Školáci lehkomyslně hospodaří. Jejich vzorem jsou rodiče

Z průzkumu krizového centra Theia mezi žáky od devíti do jedenácti let ve školním roce 2018/2019 vyplynulo, že polovina z nich si někdy peníze půjčila. Zlobit se na ně příliš nelze, dospělí totiž nejsou příkladem. Děti by však měli naučit nakládat s financemi především rodiče.

Finanční gramotnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Finanční gramotnost. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Finanční gramotnost.

Pořiďte si nový telefon teď, zaplaťte potom. Narazit na vábivý reklamní slogan není v Česku těžké. Dobře si jich v televizi, ale především na internetu všímají i děti. „Od útlého věku vidí, že si člověk může snadno půjčit na cokoliv – od mobilního telefonu přes pračku až na vánoční dárky – a že na takovém chování není nic špatného,“ upozorňuje Nicole Emrová z krizového centra Theia, které se zaměřuje i na finanční gramotnost ve školách. Z průzkumu, který tato společnost provedla mezi žáky od devíti do jedenácti let ve školním roce 2018/2019, vyplynulo, že polovina z nich si již někdy peníze půjčila.

Většinou od sourozenců nebo spolužáků. Od rodičů přitom dostávají kapesné, zpravidla 100 až 200 korun měsíčně. Zlobit se na nejmladší generaci příliš nelze, dospělí pro ni totiž nejsou zrovna zářným příkladem. Podle nejnovějších čísel České bankovní asociace má 60 procent Čechů zkušenost s nákupem na úvěr a z nich 33 procent vykazuje rizikové chování. Nejčastěji si lidé půjčují na auta či elektroniku a bílé zboží. „Češi již nejsou stejně zvyklí šetřit si na konkrétní nákup jako dříve a jsou relativně netrpělivější,“ říká Helena Brychová z bankovní asociace.

Zodpovědný přístup

Stěžejní se nyní v rámci finančního vzdělávání dětí podle Emrové stává splácení dluhů: „Zodpovědný přístup k financím nespočívá jen v tom, že si nikdy nepůjčíte, ale že umíte s penězi nakládat.“ Potíže někdy přináší i kapesné posílané na účet. Školáci zapomínají, že není bezedný. Zhruba třetina jich má vlastní účet, kartu k němu ale jen pětina. „Rodiče nemají důvěru ve schopnosti potomků nakládat s platební kartou v mladším věku,“ řekl Přemysl Hanzelka z Poštovní spořitelny. Amálka z Prahy dostala kartu již v jedenácti letech. Každý měsíc jí na účtu „přistály“ dvě stovky.

Zodpovědný přístup k financím nespočívá jen v tom, že si nikdy nepůjčíte, ale že umíte s penězi nakládat. Čím dříve se děti začnou seznamovat s hodnotou a funkcí peněz, tím lépe.

„Dceři jsem vysvětlil, že si musí peníze hlídat. Netušil jsem ale, že si čtyřikrát v jednom měsíci nechá na bankomatu ukázat zůstatek. Každý tento krok nás stál 50 korun,“ vysvětluje možná úskalí dětských účtů Pavel. Kapesné většinou dostávají školáci hned od první třídy. Na prvním stupni základní školy jde dle průzkumu Poštovní spořitelny v průměru o 127 korun měsíčně, na druhém stupni už je to 343 korun a u středoškoláků a starších gymnazistů 842 korun měsíčně.

„Čím dříve se děti začnou seznamovat s hodnotou a funkcí peněz, tím lépe. Důležitější než výše kapesného je jeho pravidelnost,“ říká Přemysl Hanzelka z Poštovní spořitelny. Lepší než měsíční interval vyplácení kapesného je podle odborníků týdenní – dítě si prý lépe ohlídá, kolik peněz může utratit. Jak s financemi nakládat, by měli děti naučit především rodiče. Jak však vyplynulo z průzkumu Poštovní spořitelny, sedmnáct procent zákonných zástupců míní, že žádné velké vzdělávání v tomto ohledu není třeba, protože se děti vše naučí samy.

Finanční gramotnost

Podle Emrové z krizového centra Theia by přitom dítě mělo finanční gramotnost získávat především od rodiny a mít v ní vzor, co se týče hospodaření. „S velkou pravděpodobností jej převezme za svůj,“ říká Emrová. Jinak řečeno, pokud se rodiče chovají nezodpovědně a zadlužují se, hrozí, že dítě tento přístup vyhodnotí jako normu. V ideálním případě by tak školák na prvním stupni měl například vědět, kolik stojí základní potraviny či oblečení.

Pokud se dítě nesetká doma s tématem finanční gramotnosti, ve škole ho nemine. Každá základní a střední škola by měla podle stanoviska ministerstva školství zapracovat tuto tematiku do výuky. Záleží na každé škole, jak to udělá.

„Děti samy vědí, že například jogurt může stát od osmi do třiceti korun a že záleží nejen na tom, který jim chutná, ale důležité je i to, zda si jej mohou za určitou cenu koupit,“ popisuje výsledky preventivního programu mezi čtvrťáky Emrová. Lektorky překvapilo, že v každé třídě žáků 4. tříd zhruba pětina dětí uváděla cenu nového mobilního telefonu v řádu desítek tisíc korun. „Do jisté míry to může odrážet postoje dětí a rodičů, kteří se domnívají, že mobilní telefon je zárukou kvality a jakéhosi statusu úspěšnosti,“ stojí v materiálu krizového centra Theia.

V druhém programu lektoři pracovali se studenty ve věku od 14 do 18 let. „Žáci v mnoha případech netuší, s jakou částkou měsíčně hospodaří jejich rodiče a jaké náklady z ní musejí hradit,“ shrnuli své zkušenosti lektoři. Výši nákladů na bydlení, jídlo, dovolené či kroužky podle nich starší žáci často podhodnocují. Pokud se dítě nesetká doma s tématem finanční gramotnosti, ve škole ho nemine.

Každá základní a střední škola by měla podle stanoviska ministerstva školství zapracovat tuto tematiku do výuky. Záleží na každé škole, jak to udělá. Může jít o příklady v matematice nebo tematické okruhy v dalších předmětech. Existuje řada her. „Aktivita škol v této oblasti se v posledních letech rozvíjí směrem k poučení dětí a podpoře prevence,“ dodává Emrová.

Příklady z výuky finanční gramotnosti na ZŠ

1. a 2. třída

Poznat české mince a bankovky.

Odhadnout cenu základních potravin.

3. třída

Zkontrolovat, kolik peněz je vráceno při placení.

4. a 5. třída

Porovnat svá přání a potřeby s finančními možnostmi.

5. třída

Objasní rizika půjčování peněz.

6. třída

Uvést příklady příjmů a výdajů domácnosti.

Sestavit jednoduchý rozpočet domácnosti.

7. třída

Posoudit výhody a rizika hotovostního a bezhotovostního placení.

8. a 9. třída

Uvést možnosti, jak řešit nesoulad mezi příjmy a výdaji.

9. třída

Popsat, co je inflace a jaký je její vliv na reálnou hodnotu peněz.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.