Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Samoříditelné auto: Děsivá představa, nebo spásná budoucnost?

  8:22
Zkušenosti s pilotovanými systémy řízení ukazují, že cesta ke zcela autonomním vozům bude ještě trnitá. Autonomní vozidla jsou však jasnou budoucností osobní mobility. Otázkou je, kdy dorazí.

Vývoj aneb Volvo XC90 z roku 2015 versus model V70 z roku 2005. foto: Volvo

Sedím za volantem nového Volva XC90 a projíždím táhlou levou zatáčkou, na jejímž vnějšku stojí zaparkovaná auta. V autě se v tu chvíli rozezní zvukové varování před možnou kolizí s překážkou přede mnou a rozbliká se červené světlo na čelním skle. Tohle se několikrát opakuje po celou dobu zatáčení, a to navzdory tomu, že volantem spolehlivě auto směřuji mimo jakékoli nebezpečí.

To nejpodivnější ale přijde ve chvíli, kdy zatáčka končí, a s tím, jak se narovnává, objevuje se stojící auto i na levé straně. Tady už to Volvo nevydrží a kromě blikání a zvonění alarmu přichází ťuknutí do brzd, to se auto připravuje na nouzové brzdění a případnou kolizi. Ne, není to tak, že by systém byl příliš úzkostlivý, jen prostě neví to, co vím za volantem – že se kolem zaparkovaného auta bez jakéhokoli snížení rychlosti prosmýknu jen elegantní korekcí směru jízdy.

Pravda, v dané situaci jedu asi rychleji, než by jel běžný řidič, ale předpisy neporušuji, a nepočínám si nijak nebezpečně, silnice je tu široká a přehledná. Mám pocit, že některé řidiče by mohla reakce automobilu, kterou jsem právě zažil, spíše vylekat, než aby jim pomohla případnou krizovou situaci zvládnout.

Odpovědnost řidiče

Za volantem vozu, se systémem poloautonomního řízení se dají zažít i další neobvyklé pocity. V koloně umí tohle Volvo se systémem Pilot Assist poskakovat zcela samo, sleduje vůz před sebou, a když se ten rozjede, uvede systém adaptivního tempomatu mé Volvo do pohybu také. To je ovšem ta méně divná část, mnohem zvláštnější je, že vůz umí automatickými zásahy do řízení mírně korigovat i směr jízdy. A nejzvláštnější je, když vůz sám za autem, které zastavilo, zabrzdí. To už je většinou trochu nervy drásající.

Ačkoli auto umí částečně jezdit samo a v některých situacích se jeho pohyb obejde bez zásahu řidiče, ten je stále zodpovědný za vše, co se v takovém případě děje. A chytrá elektronika zatím někdy nedovede zareagovat, jak by měla.

Spoléhat se na to, že elektronika auto zastaví sama, je totiž něco hodně nepřirozeného a neobvyklého. A byť XC90 brzdí jemně a udržuje dostatečný odstup, stejně to působí hodně zvláštně. Představa, že tímto způsobem přenechám za volantem autu řízení až do rychlosti 130 km/h, do které systém funguje, je v podstatě trochu děsivá. Ale je to něco, na co bude třeba si zvyknout.

A tak je to s řadou asistenčních systémů, ona důvěra v ně je trochu problematická. A rozhodně by, alespoň prozatím, neměla být bezmezná. Ačkoli auto umí částečně jezdit samo a v některých situacích se jeho pohyb obejde bez zásahu řidiče, ten je stále zodpovědný za vše, co se v takovém případě děje. A chytrá elektronika zatím někdy nedovede zareagovat, jak by měla.

Jak fatální dovede být bezmezná důvěra v současná řešení autonomního řízení, ukázala nedávná smrt řidiče vozu Tesla pod koly kamionu na americké dálnici. Zkušenosti s pilotovanými systémy řízení ukazují, že cesta ke zcela autonomním vozům bude ještě trochu trnitá. Nejde ani tak o techniku, ta činí velké pokroky doslova každý měsíc, ale o vybudování důvěry v ně, což bude trvat mnohem déle.

Prvky budoucí mobility

Ostatně, Volvo XC90 je ve své vrcholné verzi i ukázkou dalšího směru, kterým se svět automobilů vydává. Namísto silného osmiválce z předchozí generace totiž provedení T8 vsadilo na čtyřválcový motor přeplňovaný turbodmychadlem a kompresorem, sadu baterií a elektromotory. Je to plug-in hybrid, který umožní ujet několik desítek kilometrů čistě na elektřinu, což se hodí třeba pro dojíždění do práce. Na delší cesty se pak může spolehnout na sice do budoucna zatracovaný, ale pro dnešní potřebu stále nezbytně nutný spalovací motor.

Volvo XC90 by se dalo označit za vůz, který do současnosti přináší některé prvky budoucí mobility, za jeden z prvních vozů éry, která teprve přijde a jež bude znamenat konec mnoha současných aut, jak je známe

XC90 by se dalo označit za vůz, který do současnosti přináší některé prvky budoucí mobility, za jeden z prvních vozů éry, která teprve přijde a jež bude znamenat konec mnoha současných aut, jak je známe. I ta už totiž dnes musí přistupovat ke kompromisům, které jsou mnohdy zbytečné, ale doba si je žádá. Příkladem jsou nové sporťáky Porsche 718 Cayman a Boxster. Malý, lehký a výkonný sporťák by měl být tím autem ze staré školy, které je zábavné řídit a u něhož nejde o takové malichernosti, jako je spotřeba paliva.

Jenže doba velí, že je nutné snižovat emise i u aut, u kterých mnohem víc záleží na jízdním stylu než na papírových hodnotách emisí a moderních vylepšeních, která za tím účelem výrobce připraví. A tak ačkoli je nový model 718 stále výborným autem, za jehož volantem se dá skvěle pobavit, je tu několik aspektů, které onen čirý zážitek trochu tlumí. Důvodem jsou hlavně nové motory, přeplňované čtyřválce, které nahradily předchozí atmosférické šestiválce.

Řev se tentokrát ozývá více z výfuku, než aby se o něj postaral mechanickým projevem sám motor. A lepší je s automatickou převodovkou. Ta manuální má totiž tak dlouhý druhý převodový stupeň, že autu na výjezdu z pomalých zatáček trvá, než se motor nadechne a začne pořádně zrychlovat.

Velká výzva

Jenže to, jak auto reaguje na pokyny řidiče na výjezdu ze zatáčky, jak zábavné a přesné je jeho řízení a jak zní, jsou v dnešní době čím dál méně důležité znaky. I proto se musí Porsche přizpůsobit, nechce totiž dělat auta jen pro několik nadšenců, potřebuje, aby si jeho vozy kupovalo širší publikum.

Velkou výzvou bude mix aut, těch, která umí řídit zcela sama, a těch, která to prostě nikdy umět nebudou. Jejich řidiči totiž budou pro autonomní auta jakousi nevypočitatelnou složkou v provozu, kde spolu jinak budou moderní auta neustále komunikovat.

Mobilní telefon v ruce, sluchátka v uších. To není jen typický obrázek z tramvaje, ale čím dál častější úkaz i u řidičů aut. Bohužel i tam, kde dříve řídili poctivě, na německých dálnicích. I tady čím dál častěji v levém pruhu dálnice řidiči často překáží a nedovedou brát ohled na ty rychlejší. Je ovšem otázkou, odkud tato změna pramení.

Čím dál rychlejší a bezpečnější auta dnes možná dávají pocit, že vládnout levému pruhu dálnice může kdokoli. Zároveň se v dnešní době řízení stává nutností, za volantem se ocitá čím dál více těch, kteří se řízením nejen nechtějí bavit, ale vůbec mu věnovat pozornost. I proto už nejspíš není cesty zpět, autonomní vozidla jsou jasnou budoucností osobní mobility. Otázkou je, kdy skutečně dorazí.

Technika k ní doputuje poměrně brzy, ale připravena není legislativa a nakonec ani samotní řidiči. Velkou výzvou bude mix aut, těch, která umí řídit zcela sama, a těch, která to prostě nikdy umět nebudou. Jejich řidiči totiž budou pro autonomní auta jakousi nevypočitatelnou složkou v provozu, kde spolu jinak budou moderní auta neustále komunikovat.

Spalovací motory

Důkazem je fakt, že vývojáři automobilek dnes zatím ani neuvažují, že by autonomní vozidla budoucnosti, která by prakticky neměla bourat, zahodila současné bezpečnostní prvky, jako jsou speciálně konstruované deformační zóny, airbagy nebo bezpečnostní pásy. Přitom tohle všechno zbytečně zvedá hmotnost auta a zvyšuje spotřebu paliva či energie, což je jeden z dalších stále důležitějších ukazatelů. Jenže ještě dlouho se bez těchto prvků auta neobejdou, a to právě pro případ nebezpečného střetu s obyčejným vozem éry minulosti.

Spalovací motory jako by najednou byly nežádoucí záležitostí, kterou musí společnost přetrpět jen kvůli tomu, že jiné způsoby zatím technologicky dostatečně nevyspěly. Z každodenní reality se však jen tak nevytratí.

Jedním z dalších jasných trendů v osobní dopravě jsou alternativní způsoby pohonu. Spalovací motory jako by najednou byly nežádoucí záležitostí, kterou musí společnost přetrpět jen kvůli tomu, že jiné způsoby zatím technologicky dostatečně nevyspěly. A navzdory veškerému technickému pokroku bude toto dospívání ještě nějaký čas trvat.

Největší důraz je v současnosti kladen na elektromobilitu, šanci má stále i vodík. Spalovací motor se ovšem jen tak z každodenní reality nevytratí. S tím, jak se budou měnit automobily, přibude i změn v ostatních oblastech dopravy. Klíčem bude bezpečnost a trvalá udržitelnost. Změní se i způsoby, jak budou auta provozována. Zůstane jen potřeba dostat se z místa na místo, ale samotná doprava bude fungovat jinak.

Deset změn v dopravě budoucnosti

1. Samořiditelná auta

Auta, která budou jezdit zcela bez zásahu řidiče, jsou jasnou budoucností osobní mobility. Jen je otázkou, jak dlouho bude jejich příchod trvat. Technicky vzato není autonomní řízení zásadní problém, v praxi ovšem představují komplikaci současné vozy bez chytré technologie. Doprava bude plynulejší, byť možná poklesnou maximální rychlosti, kterými se budou vozy pohybovat.

Auta se stanou pojízdnými pokoji, které nabídnou posádce maximální komfort. Cesta autem do práce již nebude muset být ztraceným časem a automobilky a poskytovatelé různých služeb se budou prát, jak najednou využít onen extra čas, kterým najednou bude posádka disponovat.

2. Vlastnictví netřeba

Jednou z otázek pro budoucí svět mobility je i otázka vlastnictví automobilů. V současnosti u mnoha řidičů klesá potřeba vůz vlastnit, stačí, když ho mají k dispozici. Dnes je populární operativní leasing, u něj ovšem řidiči odpadají spíše některé tradiční starosti s vlastnictvím auta, mód jeho využívání ale zůstává stejný.

K tomu ale do budoucna přibude opravdové sdílení vozů podle aktuálních potřeb uživatelů. Takzvaný carsharing ale nebude vyhovovat všem, pro mnohé bude stále komfortnější představa vlastního vozu, který mají k dispozici kdykoli. Ale i o ten se budou moci podělit s ostatními, a to v době, kdy jej nebudou potřebovat.

3. Kombinovaná přeprava

Spojení různých druhů přepravy prosazují především města a různé aglomerace. Jde o to, aby cestující vždy využíval ten způsob dopravy, který je pro danou situaci nejvhodnější jak z hlediska dopadu na životní prostředí, tak aktuálních potřeb. Typická je snaha donutit řidiče na kraji města přesednout na MHD.

Sofistikované systémy kombinované přepravy v budoucnu vyhodnotí možnosti napojení automobilové a vlakové přepravy nebo třeba využití MHD či jízdy na kole pro místní přepravu. Bicykl přitom opět nebude muset být vlastní, služeb pro sdílení jízdních kol je dnes možná více než služeb pro sdílení automobilů.

4. Zvítězí elektromobily?

S tlakem na snižování emisí z automobilové dopravy roste důraz na rozvoj elektromobility. Ta má před sebou spoustu překážek, ale například dojezd elektromobilů se rychle zvyšuje a zároveň klesají potřebné doby pro nabíjení. Výrazně se zlepšuje infrastruktura. Navzdory tomu dnes elektromobily tvoří mizivé procento přepravního výkonu, nicméně to se může měnit.

Skandinávské státy například zvažují, že v dohledné budoucnosti zakážou prodej vozů na fosilní paliva. Elektromobily ale nejsou jedinou cestou, jedním z budoucích směrů mohou být i vodíková auta, která ale v současnosti ve srovnání s elektromobily tahají za kratší konec provazu.

5. Přerod automobilek

Změnou projdou i samotné automobilky, u nich je otázkou, komu budou prodávat svá auta, a zda tím jejich byznys skončí, či nikoli. S nástupem sdílení se očekává snížení počtu aut, na druhou stranu naroste frekvence jejich výměny. Automobilky by pak mohly některé služby sdílené mobility poskytovat samy, případně prostřednictvím svých prodejců nabídnout i řadu doplňkových služeb.

Do automobilového světa také míří některé tradiční technologické firmy, a byť se zatím zdá, že ani Google, ani Apple nakonec vlastní auto vyrábět nebudou, mohou změnit roli automobilek ve vztahu k zákazníkovi.

6. Kamiony budoucnosti

Měnit se nebude jen doprava osobními automobily, změny se čekají i v nákladní dopravě. Její objem v posledních desítkách let rapidně vzrostl a nákladní auta plní dálnice a výrazně přispívají k produkci emisí. Snižování spotřeby je tedy jasnou cestou. Výrobci zkouší nejen provoz na různá alternativní paliva, ale také například hybridní řešení.

Třeba výrobce nákladních vozů Scania testuje elektrifikovanou dálnici, konkurenční Volvo zase intenzivně pracuje na prvcích autonomního řízení a testuje takzvané autovlaky, kdy by kamiony i osobní auta mohly automaticky jezdit po dálnicích v závěsu blízko za sebou, což sníží spotřebu.

7. Motocykl má smysl

Jedním z trochu opomíjených způsobů přepravy jsou v současnosti motocykly. Jejich výrobci se své role v individuální přepravě nebudou chtít vzdát, naopak ji budou chtít posílit. Motocykl má nižší spotřebu než automobil a může se městským provozem proplétat plynuleji, což snižuje emise. A třeba i taková motocyklová značka, jako je Harley-Davidson, pracuje na plně elektrickém stroji. Ten by chtěla firma uvést na trh do roku 2020. Zájem velkých a známých značek o elektrické motocykly by pak mohl mít za následek i zvýšený zájem zákazníků o běžné elektrické skútry.

8. Hyperloop a další sci-fi

V České republice vzbuzují vášně diskuse o nutnosti a případné budoucnosti vysokorychlostních železničních tratí, mnohde ale přemýšlejí mnohem dál. Těžko říci, zda se nakonec podaří projekt Hyperloop, jehož vývoj odstartoval Elon Musk, přivést do praxe, nicméně tento vysokorychlostní způsob přepravy má ambice konkurovat dopravě letecké.

Zatím působí jako science fiction, nicméně to před několika lety platilo i pro samořiditelná auta. Elon Musk vůbec míří hodně vysoko, svým projektem Space X chce změnit i přepravu nákladu do vesmíru a v této oblasti není sám.

9. Návrat plachetnic i vzducholodí

V budoucnosti možná překvapivě dostanou prostor i způsoby dopravy, které lidstvo v rámci technologického pokroku opustilo. Svou šanci mohou získat třeba plachetnice a vzducholodě. A to hlavně ve jménu ekologie. Společnost TransOceanic Wind Transport zajišťuje ekologickou přepravu biopotravin. Za tímto účelem využívá historické plachetnice, ale pro závěr letošního roku zvažuje stavbu vlastní nové plachetnice, která by uvezla až tisíc tun nákladu. Pro některé trasy a druhy nákladu by měla být plachetnice konkurenceschopná.

10. Doručovatelé dron a robot

Poštovní a doručovatelské služby dnes většinou obstarává osobní přeprava, i to se ovšem může v budoucnu změnit. Amazon oznámil záměr doručovat zásilky s pomocí dronů už v roce 2013 a od té doby se objevilo i několik dalších pokusů v této oblasti. Poslíčky a doručovatele přitom nemusí nahradit jen létající dron, v některých případech by mohly být využívány malé pojízdné roboty. Zatím je otázkou bezpečnost zásilek v „rukou“ autonomních doručovatelů a jejich praktická životnost.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!