Mohl by poslední, kdo bude opouštět Seattle, prosím, zhasnout? Billboard, který se 16. dubna 1971 objevil nedaleko mezinárodního letiště Seattle-Tacoma, známého jako Sea-Tac, odrážel ne právě optimistickou náladu doby. Ropná krize udeřila na letecký průmysl a místní ekonomika, vystavěná kolem Boeingu, se zhroutila podobně jako ta ostravská po pádu komunismu i cen uhlí. Propouštění v průmyslovém gigantu dosáhlo právě na jaře toho roku vrcholu a počet zaměstnanců spadl z dřívějších více než sto tisíc na necelých 39 tisíc.
Dvojice realitních agentů Bob McDonald a Jim Youngren chtěla možná nápisem upozornit na související pád cen nemovitostí, možná chtěla někoho vyburcovat, podle vlastních slov chtěli jen za investovaných 160 dolarů trudnou náladu prosvětlit trochou humoru. Dnes připomínají dobu úpadku a opuštěných ulic snad jen jižní předměstí, kde se ale v ošuntělých cihlových budovách čile rozvíjí byznys všeho druhu. Ceny pozemků a nájmů se totiž v centru šplhají do závratných výšin, z čehož by měli McDonald s Youngrenem jistě radost.
Bohatá historie sociálních experimentů
Tam, kde dříve polehávali bezdomovci, se dnes tyčí jeřáby nebo už hotové moderní skleněné kancelářské mrakodrapy. Mezi nimi se na uklizených ulicích a v restauracích tísní tisíce převážně mladých lidí, které město natahuje z celého světa. Růst je vidět na každém kroku. Nezaměstnanost se propadla na aktuální méně než čtyři procenta a jen meziročně v milionové aglomeraci přibylo 80 tisíc nových pracovních míst plus dalších skoro pět tisíc ve veřejné sféře. Nedostatek lidí sice táhne platy nahoru, ale zdaleka ne rovnoměrně a nůžky mezi příjmy obyvatel se rozevírají.
Stát Washington i jeho hlavní město Seattle mají bohatou historii sociálních experimentů – od pokusů se zaručeným příjmem až po aktuální radikální zvýšení minimální mzdy. Seattle přečkal úspěšně řadu krizí, včetně té poslední, a postupně vyrostl z polozapomenutého města v metropoli globálního významu. |
Stát Washington i jeho hlavní město mají bohatou historii sociálních experimentů – od pokusů se zaručeným příjmem až po aktuální radikální zvýšení minimální mzdy. Není proto divu, že se město stalo jakousi globální ekonomickou laboratoří, kde se inspirují mnohá města a vlády světa. Na téměř půlstoletí trvajícím úspěšném příběhu je pozoruhodné, že Seattle dokázal zcela otočit a přestavět jádro své ekonomiky z průmyslové výroby na technologie. Přečkal úspěšně řadu dalších krizí, včetně té poslední, a postupně vyrostl z polozapomenutého města v metropoli globálního významu.
Kolem Washingtonského jezera dnes sídlí řada světových firem a značek. Dva týdny předtím, než se u letiště Sea-Tac objevil symbolický vtipný billboard, se na nábřeží u starého trhu s rybami a zbožím všeho druhu otevřela první z dnešních skoro 30 tisíc kaváren s mořskou sirénou ve znaku, které jsou jen v samotném Seattlu na každém rohu. Že jde o první podnik svého druhu, přesunutý jen o jeden roh dál, dodnes návštěvníkům napovídá původní logo na vývěsním štítě. Jinak vypadá a vaří úplně stejnou kávu jako kdekoliv jinde.
Přesně to chtěli spolužáci ze Sanfranciské univerzity, učitelé angličtiny, historie a spisovatel, kteří pojmenovali svůj podnik podle postavy z románu Moby Dick. Řetězec Starbucks začal pomalu růst a expandovat společně s městem a ostatními podnikateli. A pak přišli dva kluci od počítačů.
Bellevue
Cesta z centra Seattlu do Redmondu vede přes dva věčně ucpané plovoucí mosty a mezi nimi ležící ostrov Mercer. Ve skutečnosti ale auto nebo autobus projíždí nekonečnou zástavbou, která se z věžáků velkoměsta rychle promění v typicky americké domky, jež zaplnily okolní lesy, typické pro celý severozápadní stát USA. „Kolem jezera bydlí jen ti nejbohatší, miliardáři, šéfové firem, mají tam vlastní jachetní přístav. Prostě čím víc u vody, tím víc peněz,“ komentuje výstižně jeden z Čechů, kteří už několik desetiletí ve městě pracují.
Na východ od metropole leží Bellevue – dříve vesnička na předměstí, nyní fakticky samostatné město s výškovými budovami, kam se uchýlila velká část nově příchozích IT firem i kvůli levnějším nájmům |
Na protějším břehu jezera na východ od metropole leží Bellevue – dříve vesnička na předměstí, nyní fakticky samostatné město s výškovými budovami, kam se uchýlila velká část nově příchozích IT firem i kvůli levnějším nájmům. Dnes se v uklizené a spořádané součásti aglomerace tyčí výškové budovy.
O kus dál, na hranici dalšího okresu, se rozkládá kampus Microsoftu. Když se ve druhé polovině sedmdesátých let dva zakladatelé a spolužáci z místní soukromé základní školy Lakeside School zoufale sháněli po programátorech, řekli si, že doma v rodném Seattlu je aspoň dost volných kanceláří doslova za hubičku. Bill Gates a Paul Allen tak se svou firmou, o pouhý rok mladší než slavný kávový řetězec, vyměnili prach a horko prvního sídla v Novém Mexiku za mírnější domácí klima.
Microsoft
Kdo byl někdy v sídle Googlu, Applu či Facebooku v Silicon Valley, našel by mezi kampusy vlajkových lodí IT víc podobností než rozdílů. Microsoft sídlí většinou ve dvou- či třípatrových nenápadných domech s hlavní třídou s obchody a restauracemi, kterou obklopují parky a hřiště. Kromě vnitřku kanceláří vlastně není moc k vidění, stejně jako u kalifornských bratránků se tady pracuje v příjemném prostředí, klidu a pohodě. Někteří zaměstnanci přitom říkají, že možná až moc velké.
Microsoft v Seattlu vyrostl ve světového hegemona se vším všudy, i s titulem nejbohatšího muže planety pro svého muže číslo jedna. Aby byl následně po desetiletích z obou trůnů sesazen |
Navzdory až úporným snahám firemního PR tvářit se znovu jako mladá a dravá firma se v popisu našinců často objevuje asi nejvýstižnější označení „korporátní socialismus“. Microsoft v Seattlu vyrostl ve světového hegemona se vším všudy, i s titulem nejbohatšího muže planety pro svého muže číslo jedna. Aby byl následně po desetiletích z obou trůnů sesazen. Jeden z dnes již bývalých dlouholetých manažerů Microsoftu popisoval, jak bylo ještě nedávno těžké vůbec někoho propustit, ač byl třeba naprosto neschopný. Prostě se včas přesunul do jiného týmu.
Dědictví bývalého světového monopolu je navzdory údajně viditelným změnám v uplynulých letech po nástupu nového vedení stále patrné. Především rodiče spokojeně zůstávají s dobrým platem a v klidu. Kdo chce větší výzvy, přesune se do mladší a dravější společnosti nebo startupu. O nové příležitosti pro zájemce není nouze, každý zdejší zaměstnanec v IT dostává několik nabídek týdně, nebo dokonce denně. Někteří se rozhodli přejít jinam třeba jen rok po příjezdu do USA, přičemž připouštějí, že jim firma nabízí komfortní relokační balíček včetně kompletního přestěhování.
Amazon
Nejde ale jen o Microsoft, jezerní metropole přivábila už dávno řadu firem, jako je RealNetworks, Nintendo či Expedia. A navzdory jistému propadu po splasknutí dotcomové bubliny na přelomu tisíciletí jich stále dost zůstalo. Vývojová centra mají ve městě bez výjimky všichni velcí hráči technologického světa. Seattle tak připomíná konkurenční San Francisco nejen přístavním charakterem downtownu, odlehlejší rezidenční oblastí s kampusy gigantů či silnou univerzitou, ale i skladbou hi-tech firem a jejich zaměstnanců.
Amazon je všude. Firma, kterou založil v roce 1994 rodák z nejlidnatějšího novomexického města Albuquerque, zaměstnává jen v samotném Seattlu více než 100 tisíc lidí a doslova ho obsadila. |
Pokud tady někdo opravdu mění život v posledních letech, je to další přistěhovalec z Albuquerque v Novém Mexiku. „Tohle je taky náš kampus,“ ukazuje mladý a věru nadšený programátor na všechny věžáky kousek od úplného centra Seattlu. „A tohle taky,“ rozhlédne se opodál. „Vidíš, vlastně tamhle se staví další,“ dodává. Amazon je všude. Firma, kterou založil v roce 1994 rodák z nejlidnatějšího novomexického města Albuquerque, zaměstnává jen v samotném Seattlu více než 100 tisíc lidí a doslova ho obsadila.
Staré budovy nahrazují nové mrakodrapy s veřejně přístupnými zahrádkami, přičemž na to, že se nachází uprostřed městského kampusu, upozorní návštěvníka jen decentní cedule a všudypřítomná otevřená wi-fisíť. Zakladatel a majitel Amazonu Jeff Bezos se na rozdíl od zakladatelů Microsoftu nenarodil v Seattlu, ale shodou náhod právě v Albuquerque, odkud oni firmu dvě desetiletí před ním přistěhovali.
„Jeff“, jak mu přezdívají skoro až fanatičtí příznivci z řad zaměstnanců, vymyslel byznysplán „obchodu s knížkami“ a nedávno převzal titul nejbohatšího muže planety právě od Billa Gatese. Dnes do města jeho firma nasává lidi po tisícovkách z celého světa a jen přes klíčová víza pro zahraniční pracovníky přiveze Amazon do USA víc lidí než Google a Facebook dohromady.
Odvrácená strana úspěchu
Obrovský hlad globálních gigantů po kvalifikované pracovní síle táhne platy nahoru a s nimi přináší peníze do ekonomiky a hospodářský růst. Díky tomu může město a stát masivně investovat do infrastruktury, i když ani tady se nevyhne často zásadní kritice. Například nová vlaková trať z centra Seattlu přes ostrov Mercer do Bellevue a Redmondu, přezdívaná příznačně „MS Train“, vyjde na neuvěřitelných 53 miliard dolarů. To není překlep, částka má skutečně dosáhnout výše českého státního rozpočtu.
Obrovský hlad globálních gigantů po kvalifikované pracovní síle táhne platy nahoru a s nimi přináší peníze do ekonomiky a hospodářský růst. Rostoucí ceny a brutálně se zvyšující nájmy jsou odvrácenou stranou úspěchu, kterou Seattle také sdílí se svými sanfranciskými kolegy, sídlícími jižněji na západním pobřeží USA. |
„Kdosi spočítal, že kdyby tam jezdily zdarma autobusy, mohl by být v každém malý Starbucks s neomezenou bezplatnou kávou pro každého, a to 50 let,“ směje se Michal, jeden z vývojářů v Microsoftu. Velká část peněz půjde místním samosprávám, takže například na ostrově Mercer vážně zvažují, že by si za ně pořídili jako první na světě veřejnou flotilu samořiditelných aut, která budou svážet lidi na vlak, a to namísto obřích a ohyzdných parkovacích domů.
Rostoucí ceny a brutálně se zvyšující nájmy jsou odvrácenou stranou úspěchu, kterou Seattle také sdílí se svými sanfranciskými kolegy, sídlícími jižněji na západním pobřeží USA. „Platím za byt více než tři tisíce dolarů měsíčně, ale chtěla jsem zůstat v centru,“ vysvětluje Jess výdaje ve výši průměrného platu v některých státech unie. Krom jiného si přivydělává třeba večerními jízdami pro Uber, který pro bohatší fakticky slouží místo jinak kvalitní veřejné dopravy.
Levicový stát
Objevují se proto obavy, aby se centrum města nestalo ghettem pro vrstvu bohatých, kterým však budou chybět základní služby. „My jsme měli velké štěstí, všechno nám zařídila firma, dostali jsme i peníze do začátku,“ popisuje další z IT expertů, který přijel i s rodinou do Microsoftu teprve na podzim. Stejně jako kolegové nechce být kvůli korporátním pravidlům jmenován. Tvrdí, že je ve firmě nadmíru spokojený, ale také si uvědomuje, že je spousta těch, kteří na jeho životní úroveň nedosáhnou.
Levicový stát nebo bašta liberálů, demokratů a socialistů. To jsou jen jedny z mnoha přezdívek, kterých se Seattlu a okolí dostává od konzervativní části USA. Někteří z toho viní blízkost s Kanadou, jiní hluboké lesy a po jistou dobu odtrženost od zbytku USA za horami. Co je pro řadu obyvatel USA levičáctví, by ale Evropané spíše označili jako umírněné prosazování sociálního státu. |
„Vůbec si nedovedu představit, co bych dělal, kdybych takovou podporu neměl,“ dodává u šálku kávy v místním Starbucks. Podle zdejší radnice se situace nejvíc zhoršila s rapidním růstem Amazonu. „V posledních letech to eskalovalo,“ říká jedna z levicových zastupitelek Kshama Sawant, která se proslavila bojem za zvýšení minimální mzdy. Naráží tak na známou praktiku, kdy se na šéfa online retailového gigantu může obrátit kterýkoliv zaměstnanec a jeho tým to přímo jeho jménem řeší a rozesílá e-maily. Interně se tomu říká „eskalace Jeffa B.“.
Levicový stát nebo bašta liberálů, demokratů a socialistů. To jsou jen jedny z mnoha přezdívek, kterých se Seattlu a okolí dostává od konzervativní části USA. Někteří z toho viní blízkost s Kanadou, jiní hluboké lesy a po jistou dobu odtrženost od zbytku USA za horami. Právě v době recesí sedmdesátých let zdejší stát zkoušel dokonce základní nepodmíněnou mzdu, podobně jako v kanadské Manitobě. Co je pro řadu obyvatel USA levičáctví, by ale Evropané spíše označili jako umírněné prosazování sociálního státu.
Není proto divu, že se zdejší radnice rozhodla k radikálnímu kroku, jak předejít rozevírání nůžek kvůli bohatnoucí IT třídě. V roce 2015 odhlasovala pro celou aglomeraci zásadní zvýšení minimální mzdy na 15 dolarů, které pro podniky nad 500 zaměstnanců platí od letošního ledna. Ty menší mají čas do roku 2024, a pokud třeba v restauracích dostávají lidé zde obvyklé alespoň desetiprocentní spropitné, je dnes minimální hodinová mzda jedenáct a půl dolaru.
Míst pořád přibývá
Snaha naroubovat evropské prvky na americký, někdy až brutálně volnotržní systém vyvolala zájem ekonomů z celého světa, ale i vzrušené reakce místních podnikatelů. „Jsou tu obavy, že zkrachují menší obchody a kavárny, a velké firmy dokonce uvažují, že je budou pro své zaměstnance dotovat,“ popisuje jeden ze zaměstnanců Microsoftu u piva. Velký zájem vyvolala loňská studie, která upozorňovala, že skokový růst minimální mzdy skutečně uškodil a povede k nezaměstnanosti. V celém státě je minimální mzda necelých deset dolarů pro velké firmy, tedy o třetinu nižší.
Výzkum místní Washingtonské univerzity, zadaný městskou radou, ukázal, že většina restaurací a obchodů zdražila přibližně jen o dvě procenta. Většina vzala novou legislativu spíše jako záminku, podobně jako u nás EET. Strach z plošného růstu cen se tak nenaplnil, naopak míst pořád přibývá. |
Letos ovšem ekonomové z Massachusettské univerzity naklonění tomuto nápadu vrátili úder v mnohem širším srovnání, které ukázalo, že sice pozice placené pod stanovenou hranicí mizí, ale nad ní naopak přibývají. Podle jejich závěrů je škodlivé především prudké zvyšování mezd, k čemuž ovšem v Seattlu nedošlo – minimum roste jen postupně po letech a s ohledem na malé a střední podniky. Ty se přesto stále bouří nejvíce, už v roce 2014 se jim podařilo tehdejší snahu o zvyšování zarazit. O rok později neuspěli.
Nicméně vlastní výzkum místní Washingtonské univerzity, zadaný městskou radou, ukázal, že většina restaurací a obchodů zdražila přibližně jen o dvě procenta. Většina vzala novou legislativu spíše jako záminku, podobně jako u nás EET. Strach z plošného růstu cen se tak nenaplnil, naopak míst pořád přibývá. „Chtěli jsme hlavně pomoci uzavírání nůžek a snižování nerovnosti,“ popisuje zastupitelka Sawant. Nejpravděpodobnějším viníkem růstu ekonomiky, průměrných platů, ale i stoupajících cen jsou tak opět velké IT firmy.
Jejich zaměstnanci si z toho ale moc nedělají. Programátor z Amazonu se při otázce na zavírání kaváren usmívá s poznámkou, že Starbucks jistě nezkrachuje a jeho vlastní firma nedávno otevřela první samoobslužný obchod skoro bez lidí. Tak proč by nemohla podobně obsluhovat umělá inteligence všude.
Vylepšení kapitalismu
Stačí přejet krásný starý most na sever od centra a člověk jako by se ocitl v jiném světě. Umělecká, bohémská a dříve rybářská čtvrť Fremont je dnes bujícím epicentrem startupů. Místní jsou ještě trochu volnomyšlenkářštější než zbytek metropole, což ukazuje třeba Leninova socha v nadživotní velikosti, kterou si v devadesátých letech přivezl domů americký učitel angličtiny z Banské Bystrice, kde ji našel čerstvě svrženou po sametové revoluci. Nejprve se ji snažil neúspěšně prodat za 130 tisíc dolarů, nikdo však nereagoval, a tak se stala místní atrakcí. Aspoň jí nabarvil ruce na rudo.
Fremont je asi jediné místo na světě, kde na dohled od sebe stojí socha komunistického vůdce a sídlo pobočky Googlu. Místní jsou také k velkým korporacím velmi kritičtí. „Nadělaly víc škody než užitku,“ říká například Christine, která prodává v místním obchůdku. Na pultě má třeba pohledy zesměšňující Donalda Trumpa za ne právě lidových 12 dolarů. Upozorňuje především na aktuální problém s bezdomovci, jejichž stanová městečka bují stále blíže downtownu. Většina z nich je navíc drogově závislá.
Seattle jako laboratoř vylepšení kapitalismu a odvážných nápadů slouží pro celý svět. Kdyby se třeba Česko rozhodlo následovat příklad s minimální mzdou, musela by být zvýšena ze současných 12 200 korun na více než 18 tisíc. To je víc, než si jako maximum předsevzaly dokonce odbory v čele s Josefem Středulou. Takový krok by byl politicky i ekonomicky radikální. Jak ale ukazuje příklad Seattlu, pokud se dobře nastaví parametry, může vést nikoliv ke katastrofě, ale naopak podpořit růst. |
Bezdomovectví je dalším negativním průvodním znakem úspěchu, který Seattle sdílí se San Franciskem. A který úplně stejně neumí řešit. Právě velké IT koncerny jim v tom příliš nepomáhají. Na nedávný nápad zdanit všechny firmy nad 500 lidí dodatečnou 50dolarovou taxou na hlavu se vůbec netvářily pozitivně. Třeba Amazon, pro který by nějakých 40 milionů dolarů do městské pokladny byly drobné, pohrozil, že se v souvislosti s výstavbou nového centra opravdu odstěhuje.
Město pro své druhé sídlo už vybírá nějakou dobu, a i když se Seattle přihlásil znovu, říká se, že vysoké ceny odrazují i nejbohatšího muže planety. Alespoň v centru pro zaměstnance postavil odvážný futuristický skleník, kterému místní s úsměvem říkají Jeffovy koule. Hledat přímé paralely s jinými ekonomikami na světě je těžké, nicméně Seattle jako laboratoř vylepšení kapitalismu a odvážných nápadů slouží pro celý svět.
Kdyby se třeba Česko rozhodlo následovat příklad s minimální mzdou, musela by být zvýšena ze současných 12 200 korun na více než 18 tisíc. To je víc, než si jako maximum předsevzaly dokonce odbory v čele s Josefem Středulou. Takový krok by byl politicky i ekonomicky radikální. Jak ale ukazuje příklad Seattlu, pokud se dobře nastaví parametry, může vést nikoliv ke katastrofě, ale naopak podpořit růst.