Stažení finanční injekce na nákup zbraní přesahující tři miliardy dolarů, vycouvání z libanonské bankovní sféry, omezení diplomatických styků, výzvy občanům, aby se vyhýbali Libanonu – to jsou asi nejvýznamnější opatření, která v uplynulých dnech Saúdská Arábie a její menší spojenci z Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) přijali proti Libanonu.
Roznětkou byl postup libanonského ministra zahraničí Džibrána Básíla, který v lednu na zasedání Ligy arabských států s odvoláním na „neutralitu“ Bejrútu odmítl odsoudit napadení saúdskoarabských diplomatických misí v Íránu, což byla reakce na popravu významného disidenta, šíitského šajcha Nimra saúdskoarabským režimem. Básíl je křesťan a vede křesťanské Svobodné vlastenecké hnutí, je ale v koalici se šíitským Hizballáhem těšícím se íránské podpoře, takže Rijád za ministrovým počínáním shledal především tuto motivaci.
Teroristická organizace
Hizballáh je dnes v Libanonu nejvlivnější politickou silou, kromě toho disponuje i velmi efektivními milicemi, komandy a zbraněmi. V zemi však existuje i silná skupina podporovaná Západem a právě Saúdskou Arábií, která se snaží vliv hnutí omezit. Vůdce Hizballáhu šajch Nasralláh proto v projevu v úterý 2. března vyzval Rijád, aby si klidně vyřizoval účty s jeho organizací, ale nebral si přitom za rukojmí celý Libanon.
Rada pro spolupráci v Perském zálivu zařadila Hizballáh na seznam teroristických organizací. Důvodem byly jeho „nepřátelské aktivity“ v Sýrii, Jemenu a Iráku, údajný nábor teroristů a vyvolávání chaosu v zemích rady. |
„Saúdská Arábie chce Hizballáh vytěsnit i za tu cenu, že to v Libanonu vyvolá rozkol, zhroutí se vláda a vypukne občanská válka – Saúdům je to jedno,“ prohlásil šíitský klerik. Arabská média v těchto dnech plní úvahy, jaké mohou být další kroky Rijádu a jeho spojeneckých režimů. Podle některých zdrojů už Saúdská Arábie začala odebírat povolení k pobytu libanonským občanům křesťanské a šíitské víry.
Rada pro spolupráci v Perském zálivu sdružující kromě Saúdské Arábie také Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Kuvajt, Katar a Omán také zařadila Hizballáh na seznam teroristických organizací. Jak prohlásil generální tajemník rady Abd al-Latíf bin Rášid az-Zajání důvodem byly „nepřátelské aktivity“ Hizballáhu v Sýrii, Jemenu a Iráku, údajný nábor teroristů a vyvolávání chaosu v zemích GCC.
Hybná síla v pozadí
V Sýrii a v Iráku přitom Hizballáh po boku tamních vlád bojuje proti sunnitským povstaleckým a teroristickým skupinám včetně Islámského státu. V Jemenu zase Hizballáh pomáhá šíitským rebelům, kteří loni sesadili vládu podporovanou Rijádem. Všechny tyto aktivity Hizballáhu jsou přitom v souladu s postoji íránského režimu, který je proto považován za hybnou sílu v pozadí.
Všechny aktivity Hizballáhu jsou v souladu s postoji íránského režimu, který je proto považován za hybnou sílu v pozadí |
„Saúdská Arábie nepodporuje sunnitské rebely v Íránu proti tamní vládě, zato naopak je to zcela zjevné,“ řekl LN vysoce postavený zdroj z jedné ze zemí GCC. A dodal: „Saúdové jsou kritizováni za válku v Jemenu, kdyby ale nezasáhli, Íránem řízená destabilizace by se celým regionem šířila ještě více.“
Jemenská válka, která už trvá téměř rok, zůstává ve stínu syrského konfliktu, ačkoli v ní zahynulo více než šest tisíc lidí, většinou civilistů, a 80 procent Jemenců potřebuje podle OSN nějakou formu humanitární pomoci. Krizí se minulý týden zabýval Evropský parlament – apeloval nejen na všechny účastníky, aby brali ohled na civilisty, ale vyzval i šéfku evropské diplomacie Federiku Mogheriniovou, aby zahájila kroky ke zbrojnímu embarga Evropské unie vůči Saúdské Arábii. Ta přitom byla podle loňských statistik největším odběratelem českých zbrojařských firem.
Vzájemné obviňování
Někteří arabští komentátoři rozebírají hypotézu, že Saúdové peníze z Libanonu stáhli i proto, že už jim vysychají zdroje na jemenskou intervenci, jež se komplikuje. Výzkumné centrum Carnegie v nejnovější studii věnované Jemenu tvrdí, že „s každým saúdským náletem v zemi roste nenávist k Saúdům a podpora pro šíitské rebely“.
Saúdská Arábie a její spojenci připisují nejpalčivější problémy regionu Íránu, podobně jako Teherán viní sunnitské arabské režimy |
Také prý mezi Jemenci sílí přesvědčení, že před rokem zahájené tažení mělo především upevnit moc nového saúdskoarabského krále Salmána. „Jemenci už nevidí žádné morální ani právní ospravedlnění této Američany podporované saúdské války,“ uvádí se ve studii. Mezitím Saúdská Arábie a její spojenci připisují nejpalčivější problémy regionu Íránu, podobně jako Teherán viní sunnitské arabské režimy.
Zemí semílaných tímto mocenských duelem je přitom více, nejde pouze o Libanon či Jemen. Především v Sýrii dnes Írán podporuje režim prezidenta Asada, zatímco Saúdové a Katar spolu s Tureckem už pátý rok pomocí podpory sunnitských islamistických rebelů usilují o Asadovo svržení. Podobně regionální rivalita svírá také Irák, kde je Írán kvůli svým vojenským aktivitám rovněž obviňován z prosazování své hegemonie.
Paradoxní důsledek gesta
„Pro nás je Írán jedním ze spojenců v boji proti teroristům z Islámského státu,“ řekl k tomu LN irácký velvyslanec v Praze Valíd Šiltágh. „Vláda v poslední době provedla proti teroristům řadu úspěšných operací, chystá se i osvobození Mosulu, takže zahraniční poradci – ať už jsou to ti z USA, nebo z Íránu – jsou vítanou pomocí,“ dodal ambasador.
Objevily se úvahy, zda Saúdská Arábie svým gestem Íráncům paradoxně nepomohla. Teherán dal totiž okamžitě najevo, že je připravený vzniklé vakuum vyplnit – když ne faktickou pomocí vratké libanonské vládě, pak aspoň propagandisticky |
Navzdory momentálnímu příměří v Sýrii je uklidnění Blízkého východu v nedohlednu. Řada analytiků přitom saúdskoarabské „bouchnutí do stolu“ v případě Libanonu vnímá jako přiznání, že země cedrů se už dostala jednoznačně do vlivové sféry Teheránu, takže finančním vydržováním Bejrútu by Rijád jen pomáhal svému nepříteli.
Jiní experti však upozorňují, že pomoc původně mířila k libanonské armádě, která zatím stále zůstává mimo politické soupeření jako skutečně neutrální síla. Objevily se proto úvahy, zda Saúdská Arábie svým gestem Íráncům paradoxně nepomohla. Teherán dal totiž okamžitě najevo, že je připravený vzniklé vakuum vyplnit– když ne faktickou pomocí vratké libanonské vládě, pak aspoň propagandisticky. „Pokud nás Libanon požádá o zbrojní pomoc, jsme připraveni ji poskytnout,“ prohlásil mluvčí íránské diplomacie Hosejn Džáberí Ansárí.
