Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Sedm indexů, které postaví bláznivou ekonomiku do latě

  9:57

Konzerva s fazolemi, pánské trenýrky či atraktivní servírka nám o stavu ekonomiky mohou prozradit víc než pohyb úrokových sazeb.

foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Jednou z věcí, kterou nám globální krize posledních let ukázala, je, že tradiční způsoby měření stavu ekonomiky jsou užitečné asi jako krém na opalování během sněhové bouře. Zapomeňme na chvíli na léta zavedené úrokové sazby, míru maloobchodních prodejů, přebytek nebo deficit obchodní bilance, inflaci i nezaměstnanost.

ČESKÁ POZICE sestavila přehled sedmi netradičních indikátorů stavu a vývoje ekonomiky, které mohou mít nakonec mnohem větší hodnotu než seriózní ukazatele. Kdo by se také chtěl zabývat stavem HDP, když může řešit razantní nárůst prostituce v Lotyšsku a s ním spojený pokles cen za jejich služby během finanční krize – to vše samozřejmě ve jménu lepší ekonomiky? Koneckonců už německý filozof Walter Benjamin kdysi poznamenal, že jediné, co si muž smí brát večer s sebou do postele, jsou knihy a ženy. Starosti o stav celosvětového hospodářství by měl nechat až na ráno.

Index pánských trenek

Chcete vědět, kdy konečně pomine hrozba recese? Podívejte se do svého šatníku. Ne na obleky od věhlasných krejčích, ani na košile s iniciály. Důkladně si zkontrolujte šuplík se spodním prádlem. Teorie mluví jasně: nákup trenek chlapi považují za nutnost, stejně jako občasnou obnovu bavlněného „vozového parku“. Jenže jakmile se finanční situace začne zhoršovat, muži tuto nutnost oddalují a prodeje spodního prádla začnou klesat. „Je to stejné, jako když ve svém autě najedete 15 tisíc kilometrů navíc, i když víte, že byste ho už dávno měl vyměnit,“ popisuje teorii pánských trenek, lépe známou pod anglickým názvem Men’s underwear index, analytik společnosti NPD Group Marshal Cohen. Jen během roku 2009 prodeje pánského prádla v Americe klesly o 2,3 procenta, což byl první propad od roku 2003. A co víc – pravdivost indexu potvrdil i bývalý předseda centrální banky Spojených států amerických Alan Greenspan.

Index amerického námořnictva

Ještě v roce 2008 se americkým televizním divákům mohlo zdát, že Námořní pěchota Spojených států amerických je veselý spolek dobře oblečených akrobatů, co si před čajem o páté hraje s puškami a soutěží v tom, kdo s nimi dokáže nejrychleji točit nad hlavou. V podstatě taková veselá partička zarostlých mažoretek. Dnes už verbování nových posil vypadá trochu jinak. Mladí muži se brodí blátem, mlátí se do hlavy cvičnými bojovými nástroji, prolézají pod ostnatým drátem, inhalují slzný plyn, potápějí se, zvrací vyčerpáním. „Už se nemusíme omezovat na ukazování lidí v hezkých uniformách,“ říká generál Robert E. Milstead, který velí náborové sekci. Slabá ekonomika a s ní související špatná situace na trhu s prací prý námořní pěchotě zajistily obrovský přísun nováčků. „Máme vystaráno na tři roky dopředu,“ potvrzuje Milstead s tím, že si teď mohou vybírat. Rok 2008 byl nejštědřejším ročníkem za posledních 25 let, k námořnictvu se přidalo 42 tisíc mužů. Byli dokonce mnohem vzdělanější než běžní uchazeči, 99 procent z nich mělo středoškolské vzdělání.

Index délky sukní

Jednou z nejznámějších teorií je index zvaný „Bull markets and bare knees“. Ten tvrdí, že krátké sukně na pařížských molech avizují rozkvět hospodářství, zatímco dlouhé sukně naopak značí špatné časy. Fenomén, který získal na váze během velké hospodářské krize v roce 1929, popsal na začátku 20. století americký ekonom George Taylor a v sedmdesátých letech potvrdil antropolog Desmond Morris. Podle historičky módy Valerie Steeleové je však teorie stejně vágní jako třeba motýlí efekt. „Kterou sukni bychom měli analyzovat, když u Prady stačí do půlky lýtek, u Dolce & Gabbany sahá až po kotníky a ženy na ulici nosí džíny?“ ptá se expertka.

Index kosmetiky

Jedním z nejcitovanějších nezvyklých indexů se na přelomu tisíciletí stal takzvaný Lipstick index. Šéf kosmetického gigantu The Estée Lauder Companies Leonard Lauder v roce 2000 popsal tehdejší recesi nárůstem prodeje rtěnek. Podle něj je zájem o rtěnky inverzně korelační s ekonomickým zdravím. Jednoduše: jakmile ženy nemají peníze na kabelky, botičky, kostýmky a spol., nahrazují si radost dostupnějším luxusem. Současná recese však jeho teorii vyvrátila, společně s ekonomickou aktivitou totiž výrazně klesaly i prodeje tohoto kosmetického líčidla. V roce 2009 dokonce až o jedenáct procent. Vizážisté z celého světa, kteří doufali v rekvalifikaci na Věštce z Omahy 2.0, nemusejí zoufat. Rtěnky prý nahradily tužky na oči a řasenky. Kosmeticky spekulovat se tedy může vesele dál.

Index kravat

Tři mouchy jednou ranou. Zaprvé: muži si během recese kupují kravaty, aby vypadali jako větší dříči. Zadruhé: kravaty se ve špatné ekonomice zužují. A zatřetí: jakmile se hospodářství začíná uzdravovat, pánové volí veselejší barvy. Během boomu internetových firem koncem minulého století vznikl takzvaný casual friday, tedy uvolněný pátek, během kterého zaměstnanci docházeli do práce ve sportovnějším či ležérním oblečení. Například ve Velké Británii casual friday téměř zanikl v roce 2007, kdy tamní média informovala, že Anglii zastihne obrovská vlna propouštění. Jen v roce 2007 se na ostrovech prodalo rekordních 21,4 milionu ručně vyrobených vázanek.

Index popcornu

Realita je kolikrát nejkrásnější, když jí můžeme uniknout. Zejména pak, když jste v roce 2009 coby například investiční poradci jaksi nenacházeli argumenty pro to, kam se ztratily peníze vašich klientů. To je pak člověk vděčný i za 120 minut kouzelného Harryho Pottera či drsného Jasona Bourna. „Kino je levnější než sportovní události a koncerty. Časy jsou zlé. Lidé se chtějí podívat na pěkný film a své mozky nechat před vchodem,“ poznamenala tehdy editorka populárního newyorského magazínu BoxOfficeGuru. Základem takzvaného Popcorn Indexu je tedy prostý eskapismus. Ostatně nedávno to potvrdila i americká filmová asociace Motion Picture Association of America. Během Velké hospodářské krize lidem život zpříjemňovaly první mluvené filmy a návštěvnost výrazně vzrostla i v letech 1973 až 1974 a 1981 až 1982. Jen v lednu roku 2009 americká kina vydělala o 19 procent víc, než je obvyklé.

Index domácího stravování

Zatímco lidé během recese utrácejí peníze za kino, šetří na návštěvách v restauracích a jedí raději doma. Tak například během roku 2009 ve Velké Británii stoupla konzumace konzervovaných fazolí v tomatové omáčce o neuvěřitelných 23 procent. Podobně to vypadá i s návštěvami barů a hospod. V období 2008 až 2010 klesla zaměstnanost v pivním průmyslu o 12 procent, celková zaměstnanost v Evropě o pouhá dvě procenta. Na druhou stranu se může návštěva takového baru vyplatit i v dobách recese. Tehdy totiž bývá personál mnohem atraktivnější. Když se ekonomice daří, je po krásných lidech velká poptávka, prodávají nemovitosti, auta, oblečení. V dobách krize na ně ale kolikrát nezbude víc než ten bar.