Šest statečných zachraňuje Národní divadlo

Další díl nekonečného seriálu Národní divadlo hledá koncepci začíná. Uspěje tým expertů v boji s nefunkčním ministerstvem kultury?

Expertní tým, který má vyřešit rébus „co s Národním divadlem“, je na světě a poprvé zasedl. Aspoň to. Někteří ze zkušených divadelníků, které ministryně kultury povolala do služby, si totiž vůbec nebyli jisti, zda se chtějí na jeho práci podílet, aniž přesně vědí, co se od nich očekává a jak bude s výsledky jejich práce naloženo. To, že svou účast v pátek potvrdili, neznamená, že mají po první schůzce s Alenou Hanákovou jasno. Spíš jim došlo, v jak vážné situaci Národní divadlo (ND) je.

Řešení nakonec budou hledat:

  • Jan Hančil (děkan DAMU) v roli předsedy expertního týmu,
  • Jiří Šesták (ředitel Jihočeského divadla a čerstvý senátor) jako jeho místopředseda,
  • Milan Uhde (dramatik),
  • Stanislav Moša (ředitel Městského divadla Brno),
  • Václav Riedlbauch (skladatel),
  • Bohumil Nekolný (analytik Divadelního ústavu).

Podruhé se mají setkat 7. listopadu. Ministerstvo kultury (MK) o jejich práci informuje na svém webu kouzelnou češtinou: „Členové týmu také jednoznačně vyjádřili shodu o nutnosti urgentního řešení personálních otázek o vedení Národního divadla.“

Kdyby komise zašla na pivo a po třech hodinách byla s návrhem koncepce hotova, bude její řešení dávat větší smysl, než bude-li nad ním bádat vedení ministerstva kulturyJako krabičku poslední záchrany zřejmě vidí tento expertní tým divadelníci a odborná veřejnost. Nečekaně se zcela zdrželi komentářů, zda v něm zasedli ti nejpovolanější či zda je jeho složení vyvážené. Všem je asi jasné, že ministerský chaos už překročil všechny představitelné meze a na spory není čas. Taky vědí, že kdyby zúčastnění pánové zašli na pivo a po třech hodinách byli s návrhem koncepce hotovi, bude jejich řešení pořád dávat větší smysl, než bude-li nad ním dále bádat současné vedení ministerstva kultury. Mnozí z povolaných odborníků nakonec už názor na uspořádání a provoz Národního divadla v rozhovorech a diskusích mnohokrát veřejně vyslovili, nic překvapivého se tedy neočekává.

Nevíme si rady, tak to vyřešte. A fofrem!

Veřejnosti paní ministryně minulý týden v úterý oznámila, že od expertů chce, aby pokud možno „bez zbytečného prodlení“ navrhli „základní parametry dalšího směřování ND“. (Tiskovou zprávu, z níž citujeme a kterou MK avizovalo i na svém Twitteru, v pondělí Jan Vondryska z tiskového odboru ministerstva kultury stáhl. Jako důvod pro ČESKOU POZICI uvedl, že v ní „kromě data první schůzky expertního týmu přeci nic nebylo“.)

Jinými slovy, aby fofrem vyřešili to, s čím si odpovědní politici a odborní zaměstnanci ministerstva nevědí rady, a navíc zadarmo a ve svém volném čase. Není to divné? Ještě neuvěřitelnější je, že jim ministerstvo nenachystalo ani rámcové podklady, z nichž by měli ve svých úvahách vycházet. A vůbec nejpikantnější, že jim během pátečního prvního setkání neumělo ani odpovědět na otázku, zda existuje nějaká oficiální koncepce, na jejímž základě byly Národní divadlo a Státní opera Praha (SOP) sloučeny!

„Ztracená“ koncepce

Odpovědným pracovníkům ministerstva můžeme osvěžit paměť. Vloni v září zveřejnil ministr kultury Jiří Besser a jeho náměstek Radek Zdráhal Koncepci transformace státních příspěvkových organizací Státní opera Praha a Národní divadlo. Byla dostupná, komentovaná v médiích, k dispozici příslušnému parlamentnímu i senátnímu výboru. Včetně příloh má 34 stran. Jestlipak ji paní ministryně četla? (Pokud nikoliv, připojujeme odkaz na web ministerstva kultury, kde je ve formátu PDF. Kdyby se ji snad ministerstvo kultury rozhodlo stáhnout, připojujeme ji rovněž jako přílohu článku.)
Můžeme s tou koncepcí nesouhlasit, ale nemůžeme popřít, že jsou v ní popsány důvody sloučení, cíle transformace i její harmonogram nebo základní organizační schéma Národního divadla v roce 2012. Mimo jiné se tam výslovně píše: „Ministerstvo kultury nechce dále stávajícím způsobem financovat dva v podstatě shodné operní soubory (...) u nichž Magistrát hlavního města Prahy nepočítá v současnosti ani v blízké budoucnosti s významným spolufinancováním.“

Otázek, na které je třeba v kauze Národní divadlo urgentně najít odpověď, je několik. Zda chce ministerstvo kultury financovat jeden operní soubor, nebo dva, je jedna z nich. Před rokem si odpovědělo jasně. Chce jeden operní soubor. Po několika měsících si už nebylo jisté, co že to vlastně chce. A po roce angažovalo tým expertů, aby poradili, co je správně. Není to blázinec?

Dva pražské operní soubory mají smysl jen tehdy, bude-li jeden z nich financovat hlavní město PrahaPřitom už teď je jasné, co odborníci řeknou. Dva pražské operní soubory mají smysl jen tehdy, bude-li jeden z nich financovat hlavní město Praha. Přesně z této premisy rok staré ministerské rozhodnutí vycházelo. Nebylo by normální, když se okolnosti nijak zásadně nezměnily, se ho přidržet?  Doplňovat ho, zpřesňovat? V harmonogramu koncepce bylo nejen dorovnání platových podmínek Státní opery Praha na úroveň Národního divadla od 1. ledna 2012, ale i návrh legislativních změn potřebných pro dosažení cílů transformace, příprava změny statutu ND se zavedením správní a dramaturgické rady a mnoho jiného, o čem se teď zas znovu od začátku mluví, že se musí udělat... No, neudělalo, nebyla politická vůle.

Omezení práce expertního týmu jsou neúprosná. I kdyby nastavil „základní parametry dalšího směřování Národního divadla“ sebelépe, bez záruky, že je politici pošlou do života, jsou k ničemu. Jak vrtkavé to s nimi je, jsme viděli. Koncepce na ministerstvu kultury mají zatraceně krátký život. Po roce už si nikdo nepamatuje, že kdy nějaká byla.

Počet příspěvků: 4, poslední 22.10.2012 09:37 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.