Lidovky.cz

Šest poznámek k manifestu Spojenectví práce a solidarity

  8:49

Členové platformy si možná myslí, že socialistický experiment má stále šanci stát se skutečností. 

„Spojenectví práce a solidarity (SPaS) vzniklo jako platforma společenských sil stavících se proti politice arogantní a asociální vlády, vzniklé po parlamentních volbách v roce 2010,“ uvádí záhlaví jeho webové stránky. Dne 18. října tato platforma vydala manifest, jenž spojí za povšimnutí a komentář.

„Kdysi kulturní země světa pohlcuje zhoubný nádor. Je jím neoliberalismus... Neoliberalismus už dál nemůže předstírat hru na svobodu, kterou chce jen pro nejbohatší… Nádor neoliberalismu musí být odstraněn včetně všech jeho metastáz v hospodářské i sociální politice… Neoliberalismus nevyhnutelně vede evropské země i Spojené státy americké a jejich obyvatele nezadržitelně k hospodářskému, sociálnímu a morálnímu úpadku. Braňme se! Neoliberalismus dnes hrozí, že svými údajně úspornými ,reformami‘ vygumuje také původní principy evropské solidarity a spolupráce. My jsme pro Evropu autenticky demokratickou… Takhle to už dál nejde. Chceme změnu… My, členové Spojenectví Práce a Solidarity, budeme důsledně bránit společnost lidí žijících z plodů vlastní práce před neoliberalismem a všemi jeho metastázami… Jiný svět je možný!

Manifest napsal Milan Neubert, kromě něho jsou mluvčími bývalý ministr zahraničí Jan Kavan a ekonomka Ilona Švihlíková.

(Švihlíková předvídá sociální nepokoje, nedávno například pro ParlamentníListy.cz prohlásila: „Vůbec není pravda, že by za krizi mohly sociální výdaje… Pokud pan Dlouhý říká, že je třeba ,říznout‘ (do velkorysého evropského sociálního systému – pozn. red.) ještě dál, tak říznout může, pak ale bude muset zřejmě nasadit armádu.“)

K tomu šest poznámek:

Karel Marx

Karel Marx prohlásil, že filozofové dosud svět pouze vykládali, ale je třeba jej změnit. Pesimisté místo změnit dávali a dávají slovo zničit. Možná si SPaS myslí, že socialistický experiment, který se nepodařilo ve 20. století uskutečnit, má stále šanci. Jejich snaha o změnu světa by tomu odpovídala.

Neoliberalismus

O chybném výkladu neoliberalismu ČESKÁ POZICE již psala. Klišé zní, že opakování je matkou moudrosti. Proto znovu a doufejme, že už to víckrát nebude třeba: „Německý sociolog a ekonom Alexander Rüstow v roce 1932, tedy během velké hospodářské krize, v přednášce Selhání hospodářského liberalismu diagnostikoval ,chaos pluralitní, kořistnické ekonomiky‘ a ,selhání ekonomického liberalismu‘. Diagnóza byla správná tehdy a platí i dnes. Dle Rüstova je třeba ,silný stát, který bude nad ekonomikou a zájmovými skupinami, kam také patří‘. Zajímavé pak je, že právě tento Alexander Rüstow vymyslel v roce 1938 pojem neoliberalismus a patří po druhé světové válce k zakladatelům sociálně-tržního hospodářství neboli třetí cesty.“ Rüstowovi a dalším ekonomům, mezi něž patřil i Ludwig von Mises a Friedrich August von Hayek, velmi vadila kartelizace německé ekonomiky ve dvacátých letech 20. století. V podstatě tedy totéž, o čem se zmiňuje manifest SPaS.

Právě z této třetí cesty se po druhé světové válce vyvinul současný zbytnělý sociální systém. A je jisté, že Ludwiga Erharda, jednoho ze zakladatelů sociálně tržního hospodářství a až do roku 1963 německého ministra hospodářství a „otce německého hospodářského zázraku“, by současné zbytnělé sociální dávky vyděsily. Není však jisté, jaké sociální dávky má na mysli ekonomka Švihlíková. Ty původní Erhardovy, nebo až ty současné zbytnělé?

Socialismus

V tomto smyslu by se dalo říct, že po roce 1989 zvítězila umírněná a sofistikovanější verze socialismu než opravdový kapitalismus. Jinak si totiž nelze vysvětlit například všudypřítomnou korupci, o níž se také píše v manifestu. Kapitalismus je totiž založen na efektivitě, k níž však korupce v žádném případě nepřispívá. A ani záchrany bank z peněz daňových poplatníků nejsou jeho projevem.

Vláda zákona

Tím se dostáváme k celosvětovému protestnímu hnutí, jež začalo iniciativou Obsaďte Wall Street. Její problém spočívá v tom, že hnutí se stalo stejně jako banky příliš velkým, aby se mohlo nechat padnout. Newyorský primátor Michael Bloomberg se například obává, že prosazení vlády zákona by vyvolalo příliš velký chaos a utrpení.

Hýčkání bank z peněz daňových poplatníků mělo neblahé nezamýšlené důsledky. Díky státním finančním podporám je finanční průmysl pravděpodobně větší, než je třeba. Nezasáhnutí proti demonstrantům, jejich hýčkání, však také bude mít negativní důsledky – nevynucení vlády zákona. V tomto ohledu jsou na tom tedy banky i protestující stejně. A na politicích je zajistit, aby banky nebyly příliš velké, aby nemohly zkrachovat. A současně zajistit pořádek na veřejných prostranstvích. Možná, že to je cesta ze současné krize a k opravdovému kapitalismu.

Demokracie a svoboda

Z útoku na neoliberalismus a z vehementní obrany demokracie v manifestu vůbec není jasné, jakou svobodu má na mysli. Vyvstávají otázky: Souvisí nějak demokracie se svobodou? Je to totéž, nebo jsou to dvě odlišné záležitosti? Na tyto otázky však manifest odpověď nedává.

Světu vládna nejistota

V tomto ohledu by nebylo od věci vzít si příklad z možná největších ekonomů 20. století Johna Maynarda Keynese a Friedricha Augusta von Hayeka. Ti se dokázali na začátku třicátých let v Cambridgi scházet a diskutovat, přestože na řešení tehdejší hospodářské krize měli rozdílné, ne-li opačné názory. Z toho bychom si mohli vzít ponaučení v tom smyslu, že je zbytečné plivat jednou na Keynese a podruhé na Hayeka, dle módních trendů. Oba ekonomové se totiž shodli na jedné banální podstatě: světu vládne nejistota.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.