Skončí Bohuslav Sobotka jako Jan Hus?

Současná víceobroční praxe českých politiků nemá vzor v západní politice, ale spíše ve Stachanovském hnutí bývalého Sovětského svazu.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTKČeská pozice

V souvislosti s jednáním o nové koaliční vládě se objevily otázky:

  • Jsou volení zástupci, když už ne pracovněprávně, pak alespoň morálně povinní svoje posty vykonávat s plným časovým, neřkuli osobním nasazením?
  • Je činnost hejtmanů-manažerů vyšších územně správních celků hospodařících s desetimiliardovými rozpočty slučitelná s jejich závazkem poslance Parlamentu ČR, popřípadě člena správní rady státní firmy?

Tyto otázky nejsou nové, jen natolik otrle zavrhované, že se nad nimi už nikdo nezamýšlí, ani neztrácí čas úžasem, neboť skutečně zaměstnaný člověk se musí věnovat svému zaměstnání, podnikatel podnikání a státní zaměstnanec výkonu svého postu. A jsou opomíjené od vzniku dnešního krajského zřízení, kdy jsou voleni zastupitelé krajů, z nichž se občas stávají placení manažeři-zastupitelé.

Někteří hejtmani – do té doby jen profesionální straníci – ke svým mandátům v Parlamentu ČR začali připojovat nejen ty krajských zastupitelů, ale často i s nimi spojené úvazky manažerů svých krajů. Stalo se pro ně zvykem tyto posty (i platy) spojovat, a přitom využívat výhod, jež z nich vyplývají, aniž by se však plně věnovali výkonu jednoho z nich, do nějž je občané-voliči zvolili. Nemluvě o jejich angažmá v mnoha státních společnostech i v privátní sféře.

Nepřijatelné propojování

V Česku se dnes uvedené otázky objevují jen proto, že ČSSD není konsolidovaná strana a odehrává se v ní frakční boj, v němž jsou všechny argumenty „použitelné“, tedy i ten o neslučitelnosti mandátu na celostátní a krajské úrovni. Až dosud to však žádné parlamentní straně nebo vládní koalici příliš nevadilo.

V civilizovaných zemích nebývá zvykem, přinejmenším z morálních důvodů, spojovat mandáty v parlamentu a územních celcíchV civilizovaných zemích však spojovat mandáty v parlamentu a územních celcích zvykem nebývá, přinejmenším z morálních důvodů. Kongresman v USA není poslancem ve svém domovském státě, natož jeho guvernérem. Poslanec Spolkového sněmu nebývá předsedou zemské vlády v Německu, a ani poslancem domovské spolkové země.

Absurdnost českého prostředí ještě více vyniká ve srovnání s korporátní sférou. Ve velkých i malých firmách je nepředstavitelné, aby si třeba nižší CEO přivydělával ve vedení jiné korporace jako člen představenstva například německé akciové společnosti.

Nemluvě o konfliktu zájmů mezi manažerským úkolem řídit část velké korporace a lobbistickým slíděním placeným jinou společností. Ani mezi sesterskými či dceřinými propojeními není nic takového možné. Zájmy hlavní korporace totiž z dlouhodobého hlediska nemusejí odpovídat těm dílčích společností.

To platí i pro manažerské posty. Manažer Airbus Industries nemůže žádat placený a informačně propojený post na celý úvazek u společnosti Boeing jen třeba proto, že obě firmy používají stejné motory. V korporátní sféře by více obročí nikdo netoleroval. Takové víceobroční manažery by první valná hromada odstranila jako škůdce, průmyslové špiony či parazity. Pro akcionáře jsou totiž nejen bezcenní, ale i nebezpeční.

Příklad newyorského starosty Giulianiho

„Rudy“ v letech 1994 až 2001 tento post vykonával na plný úvazek a s plným nasazením. A díky tomu se mu podařilo snížit kriminalitu.Totéž platí pro starosty, primátory a další komunální posty na plný úvazek. Ani oni by neměli být poslanci ani zastupiteli v nižších územních celcích. Například newyorský primátor Rudolph „Rudy“ Giuliani v letech 1994 až 2001 tento post vykonával na plný úvazek a s plným nasazením. A díky tomu se mu podařilo snížit kriminalitu a zvýšit bezpečnost občanů i návštěvníků New Yorku.

Vyznamenal se i po teroristickém útoku 11. září 2001, protože byl skutečně připraven vést více než desetimilionový New York. Nemusel se tudíž oblékat do maskovacích oděvů pro média jako někteří čeští politici. Giuliani se stal hrdinou, ikonou demokracie, což ocenila nejen média – týdeník Time mu udělil titul osobnost roku 2001 –, ale i britská královny Alžběta II., jež ho povýšila do stavu rytíře řádu Britského impéria.

Až po dvou volebních obdobích (maximálně zákonem povolených) v postu newyorského primátora Giuliani kandidoval na senátora v Kongresu. Svou kandidaturu však nakonec stáhl kvůli onemocnění rakovinou.

Spíše stachanovci

Současná víceobroční praxe českých politiků nemá vzor v západním Giulianim, ale spíše ve východním Stachanovském (Údernickém) hnutí ve třicátých letech 20. století v bývalém Sovětském svazu. Jeho členové usilovali o dosažení mimořádných pracovních výkonů, čímž by se jim čeští politici svými více obročími mohli podobat.

Stachanovská opatření bývala příčinou úrazů, což v případě českých politických „stachanovců“ v žádném případě nehrozí. Ale kdo ví…V honbě za mimořádnými výkony stachanovci často nedodržovali bezpečnostní opatření a používali speciálně upravené pracovní pomůcky, například zvětšené lopaty, aby tím kompenzovali nedostatky moderní techniky. Tato opatření však bývala příčinou úrazů, což v případě českých politických „stachanovců“ v žádném případě nehrozí. Ale kdo ví…

Víceobroční praxi ve středověké katolické církvi a společnosti kritizoval Mistr Jan Hus, za což – i další „hereze“ – byl v roce 1415 upálen v Kostnici. Předseda ČSSD a pracně vybraný lídr budoucí vládní koalice Bohuslav Sobotka se sice podobné smrti upálením nedočká, ale jeho kritika více obročí u konkurentů ve straně a následný stranický boj by ho spálit mohly.