„Upozornění všem vlastníkům, uživatelům pozemků! Povinnost sekání trávy na svém pozemku,“ hlásá Velká Hleďsebe na webových stránkách. Zároveň připomíná několik zákonů, podle kterých hrozí pokuty i za to, když se z jedné zahrady šíří plevel k sousedovi.
Není to tak, že by se obec v Karlovarském kraji ztratila v čase, kdy vytrvalý drobný deštík nebyl výjimečný. I obec o bezmála dvou a půl tisících obyvatel si je vědoma, že se suchem je třeba bojovat a že jedním ze způsobů je to, že se tráva nechá povyrůst. Jenže to tak nevypadá.
„Máme vlastníky pozemků, kteří tady nebydlí a nestarají se o ně. Problémy jsou například s bolševníkem, plevel přerůstá k sousedům. Povinnost ze zákona přitom je, aby se každý staral o svůj majetek,“ zdůrazňuje starostka Jaroslava Brožová Lampertová. Velká Hleďsebe ve svém počínání rozhodně není sama, podobné výzvy k sekání vydávají obce po celé republice. A i ony varují před četnými pokutami. Ty přitom hrozí především těm, kdo se o svůj pozemek nestarají roky.
Občané si však výzvy vykládají tak, že mají mít ukázkový trávník, na němž nic nebují samo od sebe. „Máme rádi pestrou louku s kvetoucími květinami. Z toho důvodu bych zahradu nejraději nechával trochu přerůst. Obec ale vyzývá kosit často. Pokud se chci vyhnout případné pokutě, musím se tomu podřídit,“ říká Tomáš z jedné středočeské obce. Odborníci přitom upozorňují na to, že anglický trávník rovná se mrtvý trávník. Pro hmyz a ostatní má asi tak stejnou váhu, jako kdyby místo něj byl beton. A stejně tak je to i z hlediska sucha, jež sužuje již několikátým rokem českou krajinu. Vzrostlejší tráva zachytává vodu a umožňuje jí, aby se do země vsákla postupně. Jinak rychle steče ke kanálu, který ji během čím dál častějších přívalových dešťů nestíhá pobrat.
Podobnou výzvu mají například středočeské Zdiby. „Výzva vlastníkům pozemků k poskytnutí součinnosti při zlepšování vzhledu obce aneb Povinnost sekání trávy a plevele,“ píší na svých stránkách. „Máme u nás asi patnáct zahrad, na kterých se neseká vůbec, klidně i roky. Výzva vyznívá nejspíš příliš globálně, jako že tady všichni zběsile sekáme v době, kdy je snaha zadržovat vodu v krajině,“ uznává starostka Eva Slavíková. Tak to podle ní ale není. Obec vysazuje stromy, na svém území vzkřísila louku a připravuje koncepci a mapování všech svých pozemků, aby mohla vytvořit plán údržby, jenž by říkal i to, kde do jaké výšky sekat trávu.
Hezký trávník je ten posekaný
Některé obce mají povinnost sekat trávu zanesenou dokonce ve svých vyhláškách. Ty se však týkají veřejné zeleně. Například Liberec má nyní v plánu svoji obecně závaznou vyhlášku rozvolnit. Ta současná totiž stanoví termíny, kdy sekat, ale v dnešní době je žádoucí, aby se sekačky proháněly po trávníku spíše méně než více. „Chceme tak reagovat na projevy sucha, abychom byli pružnější. Snažíme se co nejvíce vody zadržet ve městě, byť mnohdy se to setkává s nepochopením u široké veřejnosti. Lidé mají za to, že jediný hezký trávník je ten posekaný. A neuvědomují si, že i ten vzrostlejší může být nejen pěkný, ale navíc pomůže zadržet vodu,“ líčí náměstek pro technickou správu Liberce Jiří Šolc.
Kvůli vyšší trávě přitom na úřad chodí i několik podnětů týdně. „Jde o výtky typu, že jsme nechali trávu tak vysokou, že lidé nevidí svého psa. Ale když jim to poctivě vysvětlíme, pochopí to,“ říká Šolc. Novou vyhlášku, která by povinnost sekat městskou trávu zmírnila, chce město předložit v září.
„Všude se mluví o kritickém nedostatku vody. Chybí voda pitná i užitková. Člověk nemusí být odborník, aby viděl, jak moc příroda strádá. Tak se ptám, proč, když někde jen trošičku vystrčí hlavu něco zeleného, nastoupí parta čtyř až pěti šílenců a vše poseče až na holou zem?“ |
Navíc vytváří také záhony plné letniček, které přitáhnou hmyz, jenž neustále ztrácí svoje zázemí. Město chce mít i květnaté louky. „Chceme veřejný prostor, ve kterém to bude vhodné, nakombinovat tak, aby část trávníku byla upravovaná a část květnatá,“ doplňuje Šolc.
Názorové střety občanů, zda je dobré sekat, či nikoliv, mají i v Náchodě. Tady si jedna obyvatelka například stěžuje, že město nenechá trávu trochu povyrůst. „Všude se mluví o kritickém nedostatku vody. Chybí voda pitná i užitková. Člověk nemusí být odborník, aby viděl, jak moc příroda strádá. Tak se ptám, proč, když někde jen trošičku vystrčí hlavu něco zeleného, nastoupí parta čtyř až pěti šílenců a vše poseče až na holou zem?“ táže se prostřednictvím webových stránek města Irena Koníčková.
Z odpovědi Andrey Brandejsové z náchodského odboru životního prostředí je znát, že pro města není situace jednoduchá. „Náchod řešil po řadu let neustálé stížnosti občanů na nedostatečné sečení trávy v okolí jejich bydlišť. Stížnosti byly nejen na vysokou trávu a její nevzhlednost, ale i na s tím spojené množení klíšťat a především stále se rozšiřující alergie na pyly,“ přibližuje.
Tři zmíněné argumenty – tedy nevzhlednost vysoké trávy, klíšťata a pyly – jsou mimochodem nejčastějším argumentem obcí, proč sekat. A zároveň se na ně odvolávají i občané, kteří si na vysokou trávu stěžují.
Aš narazila
V Náchodě podle Brandejsové město postupně tvořilo systém sečení trávníků, který zafungoval. Teď ale řeší sekání znovu, uzpůsobuje se výška seče, aby tráva zůstala delší. I tak Náchod seká poměrně často. „Plochy města jsou rozděleny do tří intenzivních tříd údržby a podle toho probíhá počet sečí,“ popisuje úřednice. V nejčetnější třídě, kam spadá i ulice zmíněné stěžovatelky, se sekačky projedou i dvanáctkrát do roka.
Podle zákona o obcích má každý povinnost udržovat čistotu a pořádek na pozemku, aby nenarušoval vzhled obce. Pokud tak nečiní, může dostat trest do výše půl milionu korun. A narušováním vzhledu se může rozumět i přerostlá tráva. |
K omezení sekání trávy se v poslední době přidává čím dál víc měst. Namátkou je to Praha, Ostrava, Ústí nad Labem nebo Kolín. Podobný postup doporučuje Sdružení místních samospráv, které zastřešuje menší obce. „Snížení počtu sečení pomáhá s regulací teploty a vlhkosti a pomáhá udržet okolí snesitelnější. Obcím tedy doporučujeme pro začátek nastavit třeba poloviční frekvenci sečení, tím pomohou nejen přírodě a lepšímu klimatu v okolí, ale také ušetří i nemalé finanční prostředky,“ říká předseda sdružení Stanislav Polčák. Organizace proto v podobném duchu rozeslala samosprávám příslušnou výzvu.
Přehled obcí, které svoje občany ponoukají k tomu, aby trávníky naopak poctivě sekali, Sdružení místních samospráv nemá. Podle jeho informací jsou ale výzvy k sekání spíš výjimkou.
V Česku přitom byly i snahy dostat povinnost sekat do obecní vyhlášky pro všechny vlastníky, nejen pro veřejnou zeleň. V roce 2015, o kterém se mluvilo jako o roku rekordního sucha, ji schválili v Aši. Tamní vyhláška nařizovala všem majitelům pozemků, jak se o zeleň starat, a chtěla zajistit, aby sekali pravidelně. Ministerstvo vnitra ji však nařídilo zrušit. Nelíbilo se mu právě to, že vyhláška určuje, kolikrát ročně a v jakých termínech jsou povinni sekat trávu (a jak rychle ji pak z pozemku odklidit) i uživatelé soukromých parcel.
V Česku platí zákon o rostlinolékařské péči. Na jeho základě může obec udělit pokutu vlastníkovi pozemku za šíření škodlivých organismů, mezi něž se řadí i plevel. Pro fyzické osoby je tato pokuta až třicet tisíc korun, pro právnické dokonce půl milionu.
Podle zákona o obcích má každý povinnost udržovat čistotu a pořádek na pozemku, aby nenarušoval vzhled obce. Pokud tak nečiní, může dostat trest do výše půl milionu korun. A narušováním vzhledu se může rozumět i přerostlá tráva. Zákon totiž neudává jasná specifika. Jeden plevel na sousedově zahradě tak vadit může, jiný nemusí.
