KOMENTÁŘ Jiřího Chýly / Na článek redaktora ČESKÉ POZICE Martina Rychlíka Naštvaný akademik Šebo: Vědu v Česku řídí „rada strýců“, který navazuje na předchozí rozhovor Petra Šeba pro server Aktuálně.cz, reagoval hned druhý den v článku příznačně nazvaném Ministerstvo vědy? Jen to ne! Václav Hořejší a tři dny před koncem roku i jeden z potrefených „strýců“ Cyril Höschl v článku nepřípadně nazvaném O smutné pýše vědců. Na obranu Petra Šeba se v článku O smutné pýše Cyrila Höschla vydal opět Václav Hořejší.
Důvodem, proč se do diskuse zapojuji, není hledat odpověď na otázku v názvu tohoto textu (ta je zcela jasná), ale vrátit se k primárnímu sporu mezi Šebem a Hořejším.
Ten se týká – Šebovými slovy – potřeby „… vytvoření kompaktního samostatného úřadu pro výzkum a vývoj, který bude spravovat tu rozpočtovou kapitolu ve výši asi 26 miliard, a ten bude mít jednoho šéfa, jenž bude osobně zodpovědný za to, jak to funguje… A ne, že se tato odpovědnost rozmělní do kolektivní nezodpovědnosti patnácti ,strýců‘, kteří se jednou za nějaký čas sejdou, většinou ani netuší, na jakém jednání sedí a ani si nestačili přečíst ty štosy papírů, a pak jim nějaký úředník vysvětlí, co si mají myslet a následně to odhlasují.“
Reakci Cyrila Höschla zmiňuji jen proto, že v ní autor srovnává naši Radu pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) s rakouskou Radou pro vědu a výzkum a toto srovnání, je-li provedeno pořádně a ne tak povrchně, jak to činí Cyril Höschl, ve skutečnosti velmi dobře ilustruje to, po čem volá Peter Šebo a z čeho bychom si měli vzít v mnoha ohledech příklad.
Oprávněné obavy, na něž je třeba zapomenout
Na výše citovaný požadavek Petra Šeba reaguje Václav Hořejší slovy:
„Také já jsem ještě před několika lety zastával názor, že by mělo existovat (podobně jako v řadě jiných zemí) ministerstvo pro výzkum a vývoj, jehož hlavním úkolem by mělo být starat se obecně o vytváření co nejlepších podmínek pro výzkum a vývoj (...), tedy v zásadě věci, o které se na mnohem nižší a pouze poradní úrovni stará nyní Rada pro výzkum a vývoj.
Tento názor jsem ale zásadně změnil po zkušenostech, kterých se nám dostalo v posledních šesti letech v souvislosti s děním na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Tohoto ministerstva se v rámci koaličních dohod zmocnily opakovaně bizarní politické ministrany, jejichž hlavní starostí bylo obsadit pozice náměstků, ředitelů odborů atd. svými lidmi a které na ministerstvu způsobily nevídaný chaos.“
A proto je Václav Hořejší „přesvědčen, že v naší politické realitě je z pragmatických důvodů mnohem lepší zůstat u dnešního roztříštěného stavu, který alespoň někde (Akademie věd, Grantová agentura) na základě samostatných rozpočtových kapitol umožňuje relativní dlouhodobou stabilitu a funkčnost nezávisle na momentální politické konstelaci.“
RVVI je, jak se každoročně přesvědčujeme, platformou bezohledného boje o peníze založeného na absurdním kafemlejnkuObava, že se i samostatného úřadu pro výzkum a vývoje mohou zmocnit bizarní politické ministrany, je plně oprávněná, neboť zkušenosti z posledních šesti let, kdy na ministerstvu školství (MŠMT) úřadovali zelení a véčkaři, jsou děsivé, ale o mnoho lepší to nebylo ani za doby, kdy resort řídila Petra Buzková a vědě a výzkumu šéfoval její náměstek Petr Kolář.
Nicméně Václav Hořejší se mýlí, když považuje současný „roztříštěný stav“ stav za lepší, neboť skutečnost, že Akademie věd a grantové agentury GA ČR a TA ČR mají samostatné rozpočtové kapitoly, sama o sobě jejich „dlouhodobou stabilitu“ nezaručuje. Ten, kdo o ní rozhoduje, je právě RVVI, a ta, jak se každoročně přesvědčujeme, je platformou bezohledného boje o peníze založeného na absurdním kafemlejnku. Bez zřízení úřadu, po němž volá Peter Šebo, se ani žádná rozumná metoda hodnocení vědy a výzkumu neobejde, neboť takové hodnocení a na něj navazující financování může smysluplně provádět jen profesionální, personálně a organizačně kvalitně vybavené těleso. RVVI jím není a ani být nemůže.
Proč nemají v Rakousku „strýce“
K samotnému článku Cyrila Höschla jen dvě poznámky. Jeho autora jednak zjevně irituje, že Šebo označuje členy RVVI za „strýce“, a chápe tento výraz jako vyjádření posměchu, ale Peter Šebo použil slovo „strýců“ ve výše citované větě, kterou odůvodňuje svůj požadavek na vytvoření samostatného úřadu pro výzkum a vývoj. A v ní jen konstatuje nepopiratelnou skutečnost, že nikdo ze členů RVVI, kteří mají vlastní náročné povolání, není schopen zpracovat to obrovské množství materiálu, které každý měsíc dostávají na posouzení a jako podklad k mnohdy zásadním rozhodnutím, a že se tedy ve většině případů řídí tím, co jim někdo poradí.
V reakci na kritické Šebovy poznámky na adresu jednotlivých členů RVVI Cyril Höschl srovnává její složení se složením rakouské Rady pro vědu a výzkum, jež je poradním orgánem ministerstva pro vědu a výzkum. První okolnost, kterou Höschl „zapomněl“ zdůraznit, je skutečnost, že z dvanácti jejích členů je sedm ze zahraničí – Německa, Švýcarska a Austrálie.
Snaha Höschla charakterizovat jejího předsedu, jímž je profesor Jürgen Mittelstraß, slovy „předseda je germanista, teolog a letitý funkcionář (Petr Šebo by řekl ,sběratel funkcí‘)“, jen ilustruje, jak Höschlovi vadí, že právě jeho Šebo označuje za „sběratele funkcí“. Mezi funkce, které profesor Mittelstraß „sesbíral“ po studiích filozofie, německé literatury a protestantské teologie na univerzitách v Bonnu, Erlangenu, Hamburku a Oxfordu, doktorátu (PhD) a v roce 1968 habilitaci na univerzitě v Erlangenu, patří:
- 1970–2005: profesor filozofie a vedoucí katedry filozofie na univerzitě v Kostnici;
- 1990–2006: ředitel Centra pro filozofii na univerzitě v Kostnici;
- od 2006: ředitel Kostnického vědeckého fóra;
- 1997–1999: prezident Německé filozofické společnosti;
- 2002–2008: prezident Academia Europaea.
Z ostatních členů rakouské Rady pro vědu a výzkum bych rád upozornil na odbornou dráhu a kvalifikaci:
- profesora Guida Adlera, podle Höschla „cytopatologa, od poloviny 80. let akademického a jiného funkcionáře“;
- dále profesorky Dame Janet Rittermanové, PhD, podle Höschla „muzikoložky a děkanky College“– ve skutečnosti Australanky, která byla v roce 2002 za služby hudbě královnou Alžbětou povýšena do šlechtického stavu a jmenována Rytířkou Řádu britského Impéria a jež byla v letech 1993 až 2005 ředitelkou Royal College of Music v Londýně;
- či, dle Höschla, „inženýrky v oboru životního prostředí, funkcionářky na různých, i politických, úrovních“, jíž je profesorka Business Administration na Universität Zürich Andrea Schenker-Wickiová;
- a nakonec Lorenze Fritze, onoho „průmyslníka, manažera firmy Alcatel“: byl předsedou představenstva Alcatel Austria, ovšem v letech 1988 až 1996. Poté byl do roku 2004 generálním ředitelem Rakouského svazu průmyslu a od roku 2004 do roku 2007 generálním sekretářem rakouské Podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj. Představa, že v poradním sboru zasedá průmyslník, jehož firma čerpá státní prostředky na výzkum, jejichž rozdělení tento poradní sbor sám navrhuje (což je v RVVI případ Zbyňka Frolíka a Jaroslava Doležala), je v Rakousku nemyslitelná.
Ještě zajímavější než složení rakouské Rady pro vědu s výzkum je její role a způsob práce. Rada je zákonem zřízeným poradním orgánem, jenž radí v záležitostech vědecké politiky nejen rakouskému federálnímu ministerstvu pro vědu a výzkum, univerzitám (jichž je 22), ale i Národnímu shromáždění a regionálním shromážděním. Na základě vlastní iniciativy předkládá návrhy ve formě doporučení a stanovisek. Také posuzuje rakouský univerzitní systém a předkládá doporučení pro jeho další rozvoj.
Rozdíl od poslání a způsobu práce naší RVVI je více než dramatický. Z povahy činnosti rakouské Rady pro vědu a výzkum také plyne, že nikdo z jejich členů není „strýcem“ ve smyslu, jak ho na členy naší RVVI použil Peter Šebo.
Co můžeme Rakušanům jen závidět
Tento rozdíl je prvotně důsledkem skutečnosti, že v Rakousku funguje ministerstvo pro vědu a výzkum, jež dělá, a kompetentně, většinu toho, co ze zákona musí dělat naše RVVI, to jest především rozdělovat peníze na vědu a výzkum. Ten název je navíc matoucí, neboť toto ministerstvo po všech stránkách obhospodařuje také 22 rakouských univerzit.
V Rakousku financují výuku a výzkum dohromady, a nikoliv zvlášť jako u nás. Odpadají tím i spory o to, která univerzita je „výzkumná“ a která ne.Jak se může každý přesvědčit na jeho webové stránce, toto ministerstvo je vybaveno kvalitním personálem, který zajišťuje všechny aspekty organizace vědy, výzkumu a vysokých škol v Rakousku (viz poslední stránka dokumentu, jenž je analogem našeho kompetenčního zákona). V jeho čele stojí profesor filologie a bývalý rektor univerzity v Innsbrucku Karlheinz Töchterle. Ten právě těsně před Vánocemi oznámil uzavření dohody mezi jeho ministerstvem a všemi 22 rakouskými univerzitami o podmínkách tříletého plánu financování, který jim přinese celkem devět miliard eur, tedy asi 75 miliard korun ročně. O něčem takovém se našim vysokým školám může jen zdát.
Tato suma pokrývá veškeré – v našem slovníku – institucionální prostředky nejen na vědu a výzkum, ale i na výuku a je zhruba třikrát větší než institucionální prostředky na výzkum a výuku dohromady u nás. V Rakousku, podobně jako v Německu, financují výuku a výzkum dohromady, a nikoliv zvlášť jako u nás. Odpadají tím i spory o to, která univerzita je „výzkumná“ a která ne. I v tom bychom se měli poučit.
Skutečnost, že v Rakousku funguje ministerstvo pro vědu a výzkum (a vysoké školy), je pravděpodobně i jedna z příčin, proč je ve srovnání s námi Rakousko daleko úspěšnější v získávání prestižních Advanced Grants Evropské výzkumné rady ERC: za období 2008 až 2011 (konečné oficiální výsledky za rok 2012 ještě nejsou známy) získalo Rakousko 29 takových grantů, zatímco Česká republika jen tři.