti často investují tak, že způsobují devastace celých oblastí. A banky, které spravují rozvojovou pomoc, jim v tom za pomoci zkorumpovaných místních režimů začasté sekundují. Takovým územím zuboženým bezohlednou těžbou je někdejší přírodní skvost - delta Nigeru. O potížích zdejších obyvatel s nenasytnou těžbou, zkorumpovanými místními politiky i s devastací životního prostředí pojednává film Larse Johanssona Poison Fire (Jedovatý oheň).
