Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

SCHNEIDER: Sledujte stopu peněz!

  17:21
Letos v březnu se v Evropské unii odehrálo něco, co zpochybnilo důvěryhodnost některých procesů v EU a co by mohlo ohrozit deklarované bezpečnostní cíle EU. Její orgány se tvrdě střetly, čemuž předcházely intenzivní zákulisní tlaky.
Internetová bezpečnost – ilustrační foto.

Internetová bezpečnost – ilustrační foto. foto: Shutterstock

Začněme po pořádku, Evropská komise, vrcholný politický a exekutivní orgán EU, vypracovala návrh, jímž byl aktualizován seznam rizikových zemí, které mají nedostatky v pravidlech proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Návrh podpořil Evropský parlament, složený z poslanců zvolených ve všech členských státech EU. Avšak Rada EU, neboli skupinka 28 ministrů vnitra členských zemí, návrh jednohlasně zablokovala.

To je odpověď na jednu ze základních otázek, které metodicky kladou kriminalisté, aby důkladně poznali situaci. Proto nebude od věci položit si i ty ostatní otázky (kdo, kdy, kde, jak, čím, proč).

Ještě bude vhodné předeslat, že důležitou roli ve sledované problematice hraje Finanční akční výbor (Financial Action Task Force, FATF), což je mezivládní orgán, ustavený v roce 1989 ministry členských jurisdikcí. Má celkem 36 členů, včetně Evropské komise, a tak je k dodržování standardů FATF zavázáno přes 180 jurisdikcí. Úkolem FATF je formou doporučení vytvářet standardy právních, regulačních a operativních opatření proti praní peněz, financování terorismu, financování proliferace zbraní hromadného ničení a hrozbám vůči integritě mezinárodního finančního systému. FATF proto ve spolupráci s dalšími mezinárodními orgány a institucemi rovněž identifikuje zranitelná místa na národní úrovni.

Kdy, kde?

2015 – Evropský parlament a Rada EU přijaly směrnici (EU) 2015/849 o AML/CFT (zkratky pro boj proti praní peněz a financování terorismu), jejímž cílem je – na základě doporučení FATF – předcházet zneužívání finančního systému EU. Podle článku 6 této směrnice měla Evropská komise posoudit rizika praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh EU a souvisejí s přeshraničními činnostmi, a do dvou let vypracovat zprávu, v níž uvedená rizika identifikuje, zanalyzuje a vyhodnotí na úrovni Unie. Následně tuto zprávu aktualizovat každé dva roky, nebo v případě potřeby častěji.

2016 – po skandálních odhaleních „Panamských dokumentů“ se stala nezbytnou novelizace směrnice (EU) 2015/849, a to zejména kvůli hloubkovým kontrolám klientů z rizikových třetích zemí, virtuálním měnám, předplaceným platebním nástrojům a nedostatečnému přístupu finančních zpravodajců k potřebným informacím.

2017 – Evropská komise v návaznosti na směrnici (EU) 2015/849 doplnila identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky v těchto kategoriích:

  1. Vysoce rizikové třetí země, které poskytly písemný politický závazek na vysoké úrovni s cílem řešit zjištěné nedostatky a vypracovaly akční plán spolu s FATF, aby splnily požadavky stanovené ve směrnici (EU) 2015/849: Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Guyana, Irák, Laos, Sýrie, Uganda, Vanuatu, Jemen (následně byly doplněny Etiopie, Šrí Lanka, Trinidad a Tobago, Tunisko a Pákistán).
  2. Vysoce rizikové třetí země, které poskytly politický závazek na vysoké úrovni s cílem řešit zjištěné nedostatky a rozhodly se požádat o technickou pomoc při provádění akčního plánu FATF a které jsou identifikovány ve veřejném prohlášení FATF: Írán.
  3. Vysoce rizikové třetí země, které představují trvalé a významné riziko praní peněz a financování terorismu, kterým se opakovaně nepodařilo vyřešit zjištěné nedostatky a které jsou identifikovány ve veřejném prohlášení FATF: KLDR.

2018 – Evropský parlament a Rada EU přijaly směrnici (EU) 2018/843 o AML/CFT, kterou se mění předchozí směrnice (EU) 2015/849. Hlavní změny: širší a snazší přístup veřejnosti k informacím o konečných vlastnících; opatření týkající se předplacených platebních prostředků a virtuálních měn; lepší spolupráce finančních zpravodajců; zvýšená obezřetnost vůči transakcím s rizikovými třetími zeměmi. Zesílená hloubková kontrola rizikových klientů má posílit ochranu mezinárodního finančního systému před stávajícími značnými riziky praní peněz a financování terorismu, která plynou z určitých zemí.

2018 – 22. června Evropská komise zveřejnila metodologii a kritéria identifikace rizikových třetích zemí, které jsou rozpracováním požadavků obsažených ve směrnici (EU) 2018/843, přičemž vycházejí z metodických postupů FATF. Neoddělitelnou součástí této metodologie je okamžité navázání pracovního dialogu s třetími zeměmi, u nichž jsou shledány nedostatky v jejich přístupu k AML/CFT. Toto je důležitá skutečnost, zejména vzhledem k pozdějším námitkám na neprůhlednost zhodnocovacího procesu a nemožnosti třetích zemí se k němu vyjadřovat. (Evropská komise například vytkla 8. listopadu 2018 analytické jednotce maltského finančního zpravodajství nedodržování souladu se směrnicemi EU proti praní peněz a financování terorismu.) Demonstrativní výčet rizikových faktorů různých úrovní obsahovala v přílohách již předchozí směrnice (EU) 2015/849.

2018 – 13. listopadu zveřejnila Evropská komise seznam 132 jurisdikcí, které budou analyzovány kvůli zjištění případných strategických nedostatků v oblasti AML/CFT.

Ke 12 zemím, které jsou uvedeny na seznamu rizikových jurisdikcí podle FATF (Bahamy, Botswana, KLDR, Etiopie, Ghana, Írán, Pákistán, Šrí Lanka, Sýrie, Trinidad a Tobago, Tunisko, Jemen), vyhodnotila Evropská komise jako rizikové dalších 11 jurisdikcí (Afghánistán, Americká Samoa, Guam, Irák, Libye, Nigérie, Panama, Portoriko, Samoa, Saudská Arábie, Americké Panenské ostrovy).

2019 – 13. února přijala Evropská komise aktualizovaný seznam zemí, jejichž systémy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu vykazují strategické nedostatky. Seznam vznikl na základě podrobné analýzy celkem 54 států, jež Evropská komise posuzovala od listopadu 2018. Úředníci zkoumali například trestní sankce za praní špinavých peněz a financování terorismu, kvalitu pravidel a požadavků na kontrolu finančních toků v bankách či míru mezinárodní spolupráce v této oblasti. Vše s cílem zajistit, aby si do evropského finančního systému nenašly cestu špinavé peníze z jiných zemí, které se nejčastěji využívají právě k financování organizovaného zločinu a terorismu.

Ke 12 zemím, které jsou uvedeny na seznamu rizikových jurisdikcí podle FATF (Bahamy, Botswana, KLDR, Etiopie, Ghana, Írán, Pákistán, Šrí Lanka, Sýrie, Trinidad a Tobago, Tunisko, Jemen), vyhodnotila Evropská komise jako rizikové dalších 11 jurisdikcí (Afghánistán, Americká Samoa, Guam, Irák, Libye, Nigérie, Panama, Portoriko, Samoa, Saudská Arábie, Americké Panenské ostrovy).

Jak, čím?

Legislativní proces EU, jehož výsledkem je tento aktualizovaný seznam rizikových jurisdikcí, započal v Evropské komisi, která navázala na standardy a metodiku hodnocení jurisdikcí FATF v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Ty FATF vyvíjí již od roku 1990, kdy vydal „40 doporučení v boji proti praní špinavých peněz“, která byla po teroristických útocích v roce 2001 doplněna o „9 speciálních doporučení v boji proti financování terorismu“. Od té doby byla Doporučení aktualizována a přibylo jedno další, týkající se hodnocení rizikovosti (risk-based approach), které je podkladem pro vypracovávání seznamů vysoce rizikových a nespolupracujících jurisdikcí.

Tento návrh Evropské komise byl vypracován v režimu přenesené pravomoci, což znamená, že takový akt vstoupí v platnost pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada EU nevysloví námitky ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud oba tyto orgány před uplynutím této lhůty informují Evropskou komisi o tom, že námitky nevysloví.

V prohlášení Rada EU své rozhodnutí odůvodnila tím, že „nemůže podpořit stávající návrh, který nebyl vypracován transparentním a nezpochybnitelným postupem, v jehož rámci jsou dotčené země aktivně podněcovány k přijímání rozhodných opatření a zároveň je respektováno jejich právo být vyslyšeny“.

Dne 15. února 2019 vyzval sekretariát Rady EU Pracovní skupinu finančních atašé, aby akt v přenesené pravomoci posoudila a informovala o tom, zda delegace mají v úmyslu vyslovit proti tomuto aktu námitky nebo požádat o prodloužení lhůty pro vyslovení námitek.

Dne 1. března 2019 Pracovní skupina finančních atašé jednomyslně navrhla, aby Výbor stálých zástupců (velvyslanců jednotlivých zemí u EU, takzvaný Coreper, který připravuje materiály pro jednání Rady EU), vyzval Radu EU, aby vyslovila námitky proti aktu v přenesené pravomoci, zejména z toho důvodu, že akt nebyl vytvořen dostatečně transparentním způsobem, a informovala o této skutečnosti Evropskou komisi a Evropský parlament.

Nicméně 6. března 2019 Výbor stálých zástupců (Coreper) schválil – zcela v intencích postojů Evropské komise a Evropského parlamentu – opačné rozhodnutí, tedy nevyslovit námitky. To je obsaženo v materiálu (spisová značka 6774/19, PTS A 16: Seznam bodů „A“) pro jednání Rady EU ve dnech 7. a 8. března 2019, k bodu „Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) ze dne 13.2.2019, kterým se směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky C(2019)1326“. To by ve výsledku znamenalo, že by návrh Evropské komise, podpořený Evropským parlamentem, vstoupil v platnost.

Dne 7. března 2019 však Rada EU nerespektovala doporučení Výboru stálých zástupců (Coreper) nevyslovovat k návrhu námitky, a rozhodla se podle přání subalterní Pracovní skupiny finančních atašé. Všemi 28 hlasy (přes počáteční váhání Belgie) schválila námitky proti tomuto seznamu, čímž splnila požadavek, že citlivá témata, projednávaná v Radě EU, jako např. zahraniční politika či daně, vyžadují jednomyslné schválení (všechny státy musí být pro).

V prohlášení Rada EU své rozhodnutí odůvodnila tím, že „nemůže podpořit stávající návrh, který nebyl vypracován transparentním a nezpochybnitelným postupem, v jehož rámci jsou dotčené země aktivně podněcovány k přijímání rozhodných opatření a zároveň je respektováno jejich právo být vyslyšeny“.

Zápletka

Na citlivost této problematiky ukazuje skutečnost, že oproti reprezentantům členských zemí EU v nejvyšší exekutivní pozici (Evropská komise), velvyslancům členských zemí při EU (Coreper) a poslancům Evropského parlamentu za členské země EU odmítli tento seznam ministři vnitra stejných členských zemí EU.

Všechny členské země odmítají, že by byly někým ovlivňovány, nebo že by jejich stateční ministři vnitra vůbec mohli podlehnout nějakému lobbingu.

Co se tedy stalo mezi 6. březnem, kdy Výbor stálých zástupců (Coreper) – v souladu s názorem Evropské komise a Evropského parlamentu – doporučil „nevyslovit“ námitky proti aktualizovanému seznamu vysoce rizikových třetích zemí, a následujícím dnem, kdy se Rada EU jednohlasně postavila proti propuštění tohoto návrhu do legislativní platnosti?

Všechny členské země odmítají, že by byly někým ovlivňovány, nebo že by jejich stateční ministři vnitra vůbec mohli podlehnout nějakému lobbingu. Podle ředitele Finančního analytického útvaru (FAÚ) Libora Kazdy se ČR „stejně jako všechny ostatní státy EU postavila k seznamu negativně a není to výsledkem lobbingu,“ protože problematický prý nebyl obsah, ale „postup, jakým byl seznam projednáván a připravován. Proces přípravy byl nedostatečně transparentní.“ Země na seznamu prý nedostaly možnost a čas na svoje zahrnutí do seznamu reagovat či ho zpochybnit (ačkoliv Evropská komise tvrdí, že celý seznam vznikal v kooperaci s členskými státy, se kterými se také diskutovala metodologie práce na seznamu).

Kdo?

Návrh aktualizovaného seznamu rizikových jurisdikcí vyvolal neskrývanou nevoli Saúdů i Američanů, což vyústilo v jejich těžký zákulisní lobbing. Americké ministerstvo financí seznam Evropské komise dokonce odsoudilo jako „chybný“ s tím, že americké finanční instituce ho nebudou brát v potaz. To je samo o sobě dosti výmluvné: hlavní protagonisté se představili sami.

Redakce Politico má k dispozici dopis saúdského krále Salmána představitelům EU, ať se pokusí rozhodnutí komise zabránit, protože seznam údajně poškozuje reputaci země a vytvoří problémy v obchodování a investicích. Král dokonce požadoval, aby reprezentanti členských zemí pozici Saúdské Arábie výslovně podpořili.

Podle agentury Reuters Saúdská Arábie, přední klient evropských zbrojovek, měla státníkům vyhrožovat, že v případě schválení „blacklistu“ odstoupí od uzavřených obchodních smluv.

Podle agentury Reuters Saúdská Arábie, přední klient evropských zbrojovek, měla státníkům vyhrožovat, že v případě schválení „blacklistu“ odstoupí od uzavřených obchodních smluv.

Oproti tomu 29 poslanců Evropského parlamentu z různých zemí EU písemně odmítlo politické zásahy do odborného procesu identifikace rizikových jurisdikcí. Výslovně se jim nelíbila skutečnost, že Velká Británie lobbovala ve prospěch Saúdské Arábie. To Londýn odmítl s tím, že Velká Británie je jedním z největších bojovníků proti praní špinavých peněz (dodejme, že nikoliv podle metodologie, použité Evropskou komisí, nýbrž podle své, která bere zřetel především na britské zájmy).

„Mám už od začátku určité pochyby o motivacích členských států,“ řekla eurokomisařka Věra Jourová, a dodala, že ze strany některých zemí, jako je Saúdská Arábie, Panama či USA, zaznamenala výrazný lobbing vůči sobě, ale i kolegům z dalších států.

Proč?

Proč se kolem tohoto seznamu strhla taková mela? Vždyť nešlo o restrikce či sankce vůči zemím na seznamu, nebo o vytváření překážek v obchodování a investicích. Schválený seznam rizikových jurisdikcí by pouze znamenal, že všechny finanční instituce členských zemí EU by musely věnovat transakcím s klienty z těchto rizikových zemí obzvlášť důkladnou „povinnou péči“. To by znamenalo, že úředníci finančních institucí by museli perfektně a do hloubky rozumět smyslu prováděných finančních transakcí.

V tomto bodě – s přihlédnutím k výčtu zemí na seznamu (a k jejich geopolitickým zájmům a rolím) – zasvěcenému zpravodajskému důstojníkovi zasvítí oči nebo dostane záchvat smíchu, pokud ho ale nepostihne škytavka či drobný třes. (Příčiny těchto reakcí jsou ovšem zpravodajského původu, čili procesně nepoužitelné, proto je nelze publikovat, protože by se jimi nedalo hájit v případném soudním sporu; to laskavý čtenář jistě pochopí a promine. Snad postačí tento náznak, kde hledat jádro pudla.)

V tomto bodě – s přihlédnutím k výčtu zemí na seznamu (a k jejich geopolitickým zájmům a rolím) – zasvěcenému zpravodajskému důstojníkovi zasvítí oči nebo dostane záchvat smíchu, pokud ho ale nepostihne škytavka či drobný třes.

Metodické standardy FATF (v reakci na teroristické útoky z roku 2001) se totiž týkají i zneužívání neziskových organizací. Řeší tedy jak praní špinavých peněz, tak i použití čistých peněz na financování terorismu. Proto zůstaly v platnosti až do současnosti, kdy však vadí některým státům při neformálním či skrytém financování různých nestátních organizací v jiných zemích, nebo dokonce i různých ozbrojených složek.

Politikům pak vadí, protože stanovují kategorii takzvaných politicky exponovaných osob („PEPs“) jako extrémně rizikovou, což má důsledky v oné „zvýšené povinné péči“ vůči veškerým jejich transakcím.

A zvýšená možnost „identifikace konečných vlastníků“ samozřejmě souvisí i s financováním politických stran, což je neuralgický bod všech pluralitních politických systémů.

A to se nevěnujeme problematice daňových úniků, ani legalizaci zisků z obrovské korupce, provázející obchody se zbraněmi, které například Saúdská Arábie hrozí vypovědět.

Takže motivů, proč „hodit vidle“ do procesu schvalování aktualizovaného seznamu rizikových jurisdikcí, je asi tolik jako ve Vraždě v Orient Expresu.

Úkol pro zpravodajské služby

V nařízení (EU) 2016/1675 se uvádí: „Vzhledem k vysoké úrovni integrace mezinárodního finančního systému, úzkému propojení tržních subjektů, vysokému objemu přeshraničních transakcí směrem do EU i z EU, jakož i stupni otevřenosti trhu se usuzuje, že jakákoli hrozba v oblasti praní peněz a financování terorismu pro mezinárodní finanční systém představuje zároveň hrozbu i pro finanční systém EU.“

Kdo konkrétně tedy zlobboval Radu EU, jaké nabídl protislužby, kdo to inicioval, kdo pomáhal?

Cílem sledované aktivity bylo jednak zabránit legalizaci výnosů z trestné činnosti, ale i zabránit financování trestné činnosti, včetně terorismu. Odehrával se v rámci respektu k jedněm pravidlům pro všechny. Vykazoval tedy významné rysy důležité civilizační normy. Její tvrdý konec, jemuž předcházel od poměrně nevybíravého až po zjevně hrubý nátlak, je tedy výsledkem anticivilizačního úsilí, které je ale zcela nepochybně v rozporu se zájmy České republiky.

Kdo konkrétně tedy zlobboval Radu EU, jaké nabídl protislužby, kdo to inicioval, kdo pomáhal? Proud poznatků by měl proudit od zpravodajských služeb a přes specializované policejní útvary by měly být informace neprodleně konzultovány se státním zastupitelstvím, protože jde o narušení boje proti praní peněz a financování terorismu, k němuž se halasně hlásí celá EU, tedy i ČR. Oslabení ochrany státu a jeho obyvatel za cenu udržení kšeftů zbrojovek údajně spřátelených zemí pak zavání zradou státních zájmů.

V zákoně o zpravodajských službách (č. 153/1994 Sb.) je pojednána jejich působnost: Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy ČR; Úřad pro zahraniční styky a informace zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničně politických a ekonomických zájmů ČR; Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro obranu a bezpečnost ČR.

Co bude dál?

Z předešlého vyplývá, že vláda zpravodajské služby nemusí úkolovat, protože musí samy vyhodnotit tento jev z hlediska jejich zákonné působnosti. A premiér by si měl vyzpovídat ministra vnitra Jana Hamáčka, proč se při hlasování zachoval poněkud „severokorejsky“ a zařadil se poslušně do houfu, když se přitom o prospěšnosti zamítnutého návrhu mohl hezky česky poinformovat u eurokomisařky Věry Jourové, která toho ví neskonale více.

Premiér by si měl vyzpovídat ministra vnitra Jana Hamáčka, proč se při hlasování zachoval poněkud „severokorejsky“ a zařadil se poslušně do houfu, když se přitom o prospěšnosti zamítnutého návrhu mohl hezky česky poinformovat u eurokomisařky Věry Jourové, která toho ví neskonale více.

Evropská komise letos, ještě do konce svého funkčního období, předloží nový seznam zemí rizikových kvůli praní špinavých peněz či sloužících k možnému financování terorismu. Novinářům to řekl komisař pro hospodářské a měnové otázky, daně a cla Pierre Moscovici.

Věra Jourová, komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví, má proto v úmyslu nejprve projednat s experty kritizovanou metodiku, aby mohla ještě v létě předložit Evropské komisi upravenou verzi, v níž budou mít posuzované státy v hodnocení nejen větší prostor na reakce, ale současně i vyšší spoluzodpovědnost. Pokud Evropská komise upravenou metodiku schválí, bude použita na nové hodnocení, jehož výsledkem bude na podzim předložený nový seznam rizikových jurisdikcí. Snad nebudeme jediní, kdo bude bedlivě sledovat nejen celý proces, ale i cvrkot kolem.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!