Před dvěma lety německá kancléřka Angela Mertlová rezolutně prohlásila: „Špehování mezi přáteli – to vůbec nejde.“ Není však jisté, zda to skutečně nejde. Počátkem července totiž vypukla v Německu nová aféra, která opět dává tušit, že se americká špionáž v uplynulých letech ani zdaleka neomezovala na mobil Merkelové. Podle aktuálních zjištění mohli být odposloucháváni i „strážci demokracie“ – němečtí novináři.
Ústředním bodem této kauzy je schůzka, která se v berlínské vládní čtvrti odehrála v létě 2011. Tehdejší šéf berlínské pobočky CIA při ní měl varovat pracovníka německého kancléřského úřadu Güntera Heiße, že jeho zdánlivě loajální kolega vynáší tajné informace médiím. Co je na tom divného?
Maření výkonu spravedlnosti
Za prvé sama skutečnost, že důstojník americké zpravodajské služby takovou informaci získal. Kde ji vzal? Měla snad CIA svého člověka v německé zpravodajské komunitě nebo v médiích? Sledovala komunikaci novinářů, vládních úředníků, či obou stran?
Pokud kancléřský úřad proti špehování USA nic nepodnikl, není to z jeho strany jen záměrné zamlčování, ale maření výkonu spravedlnosti, protože špionáž je trestný čin |
Za druhé vyvolává pochybnosti reakce Güntera Heiße. Ten z procházky s americkým „přítelem“ vyvodil jediný závěr – inkriminovaného úředníka Hanse Josefa Vorbecka přeložil z aktivní služby do archivu. O záležitosti nedal vědět parlamentní komisi pro kontrolu tajných služeb. Na přímý dotaz jí později sdělil, že Vorbeck změnil post kvůli úsporným opatřením. Podezření, že Američané získali citlivé informace díky výzvědné činnosti v Berlíně, prý vůbec neřešil.
„Pokud sedí, co se píše – kancléřský úřad v roce 2011 věděl, že USA špehují jej, média nebo dokonce obojí –, pak je to skandál a odporuje veřejným vyjádřením, že se před Snowdenem o americké špionáži nic nevědělo,“ zdůrazňuje Andre Meister, který o kauze Vorbeck informoval na blogu netzpolitik.org.
„Pokud proti tomu kancléřský úřad navíc nic nepodnikl, není to z jeho strany jen záměrné zamlčování, ale maření výkonu spravedlnosti, protože špionáž je trestný čin,“ dodal Meister pro ČESKOU POZICI.
Podezření
Tento názor sdílejí i novináři z týdeníku Der Spiegel, který kauzu zveřejnil ve svém prvním červencovém čísle. Právě oni se prý, podobně jako jejich kolegové z deníků Handelsblatt a Neue Zürcher Zeitung, před čtyřmi lety s úředníkem Vorbeckem stýkali. Z nových informací vyvozují, že Američané odposlouchávali jejich komunikaci a snažili se je záměrně umlčet.
Zůstává podezření, že Američané ve velkém sledovali německé vládní úřady a místní tajné služby tomu léta blahosklonně přihlížely |
Toto podezření tlumí Thorsten Denkler z deníku Süddeutsche Zeitung. „Poznatky nestačí, abychom mohli s jistotou říci, že se americké tajné služby cíleně zaměřily na německé novináře,“ upřesnil pro ČESKOU POZICI. Podle něho se i v nejnovějších dokumentech, které zveřejnila společnost WikiLeaks, zatím vyskytují jen odposlouchávaná telefonní čísla z berlínské vládní administrativy.
Jedno z nich prý patřilo i oddělení kancléřského úřadu, kde pracoval Vorbeck a pod nějž spadá dohled nad německými tajnými službami. „Že byla cíleně vytěžována média, se nedá dokázat,“ míní Denkler. Případu to ale neubírá na výbušnosti. Ve vzduchu zůstává podezření, že Američané ve velkém sledovali německé vládní úřady a místní tajné služby tomu léta blahosklonně přihlížely. Týdeník Der Spiegel už podal ve věci trestní oznámení.
Objasnění případu v nedohlednu
Podle komentátorů měl podobnému kroku už před čtyřmi lety po schůzce s agentem CIA přistoupit úředník Günter Heiß. Ten to ale neudělal. Dnes se trochu chabě hájí tím, že informace, které získal, nebyly dostatečně konkrétní. Více neřekl ani před vyšetřovacím výborem kauzy americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), který jej vyslýchal několik hodin a měl by ho znovu předvolat po letní parlamentní pauze.
Přinesou následující týdny konečné rozuzlení? „Zcela jistě ne,“ odpovídá skepticky Denkler ze Süddeutsche Zeitung. K objasnění případu by museli němečtí nebo američtí zpravodajci vyložit karty na stůl. Zatím nic nenaznačuje, že by se k tomu chystali.
K objasnění případu by museli němečtí nebo američtí zpravodajci vyložit karty na stůl. Zatím nic nenaznačuje, že by se k tomu chystali. |
„Německá strana věří, že je na informacích amerických tajných služeb závislá. Jeden z atentátníků z 11. září 2001 navíc pocházel z Německa. Tato vina leží hluboko,“ připomíná Denkler. A domnívá se, že „sama od sebe žádná strana nic zásadního k objasnění nepřinese“.
Němečtí žurnalisté se podle něho nejen z této, ale i z předchozích kauz s tajnými službami už poučili. „Stáváme se opatrnější. Zakódovaná komunikace prostřednictvím e-mailu a mobilního telefonu patří u citlivých témat ke standardu. Koneckonců i proto, abychom chránili své zdroje “ dodává Denkler.
Porušení zásady
Pokud se kauza Vorbeck odehrála, jak ji líčí Der Spiegel, byla v ní právě zásada ochrany novinářských zdrojů, která patří k základním principům svobody tisku, zcela porušena. A nejen ona.
Podle Meistera z netzpolitik.org je po odhaleních WikiLeaks, že NSA plošně a cíleně sledovala komunikaci ve vládní čtvrti a případu Markuse R., údajného špiona CIA v německé zpravodajské službě BND, „novým důkazem, že rozsáhlá špionáž USA v Německu byla přinejmenším známa a zřejmě byla a je také krytá“.
Pokud se kauza Vorbeck odehrála, jak ji líčí Der Spiegel, byla v ní zcela porušena zásada ochrany novinářských zdrojů, která patří k základním principům svobody tisku,. A nejen ona. |
Německá vláda se snaží podobně jako v předchozích případech věc „vysedět“ a prozradit co nejméně. A zdá se, že se jí tato taktika vyplácí. „Veřejnost tomu bohužel dosud věnuje omezenou pozornost,“ podotýká Meister. A dodává: „I proto, že se kancléřský úřad snaží držet detaily pod zámkem.“
Naděje, že se případ podaří vyšetřit, se na rozdíl od některých žurnalistů nevzdává opoziční zelený poslanec a člen parlamentního vyšetřovacího výboru ke kauze NSA Hans-Christian Ströbele. Sledování německého kancléřství, médií, nebo obou současně, by bylo jednoznačným porušením základních práv, řekl Ströbele zpravodajskému serveru SpiegelOnline.
Německá vláda se podle něho před Američany nemístně krčí a dosavadní chování předvolaných úředníků prý naznačuje jejich špatné svědomí. Podle některých zdrojů možná ještě horší, než by se mohlo na první pohled zdát.
Vorbeckova kompetence
Například deník Bild přišel s teorií, že úředník Vorbeck byl v kolektivu neoblíbený a jeho kolegové si možná kompromitující informace na něho u Američanů objednali. Bild tvrdí, že Vorbeck patřil asi mezi tucet vládních pracovníků, které NSA dlouhodobě sledovala. Samotná média prý v jejím hledáčku nebyla.
V týdeníku Der Spiegel oproti tomu vyjmenovávají několik kauz, které by teoreticky mohly být americkým tajným službám trnem v oku a dovést je až ke snaze kritický týdeník umlčet. Někteří jeho novináři navíc připomínají, že je němečtí úředníci varovali před americkou výzvědnou činností v roce 2013, těsně před průlomovými odhaleními whistleblowera Edwarda Snowdena.
Hans Josef Vorbeck odmítá, že by na jeho tehdejších stycích s novináři bylo něco špatného. Patřily údajně plně do jeho kompetence a na svou obranu si nyní najal právníka. |
Mluvčí americké Národní bezpečnostní rady (NSC) Ned Price podle televizní stanice CNN tato obvinění rezolutně popřel. Tajná služba NSA má prý za úkol chránit americké občany, ne špehovat běžné lidi, kteří nejsou hrozbou pro národní bezpečnost či informovat nadřízené o sporných aktivitách německých úředníků.
Byly ale skutečně sporné? Sám Hans Josef Vorbeck, který se teprve po čtyřech letech dozvěděl, proč náhle přišel o prestižní místo a dostal ne právě vzrušující úkol zpracovat historii BND, odmítá, že by na jeho tehdejších stycích s novináři bylo něco špatného.
Patřily údajně plně do jeho kompetence. Se zástupci médií se prý běžně vídal ve své kanceláři a na společenských akcích. Na svou obranu si Vorbeck nyní najal právníka.Bude-li mu to něco platné, se teprve uvidí. Jak už bylo řečeno, vládní orgány na obou stranách Atlantiku v celé záležitosti zarytě mlčí.
