Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg se poprvé od svého postupu do druhého prezidentského kola střetli v diskusi v České televizi. Očekávání se poměrně naplnila.
Expremiér byl výřečnější a útočnější a především v první polovině debaty měl navrch. Kníže zůstaval lakonický, často dokázal Zemanovy bonmoty v podstatě ustát a s postupem času se mu vyrovnal.
„Trafiky“ versus populismus
Schwarzenberg se rozhodl svou největší nevýhodu, Miroslava Kalouska, zredukovat tím, že se s ním pochlubil – na klopě saka měl placku s jeho obličejem a punkerským čírem. Nic tím nezkazil – s Kalouskem je spojován jak s plackou, tak bez ní. Hůř se mu vedlo v úvodu debaty, zejména když přišla řeč na „trafiky“ Ivana Fuksy a Marka Šnajdra. A dopustil se v této věci i málo vkusného výroku: prý jako člen vlády s ní musí být solidární, ale jako prezident už nikoli. Nevýrazný byl i při obhajobě svého odchodu z Poslanecké sněmovny při rozpravě o amnestii.
Zeman v těchto chvílích získával body, podobně katastrofální okamžik v celé debatě neměl. Využíval své rétoriky, víc mluvil a našel si i čas na usměrňování moderátora Václava Moravce, který tentokrát obstál. Zeman z první poloviny debaty však zvítězil nejen nad Schwarzenbergem, ale i nad sebou samým ve druhé polovině diskuse.
Až na Zemanovy populistické výroky, které však jsou vzhledem k části jeho voličů nezbytné, se prezidentský duel odehrával korektně
Postupem času totiž Zeman několikrát zabrnkal na populistickou strunku, a to aniž by náhle podlehl atmosféře. Útok měl určitě dopředu promyšlený a směřoval na národovecké voliče a na ty, kdo Schwarzenberga předsudečně a hloupě považují za „cizáka“. Zejména když Schwarzenberga nepřímo spojil s mluvčím sudetských Němců Berndtem Posseltem a se zpochybňováním platnosti dekretů prezidenta republiky, pro něž se vžil název Benešovy. Vlastně tím poukazoval na předsudek o Schwarzenbergovi coby ne-Čechovi.
Schwarzenberg na tento Zemanův populismus neskočil, udržel vážnou tvář a ve své nejsilnější promluvě jeho útok odrazil. Kolem zmíněných dekretů a následného odsunu (vyhnání) Němců však panuje v české společnosti tolik nejasností, šarvátek a mlhavých obav, že těžko říci, zda se tato populistická popíchnutí Zemanovi přece jen nevyplatí. Podobná situace nastala, když Zeman – samozřejmě bez jakékoli stopy urážky, jak zdůraznil – narážel na Schwarzenbergovu špatnou výslovnost. Těmito jemnými útoky si Zeman rozhodně udrží „zdravé jádro“ svých voličů, což potřebuje.
Pokud měl Schwarzenberg v plánu zaútočit, mohl se o to pokusit již stokrát obemletým tématem opoziční smlouvy. Přišla na ni sice řeč i tentokrát, ale Schwarzenberg svou šanci propásl a Zeman delším monologem toto téma zahrál do autu.
Korektní duel
Až na Zemanovy populistické výroky, které však jsou vzhledem k části jeho voličů nezbytné, se prezidentský duel odehrál korektně. Občas se dokonce oba shodovali, někdy Zeman zatleskal Schwarzenbergovi a čas od času Schwarzenberg na Zemanův bonmot odpověděl bonmotem. To jsme však v podstatě asi všichni očekávali. Na jedné straně Zeman s grácií rozverného, důvtipného a intelektuálnějšího venkovana trochu buranského typu uličnicky pokukoval, peskoval a vtipně glosoval a na druhé Schwarzenberg s vizáží noblesního, tolerantního a důstojného pána spíše umravňoval a naslouchal.
Ti, kdo sledují politiku v ČR, budou volit dle svého přesvědčení bez ohledu na debatu
Všichni voliči se podle vnějších znaků rozhodovat nebudou, ale většina veřejnosti ano. Ten, komu je sympatický trochu vzdělaný a přisprostlý „chlapec odnaproti“, bude volit Zemana, komu důstojný a uvážlivý muž, Schwarzenberga. Ti, kdo trvale sledují politiku v České republice, budou volit dle svého přesvědčení bez ohledu na debatu. Ti, kdo by se chtěli rozhodnout jen na základě prvního televizního duelu a schopnosti obou mužů debatovat, pravděpodobně by těsně dali přednost Miloši Zemanovi, zhruba v poměru 55 ku 45. Schwarzenberg ale ukázal, že není v diskusi se Zemanem bez šance.