Rusnok a uhlí

Dvě možná vysvětlení: Premiér v otázce prolomení územních limitů těžby podlehl Hradu a zástupcům Ústecka. Nebo naopak ukázal, co neprojde.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTKČeská pozice

Čelem vzad! Tak nějak by bylo možné charakterizovat obrat premiéra Jiřího Rusnoka. Alespoň na první pohled. Dříve tvrdil, že jeho vláda územní limity těžby uhlí na Mostecku neprolomí. Zjevně si byl vědom i toho, jak kontraproduktivní by takový krok mohl být, kdyby naopak vyvolal příliš silný odpor proti těžbě. A to by se mohlo stát i kvůli tomu, že by s verdiktem o prolomení přišla právě tato vláda s omezeným mandátem.

Navzdory tomu Rusnok při své návštěvě Ústeckého kraje připustil, že jeho kabinet prolomení limitů posuzovat bude. Nějak to k němu nesedí, musí si říct pozorovatel…

Umírněnější premiér byl vždy opatrný vůči radikálním návrhům některých svých ministrů – zčásti těch, kteří kandidovali ve volbách za SPOZ. Někdy se mu je nepodařilo usměrnit do patřičných mezí, jak ukázal případ personálního zemětřesení pod ministrem dopravy Zdeňkem Žákem. Tady ale o prolomení limitů nemluvil žádný „zdivočelý“ ministr, ale premiér Rusnok, kterému i jeho odpůrci přiznávají vlastnosti uvážlivého muže.

Pokud jde o limity, Rusnokův názor se od Zemanova příliš lišit nebude. Ale o to teď nejde. Klíčovým tématem je „pouvoir“ této vlády.Podle dostupných informací tlak na prolomení limitů přichází z Pražského hradu. Není koneckonců žádným tajemstvím, že svůj jasný názor nedávno – také při návštěvě Ústecka – ve prospěch zrušení onoho vládního nařízení z počátku devadesátých  let vyslovil prezident Miloš Zeman. Jinak podle něho hrozí zánik až 8,5 tisíce pracovních míst.

Předpokládejme, že Rusnokův názor se od Zemanova příliš lišit nebude. Ale o to teď vůbec nejde. Klíčovým tématem je skutečně „pouvoir“ této vlády, jehož omezenosti si byl sám Rusnok vždy dobře vědom.

Dvě možná vysvětlení

V zásadě jsou možná dvě vysvětlení. To první zní – Rusnok podlehl Hradu. Ale abychom byli objektivní, nemusí jít pouze o Hrad. Když se Rusnok sešel se zástupci Hospodářské a sociální rady Ústecka, ocitl se podle dostupných informací také pod velkým tlakem. Místní politici, podnikatelé i zaměstnanci na něho „hučeli“, že už je opravdu třeba něco dělat, protože jinak na to podle nich kraj ekonomicky a sociálně doplatí.

K tomu snad dodejme, že kromě podobných setkání se jinak projevují hlasitěji spíše odpůrci těžby – zejména v médiích. A pak je dost těžké soudit, kdo vlastně zastupuje většinu lidí… Svůj souhlas s prolomením nicméně může Rusnok ještě podmínit dostatečnou politickou podporou – prostě proto, aby příští vláda rozhodnutí jeho kabinetu zase hned nezměnila.

K prolomení limitů stačí rozhodnutí vlády. Ale například k vracení takzvaných vyvlastňovacích paragrafů do horního zákona už je třeba souhlas parlamentu.Pak je tu druhé možné vysvětlení. Jiří Rusnok si mohl být dobře vědom, jak velmi negativní reakci už pouhá zmínka o prolomení limitů touto vládou vyvolá. Prostě se mohl rozhodnout, že tuto vlnu nechá odeznít, aby si i všichni mocní či méně mocní zastánci těžby za limity uvědomili, zač „je toho všeho loket“. A třeba by mu konečně dali s oněmi tlaky pokoj. Pokud Rusnok skutečně uvažoval takto, může být z jeho pohledu škoda, že v politice nehodlá pokračovat, protože by to znamenalo, že ji docela ovládá.

Na místě je každopádně i otázka, zda by aktivita Rusnokova kabinetu mohla zastáncům těžby vůbec vyhovovat. K prolomení limitů striktně vzato stačí rozhodnutí vlády. Ale například k vracení takzvaných vyvlastňovacích paragrafů do horního zákona už je třeba souhlas parlamentu, který by se na truc mohl postavit proti vládě. A bez toho se může těžba uhlí za limity stejně jevit jako nereálná – i kdyby se těžaři dohodli s většinou vlastníků pozemků (což je tak jako tak nezbytné), pravděpodobnost, že dohodu zablokuje nějaký vyděrač, aniž by mu hrozilo vyvlastnění jeho pozemku, je velká.

Na druhé straně existence limitů fakticky komplikuje práci nad dlouhodobými koncepcemi ministerstva průmyslu a obchodu, které s využitím příslušného uhlí počítají. To je koneckonců případ současného návrhu surovinové politiky, který nicméně ani nemohl projít vládou. Z hlediska odpůrců těžby je to ale samozřejmě dobře.

Ať tak či onak, lepší by bezpochyby bylo, kdyby se rychle zformovala nová vláda s jasnými představami, které by rozhodně prováděla. Ve skutečnosti víme, že takhle to úplně nebude a že zrovna téma těžebních limitů bude nadále štěpit nejen vládní koalici, ale i jednotlivé strany. Sociální demokracie je typickým příkladem. A přiliš šancí s celou záležitostí nějak rozumně pohnout pochopitelně nemá ani Jiří Rusnok.

Počet příspěvků: 4, poslední 23.11.2013 09:35 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.