Jiřího Davida (56) lze zařadit ke kumštýřům, kteří se od osmdesátých let výrazně podíleli na prosazování uměleckých principů postmoderny do českého veřejného prostoru. Je spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdohlaví (1987). Specifickou tvářnost si jeho díla pracující s paletou znaků i symbolů udržela dodnes.
ČESKOU POZICI proto zajímalo, jakým způsobem se vizuální umělec David, jenž se léta v tvorbě potýká s politickými symboly ve veřejném prostoru, dívá na současnou prezidentskou kampaň. Zejména na svého druhu mánii, která se vytvořila kolem Karla Schwarzenberga.
ČESKÁ POZICE: Čím si vysvětlujete euforii kolem pana Schwarzenberga? Ta atmosféra je doslova elektrizující, nebo ne?
DAVID: Elektrizujícím dojmem to jistě může působit. Podle mě tady hraje roli víc věcí, třeba už jen ta vnější vizáž. Já jsem povoláním determinovaný na tváře, na vizualizaci. Je to trochu deformace, uznávám. Když člověk ale vidí Miloše Zemana na billboardech, tak se mi do něj neuvěřitelně vtiskuje třeba ta známá tvář Gustava Husáka. Jsou to ty vlasy vyčesané nahoru, koneckonců podobně jako teď mám já, je to těch několik brad a úzké, zbytnělé oči.
Kdežto Schwarzenbergova tvář vypadá mnohem kulturněji v tom kontextu, jak jsou vnímané tváře a jak vnímám tváře já sám, když se dívám na lidi a snažím se je číst. A samozřejmě to omšelé rčení „tvář hovoří“ je pravdou. Má to velmi iracionální základ, jak se někteří lidé rozhodují, aniž by chtěli znát fakta. Oni je ani nechtějí znát.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že přitažlivost Schwarzenberga pro ty, kteří se označují jako víceméně alternativní, spočívá zejména právě v té jeho vizáži?
„To, co se běžně říká – a říká to i Klaus, a v tom mu dávám za pravdu, bohužel – platí: média lidi neuvěřitelným způsobem formují.“
DAVID: Nejenom v tom a zdaleka nikoli hlavně v tom. Ze zkušenosti a atmosféry, kterou kolem sebe vnímám, protože pracuju mezi mladými lidmi přes patnáct let jako pedagog, mám pocit, že to, co se běžně říká – a říká to i Klaus, a v tom mu dávám za pravdu, bohužel – platí: média prostě lidi neuvěřitelným způsobem formují. Dostává se to člověku pod kůži. Pokud se vytvoří obraz, který nám vsugeruje, že tu existují jakési mediální ostrovy autenticity, ať už politické, nebo ekonomické – například Respekt, ale i jiná média, pak se vytvoří určitý background pro usměrnění našeho myšlení.
A když se třeba redakce Respektu nebo vaší ČESKÉ POZICE většinově přiklánějí k nějakému ideovému proudu nebo k nějakému člověku jako teď ke Schwarzenbergovi, pak to má obrovskou přitažlivou sílu hlavně pro mladé lidi, kteří se snaživě pídí po autenticitě. Ti tomu pak věří, nezkoumají ani, kdo tato média financuje. Je to ve své podstatě nerozumné.
ČESKÁ POZICE: Není tam podle vás žádné obsahové jádro?
DAVID: Možná tam nějaké obsahové jádro bude. Nevím. Dohledávají ho někteří politologové, sociologové, možná chytřejší redaktoři. Ale už třeba jen to naše málokdy tušené povědomí o vzdělanosti šlechticů coby vyšší třídy, kasty, hraje výrazně větší roli. Máme někde hluboko v sobě představu, že lidé z vyšší kasty nejsou a nemohou být přízemní, že mají v sobě povolání vést. Máme to v genech. A Zeman je oproti tomu přece jenom šedivý funkcionář.
Kdybych se nedopátrával, co ti lidé za sebou mají, pak bych intuitivně taky tíhnul k tomu volit Schwarzenberga. Prostě ta naše trochu ponížená, trochu naštvaná plebejskost před šlechtickými tituly instinktivně funguje. Jsme jak ti poddaní žmoulající své čepice v předpokoji kněžny Zaháňské – přestože se jí nechci klanět, tak tam stejně v té předsíni stojím, protože nemám modrou krev a ona ji má. A mně děsí, že se tu poddanost daří vytvářet znovu.
ČESKÁ POZICE: V posledním týdnu před prvním kolem prezidentské volby jakoby najednou celá občanská společnost povstala a jednohlasně podpořila Karla Schwarzenberga. Z mého pohledu se během několika dní spontánně zrodila davová mánie, jako by Schwarzenberg byl jedinou možnou volbou slušného člověka…
DAVID: Tady to tak, myslím, úplně jednotně a spontánně nezačalo. Vytvořila se Výzva tříkrálová, intelektuálně – manažerská výzva. Za ní jsou samozřejmě nejen lidé z intelektuálního prostředí, ale i ti, kteří na tom chtějí účelově profitovat v budoucnu. Mnoho z těch lidí pak vnímá široká společnost jako garanty nějakých kulturních a společenských hodnot a nerozlišují, kdo je Michael Kocáb a Ivan Gabal. Znají Hřebejka, znají třeba Jarchovského, a získají pak logicky pocit, že tito garanti přece nemohou mluvit nepravdu.
Neexistuje nějaká probuzená občanská společnost, jak o ní mluvil Vladimír Franz. To byla jeho iluze a zbožné přání.
Není tam jenom spontaneita. Neexistuje nějaká probuzená občanská společnost, jak o ní mluvil Vladimír Franz. To byla jeho iluze a zbožné přání. Tohle není platforma pro probuzení občanské společnosti.
Vytvořila se apoteóza nemající reálné jádro. Vždyť se stačí podívat na naše poslední ministry kultury. Je to hluboce ponižující, když umělec podporuje člověka, z jehož okruhu tito ministři vzešli. Ta podpora Schwarzenberga nevnímá obsah.
ČESKÁ POZICE: Selhává občanská společnost právě v těchto dnech v souvislosti s volbou prezidenta?
DAVID: Zklamává v tom, že nereflektuje podstatu, že reflektuje vnější vizuály. Je tady ale pár lidí, kteří dokážou tu věc rozkrýt hlouběji. Můžu i jmenovat. Ať je to na jedné straně Václav Bělohradský s Jiřím Přibáněm. Nebo na té druhé, proschwarzenbergovské třeba Ivan Gabal nebo další, kteří samozřejmě vědí, proč používají tuto iracionální chiméru. Ale já nechci soudit. Pro mě je podstatné, aby se vytvářelo hodnotové měřítko na základě skutků, a to se nestalo.
ČESKÁ POZICE: Říkáte, že na počátku toho výbuchu iracionality stál účelový kalkul.
DAVID: Ano. Myslím, že na počátku tento účelový kalkul bezpochyby je. Ale bylo to jen několika málo jedinců, kteří dokázali skrze svůj vliv proměnit společenskou atmosféru. Přijde mi dost anachronické hrát si v roce 2013 na koncept boje proti zlu. Nemá to prostě tu platnost jako v letech 1989 – 1990, kdy ty věci měly své jednoznačné pólování. Dneska už je to jen nádech, co sice vypadá jako něco smysluplného, ale je to jen klišé. Lépe řečeno: ze shora řízený pragmatický kalkul, zespodu iracionální kýč.
Žijeme v poppolitickém kýči, psal jsem o tom už i dřív nějaké texty. Tento poppolitický kýč funguje na společnost, která je postkomunistická a není tak dozrálá, aby na tento kýč nenaletěla. Je snadné se tomu podvolit. Jenom mě to překvapuje u těch mladých.
Moje generace si na rozdíl od nich ještě třeba může říct, že Zeman je ve spojení s Klausem, že je to něco jako hodit si korunou. Je tam panna – lev – panna – lev, Zeman – Klaus – Zeman – Klaus, prostě dvě strany, ale stále je to jedna mince. Naprosto rozumím, že to může jednoho vyděsit pro ten nepříjemný odér papalášství.
Občanská společnost v souvislosti s prezidentskou volbou „zklamává v tom, že nereflektuje podstatu, že reflektuje vnější vizuály“.
ČESKÁ POZICE: Určitě jste zaregistroval kampaně na sociálních sítích, nošení placek se Schwarzenbergem nebo rozesílání hromadných mailů. Není to ve své podstatě nakonec dobře, že se mladá generace alespoň nějak začala o veřejný prostor zajímat a pokoušet se do něj zasáhnout?
DAVID: Já se stále považuji za liberála. Upřednostňuji individualitu. A napadá mě, jestli to propojování, to síťování, jestli všechny ty facebooky a další sociální sítě nedělají z těch lidí otroky, aniž o tom ví, i když za tím počítačem sedí sami.
Musím se ale vrátit k té iracionalitě. Někdo řekl, že Schwarzenberg je vzdor, což je úplný nesmysl a PR toho celého. Ale ten vzdor – najednou má člověk pocit, že se stal spolupodílníkem něčeho nového, lepšího, alternativního. Je to přece strašně přitažlivé, není? To celé je ale jen davová psychóza. Mistrovská propaganda.
Jsem si třeba skoro jistý, že minimálně osmdesát procent z těch, s nimiž jsme šli za vysoké školy před pár měsíci z Palachova náměstí k vládě protestovat proti reformám, s kterými má co do činění právě i Schwarzenberg, a najednou ho těch osmdesát procent z nich má bez uzardění na klopě. Nerozumím té situaci, pokud to není ta iracionalita, o níž mluvím. Že je jim to úplně ukradené. Důležité je, že se něco děje – jakoby děje.
ČESKÁ POZICE: S mladými lidmi jste často ve styku, jste mimo jiné i profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Máte pocit, že se začne v nějaké blízké budoucnosti více reflektovat obsah na úkor kýčovitých symbolů?
DAVID: Já se o to snažím, ale daří se to jenom v jednotlivostech. Jsem spíš skeptik. Zrovna dvakrát moc se to podle mě lepšit nebude. Třeba u přijímaček, když slyším odpovědi nastávajících studentů na otázky, kdo byl Sacharov, kdo byl Solženicyn. Pro mě je to úplně k zbláznění, když si uvědomím, že oni vůbec nepracují s pamětí. Pro ně všechno začíná teď, a to „teď“ je třeba i ta schwarzenbergovská ukradená a původního obsahu zbavená placka. „Teď“ jsem tady přítomen, „teď“ se připojuji k domnělému autentickému dění, „teď“ dělám svou revoluci. Historie neexistuje. Jinak jsou celou dobu skrytí za virtuální počítačovou realitou.„To celé je jen davová psychóza. Mistrovská propaganda.“
Ta placka se stala znakem veřejně vystavované intimity a projevované sounáležitosti a obecně je vlastně úplně jedno k čemu; v tuhle chvíli je to sounáležitost s volbou Schwarzenberga.
