Lidovky.cz

Ruské dodávky pro EU ohrožuje íránský plyn

Evropa

  14:49
Írán a Rusko jsou na špici celosvětového žebříčku států s největšími zásobami zemního plynu. Bojují o prvenství. Na potenciálním íránském vzestupu mohou vydělat Turci, kteří jen posílí pro svou zemi slibnou roli křižovatky.

Centrum pro Evropu. Prezident Hasan Rúhání předpokládá, že se Írán může stát bezpečným energetickým centrem pro Evropu. Nebude to ale hned. foto: © ReutersČeská pozice

Hraný entuziasmus Sergeje Lavrova – tak popisuje reakci ruského ministra zahraničí na nedávnou dohodu světových mocností s Íránem analýza americké soukromé zpravodajské firmy Stratfor. Rusko je podle ní ze sbližování Západu s Teheránem značně nervózní. Moskva, která s Íránem dosud čile obchodovala navzdory západním sankcím vůči této zemi, se podle Stratforu ve skutečnosti snažila dohodě, jež výhledově počítá s omezováním íránského jaderného programu a zrušením hospodářských sankcí, poměrně aktivně bránit.

Jde o analýzu s americkým rukopisem ve stylu „přání otcem myšlenky“? Snad, částečně. Faktem ale je, že Írán je potenciálně velkým konkurentem Ruska, pokud jde o dodávky jak ropy, tak plynu. A v případě zemního plynu jsou dokonce právě tyto dvě země na špici celosvětového žebříčku států s největšími zásobami suroviny a soupeří o prvenství.

Nabucco není potřeba

„Nikdo nemůže pochybovat, že Írán je supervelmocí v ropě a zemním plynu,“ prohlásil turecký energetický expert Mehmet Ögütcü podle citace listu Hürriyet. Pokud sankce vůči Íránu skutečně padnou – což ještě není jisté, protože se čeká na finální dohodu –, stane se tamní plyn noční můrou pro ruský Gazprom.

Není divu, že se v minulosti objevily projekty plynovodů jako Nabucco nebo Perský plynovod. Ten první chtěla Evropa, ten druhý sami Íránci. Jedno měly oba projekty společné – počítaly s přepravou suroviny z Íránu do Evropské unie.

Není divu, že se v minulosti objevily projekty plynovodů jako Nabucco nebo Perský plynovod. Ten první chtěla Evropa, ten druhý sami Íránci. Jedno měly oba projekty společné – počítaly s přepravou suroviny z Íránu do Evropské unie. Přispěly by tak k omezování závislosti střední a východní Evropy na Rusku. Nyní ale nebude ani nutné podobné projekty oživovat – spíše se využije již existující potrubí a to, které se v Turecku a Evropě tak jako tak buduje v rámci projektů takzvaného Jižního koridoru.

Megalomanské projekty typu Nabuka či ruského South Streamu jsou již nejspíš v propadlišti dějin, trendem nejspíš bude právě maximální využití stávajících kapacit. Na druhé straně je jasné, že i tak bude nutné investovat miliardy dolarů do modernizace plynárenské infrastruktury. A pokud se má Írán stát klíčovým dodavatelem pro Evropu, může mu to ještě řadu let trvat. Možná ještě déle ale bude Rusům trvat, než své dodávky plynu alespoň částečně přeorientují z Evropy na asijské trhy – především do Číny.

Íráncům by mohly pomoci investice světových firem do tamní těžby ropy a plynu. O podobných plánech se dnes v Teheránu aktivně jedná – list The Guardian uvedl, že veškeré hotely v perské metropoli jsou dnes plně obsazené. Americké a evropské banky budou s financováním nových projektů čekat na postupné rušení sankcí, už nyní ale údajně cítí příležitost švýcarské banky, které by mohly být rychlejší.

Sto let pro Evropu

Velkým lákadlem je jedno z největších nalezišť plynu na světě Jižní Pars – podle některých zdrojů úplně největší, které sdílí Írán s Katarem. Jeho rezervy kolem 50 bilionů metrů krychlových by teoreticky mohly pokrývat evropskou poptávku během 100 let.

Klíčové je v uvažování Íránců slovo „zatím“. A z pohledu umírněných Íránců jde zatím ještě pořád o naději, která se může nebo nemusí naplnit.

Íránci si ale podle všeho uvědomují, že musejí být trpěliví. Prezident Hasan Rúhání loni v New Yorku prohlásil: „Írán může být bezpečným energetickým centrem pro Evropu.“ Zároveň ale třeba ruské televizi Rossija 1 realisticky řekl: „Írán zatím není připraven nahradit Rusko jako klíčového dodavatele plynu do Evropy.“

Klíčové je v uvažování Íránců slovo „zatím“. A z pohledu umírněných Íránců jde zatím ještě pořád o naději, která se může nebo nemusí naplnit. Vzhledem k tomu, že politický systém v Teheránu je postaven na poměrně ostrém soupeření různých frakcí v rámci Islámského státu, není zcela vyloučeno, že tamní konzervativci nakonec slibné námluvy se Západem zablokují. Podobně jako by se je mohli snažit blokovat američtí republikáni. V Kremlu by z toho asi moc smutní nebyli.

Na íránském vzestupu mohou vydělat Turci, kteří jen posílí pro svou zemi slibnou roli křižovatky pro dodávky plynu mezi Blízkým východem, kaspickou oblastí, Ruskem a Evropou. Expert Mehmet Ögütcü se ale domnívá, že časem se může i Turecko ve srovnání s Íránem jevit jako ten slabší partner.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.