Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Senátoři: Zákon o financování stran ohrožuje jejich soutěž

  9:55
Podle zákonodárců na zákon, jímž se zastropovala výše darů, které může strana od člověka nebo firmy za rok přijmout, doplatí malé subjekty a ztížený přístup k penězům je vyřadí z politického života.

Ústavní soud. Ilustrační foto. foto: © IlustraČeská pozice

Dvě desítky zákonodárců usilují u Ústavního soudu o zrušení částí zákona, který upravuje financování politických stran. Senátoři mají za to, že na omezení doplatí malé subjekty a ztížený přístup k penězům je vyřadí z politického života. Nynější iniciativa se soustřeďuje okolo Jana Horníka (STAN), který k podpisu na podací arch přesvědčil 17 kolegů, vesměs zvolených za menší strany nebo hnutí, jichž se nepříjemně dotkne nová právní úprava, jež platí teprve od letošního ledna.

Jde o zákon, jímž se zastropovala výše darů, které může strana od člověka nebo firmy v rámci jednoho roku přijmout. Nikdo nesmí dát víc než tři miliony a zapovídá se i rozepisování příspěvků na spřízněné firmy. To senátorům nevadí, problém mají s ustanovením, podle něhož si strany a hnutí mohou půjčit jen od bank nebo peněžních institucí, které disponují licencí od České národní banky. A problém mají senátoři s tím, že banka nebude chtít úvěrovat malé strany s mizernými vyhlídkami na postup do zastupitelského sboru.

Smrtící nemožnost

To v původním vládním návrhu nebylo, zákaz se do zákona dostal až změnovým návrhem poslance TOP 09 Martina Plíška. Sněmovna, a pak i Senát, se většinou přiklonily k názoru, že takhle to bude nejprůzračnější. Protože když politikům půjčují bohatí mecenáši, roste riziko, že za svoji štědrost budou později něco oplátkou požadovat.

Velké banky půjčí velkým stranám, které mají čím ručit, vlastní nemovitosti, mají vyšší příspěvky na činnost od státu a tak podobně. Malým subjektům, kde se o riziko neúspěchu mohli podělit členové, tahle možnost odpadá a to je pro ně naprosto smrtící.

„Kolega Plíšek chtěl zabránit tomu, že si tady miliardář platí vlastní stranu, ale bohužel se tím parlament dopustil nedomyšlené úvahy. Velké banky půjčí velkým stranám, které mají čím ručit, vlastní nemovitosti, mají vyšší příspěvky na činnost od státu a tak podobně. Malým subjektům, kde se o riziko neúspěchu mohli podělit členové, tahle možnost odpadá a to je pro ně naprosto smrtící. Nechápu, proč se nemohly dát na půjčky od členů stejné stropy jako na dary,“ sdělil LN Horník.

Společně s ním se za přístup malých stran k půjčkám od ideově spřízněných donátorů bijí například Alena Dernerová (BEZP), hazardní magnát Ivo Valenta (za Soukromníky), autor slušovického zázraku František Čuba (SPO) nebo někdejší ústavní soudkyně Eliška Wagnerová (za zelené). Plnou moc k právnímu zastupování senátoři svěřili kolegovi z Evropského parlamentu Stanislavu Polčákovi, který je také členem menšího hnutí – Starostů a nezávislých.

„Nechápu, proč ve svatém boji proti Andreji Babišovi bylo přijato ustanovení, které má neblahý vliv na volnou soutěž politických stran. Nedomyslely se důsledky. Banky taky ctí své vlastní zájmy – když můžete přijímat půjčky jen od nich, tak třeba strana, která má v programu sektorovou daň, nic nedostane. O tom se mluví intenzivně, ČSSD to v programu má. Jsem zvědavý, kdo jim půjčí na třistamilionovou splátku Altnerovým dědicům,“ říká Polčák v narážce na spor ČSSD s nedávno zesnulým advokátem, který sociálním demokratům pomohl vysoudit Lidový dům.

Půjčky tvoří zhruba třetinu příjmů

Malé strany se zákazem půjček očividně trápí víc než ministr financí a předseda ANO Andrej Babiš, který při předchozích volbách hnutí hojně úvěroval. „Chci poděkovat panu poslanci Plíškovi, že mi hnutí vrátí peníze, které jsem ANO bezúročně půjčoval, a já je můžu smysluplně investovat. Hnutí si samozřejmě půjčí v bance,“ řekl po schválení zákona. Je fakt, že ANO nebude patřit k těm, komu by se banky bály půjčit peníze s obavou, že je nebude z čeho vracet, poslední průzkum preferencí mu přisuzoval více než 30 procent.

Při zprůměrování tvoří půjčky zhruba třetinu příjmů politických stran, i když mezi jednotlivci jsou výrazné odchylky. Zatímco komunisté a TOP 09 mají minimum věřitelů, u ČSSD a ANO pokrývají úvěry polovinu toho, s čím hospodaří.

V pásmu ohrožených podle únorových čísel agentury Kantar TNS, jež zveřejnila Česká televize, jsou TOP 09, Piráti, Strana přímé demokracie, zelení a STAN. Při zprůměrování tvoří půjčky zhruba třetinu příjmů politických stran, i když mezi jednotlivci jsou výrazné odchylky. Zatímco komunisté a TOP 09 mají minimum věřitelů, u ČSSD a ANO pokrývají úvěry polovinu toho, s čím hospodaří.

Podle senátorů je toto omezení protiústavní nejen samo o sobě, ale především v kombinaci s dalšími ustanoveními, která jsou v součtu pro malé hráče na politickém kolbišti likvidační. Malá strana nedostane půjčku od banky, nemůže si zaplatit pořádnou kampaň a ve volbách nasbírá nízké procento podpory. Tím pádem dostane menší příspěvek od státu, zůstává bez prostředků a kruh se uzavírá tím, že bankám se potvrdilo původní rozhodnutí neotvírat jí úvěrový účet. „Zákonodárce se tím stal Jánošíkem naruby. Chudým bere, bohatým dává,“ dodává Polčák.

V tomto duchu se nesou i zbylé části senátorského podnětu k Ústavnímu soudu. Napadají také takzvané politické instituty, což jsou myšlenkové líhně ideově příbuzné jednotlivým politickým stranám, které pomáhají ve společnosti rozproudit pluralitní debatu. Podle zákona na ně stát přispěje, ale pouze těm stranám, které měly v posledních třech sněmovnách alespoň dvakrát minimálně jednoho poslance.

Dvouprocentní meta

Senátoři nechtějí, aby se nárok na několikamilionové přilepšení odvíjel pouze od zastoupení ve sněmovně. „Proč ne od zastoupení v Senátu? V Evropském parlamentu? Krajských zastupitelstvech?“ ptají se brněnských strážců ústavnosti. Když už se jednou Ústavní soud do zkoumání zákona pustí, požadují zákonodárci z horní komory, aby se zamyslel i nad pětiprocentní hranicí, na níž se láme volební úspěšnost, a nad hranicí tří procent, od které kandidující straně vzniká nárok na státní příspěvek na chod.

Skupina senátorů by byla ráda, aby se stupně, od nichž si republika hýčká pestrost svého politického spektra, více diferencovaly. Třeba tak, že nárok na přilepšení vznikne už na dvouprocentní metě.

Podle stěžovatelů se klene příliš hluboká propast mezi tím, kolik peněz dostane ten, kdo skončí těsně pod vymezeným procentem, a ten těsně nad ním. I když je mezi nimi rozdíl v pár hlasech, na příjmech to dělá až dvojnásobně méně nebo více finančních prostředků. Na příkladu z roku 2006, kdy se konaly volby do Poslanecké sněmovny: zelení získali 6,3 procenta, což jim vyjádřeno v korunách přineslo za celé volební období 61,6 milionu korun, a to na příspěvku a za mandáty.

Zemanovci a lidovci si tehdy odnesli každý po 4,3 procenta hlasů. Takže za mandáty neměli nic a na příspěvku obdrželi 35,2 milionu. Skupina senátorů by proto byla ráda, aby se stupně, od nichž si republika hýčká pestrost svého politického spektra, více diferencovaly. Třeba tak, že nárok na přilepšení vznikne už na dvouprocentní metěa nebude se v základu počítat od šesti milionů ročně, jako to mají „tříprocentní“, ale třeba od čtyř milionů.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...