O tom, že je projekt dostavby jaderné elektrárny v Temelíně ohrožen a že se čekají minimálně podstatné průtahy oproti původním představám, víme už dlouho. Poslední týdny přinesly změnu v tom, že o zdržení veřejně hovoří i představitelé společnosti ČEZ, která výběrové řízení na stavbu třetího a čtvrtého bloku za 250 miliard korun – tedy největší zakázku v historii České republiky – provádí.
Na co se ještě čeká? Pokud shrneme argumenty, které uvádí ČEZ nebo vládní zmocněnec pro rozšíření Temelína Václav Bartuška, a přidáme ty, o nichž se mluví spíše v kuloárech, dostáváme se k potřebným „šesti ranám do klobouku“. Bez nich budou průtahy pokračovat. Přesná trefa v těchto šesti případech je nezbytná k tomu, aby se projekt dostavby Temelína, byť třeba s roční či delší prodlevou, zase vrátil do původních kolejí.
Společnost ČEZ, která má být investorem a provozovatelem nových bloků, zdůrazňuje tyto tři předpoklady pro finální rozhodnutí o temelínské investici:
- Soulad se státní energetickou koncepcí České republiky, na jejíž schválení se pořád ještě čeká.
- Zajištění základních podmínek návratnosti investovaných prostředků (v této souvislosti se mluví o systému pevně stanovených cen elektřiny z budoucích bloků).
- Úspěšná jednání alespoň s jedním uchazečem o dostavbu Temelína – tedy buď s česko-ruským konsorciem MIR.1200, nebo americko-japonským Westinghousem. ČEZ zatím dával nápadně hlasitě najevo, že není s nabídkami spokojen.
Václav Bartuška opakovaně přidává následující podmínku:
- Vítěz temelínského tendru musí mít před finálním rozhodnutím o rozšíření Temelína hotový referenční jaderný blok v zahraničí. Letos se to navzdory původním slibům nikomu nepodaří. V příštím roce možná oběma uchazečům.
A pak jsou tu dva předpoklady, o kterých se v oficiálních prohlášeních příliš nemluví:
- ČEZ musí mít jistotu, že dostavbu Temelína nijak neohrozí spory s francouzskou Arevou, která byla jako třetí uchazeč z temelínského tendru vyřazena.
- A projekt stavby dalších dvou bloků musí mít samozřejmě podporu (nejen veřejně vyhlašovanou, ale reálnou) příští vlády. Stát je majoritním akcionářem ČEZ, takže vlastně jde o předpoklad naprosto základní. A tím se také uzavírá kruh – bez tohoto předpokladu by mimo jiné nebylo možné splnit první dvě podmínky, které uvádí ČEZ.
Energetická koncepce
Když ČEZ označil schválenou energetickou koncepci za jednu z podmínek rozšíření Temelína, u řady pozorovatelů to vyvolalo úsměv na tváři. Aktualizace této koncepce je totiž dlouhodobým vládním evergreenem, finální schválení ale stále chybí. Podle kritiků je nynější navrhované znění, připravené pod vedením ministra Martina Kuby, už opět zastaralé.
Na první pohled to může vypadat, že ČEZ další bloky Temelína ani stavět nechce – politici se podle skeptiků na energetické koncepci beztak neshodnouNa první pohled to může dokonce vypadat, že když ČEZ formuluje takový požadavek, je zjevné, že další bloky Temelína ani stavět nechce – politici se podle skeptiků na žádné nové energetické koncepci beztak neshodnou. Rozšíření jihočeské elektrárny – samo o sobě kontroverzní záležitost kvůli kritikám, že jde o ekonomicky nevýhodný projekt – se navíc stává rukojmím dalších témat energetické koncepce, na kterých si politici „lámou zuby“. Tedy především nekončících diskusí o tom, zda prolomit územní limity těžby uhlí.
Na druhé straně je ale logické, že ČEZ žádá jasné stanovisko státu vyjádřené právě v dokumentu, u něhož se předpokládá přece jen dlouhodobější platnost. I vzhledem k právě zmíněnému ekonomickému riziku, které bude někdo muset vzít na svá bedra.
Jistota návratnosti
Pokud mluvíme o ekonomickém riziku, je zjevné, že bez něj se stavět nedá. Jistotu návratnosti vynaložených financí tedy ČEZ získá pouze v případě, pokud riziko převezme stát. Třeba ve formě garantovaných cen elektřiny z budoucích temelínských bloků.
Nejde jen o to, kdo a zda vůbec na dostavbě Temelína vydělá, ale zda vůbec existuje nějaká ekonomicky výhodnější alternativaFaktem je, že kdyby se stát jako majoritní akcionář snažil hnát ČEZ bez garancí do ekonomicky nejistého projektu, mohl by nesmyslně položit strategickou firmu na lopatky. Je tedy na státu, zda si Temelín 3 a 4 vyhodnotí jako nezbytnou investici – třeba i v delším časovém horizontu, než se dosud předpokládalo.
A nejde jen o to, kdo a zda vůbec na třetím a čtvrtém bloku vydělá, ale zda vůbec existuje ekonomicky nějaká výhodnější alternativa pro zajištění českých potřeb elektřiny. Problém je v tom, že momentálně se bez dotací kvůli pokřivenému trhu nevyplácí stavba žádné elektrárny.
Úspěšná jednání s uchazeči
Ekonomika projektu samozřejmě hodně záleží na tom, jak nízko se podaří stlačit nabízenou cenu, již budou za dodávku dalších dvou temelínských bloků požadovat potenciální dodavatelé. ČEZ startuje další kolo rozhovorů s uchazeči během září a října. Tedy v době, kdy už mělo být podle původního scénáře rozhodnuto o vítězi tendru. Westinghouse navrhuje, aby ČEZ vybral dodavatele nejpozději na začátku roku 2014, i když finální rozhodnutí o investici může učinit později. Vláda tak podle americko-japonské společnosti bude mít dostatek času na vytvoření mechanismů na podporu investice. Díky výběru technologie bude podle Westinghousu také jasnější výše nákladů, způsob zajištění dodávky, a tedy i záležitosti spojené s financováním projektu.
Všichni tři uchazeči slibovali, že budou mít hotové referenční bloky ještě během letošního roku. Teď je jasné, že slib nesplní nikdo.Není ale příliš pravděpodobné, že ČEZ na takový scénář kývne. Fakticky by to znamenalo, že by od příštího roku jednal už pouze s jedním partnerem, a omezil by si tím manévrovací prostor. Za moudrý by podobný postup nepovažoval ani politik, jehož postoj je v tomto případě relevantní – Jan Mládek, kandidát favorita příštích voleb ČSSD na post ministra financí.
Rozhodnutí, kdo bude dodavatelem, by se podle něj mělo dělat až v době, kdy se také rozhodne, zda se vůbec začne stavět a jaký bude další časový scénář – tedy zda má smysl s dostavbou případně začít za dva roky nebo třeba až za deset let. Mládek klade důraz na to, že rozšíření Temelína „musí ekonomicky vycházet“. Proti dostavbě elektrárny nic nemá, ale nyní by se podle něj spěchat nemělo.
Referenční blok
Václav Bartuška zdůrazňuje, že v roce 2010 všichni tři uchazeči (tehdy včetně francouzské Arevy) slibovali, že budou mít hotové referenční bloky právě ještě během letošního roku. Teď je jasné, že slib nesplní nikdo. Pokud se tedy celý proces výběru dodavatele protahuje, z tohoto pohledu vina rozhodně není pouze na české straně. Slova o potřebě vidět dostavěné reaktory takzvané třiapůlté generace, které mají být v Temelíně, také někde jinde znějí logicky. Známé jsou obrovské průtahy a navyšování rozpočtu v případě staveb nových reaktorů Arevy ve Finsku a Francii.
V zájmu objektivity je ale nutné dodat, že Američané ani Rusové zatím v Evropské unii nestavějí. Westinghouse by měl mít příští rok hotový referenční blok elektrárny Sanmen v Číně, Rosatom (který je v konsorciu MIR.1200 společně s plzeňskou Škodou JS) zase reaktor v Novovoroněžské elektrárně v Rusku.
Vyřazení Arevy
Mluvíme-li i v případě „války ČEZ s Arevou“ o jedné z ran do klobouku, kterou je třeba trefit před finálním rozhodnutím o dostavbě Temelína, musíme to brát s jistou rezervou. Je totiž poměrně pravděpodobné, že spor s francouzskou firmou se rychle ukončit či urovnat nepodaří.
Pro ČEZ bude klíčové vyargumentovat, že dokončení temelínského tendru nezvýší šanci Arevy na úspěch v soudních sporech a hrozbu uvalení sankcíZ formálního hlediska (a možnosti pokračovat v temelínském tendru) je pro ČEZ důležitý opakovaný verdikt Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že vyřazení Arevy bylo v pořádku. Francouzi nicméně mohou logicky namítat, že český antimonopolní úřad ani neměl vůli jít proti zájmům společnosti ovládané zdejším státem. Další spory se zřejmě povedou u brněnského správního soudu a v evropských institucích.
Nejistota ohledně toho, jak dopadnou, bude nadále argumentem pro odpůrce dostavby Temelína – nejspíš i v samotné firmě ČEZ či případně v budoucí české vládě. Pro ČEZ bude klíčové vyargumentovat (a samozřejmě opravdu mít jistotu), že dokončení temelínského tendru nezvýší šanci Arevy na úspěch v soudních sporech a hrozbu uvalení sankcí vůči české energetické firmě.
A co budoucí vláda?
Pokud ve volbách nezvítězí zelení, což se nezdá být příliš pravděpodobné, měli by mít v příští vládě navrch zastánci jaderné energetiky, která má jinak v Česku podporu napříč politickým spektrem. Jak ale ukázal případ minulého kabinetu Petra Nečase, „chleba se láme“ především v diskusi o konkrétních formách státní podpory. Pochybnosti o ekonomickém smyslu temelínského projektu prezentoval Miroslav Kalousek, který tak zpochybnil předchozí představu o jasně nastoupené cestě Nečasovy vlády ke stavbě dalších dvou jihočeských bloků.
Podobné tahanice se mohou opakovat, lze předpokládat rozdílné názory na státní garance třeba i v rámci ČSSD. Obavy veřejnosti, živené odpůrci atomu, že se může v jaderné energetice opakovat solární průšvih, budou bezpochyby rezonovat i na politické scéně. Politiky může ovlivnit střet lobby různých zdrojů – proti zájmům jádra nebudou stát jen obhájci obnovitelných zdrojů, ale také uhlí a plynu.
