Mám obzvláště rád jednu knihu. Slovník, který ukazuje, jak neuvěřitelně složitá a „nepochopitelná“ je lidská sexualita. Ukazuje, kolik je úchylek, odchylek, bizarností a aberací, jež by v avantgardním filmu nevyšvihli ani nejsjetější režiséři. Víte, že jsou lidé, které rajcuje nářadí, špína, zazdění, trhání zubů nebo stromy? Že jsou tací, kteří se zamilovali do šroubku, jejž dle Hepnera chovali v peřince jako tu nejnáročnější milenku? Že pod názvem autotomie je skryt jev, vedle nějž se masochismus jeví jako hra miminek?
To vše znal etnolog Ernest Borneman (1915-1995), který onu knihu – Ullstein Enzyklopädie der Sexualität – napsal. Česky vyšla roku 1994. Borneman, držitel Hirschfeldovy plakety za přínos sexuologii, byl žákem tří oborových veličin: antropologa Bronisława Malinowského, afrikanisty Melvilla J. Herskovitse a archeologa V. G. Childa. Vrcholem jeho zájmu o sexualitu je citované dílo, jež dle svých slov psal 38 let!
Kniha je to stěží sehnatelná, a proto nás může těšit, že se letos v srpnu objevila její česká sestra. Je elektronická, může do ní nahlédnout každý (svým dětem to raději nelinkujte) a obsahuje tisíce hesel o sexu. Nese název Encyklopedie sexuality, erotiky a lásky všech kultur světa a je umístěna na webu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
„Encyklopedie má kolem deseti tisíc hesel a utěšeně se rozrůstá, neboť se utěšeně rozrůstá i autorský kolektiv, který tvoří nejen antropologové, ale i významní sexuologové – například Petr Weiss nebo Jaroslav Zvěřina – a vědci z dalších relevantních oborů. Zároveň vznikají originální výtvarná a literární díla, jejichž reprodukce jsou součástí encyklopedie,“ řekl ČESKÉ POZICI generální editor Jaroslav A. Malina, jenž už v devadesátých letech začal připravovat rozsáhlý knižní projekt světových dějin sexuality Kruh prstenu.
Nejen o těhotných tatících...
A protože je profesor Malina antropologem, všelidský rozměr má i nový internetový opus. Netýká se jen sexuality západní či evropské, ale globální. Snad jen antropologové se nepodiví heslům typu kuváda (couvade), což je mimochodem jeden z nejpodivuhodnějších obyčejů vůbec – jde o fenomén, který „ukládá budoucímu otci řadu omezení a obsahuje rovněž určité prvky chování odvozené z chování rodičky, jako je předstírání těhotenství a porodu“. V Jižní Americe jej pozoroval i Alberto Vojtěch Frič.
Kromě těhotných tátů, kteří se s bolestmi odebírali do porodních chýší, zaujmou i hesla věnovaná mnohoženství a mnohomužství – polyandrii, jakou známe od indických Todů nebo společností z Asámu a Himálaje. Pro silnější povahy jsou určeny pojmy z oblasti genitálních mutilací (klitoridektomie, infibulace), tolerantní čtenáře zaujme role transvestitů u Čukčů, takzvaných berdašů mezi Indiány nebo rituální homosexualita na Nové Guineji.
Která z všelidských sexuálních praxí je pro pana šéfeditora nejnepochopitelnější? „V oblasti sexuality, erotiky a lásky, stejně jako v jiných oblastech sociokulturního systému, by mě jako antropologa nemělo překvapit nic. Neboť i ty ,nejbizarnější´ způsoby chování jiných kultur, bráno z pohledu příslušníka euroamerické civilizace, jsou při zevrubnějším prozkoumání pevnou součástí dané kultury. Ale mnoho příkladů ,zvláštních´ typů sexuálního chování a praktik nalezne čtenář v heslech antropologie sexuality nebo obřízka,“ říká Malina.
Hyperlinkované čtení o sexualitě
Klíčové heslo „antropologie sexuality“ zpracoval docent František Vrhel z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nestor české etnologie. Kromě jeho stejnojmenných skript si o „sexualitě v mezikulturní perspektivě“ můžeme počíst i v archaické Physiologii lásky (česky 1891) od Paola Mantegazzy, dále v antikvárních Dějinách ženy (1931/32) z pera S. K. Neumanna anebo již v citovaném Bornemanovi. Elektronická encyklopedie však takové čtení posouvá na novou, moderní úroveň s veškerými výhodami hyperlinků, vyhledávání a prokliků.
Je zvláště potěšující, že studenti na encyklopedie odkazují ve svých diplomových nebo doktorských pracích...Slovník však zahrnuje i klíčová hesla z oblasti rodinného uspořádání, života, sociokulturních pravidel či biologických základů. Proč by si o sexualitě měli číst i ne-antropologové?
„Encyklopedie přináší informace o vývoji a aktuálním stavu lidské sexuality, erotiky, lásky a manželství v biologických, sexuologických, medicínských, obecně antropologických a kulturně historických souvislostech spolu s přehlídkou nejzajímavějších literárních a výtvarných děl,“ říká Malina o projektu, jehož grafické logo navrhl malíř Adolf Born a logo sochařské pak Zdeněk Macháček.
K dnešnímu dni si na stránky encyklopedie sexuality kliklo 33 871 zvědavců (nebo vědců). S tímtéž konceptem otevřeného internetového zdroje už má autorský kolektiv zkušenosti. Od dubna 2011 je v provozu Encyklopedie antropologie, kterou dosud navštívilo 120 tisíc uživatelů; na jeden den připadá tedy kolem 250 návštěv.
„Na encyklopedii se odkazují nejen badatelé, ale – což je zvláště potěšující –, studenti antropologie, biologie, etnologie, kulturologie, sexuologie a dalších oborů ve svých bakalářských, magisterských nebo doktorských pracích,“ dodává Malina.
Generální editor oceňuje spolupráci „svého“ brněnského Ústavu antropologie s Katedrou kulturologie FF UK v Praze – jmenovitě s doktorem Václavem Soukupem a jeho žáky.
Podle Maliny jde v případě obou představených e-encyklopedií o úspěšné a životaschopné projekty, na nichž se podílejí přední vědci a pedagogové. „Jsme svědky ústupu tištěných studijních a výukových materiálů a nástupu nových technologií umožňujících zprostředkovávat poznání nikoli ve zdánlivě definitivní a neměnné podobě, nýbrž určitou interaktivní, postupně a setrvale se aktualizující formou,“ míní profesor Malina.
I mnozí z nás byli počati v autě!
Postupně se začíná plnit další „webopedie“, jež uzavírá trilogii zdrojů. Jmenuje se Člověk-Auto-Encyklopedie; je dostupná od letošního března. „Reflektuje fakt, že v současné době existuje na Zemi kolem 700 milionů automobilů a kolem 7000 milionů lidí, přičemž mnozí z nich byli počati v automobilu. Dnes je tedy poměr mezi oběma entitami 1:10, v budoucnu se má zmíněný poměr měnit ve prospěch automobilů,“ říká Malina k fenoménu automobilismu, který v sobě nese prvky svobody, mobility, blahobytu, statusu, ale i velkou míru emocí, dokonce i erotiky a sexuality, která nás provádí celým tím složitým světem.
I auta jsou objekty tužeb. Jak napsal etnolog Borneman, jehož dílu se v češtině dostává velké on-line konkurence, o jedné z nejhlavnějších úchylek, o fetišismu a celé naší „fetišistické“ civilizaci: „Možná je to v tom, že hospodářský a politický řád, ve kterém žijeme, je sám fetišistický: přikládá mrtvým věcem (kapitálům, úrokům atd.) hodnotu, jaká zcela odpovídá té, kterou přikládá kněz fetišistického náboženství svým kultovním předmětům. Především tendence ke zvěcnění psychických hodnot, zvěcnění emocí, ke změně duchovních hodnot v objekty, naprosto odpovídají fetišistické transsubstanciaci pocitů v objekty.“
Těm, kdo neví více o fetišismu, lze doporučit jediné: klikat, číst a přemýšlet. A jak tak zběžně koukám, detaily o zmíněné autotomii v internetové encyklopedii zatím ještě nenajdete. Ovšem Borneman na své knize pracoval 38 let, takže divit se, že encyklopedickému dítku chybí hned v prvním měsíci zoubek, by bylo, ehm, perverzní. Od čeho je nový opus doplňovatelný, že?
