Co po prvním kole prezidentské volby víme s určitostí? To, že z původních devíti kandidátů poslali voliči do rozhodujícího kola Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga a že ať už se stane hlavou státu kterýkoli z nich, Česká republika získá šanci na aktivnější proevropskou politiku. To je dobrá zpráva, nemyslíte?
Leč zvítězí-li v souboji o Hrad Zeman anebo Schwarzenberg, to se seriózně předpovědět nedá nejen z toho důvodu, že v prvním kole obdržel Miloš Zeman 24,21 procenta hlasů a druhý Karel Schwarzenberg jich získal jen o 0,81 procentního bodu méně. Součet hlasů pro oba činil 47,61 procenta, čili víc než polovina těch, kteří přišli 11. a 12. ledna hlasovat, volila některého ze sedmi kandidátek a kandidátů, pro něž se první kolo volby stalo konečnou.
Přímá volba prezidenta se u nás koná poprvé. Nemáme s ní zkušenosti, agentury věnující se výzkumům veřejného mínění se jí dosud neměly příležitost zabývat a nemají vypracovány a odzkoušeny příslušné metodiky, takže se do předpovědí výsledku prezidentské volby nijak nehrnou. Ostatně ty z nich, které se přesto před prvním kolem odvážily předpovědi, výrazně minuly terč a vyrovnaný výsledek vítězné dvojice Zeman – Schwarzenberg netrefila žádná z nich!
Přetahovaná o voliče
Inu tápeme: my komentátoři, političtí analytici a stejně tak volební štáby obou soků, jež se nemohou přesně zaměřit na určité skupiny voličů. Nejsou-li k dispozici empiricky zjištěná data a neznámých je přitom mnoho, lze vyslovovat pouze skromné hypotézy.
Vrátíme-li se o odstavec nazpět, první velká neznámá je tato: Jaká část z oněch víc než 52 procent voličů, kteří v prvním kole hlasovali pro Jana Fischera, Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Franze, Zuzanu Roithovou, Taťanu Fischerovou, Přemysla Sobotku a Janu Bobošíkovou, už ve druhém kole hlasovat nebude, poněvadž jejich kandidátka či kandidát vypadl ze hry, a jaká část z nich se druhého kola zúčastní a v jakém poměru přisype hlasy Zemanovi nebo Schwarzenbergovi?
Kam by se nyní bez pokynu svého idolu „rozprskli“ voliči Jana Fischera je ve hvězdáchVelká přetahovaná bude zejména o 16,33 procenta voličů Jana Fischera a o kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera (16,12 procenta). Na Fischera tlačí jeho příznivci, například kardiochirurg Jan Pirk, aby vyjádřil podporu Schwarzenbergovi, leč vlastním neúspěchem traumatizovaný Fischer se naopak před pár dny o knížete kriticky otřel a ohlásil týdenní dovolenou, po které se prý teprve jasně vyjádří. Učiní-li tak, bude to bezprostředně před druhým kolem volby, kdy trochu emocionálnější vyjádření známé osobnosti může preferencemi názorově „mělkých“ voličů i výrazně pohnout.
Tento typ voliče se ostatně hojně vyskytoval právě mezi Fischerovými stoupenci. Důvod je nasnadě (a sociologové jej empiricky ověřili, byť si příslušné šetření dělali jen „cvičně“ sami pro sebe)! Jan Fischer jako nezávislý kandidát stavěl v kampani na tezi, že chce být svorníkem občanů napříč politickým spektrem. Rubem této univerzálnosti nemohla nebýt roztříštěnost jeho voličského zázemí, jehož významný podíl představovali názorově pevně neukotvení voliči. Kam by se nyní bez pokynu svého idolu „rozprskli“, jaký podíl by jich dalo hlas Schwarzenbergovi a jaký Zemanovi, a v jakém množství by se druhého kola volby vůbec zúčastnili, je ve hvězdách.
Tak jednoduché to nebude
Podobně je tomu s názorem zveřejněným v Právu, že Fischer si vedl dobře v okresech Tachov, Karviná a Znojmo, kde bývá úspěšná KSČM a v prvním kole tam zvítězil Zeman, a také v Ústeckém a Karlovarském kraji, jež komunistická strana „dobyla“ v krajských volbách. Právo z toho vyvozuje, že „v baštách KSČM leží hlasy po Fischerovi“ a také po Dienstbierovi, a že k nim má ve druhém kole volby prezidenta nejblíže právě Miloš Zeman. Možná ano, ale možná ne, poněvadž po prvním kole naskočil na ukazateli skóre stav 0:0 a utkání jakoby začalo znovu.
S nepatrným odstupem 0,23 procenta hlasů skončil za Fischerem jako čtvrtý v pořadí kandidát ČSSD, jeden z jejich místopředsedů a senátorů Jiří Dienstbier. Jeho 16,12 procenta hlasů získaných v prvním kole je dost na to, aby dopomohly k vítězství Miloši Zemanovi. Dienstbier je člověk autenticky levicový a tak by se na první pohled zdálo samozřejmé, že jeho voliči, příznivci ČSSD a zčásti jistě i KSČM, která vlastního kandidáta nepostavila, podpoří ve druhém kole Zemana, jenž se prezentuje jako levicový kandidát a protiklad pravicového Schwarzenberga.
Ve volební místnosti půjde za plentu každý sociálnědemokratický přívrženec sám, a tak nikdo exaktně nezjistí, kolik z nich bude dbalých pokynu z Lidového domuTak jednoduché to ale nebude! Problém spočívá v tom, že mnozí skuteční levičáci považují Zemana spíše za pragmatika s „růžovým“ nátěrem. A že je to navíc bývalý předseda ČSSD, jenž ji nejprve povznesl až do vlády, avšak byv části jejich poslanců při prezidentské volbě v roce 2003 zrazen a tím potupen, s ČSSD se rozešel a v čele konkurenční strany SPOZ připravil ve volbách 2010 sociální demokracii o možnost sestavit vládu.
Přes dlouhodobé vzájemné napětí, které mezi Milošem Zemanem a ČSSD, jejíž některé vůdce řadí mezi zrádce připravivší ho v roce 2003 o prezidentský majestát, oficiálně Lidový dům Zemana podporuje. Přesněji řečeno, nejužší vedení sociální demokracie vyzvalo členy a příznivce ČSSD, ať zváží podporu Miloše Zemana v druhém kole prezidentské volby.
Jenomže Jiří Dienstbier ruče prohlásil, že Zemana, který je podle něj napojen na pražskou mafii, v žádném případě volit nebude. Stejně se v ČSSD zachová povícero Zemanových „přátel“.
Byť Zeman ujišťuje v předvolebních debatách o opaku, mnozí sociální demokraté tvrdí, že usedne-li na Hradě, bude se sociální demokracii mstít a ta se opět rozhádá, poněvadž Zemanovi příznivci se začnou přetlačovat s těmi, kterým se jeho styl a metody příčí. Ve volební místnosti půjde však za plentu každý sociálnědemokratický přívrženec sám, a tak nikdo exaktně nezjistí, kolik z nich bude dbalých pokynu z Lidového domu a kolik jich „na truc“ dá hlas Karlu Schwarzenbergovi, případně podruhé volit nepůjde.
Čí podpora je trvanlivější
Když už jsme se dotkli voličské disciplíny, k podpoře Miloše Zemana vyzvalo po prvním kole jednoznačně vedení KSČM, takže z tohoto rezervoáru se nejspíš Schwarzenbergův protikandidát hojně napojí. Komunističtí voliči jsou disciplinovaní a pokyny strany respektují. Čím nižší by byla volební účast ve druhém kole, tím více by příznivci KSČM ovlivnili jeho výsledek.
Přímá volba prezidenta má celostátní rozměr a výjimečnou důležitost, což by mohlo udržet volební účast i ve druhém kole na přijatelné úrovniV prvním kole činila účast 61,31 procenta, ale málokdo si troufne odhadnout, jaká bude v kole druhém. Dvoukolově se u nás volí pouze Senát, přesněji řečeno každé dva roky 27 senátorů na třetině území republiky a v relativně malých volebních obvodech. Účast v druhém kole bývá i méně než poloviční oproti kolu prvnímu. Kdyby tomu mělo být podobně i v prezidentské volbě, při nízké volební účasti by o příštím prezidentovi mohly snadno rozhodnout i velmi nahodilé okolnosti.
Přímá volba prezidenta má ale celostátní rozměr a výjimečnou důležitost, což by snad mohlo udržet volební účast i ve druhém kole na přijatelné úrovni. Ba lze si představit i to, že bude vyšší než v kole prvním! Pokud se totiž volebním štábům obou kandidátů a osobně Schwarzenbergovi a Zemanovi podaří v jejich předvolebních, statisíci diváků a posluchačů sledovaných duelech přesvědčit veřejnost, že jde o další směřování státu, o jeho pověst a kvalitu demokracie, tedy o věci zcela zásadní, a že oni o tom rozhodnou, před volebními místnostmi se budou stát fronty.
Zatímco se o Miloši Zemanovi jako o „finalistovi“ postupujícím do druhého kola od chvíle, kdy zahájil volební kampaň, nepochybovalo, na Karla Schwarzenberga by si býval vsadil jen málokdo. S podporou špičkového volebního týmu se ale Schwarzenbergovi podařilo oslovit vzdělané vrstvy a téměř učarovat mladým lidem, kteří se prostřednictvím sociálních sítí sešikovali a jejichž zástup stále mohutněl. Zemanovu předpokládanému příznivci, typově člověku se středním a nižším vzděláním a spíše středního a staršího věku, je tento způsob komunikace, ba sebeorganizace voličské základny dost vzdálený. Takže Zeman, i kdyby nechtěl, musel objíždět republiku a na náměstích stejně tak jako v médiích opakovat kolem dokola několik základních tezí a bonmotů, aby je elektorátu vtloukl do hlavy. Schwarzenbergovi naopak stačilo chodit s obdivovateli po hospodách, protože oni věci jaksi chápali sami, a místo přednášek pro ně zorganizovat koncerty.
Vydřený Zemanův výsledek může být nicméně trvanlivější, než „neuvěřitelná lehkost bytí“ knížete Schwarzenberga. Majstrštykem knížecího volebního štábu bude udržet pohromadě obrovskou množinu sympatizantů, která se prostřednictvím internetu zorganizovala na sociálních sítích, dále ji posílit a hlavně ji přesvědčit, že příští pátek nebo sobotu musí ještě jednou do volebních místností, poněvadž jinak její dosavadní úsilí padne vniveč.
Jakým procentem přilepší ODS
Získat další příznivce (anžto s 23,40 procenta ve druhém kole by se Schwarzenberg prezidentem nestal) bude však pro „Karla“, jak mu jeho podporovatelé mezi sebou říkají, nesnadné. Podporu mu sice vyjádřila Zuzana Roithová (4,95 procenta hlasů v prvním kole) a poté i vedení KDU-ČSL, jenomže části lidovců bude nejspíš vadit to, že Schwarzenbergovým prvním místopředsedou v TOP 09 je Miroslav Kalousek, zběh od lidovců a konstruktér „topky“, jež odebrala KDU-ČSL část jejich dosavadních příznivců, a ti pak v květových volbách 2010 vypadli z Poslanecké sněmovny. Část členů a příznivců KDU-ČSL tudíž Schwarzenberga volit nebude, byť je to konzervativec a katolík.
Totéž platí o dnes ostatně nijak silném elektorátu Strany zelených, jejíž vedení po prvním kole rovněž podpořilo Karla Schwarzenberga. V minulosti poměrně nedávné byl kníže za Zelené nejprve senátorem a posléze ministrem zahraničí v Topolánkově trojkoaliční vládě ODS, KDU-ČSL a SZ. Mnozí Zelení mu ještě neodpustili, že se dal zlákat Kalouskem do TOP 09 a svolil fungovat v ní jako mravní štít.
Nemáme už co do činění s rozkladem voličského zázemí ODS?Podrobnějšího pojednání si zaslouží podpora, jíž Schwarzenbergovi jako kandidátovi pravice vyjádřil neúspěšný prezidentský kandidát ODS, místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (získal jen 2,46 procenta) a posléze výkonná rada strany. Od Sobotky, jemuž „Karel“ říká „Přemku“ a znají se ze Senátu, to nejspíš bylo upřímné, zatímco o ODS by to asi tvrdil jen málokdo. Významná část členů laje svému předsedovi Nečasovi za to, že ve vládě přenechal důležité pozice „topce“, přičemž Schwarzenberg na ministerstvu zahraničí a Kalousek na financích jim zvlášť leží v žaludku.
Obě strany si donedávna pilně okopávaly kotníky a tiše soupeřily o hegemonii na pravici. Festovní „ódéesák“ typu poslance Borise Šťastného, který se už k tomu přiznal veřejně, však Schwarzenberga volit nebude, zvláště když od „otce-zakladatele“, dosluhujícího prezidenta Klause slyšel, že má volit Miloše Zemana a ne někoho, kdo v této zemi trvale nežil. Jakým procentem hlasů tedy nakonec Nečasova strana Schwarzenbergovi přilepší, je velká hádanka.
Mimochodem vezmeme-li v úvahu neúspěch ODS v krajských a senátních volbách loni na podzim a nyní fiasko jejího kandidáta Sobotky, kterému sice poskytla 15 milionů na kampaň, ale politicky žalostnou podporu, nemáme už co do činění s rozkladem voličského zázemí ODS? Možná, že ODS už fakticky není s to Schwarzenbergovi pomoci, ani kdyby se stal zázrak a ona si to náhle upřímně přála.
Vtloukání do hlavy
Sečteno a podtrženo, finále se blíží a 26. ledna v podvečer budeme znát příštího prezidenta. Výsledek souboje bude nejspíš těsný a jen troufalec by ho odhadoval. Do značné míry může záviset na vyznění televizních a rozhlasových duelů, neboť několik nás jich ještě čeká. Dá se předpokládat, že diskutovaná témata budou čím dál tím věcnější, a tím i osobnější, a zejména ze Zemanovy strany výbojnější.
Zeman bude jistě veřejnosti dál vtloukat do hlavy, že jeho souboj se Schwarzenbergem je střetem levice s pravicíMiloš Zeman bude jistě veřejnosti dál vtloukat do hlavy, že jeho souboj se Schwarzenbergem je střetem levice s pravicí, jejíž vláda zemi ničí a vicepremiér Schwarzenberg za to nese spoluodpovědnost. Je to jednoduché, pro “široké masy“ zapamatovatelné a v dnešní době obecné nespokojenosti mu takovéto triviality mohou přinést vítězství. Strašení „Kalouskem na Hradě“, což je jedna ze dvou nejčerstvějších „moudrostí“ Zemanova volebního týmu, která je vylepována na 900 reklamních plochách po celé ČR, už není trivialita, ale s prominutím volovina.
Schwarzenberg se bude (byť zčásti „pod čarou“) prezentovat jako prezident diskontinuity a jiné budoucnosti v tom smyslu, že by nenavázal na Klause, nýbrž na Václava Havla, snažil by se zlepšit pošramocenou pověst České republiky navenek a uvnitř přispívat k nalézání širokého konsenzu a ke kultivaci české politiky. Je to náročné téma, s nímž se už značně unavený a navíc „brblající“ Karel Schwarzenberg bude v duelech s robustním, výřečností přetékajícím Zemanem nesnadno prosazovat, zvláště budou-li oba v televizní monstrdebatě oba opět zasazeni do revuálně přebarvených, blikajících dekorací, jež divákovu pozornost rozptylují, místo aby mu napomáhaly ke koncentraci.
Schwarzenberg se bude prezentovat jako prezident diskontinuity a jiné budoucnostiZatím se Schwarzenbergovi daří prezentovat svou vizi hlavně díky jeho šarmu a intelektuálně jemným replikám. Sál mu vřele zatleskal, i když na něj Miloš Zeman nedlouho před koncem čtvrtečního televizního duelu vytáhl „sudeťáky“ v čele s Berndtem Posseltem a odsun Němců z Československa, oblíbená to témata českých „vlastenců“, jimiž poměrně spolehlivě odrovnávají české „nevlastence“. Nejspíš bylo v auditoriu příliš inteligentní či tolerantní publikum, neboť se Schwarzenbergem tenhle trik Zemanovi prostě nevyšel.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.