Dohlížela nejen na pomoc rwandským sirotkům. Za svou práci v české sekci dětského fondu UNICEF nedávno obdržela ocenění European Young Leader. Mnohokrát již v terénu spatřila opravdovou bídu i dětské strasti. „Nikde jsem však neviděla takovou chudobu a ohrožení života tak všudypřítomné jako ve Středoafrické republice,“ vzpomíná ředitelka Pavla Gomba na svou pět let starou zkušenost. V africkém státě nyní eskaluje násilí; generální tajemník OSN Pan Ki-mun před pár týdny vyzval Česko dokonce k vyslání mírových sborů.
ČESKÁ POZICE: Uplynulo již 20 let od genocidy ve Rwandě, kde zemřelo více než 800 tisíc lidí. Byl na vině svět, který se v klíčové chvíli „přestal“ dívat?
GOMBA: Považuji za velký paradox, že v době satelitních technologií bylo možné vyvraždit takřka milion lidí, aniž by to v prvních týdnech svět vůbec věděl a později dokázal účinně zasáhnout... Rwanda však nebyla pouhým „pohledem stranou“: tamější konflikt by nikdy nemohl nabrat takových rozměrů bez vojenské a finanční pomoci ze zahraničí.
ČESKÁ POZICE: Český výbor pro UNICEF si Rwandu zvolil vedle Bhútánu za jedno ze dvou míst, kde cíleně pomáhal. Proč tuto zemi?
GOMBA: Soustřeďujeme se na země, které nám jsou velikostí podobné, kde se dá i s méně penězi hodně dokázat. Ve Rwandě jsme vybudovali zdroje pitné vody pro více než 70 tisíc lidí a zajistili vzdělávání pro několik tisíc dětí. Jak v základních školách, tak neformální vzdělání pro chudé pracující děti, které se ve volném čase učí číst, psát a počítat. Speciální třídy jim poté umožní zapojit se do běžného vzdělávacího systému – a třeba vystudovat i univerzitu.
ČESKÁ POZICE: Kolik Češi na rwandské děti celkem vybrali?
GOMBA: To víme přesně. Za deset let podpory to je úctyhodná částka: 12 762 336 korun.
ČESKÁ POZICE: Od kdy a proč už není Rwanda ve vašem hledáčku?
GOMBA: Loni jsme se již soustředili na krizi v Sýrii a na pomoc po tajfunu na Filipínách.
ČESKÁ POZICE: Jak docílíte, aby takové vzdálené země nečekaly jen s nataženou rukou na „dobrodiní“ odjinud?
GOMBA: Ne vždy je pomoc o penězích. Například ve Rwandě se nám po genocidě podařilo vyjednat změnu dědického zákona, aby mohly dědit i dívky. Holčičkám, které přišly nejen o rodiče, ale i o pole a střechu nad hlavou, se vrátily alespoň tyto základní prostředky. Naší zásadou je, aby byli příjemci do pomoci zapojeni. Takže sice říkáme, že UNICEF postavil školu, ve skutečnosti jsme však jen dodali materiál a odborný dohled: školu si postavili dobrovolníci z místní komunity – to je podmínkou.
ČESKÁ POZICE: Byla jste i ve Středoafrické republice, kde nyní zuří další konflikt...
GOMBA: Před pěti lety jsem navštívila oblasti Paoua na severu země. Už tehdy se tam válčilo. I když do „rozvojových“ zemí jezdím poměrně často, nikde jsem neviděla takovou chudobu jako tam; nikde nebylo ohrožení života tak blízké a všudypřítomné jako právě ve Středoafrické republice. Odjížděla jsem tehdy s jistou „úlevou“ – o to víc si však člověk uvědomí, že i do tohoto prostředí se rodí děti, že tam musejí vyrůstat, že nemají možnost odjet jako já...
Ve Středoafrické republice hrozí desetisícům dětí kvůli lokálnímu konfliktu podvýživa i smrt.
Peníze jdou i na vakcíny.
ČESKÁ POZICE: Dá se nynější situace v SAR srovnat s děním před rwandskou genocidou?
GOMBA: Ve Středoafrické republice již byly umučeny a zavražděny tisíce lidí – přesně to nikdo neví. Situace ve světě, geopolitické zájmy a rozložení sil jsou dnes jiné. Věřím, že tento konflikt nemůže dosáhnout rozměrů genocidy ve Rwandě. I když jsou věci, které se nemění. Pro nás, jako UNICEF, je těžké v Česku upoutat pozornost na Středoafrickou republiku, když už se jeden ozbrojený konflikt odehrává za našimi humny.
ČESKÁ POZICE: Podporujete vy osobně vyslání českých modrých přileb?
GOMBA: Zkušenosti z jiných regionálních krizí dokládají, že přítomnost vojsk OSN má nesporný „odstrašující“ efekt, takže většinou opravdu přispěje k zastavení bezprostředního násilí a zklidnění situace. Stejně důležité je však řešení současné humanitární krize. I když dnes všichni ozbrojenci složí zbraně, bude trvat měsíce, než se lidé vrátí do svých domovů, začnou obdělávat pole, dozraje první úroda. V oblasti právě začíná období dešťů, což s sebou přináší riziko šíření malárie a dalších infekčních nemocí. Právě teď se nedostává 76 procent prostředků, které jsou třeba na léčbu podvyživených dětí a základní zdravotní péči v terénu, což je pro záchranu života civilistů na místě hodně vážná situace.
ČESKÁ POZICE: Co další ohniska afrických konfliktů, jako je Súdán či Nigérie, zabíjení školáků Boko Haram? Zajímá to UNICEF?
GOMBA: Žádné dítě by nemělo být předmětem únosů, mučení, zabíjení, znásilňování. To je zcela nepřijatelné a neomluvitelné. A přesto se to děje a viníkům to často prochází. V těchto situacích bych si přála, aby měl UNICEF nějaké „komando“ vybavené nadpřirozenými schopnostmi, aby se tomu dalo zabránit. Naši pracovníci nasazují vlastní životy, aby mohli pracovat i v těchto podmínkách. V lednu zabili dvě naše pracovnice v Kábulu, od minulého čtvrtka jsou pohřešováni dva kolegové v Pákistánu... Navzdory tomu musejí humanitární programy pokračovat: například právě teď zajišťujeme pitnou vodu a budování mobilních latrín v oblasti Bentiu v Jižním Súdánu. Děti nemohou platit svými životy za chyby politiků.
ČESKÁ POZICE: Neztratí se darované peníze někde v Africe? Jak to českým dárcům garantujete?
GOMBA: Především: peníze neposíláme jen tak někomu – v každé zemi máme vlastní tým kvalifikovaných, prověřených pracovníků. A dětem nerozdáváme peníze. Pomoc se k nim dostává ve formě vakcín, pitné vody, šanci chodit do školy. V programech jsou zabudovány i vnitřní pojistky proti obchodování: když například dáváme matce terapeutickou výživu pro dítě na týden, po sedmi dnech nám musí přinést zpět prázdné sáčky. Teprve na základě toho dostane další. Každý rok naše hospodaření kontrolují auditoři z jiné dárcovské země.
ČESKÁ POZICE: Český UNICEF vedete už čtrnáct let. Zmíněnou cenu jste dostala za tyto aktivity?
GOMBA: Byla jsem letos za ČR vybrána jako European Young Leader. Jde o program organizovaný neziskovými organizacemi Friends of Europe a EuropaNova, jejichž filozofií je spojovat mladé profesionály v celé Evropě. Není to ani tolik standardní „cena“ jako spíše možnost diskutovat s lidmi z různých zemí a oborů o problémech, jež přesahují hranice států: celosvětové změny klimatu, přelévání uprchlíků, extremismus nebo třeba řešení ozbrojených konfliktů, což je nyní navýsost aktuální téma.
