Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Série negativních zpráv z eurozóny pokračovala i v uplynulém týdnu a společná evropská měna se propadala na nová minima. Takto slabé bylo euro naposledy před dvěma roky. Důvody zůstávají stejné – zhoršující se stav evropské ekonomiky, nedůvěra investorů v projekt společné evropské měny a neochota či neschopnost politiků a klíčových evropských institucí radikálně řešit aktuální kritickou situaci.
Nynější napjatý stav již není dlouhodobě udržitelný. Je totiž neudržitelný i krátkodobě. Jihoevropské země se potýkají se stále výraznějšími hospodářskými problémy a sociální napětí v tamní společnosti se zhoršuje. Už i optimisticky ladění Jižané propadají stále větší skepsi a není se čemu divit.
Nové zvyšování daní, nové škrty a nové úspory, a to vše za situace, kdy nezaměstnanost roste na mnohaletá maxima a sociální výdobytky se vypařují jako pára nad hrncem. Kdyby tak mohli země jako Španělsko, Itálie či Portugalsko mít svoji vlastní měnu a devalvovat ji tak, jak to činily po celou druhou polovinu 20. století. To však nejde, když jsou svázáni pavučinou eura. Rozpad eurozóny v současné podobě, nebo Spojené státy evropské! Momentálně není jiné řešení. Čím dříve jedna z těchto dvou možností nastane, tím lépe.
Tendence ke zpomalení
Problematický vývoj v eurozóně dopadá i na Českou republiku, o čemž svědčí čerstvá makroekonomická data. Slábnoucí poptávka ze zahraničí se stále zřetelněji začíná projevovat ve statistice zahraničního obchodu. Objem vývozu v květnu meziročně vzrostl jen o 2,8 procenta, v případě importu nastal pokles o 1,1 procenta, první od roku 2009. Sezónně očištěná data sice ukazují na trochu lepší výsledky, avšak i zde jsou patrné tendence ke zpomalení.
Situace je o to závažnější, že zahraniční obchod, respektive vývoz, je v současnosti jediným tahounem české ekonomiky. Zpomalení dynamiky vývozu se již začíná plně odrážet v průmyslu. V květnu průmyslová výroba meziročně poklesla a ani budoucí měsíce neslibují v tomto ohledu výraznější zlepšení.
Míra nezaměstnanosti se sice v červnu snížila na 8,1 procenta, avšak pokles lze plně připsat na vrub sezónním faktorům. Efekt sezónnosti v létě vyprchá a na podzim se plně projeví znovu, avšak v nárůstu počtu nezaměstnaných. O tom, že situace na pracovním trhu není ideální, svědčí i úbytek volných pracovních míst. Na jednoho volné pracovní místo aktuálně připadá více než 11 osob a s přílivem absolventů na úřady práce tento poměr ještě rapidně vzroste.
Co stoupne rovněž, jsou spotřebitelské ceny. Tempo jejich růstu se sice v posledních měsících stabilizovalo, ale od příštího roku nás čeká další zvýšení daně z přidané hodnoty, které v pátek schválila Poslanecká sněmovna.
A jak na zveřejněné statistiky reagovala koruna? Nijak, jak jej jejím zvykem. V krátkodobém a v podstatě i ve střednědobém horizontu je odpověď české měny na domácí dění minimální a ovlivňuje ji téměř výhradně vývoj na zahraničních trzích. Téměř na měsíční maxima se vyšplhala vůči euru a obchodování ve druhé polovině týdne probíhalo především v blízkosti hladiny 25,40 Kč. Z technického pohledu by se koruna mohla v následujících týdnech vrátit pod hranici 25 Kč za euro.
Vůči dolaru již česká měna tak úspěšná nebyla a pohybovala se v blízkosti červnových minim, těsně pod hladinou 20,90 Kč. Zatímco vůči euru by mohla koruna v dalších týdnech posílit, k dolaru se jeví pravděpodobněji varianta slabší koruny. Americká centrální banka však může na začátku srpna ještě pořádně zamíchat kartami a dolar oslabit.