Nejvyšší soud (NS) rozradostnil tři bývalé poslance ODS, kteří byli ve vazbě za údajné korupční obchodování se svým mandátem. Rozhodl, že na vzdání se mandátu se vztahuje imunita, a Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř proto mohli opustit vazební věznici.
Rozhodnutí a odůvodnění Nejvyššího soudu se okamžitě stalo terčem kritiky. A podle některých kritiků tím soudci dokonce řekli, že ve sněmovně je možné i vraždit a loupit. Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová kritiku odráží – její podřízení podle ní pouze konstatovali, že jeden konkrétní akt, samotné vzdání se mandátu, je skutečně krytý imunitou. Na možné obchodování s poslaneckou funkcí se prý rozhodnutí NS nevztahuje.
Brožová v rozhovoru pro ČESKOU POZICI popsala i způsob, jakým se s procesy týkajícími se imunity vyrovnávají její zahraniční kolegové. A říká, že preferuje spíše úzké pojetí poslanecké imunity, podle kterého by byl poslanec nestíhatelný jen za takové jednání, jehož se nikdo jiný dopustit nemůže.
ČESKÁ POZICE: Dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se týkala exposlanců Marka Šnajdra a Petra Tluchoře, se stala terčem kritiky nejen ústavních právníků. Nepovažujete tu kritiku za do jisté míry oprávněnou? Nezašel NS skutečně příliš daleko v tom, na co se má vztahovat imunita?
BROŽOVÁ: Spíše se domnívám, že kritici ta dvě rozhodnutí vnímali a chápali jinak, než jak je chápu já. Já se naopak domnívám, že ta rozhodnutí se imunitou zabývala pouze ve vztahu ke vzdání se mandátu.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že je to tak správně? I v samotném rozhodnutí NS je přece citován vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, který zdůrazňuje, že exposlanci nebyli obviněni kvůli aktu vzdání se mandátu, ale údajnému obchodování s ním.
„Trestná činnost může být naplněna jednak momentem nabídky, jednak momentem přijetí“
BROŽOVÁ: Ale tím se ta dvě vydaná rozhodnutí nezabývala. V těch rozhodnutích se říká: je na místě uvést, že bude věcí orgánů činných v trestním řízení, jak budou dále postupovat. Musím zdůraznit, že Nejvyšší soud rozhodoval jen o návrhu na vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, který vzešel od exposlanců Šnajdra a Tluchoře. A v tomto smyslu dostali od NS odpověď.
ČESKÁ POZICE: Zeptám se jinak: Když NS rozhodoval o případu Víta Bárty a Jaroslava Škárky, konstatoval, že skutková podstata trestného činu úplatku je naplněna už momentem, kdy zazní slib, popřípadě když je uzavřena dohoda.
BROŽOVÁ: Ano, slibem nebo přijetím. To jsou dokonce dvě samostatné skutkové podstaty. Trestná činnost může být naplněna jednak momentem nabídky, jednak momentem přijetí.
ČESKÁ POZICE: Nicméně v případě exposlanců Šnajdra a Tluchoře se NS momentem, kdy zazněl slib, nebo byla uzavřena dohoda, nezabýval. Zabýval se až tím vzdáním se mandátu, což je přece už jakoby plnění oné dříve uzavřené dohody.
BROŽOVÁ: A to je právě to, co rozhodnutí neřešilo. Stále zůstává otevřené, jak to bylo s trestnou činností. Ale nic více už bych k tomu opravdu nechtěla říkat, protože nemohu svými úvahami na toto téma formovat (někdo by mohl dokonce říct „vytvářet nátlak“), kam se trestní řízení bude případně ubírat.
ČESKÁ POZICE: NS se takto zabývá poslaneckou imunitou a jejím rozsahem, a musí ty případy řešit poprvé v dějinách Česka. Máte pro tato svá rozhodnutí nějaké srovnání se zahraniční soudní praxí?
„Imunita se vztahuje jen na takové jednání, které je nezastupitelné v tom smyslu, že je to výkon práv a povinností vyplývajících z parlamentního mandátu“BROŽOVÁ: Určitě. Když se podíváme třeba na Anglii, tam je kladen důraz při výkladu imunity na bezprostřední souvislost s výkonem mandátu. Oni tam říkají, že imunita se vztahuje na činnost bezprostředně související s výkonem mandátu a zároveň, že imunita slouží k verbálnímu projevu. Mně osobně je mnohem bližší pojetí imunity, které lze zaregistrovat třeba ve Francii, kde se říká, že je imunitou chráněn jen takový projev a takové jednání, které vysloveně předpokládá parlamentní mandát a kterého by se osoba, která není poslancem, nemohla dopustit. Z čehož vyplývá, že v momentu, kdy u zkoumaného projevu nebo jednání můžeme spatřovat zastupitelnost – že by se takového chování mohl dopustit i řadový občan –, pak takové jednání nepodléhá imunitě.
ČESKÁ POZICE: Čili pokud se jednání může dopustit jen poslanec a nikdo jiný, je to chráněné imunitou. A pokud se ho může dopustit kdokoliv, pak chráněné imunitou není.
BROŽOVÁ: Ano. Láme se to přesně na té zastupitelnosti. Imunita se vztahuje jen na takové jednání, které je nezastupitelné v tom smyslu, že je to výkon práv a povinností vyplývajících z parlamentního mandátu.
ČESKÁ POZICE: To, že u nás nemáme takto jasnou definici, je tedy problém našich nejednoznačných zákonů nebo neexistujících soudních rozhodnutí, která by mohla sloužit jako vodítko?
BROŽOVÁ: Podle mého názoru záleží skutečně na konkrétních soudních rozhodnutích. Převážně ve všech tradičně demokratických zemích jde spíše o problém s interpretací zákonů. Nemůžeme dávat vinu pouze zákonodárcům. Ti nikdy nemohou pamatovat na všechny situace, které mohou v životě nastat.
ČESKÁ POZICE: Lze aspoň vypozorovat, jaká interpretace převažuje na západ od nás ve vyspělých demokratických zemích?
Zákonodárci nikdy nemohou pamatovat na všechny situace, které mohou v životě nastat
BROŽOVÁ: Tendence v zavedených demokraciích je spíše k restriktivní interpretaci. To znamená, že vykládají imunitu spíše úžeji než šíře.
ČESKÁ POZICE: Pak se ale nabízí otázka, jestli se český NS takové tendence drží, když se podíváme na ta dosavadní rozhodnutí…
BROŽOVÁ: Zase se už dostáváme na křehký led. Já v nich čtu, že Nejvyšší soud rozhodoval jen o vzdání se mandátu. A víc už bych k oběma konkrétním rozhodnutím nerada říkala, neboť mně skutečně z pozice mé funkce nepřísluší, abych komentovala jakékoliv konkrétní soudní rozhodnutí.