Poslanec Jaroslav Škárka dostal za podvod tři roky vězení, hned v soudní síni se odvolal a rozsudek není pravomocný. Vraťme se však o dva dny zpět, kdy zasedal sněmovní kontrolní výbor.
Jedním z bodů schůze byla kontrola hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Jak již ČESKÁ POZICE informovala, vedoucím pětičlenné skupiny, která má audit na starosti, je poslanec Škárka. Pro úplnost zopakujme, že skupina byla sestavena již v listopadu 2010. Na jejím personálním složení se ve středu 11. dubna nezměnilo nic.
Zarážející na celé věci je, že na tom nikomu z poslanců, členů kontrolního výboru, nebylo nic divného. Nikdo se nad Škárkovým „velením“ nepozastavil, nikdo neprotestoval, přestože byl Škárka obžalován kvůli podezření z korupce a čekal ho rozsudek. „Já nevím, proč by to mělo mít nějaký vliv na práci té skupiny, jedná se o něco naprosto jiného,“ uvedl včera v rozhovoru pro Český rozhlas Škárka.
Dejme Škárkovi za pravdu, že jeho „účty“ s Bártou, se na prověřování toho, zač vynakládal NKÚ v letech 2005 až 2010 peníze a jak hospodárně se v té době úřad choval, nemohou nijak promítnout. Se Škárkou jsou navíc v kontrolní skupině další čtyři poslanci a lze předpokládat, že na vlastní kontrolu účtů budou přizváni auditoři, kteří se vyznají v účetnictví. Navíc platí i tak často omílané konstatování, že vše je ve shodě se zákonem.
Jenže: Kontrola hospodaření NKÚ, kvůli jejímuž odepření byl odsouzen bývalý prezident NKÚ František Dohnal, bude drobnohledně sledována. A aby se předešlo jakýmkoliv pochybnostem a spekulacím, neměli by poslanci přistupovat ke složení kontrolní skupiny stylem, že je vlastně úplně jedno, kdo je členem. Už kvůli vážnosti NKÚ i Poslanecké sněmovny by měla rozhodovat důvěryhodnost a renomé.
Skutečně je z tohoto pohledu nejlepším kandidátem Škárka, a to nejen kvůli samotné obžalobě, ale i vzhledem k jeho v mnoha ohledech diskutabilním vystoupením před soudem? Škárka se mohl své funkce v kontrolní skupině vzdát sám do doby, než se kauza vyřeší. To však neudělal. A jak lze z jeho reakce dovozovat, ani o tom neuvažoval.
Krátce po vynesení verdiktu se Škárka nechal slyšet, že bude řešit, zda se vzdá poslaneckého mandátu, až po pravomocném rozsudku. Mezi politiky převládl názor, že by měli Škárka i Vít Bárta sněmovnu opustit, přestože ještě není rozsudek pravomocný. Jenže k rezignaci na poslanecký mandát nemohou nikoho donutit.
Jak budou nyní reagovat členové sněmovního kontrolního výboru? Odhodlají se k akci a Škárku z kontrolní skupiny stáhnou? Nebo svou nečinnost zdůvodní tím, že zákon nezakazuje, aby kontrolu prováděl poslanec obžalovaný a nepravomocně „natvrdo“ odsouzený? Možné jsou obě varianty. Žijeme v Česku...
