Ceska Pozice

Se Západem nás nejvíce sbližuje moderní sdílení informace

Nikoli Brusel, George Soros, neziskovky ani korporace, ale moderní informační technologie, jsou hlavním tvůrcem liberálního elektorátu. Facebook a Google u nás vyvolaly více dlouhodobých liberálních globálních postojů než Václav Havel a Karel Schwarzenberg ve své nejlepší formě.

Politici a moderní technologie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Politici a moderní technologie. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Politici a moderní technologie.

Občané střední a východní Evropy jsou Západem stále častěji vyzýváni ke globální odpovědnosti a etice. Jak ukazuje migrace nebo ekologie, globální etiku přijala i řada českých liberálních politických stran, globální pohled zdomácněl ve velkých městech – zejména u mladých lidí. Přesvědčení, že svět představuje rozumovou jednotu, z níž vyplývá rovnost, už není elitářské. A stále víc se podle něho chová i katolická církev.

Změna se obvykle politizuje, příznivci i odpůrci s ní spojují instituce. Ve skutečnosti však nemá jen politické příčiny. Globální etika existuje přinejmenším od konce druhé světové války. Vyjadřuje ji OSN a řada nadnárodních humanitárních organizací, bohaté státy dlouhá desetiletí finančně i prakticky pomáhají při velkých neštěstích na druhé straně světa. Samostatnou kapitolou jsou často kontroverzní projevy, například vojenské zásahy a další mise pod hlavičkou OSN.

Globální etika

Hlavním rysem současné globální etiky je přesvědčení o pouze globálně řešitelných problémech a náklonnost k uprchlictví před zvůlí a útlakem, tedy zpřístupnění (obvykle pokud možno trvalé) bezpečných a stabilních zemí lidem na útěku. Jde o zásadní posun. Dříve byla globální odpovědnost vymezena negativně – především „hasit“ humanitární katastrofy, například hladomor. Stejně silný nebyl ani názor, že vedle lokálních problémů existují i ty řešitelné jen globálně, dnes v oblasti ochrany klimatu.

Hlavním rysem současné globální etiky je přesvědčení o pouze globálně řešitelných problémech a náklonnost k uprchlictví před zvůlí a útlakem, tedy zpřístupnění bezpečných a stabilních zemí lidem na útěku. Jde o zásadní posun.

Mezitím počet imigrantů v západních zemích narostl, čímž se staly multikulturními. Tím je podmíněna i nová definice globální odpovědnosti Západu – přijímat více uprchlíků, začleňovat je a vytvářet s nimi novou komunitu. Globalizace se na základě multikulturní zkušenosti stala v podstatě jedinou etickou vizí lidských práv. Není žádnou novinkou, že zemím „pod ochranou“ bývalé železné opony je postoj k lidským právům a globálním agendám západních zemí cizí.

Vedle toho, že nepřijímaly masově osoby z odlišných kultur, neměly kolonie ani „velké“ filozofy, ani nerozněcovaly velké války, a s tím vším spojené historické pocity viny a „revoluční tradice“. Otázku, zda je jejich pojetí společenské etiky dostatečně angažované, by si nemusely klást. Ne vše je ale otázkou koloniální minulosti, národnostních menšin, vlivu univerzit, vzdělávání či aktivistů z neziskovek. Novou etapu v pocitu globální odpovědnosti si lze obtížně představit bez moderních médií.

Vliv vizuální a textové informace

V tomto smyslu byly země střední a východní Evropy v devadesátých letech 20. století, na začátku moderního zpravodajství, v době před internetem, tabula rasa. Byla by dnešní globální agenda stejně aktuální jen díky novinovým článkům s černobílými fotkami a přebíranému televiznímu a rozhlasovému vysílání? Jen vlivem intelektuálů na školách a v novinách a obvykle ambivalentní každodenní zkušenosti občanů s migranty? Nebyla by situace lidskoprávního liberalismu včetně genderových témat horší? Jakou roli hraje vizuální a textová informace?

Byla by dnešní globální agenda stejně aktuální jen díky novinovým článkům s černobílými fotkami a přebíranému televiznímu a rozhlasovému vysílání? Jen vlivem intelektuálů na školách a v novinách a obvykle ambivalentní každodenní zkušenosti občanů s migranty? Nebyla by situace lidskoprávního liberalismu včetně genderových témat horší? Jakou roli hraje vizuální a textová informace?

Za uplynulých zhruba 25 let se díky rozvoji technologií a internetu mnohonásobně zvýšila nejen rychlost přenosu informací, ale i jejich množství a pestrost. Vzniklo a na mediální trh vstoupilo mnoho jejich nových zdrojů včetně výstupů dobrodruhů a manipulátorů. Přidanou hodnotou se stala i nová svoboda elektronických médií, jež v expresivitě zacházejí mnohem dále než veřejnoprávní nebo starší komerční omezená licencí.

Video s vraždou seniora v podchodu může sponzorovat třeba KIA. Dopad šokujících a alarmujících událostí, po nichž je největší poptávka, zesilují sociální sítě, kde se informace přemění na politickou hmotu. Možná hlavním rysem je každodenní, vysoce frekvenční, po komunikovaných událostech okamžitě následující (stále častěji přímo v jejich průběhu) masové sdílení a zčásti i hromadná „analýza“ především v národním jazyce.

Události mají obrovské publikum, které od sebe ani od událostí, které sdílí, nedělí v podstatě žádná vzdálenost. Existují-li tyto podmínky, lze hovořit o propojeném globálním informačním vědomí, jež žijící osoby z politického hlediska rozpolcuje na fyzickou část a část vědomí. Tu druhou, volitelně anonymní, vyvazuje tok informací z občanské národní loajality. Může ji ale také vyvolat či upevnit.

Nepřijatelná iluze

Vedle převažující liberalizace etického úsudku zvýšený příjem informací posunuje vnímání rozdílu mezi jednotlivostí a mnohostí. V důsledku zpřístupněného světa soukromých a sociálních problémů lidí z různých koutů světa se tam, kde dříve dominoval tradiční, tedy národní politický kontext (ve stovkách obměn), tlačí jednolitá představa o globální komunitě.

V kontextu globálního vědomí závisejícího na přenosu dat je uzavření do národní etické odpovědnosti logicky i morálně nepřijatelnou iluzí. Akceptujeme-li moderní média jako faktor utváření úsudku, pak i odlišnost mezi politickým úsudkem vyplývajícím z napojení na média a úsudkem, který si vytváříme jako členové početně omezené komunity v reálném světě.

V kontextu globálního vědomí závisejícího na přenosu dat je uzavření do národní etické odpovědnosti logicky i morálně nepřijatelnou iluzí. Tudíž i aktuálním politickým apelem, z nějž čerpají sílu například Piráti. Právě na jejich úspěchu lze měřit vliv liberalismu zakódovaného v globálních informačních tocích. Akceptujeme-li moderní média jako faktor utváření úsudku, pak i odlišnost mezi politickým úsudkem vyplývajícím z napojení na média a úsudkem, který si vytváříme jako členové početně omezené komunity v reálném světě.

Napětí mezi univerzální logikou v kyberprostoru přející globálnímu pojetí lidských práv, neomezené migraci či boji proti klimatické změně a logikou pro oddělená společenství v nezprostředkovaném světě, pravděpodobně poroste. Je jen otázkou času, kdy bude za viníka takových konfliktů označen internet jako komerční tvůrce iluzí. První náznaky destrukce přinesla v Česku nedávná diskuse o kriminalizaci mazání příspěvků Facebookem.

Vypnout můžou, zapnout musí

Slabou stránkou rostoucího globálního vědomí je jeho technologická podmíněnost a manipulovatelnost. Nakolik je řešení například klimatických změn spojené s přenosem obrazů dokládajících její údajný fatální vliv? Podařilo by se tuto agendu bez moderních technologií stejně masově prosadit? Dříve, když o nich média nic nesdělovala, globální problémy nebyly? Proč se vyřešily bez nás?

Spojení mezi údajnými globálními hrozbami a moderními médii lze poznat snadno – globální vědomí je na rozdíl od běžného života podmíněné. Můžeme ale prohlásit, že jde jen o hru a kratochvíli? Vypnout můžou, zapnout musí, dalo by se říct.

Spojení mezi údajnými globálními hrozbami a moderními médii lze poznat snadno – globální vědomí je na rozdíl od běžného života podmíněné. Můžeme ale prohlásit, že jde jen o hru a kratochvíli? Vypnout můžou, zapnout musí, dalo by se říct. Moderní informační technologie jsou černým koněm české civilizační debaty. Debata o nich byla v národně-konzervativních kruzích nahrazena neudržitelným monotónním „lidovým“ antielitarismem.

Nikoli Brusel, George Soros, neziskovky ani korporace, ale moderní informační technologie, jsou v současnosti hlavním tvůrcem liberálního elektorátu. Facebook nebo Google vyvolaly u nás více dlouhodobých liberálních globálních postojů než Václav Havel a Karel Schwarzenberg ve své nejlepší formě. Bez souvislosti s mazáním příspěvků na sociálních sítích. Po 15 letech členství v Evropské unii nás se západními státy nejvíce sbližuje moderní sdílení informace. Nikoli propaganda, evropské dotace ani svoboda pohybu a obchodu.

Jan Frank
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.