Nové politické procesy a události na mezinárodní scéně si stále častěji žádají upustit od starých schémat. Jsou například francouzský prezident Emmanuel Macron či šéfka Národní fronty Marine Le Penová zástupci pravice, nebo levice? Pokud je prezident USA Donald Trump konzervativní republikán, proč jeho kandidaturu natolik skepticky vnímala spousta osobností z jeho strany?
Podobně tomu bylo s brexitem, který způsobil rozkol uvnitř britských konzervativců. V Německu je třetí nejsilnější stranou Alternativa pro Německo (AfD), ke které přešlo mnoho voličů křesťansko-demokratické CDU. Znamená to, že CDU a sociální demokracie SPD jsou nalevo od nacionalistů z AfD a že jde o stejné „nalevo“ jako dříve? Podobná je situace v Rakousku. Posouvá šéf Rakouské lidové strany a kancléř Sebastian Kurz největší stranu v zemi do prava? A pokud ano, co přesně vnímá pod pojmem „pravicovost“?
Analogické otázky se objevují i ve středovýchodní Evropě. Pokud jsou strany, jako je polské Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského nebo maďarský Fidesz Viktora Orbána, definovány jako pravicové, občas dokonce krajně pravicové, jak je možné, že obě ve svých zemích zavedly největší sociální reformy za uplynulé desetiletí a nové přídavky míří především do kapes početných a hůře situovaných rodin? Stále se ze zvyku mluví o pravici a levici, ale je zřejmé, že tyto pojmy nezachycují reálnou změnu.
Protichůdné zájmy
Onovém rozdělení politické scény se píše různými způsoby. Nejčastěji se objevují pojmy „mainstream“ versus „nacionalismus“ nebo „populismus“. Pojem „nacionalismus“ však zřejmě není přesný, protože ne všechna politická hnutí a strany, jež jsou součástí nového rozdělení, zaměřují pozornost na tradiční pojetí národního státu. Nemluvě o tom, že je nacionalismus po desetiletí označován za amorfní a těžce definovatelný, a v současnosti často stačí zmínka o „hájení národního zájmu“, aby získal politik tuto nálepku.
Ukázalo se, že v určitém okamžiku zájmy svobodných globalizujících se trhů, demokratických společnosti a liberálních, emancipovaných jedinců mohou jít proti sobě. Najednou je třeba volit: oslabíme demokracii například cenzurou sociálních sítí a posílíme technokratický prvek vládnuti? Nebo naopak zakročíme proti globálnímu kapitálu? |
Podobně termín „populismus“ jako definice nového politického směřování se zdá neuspokojivý, neboť jde o sběrnou kategorii, do níž mohou politické elity odložit cokoli, s čím nesouhlasí. Jak správně poznamenal americký politolog Francis Fukuyama ve svém článku v časopise Foreign Policy: „,Populismus‘ je pojem, jímž politické elity označují politické názory obyčejných občanů, které se jim nelíbí.“ Podobně mytickým a nejasným konceptem je i „mainstream“, který naopak označuje názory, jež údajně elitám vyhovují.
V minulosti probíhala hlavní politická štěpení mezi „prací a kapitálem“ a mezi „tradici a svobodou“. Určitým kompromisem mezi těmito protiklady byla idea národního státu se sociálně-tržní ekonomikou a demokraticko-liberálním zřízením. Svět měl být stále globalizovanější, demokratičtější a svobodnější. Triáda trh–demokracie–liberalismus měla na vždy ovládnout politiku.
Ukázalo se však, že v určitém okamžiku zájmy svobodných globalizujících se trhů, demokratických společnosti a liberálních, emancipovaných jedinců mohou jít proti sobě. Najednou je třeba volit: oslabíme demokracii například cenzurou sociálních sítí a posílíme technokratický prvek vládnuti? Nebo naopak zakročíme proti globálnímu kapitálu?
Dvě charakteristiky
Zdá se, že nové politické rozdělení v zemích západní a střední Evropy spočívá v prolínání postulátů společenské solidarity, které byly dříve typické pro levici, a pravicových postulátů zachovávání národní, kulturní a náboženské identity ve skupině, pro niž je vhodný název lokalisté. Proti ní stojí skupina globalistická, jejíž nabídka se skládá ze spojení někdejších levicových postulátů emancipace mravů a bývalých pravicových postulátů nadnárodního volného kapitálu.
Dnešní politické rozdělení lze charakterizovat u globalismu následovně: „investoři“, internacionalismus, liberální demokracie, obchodní smlouvy, elasticita, volný obchod, odměna odpovídající kompetencím, tolerance, multikulturalismus. U lokalismu pak malé a střední podniky, tradiční životní styl, přímá demokracie, protekcionismus, stabilita, sociální bezpečí, solidarita, lokální tradice, národní identita, suverenita státu. |
To lze lépe pochopit srovnáním některých základních politických konceptů a způsobu, jímž je používají politická uskupení. Po analýze tradičních politických stran dospěl anglický politolog Ian Bunge k závěru, že v letech 1945 až 2008 hrála v programech nejvýznamnější roli u levice témata mír, internacionalismus, demokracie, plánování a státní podniky, celní ochrana, sociální zabezpečení, vzdělání, odborové organizace. U pravice pak ozbrojené síly, národní způsob života, autorita a morálka, volný trh, volný obchod, sociální smír, svoboda a práva.
Dnešní politické rozdělení lze na základě analýzy postulátů nových stran, politických hnutí a kandidátů v Evropě a USA charakterizovat u globalismu následovně: „investoři“, internacionalismus, liberální demokracie, obchodní smlouvy, elasticita, volný obchod, odměna odpovídající kompetencím, tolerance, multikulturalismus. U lokalismu pak malé a střední podniky, tradiční životní styl, přímá demokracie, protekcionismus, stabilita, sociální bezpečí, solidarita, lokální tradice, národní identita, suverenita státu.
Čtyři naděje
Samotné vylíčení politických hesel však nepřináší ucelený obraz nového politického a ideologického spektra. K jeho zřetelnějšímu vymezení je třeba nejprve určit krajní body, ideologické cíle zájmových skupin a hlavní směry rozvoje (diagram Orientační spektrum tvořené osou globalismus–lokalismus).
Orientační spektrum tvořené osou globalismus–lokalismus
Diagram má stejně jako tradiční digramy politického spektra dvě osy, ekonomickou a hodnotovou. V novém rozdělení vede ekonomická osa od ekonomické globalizace až k neoprotekcionismu, který zahrnuje postuláty ochrany pracovních míst a má obecně prosociální charakter.
Problematičtější je svislá osa, tedy bezpečnost-svoboda, která souvisí s otázkami, jako je big data, mezinárodní terorismus nebo elektronické sledování. Do této osy spadá rovněž několik problémů z pomezí kultury a bezpečnosti, například migrační vlny nebo pocit ohrožení lokální identity.
Kromě dvou os diagram rovněž znázorňuje čtyři „naděje“, tedy sociální struktury, které by měly být dle jednotlivých ideologií obzvlášť ochraňovány a posilovány. Pro lokalisty orientující se především na bezpečnost je takovou strukturou národní stát, označení nacionalisté proto není zcela chybné. |
Obecně vzato, odpovídá osa bezpečnost-svoboda na otázku: Kolik svobody jsme schopní odevzdat větším a silnějším strukturám, abychom si zajistili blahobyt, zdraví a bezpečnost? Na základě toho bude mít jak globalismus, tak lokalismus svou libertariánskou verzi, která bude vnímat osobní svobodu přinejmenším jako důležitou hodnotu.
Kromě dvou os diagram rovněž znázorňuje čtyři „naděje“, tedy sociální struktury, které by měly být dle jednotlivých ideologií obzvlášť ochraňovány a posilovány. Pro lokalisty orientující se především na bezpečnost je takovou strukturou národní stát, označení nacionalisté proto není zcela chybné.
Klíčové role
Je však třeba podotknout, že ani v jejich případě nejde o takový stupeň nacionalismu, kdy je stát zcela absolutní a vměšuje se do všech oblastí lidského života, jak tomu bylo u nacionalismů 20. století. Nový lokalistický nacionalismus má podporovat stát, který se věnuje spíše vnější ochraně občanů a ponechává jim poměrně velkou část osobních svobod.
Nový lokalistický nacionalismus má podporovat stát, který se věnuje spíše vnější ochraně občanů a ponechává jim poměrně velkou část osobních svobod. V případě globalistů hrají klíčovou roli nadnárodní struktury, jako je Evropská unie, Světová banka, OSN, Mezinárodní měnový fond, NATO, Světová zdravotnická organizace, G7 či G20. |
V případě globalistů hrají klíčovou roli nadnárodní struktury, jako je Evropská unie, Světová banka, OSN, Mezinárodní měnový fond, NATO, Světová zdravotnická organizace, G7 či G20. Globalistická frakce je totiž silně přesvědčena, že udržet řád může v současnosti pouze rozsáhlá mezinárodní spolupráce. Je třeba zmínit, že globalismus je přímým dědicem neoliberalismu, ale s mnohem ambicióznějšími cíli, především v mezinárodní politice.
Lokalistický libertarianismus se zase dívá skepticky na staré národní státy a jejich politickou roli. Výsledkem je často fúze komunitaristických myšlenek s ideou města coby nového zásadního politického subjektu, propagovanou nedávno zesnulým americkým politologem Benjaminem Barberem.
Naopak globalističtí libertariáni odmítají jak stát, tak menší struktury z důvodu jejich represivního charakteru. Vyznačují se vírou v rozhodující sílu jednotlivce a jeho zásadní roli v ekonomických procesech, proto jsou radikálně prokapitalističtí, i když nemusejí věřit nadnárodním strukturám a s nimi spolupracujícím korporacím. Globalistický libertarianismus je tedy následníkem klasické libertariánské tradice.
Lokalistická pozice PiS
V případě Polska se naplno nové ideologické rozdělení klíčových polských stran a politických hnutí projevilo po roce 2010, kdy se tamní ekonomiky dotkla finanční krize. A jeho rozložení ukazuje diagram Polské politickém spektrum na ose globalismus–lokalismus.
Polské politickém spektrum na ose globalismus–lokalismus
Současná vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) je výrazně lokalistická, vždy však tomu tak nebylo. Za vlády v letech 2005 až 2007 představoval PiS spíše typickou pravici prosazující svobodný trh, nebyl zastáncem zvyšování sociálních dávek ani utěsňování daňového systému. Dnes však patří mezi největší úspěchy jeho současné vlády bezprecedentní boj s daňovými podvody a zvyšování úrovně sociálního zabezpečení.
Zdá se, že se PiS přesunul na lokalistickou pozici z pragmatických důvodů, když hledal nový program, kterým by se vrátil k moci po dlouhé době |
Zdá se, že se PiS přesunul na lokalistickou pozici z pragmatických důvodů, když hledal nový program, kterým by se vrátil k moci po dlouhém – alespoň v polských podmínkách – období vlády liberální a následně výrazně globalistické Občanské platformy (PO).
Lokální struktury
Z menších stran je ve stejné čtvrtině diagramu agrární Polská lidová strana (PSL), krajně nacionalistické Národní hnutí (RN) a nový politický subjekt Kukiz’15, který je ale, oproti jiným polským lokalistům, výrazně liberálnější. Dokonce se přibližuje městským hnutím, jako je Město je naše nebo strana Razem.
Tyto subjekty sice patří k lokalistickému libertarianismu, ale bývají rovněž, především velmi sociální strana Razem, označované za novou levici. Je třeba zdůraznit, že zástupci nové levice, například španělské Podemos nebo řecké Syrizy, již nesdílejí typicky marxistické přesvědčení o jiné globalizaci, než je neoliberální.
Zástupci nové levice, například španělské Podemos nebo řecké Syrizy, již nesdílejí typicky marxistické přesvědčení o jiné globalizaci, než je neoliberální. Otevřeně necílí na vybudování nové internacionály, a proto musejí zapouštět politické kořeny v lokálních strukturách. |
Otevřeně necílí na vybudování nové internacionály, a proto musejí zapouštět politické kořeny v lokálních strukturách. Libertarianismus se v jejich případě projevuje ve výrazném nadřazení práv jednotlivce nad místní životní styl nebo kolektivní identitu. Aktivně prosazuje takzvaná práva menšin, či se staví do krajně pokrokářské pozice v otázkách, jako je umělé přerušení těhotenství nebo svazky osob stejného pohlaví.
Globalistická strana
Na globalistické straně se nachází v současnosti největší opoziční strana, nedávno vládnoucí Občanská platforma a ve svém globalismu ještě radikálnější nová strana Moderní, která přejala většinu voličů ultraglobalistického Palikotova hnutí. Opozičním stranám rovněž pomáhají dvě vlivná občanská hnutí – Občané RP a Výbor na obranu demokracie (KOD).
Na globalistické straně se nachází v současnosti největší opoziční strana, nedávno vládnoucí Občanská platforma a ve svém globalismu ještě radikálnější nová strana Moderní, která přejala většinu voličů ultraglobalistického Palikotova hnutí. Opozičním stranám rovněž pomáhají dvě vlivná občanská hnutí – Občané RP a Výbor na obranu demokracie (KOD). |
Ke globalistům lze zařadit i někdejší postkomunistický Svaz demokratické levice (SLD), protože tato strana v průběhu své vlády přičlenila Polsko k EU a NATO, ačkoli především unii považuje spíše za podporu národního státu a nástroj nezávislosti na Moskvě než za alternativu ke státu jako takovému. Z tohoto důvodu SLD v porovnání s jinými globalistickými stranami velmi tíhne ke státu.
Jedinou stranu, kterou bychom mohli zařadit ke globalistickému libertarianismu, je Svoboda spojená s Januszem Korwin-Mikkem. V pojetí jejího lídra a v současnosti europoslance je však svoboda velmi specifická. Navrhuje deregulovat všechny sféry veřejného života, minimalizovat daně a odstranit kulturní zábrany. Propaguje rovněž společenský darwinismus, což se vyznačuje kontroverzními názory na postižené nebo děti.
Mladý stát
Při interpretaci ideologických rysů polské politiky je třeba mít na paměti, že ji ovlivňují především dva faktory. Za prvé, postkomunistická levice si vzhledem k v roce 1990 přijatému a všeobecně akceptovanému modelu transformace, který byl založen na terapii šokem, zachovala levicovost pouze v názvu. V ekonomických otázkách totiž rychle přijala neoliberální teze. V případě fenoménu zániku sociální demokracie je pak Polsko spíše zemí, která trendy vyznačovala, než přejímala.
Polsko má dlouhou státní tradici, ale na rozdíl od mnoha jiných tradičních demokracií jeho kontinuitu přerušily etapy, ve kterých buď úplně zmizelo, nebo bylo zvenku řízeným okupovaným územím. Z toho vyplývá, že lokalismus je v Polsku poměrně silný. Společnosti v mladých státech obvykle silněji tíhnou k výraznější identitě. |
Dalším důležitým prvkem polského specifika je poměrně mladý stát, který v současné podobě existuje teprve od roku 1989. Nepochybně má Polsko dlouhou státní tradici, ale na rozdíl od mnoha jiných tradičních demokracií jeho kontinuitu přerušily etapy, ve kterých buď úplně zmizelo, nebo bylo zvenku řízeným okupovaným územím. Z toho vyplývá, že lokalismus je v Polsku poměrně silný. Společnosti v mladých státech obvykle silněji tíhnou k výraznější identitě.
Za druhé, v elitních kruzích je role státu objektem rozsáhlejší debaty než ve státech s dlouhou tradicí. K tomu také přidejme nepopiratelný fakt, že v globálním měřítku je Polsko velmi dobře rozvinuté, ačkoli pro své nejbližší okolí představuje poloperiferii, jak vůči hospodářsky silnému centru Berlínu, tak vojensky silnému centru Moskvy.
Členství v nadnárodních organizacích
Velmi emocionální, vypjatý vztah k roli státu vede k problémům. Polští globalisté zcela nevěří státu a jeho stálosti, a proto se na rozdíl od západní levice nesnažili aktivně překonat sociální rozdíly. Naopak, považovali jejich prohlubování za nevyhnutelnou daň ekonomické transformace. Je-li stát natolik slabý, proč se hrnout do těžkého procesu redistribuce?
Podle polských globalistů nebyl třeba rozsáhlý boj s korupcí ani usilovat o utěsnění daňového systému. Často věřili, že lékem na všechny neduhy státu je členství v nadnárodních organizacích, což vedlo k zanedbání reforem státních institucí. |
Ze stejných důvodů nebyl podle polských globalistů třeba rozsáhlý boj s korupcí ani usilovat o utěsnění daňového systému. Často věřili, že lékem na všechny neduhy státu je členství v nadnárodních organizacích, což vedlo k zanedbání reforem státních institucí. Dokonce neziskové organizace na straně globalistů se často stávaly příliš závislé na financování ze zahraničí, a neměly proto dostatek stimulů k budování lokálních struktur.
Například Sławomir Sierakowski, šéf vlivné globalistické nadace Sdružení Stanisława Brzozowského, vydavatel časopisu Krytyka Polityczna, v rozhlase přiznal, že 90 procent jeho financí pochází ze zahraničí, což mu umožňuje nezávisleji kritizovat polskou vládu. Taková nezávislost má však svou cenu. Specifický model financování má za následek slabé zakořenění v lokální společnosti a nedostatek citu pro její nálady, a s tím spojenou omezenou možnost tyto nálady ovlivňovat.
Blíže ruským aktivistům
Také lokalisté vycházejí z předpokladu slabého mladého polského státu, a proto mají příliš silný pocit ohrožení a vyznačují se svéráznou přespřílišnou přecitlivělosti. Považují polský stát za obléhanou tvrz a reagují přecitlivěle na omezování jeho suverenity. Nesouhlasí například ani se symbolickou účastí Polska na přerozdělování migrantů z Blízkého východu mezi členské státy EU. Vidí v tom ohrožení bezpečnosti a narušení suverénních hranic státu.
Polští lokalisté navzdory svým antiglobalistickým fobiím aktivně nevyhledávají spolupráci s autoritativními a poloautoritativními režimy. Jejich vidění světa je výrazně bližší ruským aktivistům, jako je Alexej Navalnyj, čínským disidentům nebo hromadně zatýkaným tureckým novinářům. |
Lokalisté zarputile hledají – s typickou přecitlivělostí vůči ranám, jež dopadají na národní hrdost – každý prohřešek nebo despekt, který by mohl ohrozit jejich stát. Mluví-li o zahraniční politice, používají emocionální rétoriku, například bývalý ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski, který novou polskou zahraniční politiku popsal jako „zvedání se z kolen“. Polští lokalisté také nedůvěřují jakékoli kontrole svých institucí mezinárodními institucemi ani vnějšímu financování aktivit neziskových organizací.
Polští lokalisté však navzdory svým antiglobalistickým fobiím aktivně nevyhledávají spolupráci s autoritativními a poloautoritativními režimy. V Rusku, Číně nebo Turecku totiž hlavní osu politického štěpení netvoří globalismus a lokalismus, ale nacionálně liberální opozice a neoimperialistické vlády. V důsledku toho je vidění světa polských lokalistů výrazně bližší ruským aktivistům, jako je Alexej Navalnyj, čínským disidentům nebo hromadně zatýkaným tureckým novinářům.
Spíše západní globalismus, především německý, staví nadnárodní spolupráci na první místo – před demokracii. Proto spolupracuje s Ruskem v energetice (Nord Stream), s Tureckem v otázkách migrace a s Čínou v ekonomice. Je zajímavé, že největší sankce chce na Rusko naložit strana lokalisty Donalda Trumpa, což vzbuzuje silný odpor německé vlády. Podobné je to i s rostoucím napětím na ose Washington-Peking a Washington-Ankara.
Macron a Merkelová
Nové ideologie se vždy v době globálního neklidu polarizují a protínají. Přílišné kompromisy často vedou k marasmu, oligarchizaci a bezalternativnosti, vůči nimž se následně vytváří nová opozice. Tento proces je sice nevyhnutelný, ale je třeba vždy mířit k promyšlenému a propracovanému kompromisu, který bude co nejtrvalejší.
Francouzský prezident Emmanuel Macron navzdory výraznému globalismu slibuje ochranu pracovních míst ve Francii. Německá kancléřka Angela Merkelová byla zase v důsledku nárůstu popularity radikální lokalistické strany Alternativa pro Německo donucena k revizi své migrační politiky. |
Po volbách v USA či po brexitu bylo zřejmé, že globalisté jsou stále unavenější demokracií. Projevuje se to ve svalování pro ně nepříznivých výsledků na zahraniční manipulace (Rusko) či na „nízké půdy“, jimiž se údajně řídí „obyčejný volič“. O lokalistické skupině jsou schopní hovořit v kategoriích „totalitarismu“ či „autoritářských sklonů“. Ve skutečnosti však jsou na sebe globalisté a lokalisté odkázáni na mnoha politických scénách, stejně jako jsou na sebe v mezinárodních otázkách odkázány státy, ve kterých vládnou jak globalisté, tak lokalisté.
Jediným smysluplným řešením se zdá snaha o syntézu prvků obou postojů, a ti nejlepší politici se o to už snaží. Navzdory svému lokalistickému zaměření je vláda strany Právo a spravedlnost plně nakloněná spolupráci v NATO a podepsala i smlouvu mezi Kanadou a zeměmi EU upravující podmínky volného obchodu a dodržování autorských práv (CETA).
Co se týče EU, ačkoli si polská vláda nepřeje její transformaci v superstát stojící na eurozóně, jednoznačně se kloní ke sjednocené Evropě. Francouzský prezident Emmanuel Macron navzdory výraznému globalismu slibuje ochranu pracovních míst ve Francii. Německá kancléřka Angela Merkelová byla zase v důsledku nárůstu popularity radikální lokalistické strany Alternativa pro Německo donucena k revizi své migrační politiky. A poté, co to učinila, začala podpora této strany klesat.
Lidé chtějí vládnout
Je pochopitelné, že se lidstvo nechce vzdát výdobytků globalizace, například snadného cestování a komunikace nebo přístupu k širokému spektru produktů a služeb. Lidé, respektive jednotlivé společnosti, však chtějí mít ve svém lokálním okolí pocit jistoty. Chtějí vládnout, a nikoli být pouze ovládáni vzdálenými politickými a ekonomickými elitami.
Lidé, respektive jednotlivé společnosti, chtějí mít ve svém lokálním okolí pocit jistoty. Chtějí vládnout, a nikoli být pouze ovládáni vzdálenými politickými a ekonomickými elitami. |
Popírání tohoto privilegia běžných občanů tohoto světa by dostalo lidstvo do nového věku temna, ve kterém by bylo občanství zredukováno a mělo by podobný status jako středověký vesničan za feudalismu. Časem by zanikl ekonomický rozvoj, věda i technologie. Budování obtížné shody mezi globalismem a lokalismem se tedy stává civilizační nezbytností. Lze tvrdit, že se v Polsku tento proces odehrává, i když jej doprovázejí velké obtíže.
Článek je upravenou a zkrácenou verzí článku Globalism and Localism in the Perspective of Polish Politics (Globalismus a lokalismus z hlediska polské politiky), který vyšel v časopise Warsaw Institute Review