Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Ruská ekonomika a plyn: Zhasnuté světlo na konci tunelu

Evropa

  18:41
Rusko je schopné ovlivňovat vnitřní politiku řady evropských zemí. Pokud však Evropa zůstane vůči němu jednotná, Rusové nic nezmůžou. O to důležitější je soubor pravidel a předpisů striktně upravujících liberalizovaný evropský trh s plynem a elektřinou.

Rusko, Ukrajina, plyn foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

V padesátých letech se vyprávělo o babičce, která po vstupu do pracovny předsedy Místního národního výboru vysekla vzorný árijský pozdrav. Předseda vyskočil ze židle: „Co to děláte, nepoznala jste, že je nová doba?“ „Ale ano, ale vás jsem poznala taky!“ suše na to babička. Je až děsivé, jak se situace v dějinách opakují. Dnes by asi babička zahlaholila: „Čest práci!“ Přinejlepším.

Ještě děsivější je, že po čtvrt století od „nabytí svobody“ se opět začíná ve střední Evropě šířit ruská rakovina. Ne snad, že by názory a nálady místních obyvatel začaly významněji směřovat na východ, spíše naopak – a nejen díky Ukrajině. Lidská paměť sice slábne, ale hrůza ze vzpomínek na organizované poklonkování Sovětskému svazu přetrvává.

Inklinace k zájmům Kremlu

Horší je to s tou částí místní politické reprezentace, která čím dál více inklinuje k zájmům Kremlu. Pouze Polsko si udrželo rezistenci vůči masivnějšímu ruskému vlivu, zaplacenou ovšem v minulosti mnohem tragičtějšími historickými událostmi. Současná česká, slovenská i maďarská věrchuška se zdá být hypnotizovaná Ruskem a jeho vedením.

Současná česká, slovenská i maďarská věrchuška se zdá být hypnotizovaná Ruskem a jeho vedením

Českého prezidenta Miloše Zemana zahraniční média označují za „mluvčího Kremlu“, slovenský premiér Robert Fico se netají odporem k evropským sankcím vůči Rusku a maďarský premiér Viktor Orbán kolaboruje s ruskými nacisty (nacista je zkratkou slova nacionalista, a kolaborace od latinského colabore, tedy spolupracovat).

Je-li to z hlouposti, finanční zainteresovanosti, nebo vlivem dostatečného množství kvalitních kompromitujících materiálů, je těžké říct. Všechny tyto kategorie totiž ruské rozvědky historicky zvládaly – a zvládají – výtečně. Z osobního přesvědčení to rozhodně není.

Nátlak na Balkán

Článek píšu 26. února – den po „výročí“ komunistického puče v bývalém Československu a dva dny po veřejném prohlášení šéfa Gazpromu Alexeje Millera, že si Ukrajina nepředplatila zemní plyn, a tudíž jeho dodávka bude zastavena. Současně podotkl, že by ostatní evropští odběratelé závislí na tranzitu přes Ukrajinu mohli v důsledku toho pocítit snížení dodávek plynu.

Pokud tuto větu přeložíme do méně diplomatického jazyka, dozvídáme se, že Ukrajinci plyn nedostanou, a tudíž si budou přikrádat z dodávek „pro ostatní evropské odběratele“. Vedle toho, že takové vyjádření je zcela nekorektní, je současně i zcela irelevantní. Několikrát jsem zmínil, že Gazprom neví, kolik plynu do soustavy na Ukrajině posílá, neboť mezi Ruskem a ní neexistují žádná měření průtoku plynu.

Rusko vyvíjí nátlak na Balkán, přesněji na Bulharsko a Rumunsko, aby po propojení nového ruského plynovodu s tureckým systémem umožnil obrátit přepravu ruského plynu z jihu na sever

Domnívám se, že Gazprom, či spíše Kreml, očekával standardní průběh evropského zimního počasí – jednu desetidenní arktickou periodu na začátku ledna, druhou pak v polovině února. Jenomže únor skončil, a na mé zahradě vykvetly trsy bledulí. Mráz tedy nepřišel ani z Kremlu.

Globální oteplování sehrálo s ruskými plány divnou komedii. V tomto případě ani tolik nejde o Ukrajinu či o členské státy Evropské unie ve střední a západní Evropě jako o nátlak na Balkán, přesněji na Bulharsko a Rumunsko, aby po propojení nového ruského plynovodu s tureckým systémem umožnil obrátit přepravu ruského plynu z jihu na sever. Jenže mráz abys letos pohledal… Takže lépe zahrozit aspoň teď než vůbec.

Zastaralé pojetí diverzifikace

Druhým, možná koncepčně důležitějším počinem bylo vyjádření Evropské komise (EK) o vůli vytvářet společnou energetickou politiku ochraňující EU před ruským vydíráním. Trvalo více než rok, aby byly návrhy tehdejšího polského premiéra Donalda Tuska vyslyšeny. Jedinou Tuskovou myšlenkou, kterou EK odmítla, byl společný „evropský“ nákup ruského plynu, s čímž souhlasím, protože by v současných podmínkách neměl žádný smysl.

Diverzifikace, kterou mnozí evropští i američtí politici často zmiňují jako základ pro strategickou ochranu Evropy, je dosud chápaná v intencích názorů osmdesátých a devadesátých let 20. století

Je zřejmé, že ruská politika je schopná ovlivňovat vnitřní politiku řady evropských zemí, což také činí. Pokud však je Evropa vůči Rusku jednotná, nezmůžou Rusové nic. Jsou totiž navzdory všem Eurasiím ekonomicky mnohem slabší než euratlantická zóna – hovoří se o slabé patnáctině ekonomického potenciálu. Rusko tedy již není velmocí jako za bipolárního světa.

Diverzifikace, kterou mnozí evropští i američtí politici často zmiňují jako základ pro strategickou ochranu Evropy, je dosud chápaná v intencích názorů osmdesátých a devadesátých let 20. století. Tehdy to bylo jednoduché – počet importních kontraktů byl omezený, a proto bylo možné sledovat, kolik plynu a odkud do národních plynárenských soustav vtéká. Dnes jsme na základě obchodních měření schopní identifikovat fyzická množství plynu od různých producentů, jenže liberalizace evropského obchodu se zemním plynem neumožní sledovat, kam směřuje dál.

Problém plynových elektráren

Zmínil jsem v minulosti změnu ruské obchodní strategie, proto jen stručně shrnu. V EU fungují desetitisíce (?!) samostatných obchodníků s plynem, přičemž jejich určitý počet je buď vlastnicky, nebo ekonomicky propojen s ruským exportérem. Plyn, který sami dovezou, si dvakrát či třikrát mezi sebou přeprodají – a nemusí to být v rámci jedné členské země EU –, tudíž výsledný produkt nabízený konečnému spotřebiteli neobsahuje informaci o původu plynu, jenž mu je dodáván.

Ukázalo se, že provozní režim plynových elektráren se neslučuje s očekávanými ekonomickými výsledky

Je to stejný princip, který byl u nás využíván při transformaci lehkého topného oleje (LTO) na motorovou naftu. Kromě toho má tato koncepční obchodní změna ruské politiky ještě jednu odnož, k jejímuž pochopení je však třeba mít následující informaci.

Koncem devadesátých let 20. století a v prvních pěti letech 21. století lze v Evropě zaznamenat boom výstavby plynových elektráren. Ukázalo se však, že provozní režim „superšpičkového“ zdroje se neslučuje s očekávanými ekonomickými výsledky. Krytí odběrových špiček spotřeby elektrické energie zůstalo na levnějších uhelných elektrárnách, proto majitelům plynových elektráren nezbylo, než je odstavit z provozu.

Stejná pravidla

Za situace, kdy plynové elektrárny představují pro jejich majitele ekonomickou zátěž, přicházejí různé finanční skupiny z členských zemí EU, o nichž se však ví, že jejich hospodářské i lidské vztahy k Rusku jsou nadstandardní, a nabízejí odkup plynových elektráren.

Na první pohled se zdá, že tito investoři mírně zešíleli. Nezešíleli. Po změně v systému emisních povolenek, která zanedlouho postihne zejména uhelné elektrárny a teplárny, se plynové elektrárny opět stanou aktivní složkou evropské výroby elektřiny. Máte-li jako nový majitel dohodnutý kontrakt na dovoz laciného plynu z Ruska, pak Gazprom bude v EU ovlivňovat nejen dodávky plynu, ale i výrobu elektřiny.

Ruské, či s Rusy asociované obchodní firmy působící na území EU podléhají a budou nadále podléhat stejným pravidlům jako ostatní obchodníci

Situace je sice vážná, ale nikoliv bezvýchodná. Řešením jsou přísná pravidla pro fungování liberálních trhů s plynem a elektřinou v rámci EU. Klíčovými slovy jsou „odpovědnost dodavatele“ a „sankce za porušení pravidel“. Ruské, či s Rusy asociované obchodní firmy působící na území EU podléhají a budou nadále podléhat stejným pravidlům jako ostatní obchodníci. Nastavení těchto pravidel je cestou k ochraně Evropy před vydíráním producenty plynu.

Za této změněné situace se tedy pojem diverzifikace reálně omezuje pouze na vytváření společného a jednotně řízeného evropského systému plynovodů schopného flexibilně přenášet plyn po celém území EU. Technicky to není problém.

Snaha o marginalizaci Ukrajiny

V případě Ukrajiny jsem nabyl dojmu, že ze strany Ruska a jeho spolupracujících agentů v rámci EU existuje snaha marginalizovat její váhu při exportu ruského plynu. Rusko hodlá letos do Evropy exportovat asi 147 miliard metrů krychlových plynu. Plynovodem Nord Stream teče přímo do Německa zhruba 18, do Finska přichází samostatným plynovodem 3,6 a baltské republiky spotřebují asi 5,5 miliardy metrů krychlových plynu ročně (kromě toho si budují nový terminál pro příjem LNG, takže jejich závislost na ruském plynu bude konvergovat k nule).

Ze strany Ruska a jeho spolupracujících agentů v rámci EU existuje snaha marginalizovat její váhu při exportu ruského plynu

Odečteme-li dodávky do Turecka samostatným plynovodem Blue Flame – necelých 30 miliard metrů krychlových plynu ročně –, pak ukrajinským systémem (tedy všemi jeho evropskými exportními výstupy od Polska přes Slovensko po Maďarsko a Rumunsko) teče asi 91 miliard metrů krychlových plynu, tedy 62 procent celého ruského exportu.

V přepočtu na objem plynu, jenž směřuje do členských zemí EU, je to 83 procent. Takové množství kapacity ovšem žádným novým plynovodem přes Turecko nahradit nelze, takže – ať se to někomu líbí, nebo nelíbí – Ukrajinu z evropské plynárenské mapy vymazat nikdy nebude možné.

Nepravdivý údaj

Jedno upřesnění nakonec. Většina agentur uvádí, že loni se snížil import ruského plynu do Evropy o čtvrtinu. Není to pravda. Tento údaj vychází pouze z objemů poklesu oficiálních smluvních dovozů, nezahrnuje tedy přímé dodávky plynu, určené vlastním či spřáteleným obchodníkům.

Většina agentur uvádí, že loni se snížil import ruského plynu do Evropy o čtvrtinu. Není to pravda.

Jsem proto přesvědčen, že zemní plyn postupně ztrácí v Evropě svou „národnost“. O to důležitější tudíž je soubor pravidel a předpisů, striktně upravujících liberalizovaný evropský trh s plynem a elektřinou.

Přemýšlel jsem, jak co nejlépe charakterizovat současnou situaci ruské ekonomiky, plynárenství nevyjímaje, a dospěl jsem k následujícímu závěru: „Kvůli zhoršující se ekonomické situaci jsme světlo na konci tunelu zhasli!“