Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Rozvod nebo utužené partnerství mezi ČEZ a EPH?

  15:13

Rozhodnutí polostátní energetické skupiny jsou strategicky správná. Otázka vyvstává jen nad tím, kolik ČEZ zaplatí.

Šéf EPH Daniel Křetínský (vpravo) dokázal s vedením ČEZ (vlevo generální ředitel firmy Martin Roman) navázat nadstandardně dobré vztahy již jako manažer J&T banky. foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Prohození aktiv mezi skupinou ČEZ a Energetickým a průmyslovým holdingem není překvapivé, ale je to důležitá zpráva.

Přesně ta zpráva zní: Skupina ČEZ získá od Energetického a průmyslového holdingu (EPH) společnost Energotrans, která dodává teplo z Mělníka do Prahy. Zároveň prodá EPH svůj 50procentní podíl v německé těžební firmě Mibrag. Finanční podmínky transakce nebyly zveřejněny. EPH, jehož vlastníky jsou J&T, PPF (podíl po 40 procentech) a Daniel Křetínský (20 procent), už polovinu Mibragu vlastní. Doly před dvěma lety kupoval společně s ČEZ za necelých 11 miliard korun a na podíl ČEZ měl předkupní právo.

Jenže původně měl EPH získat od ČEZ elektrárnu Chvaletice. Proč nakonec k této již ohlášené transakci nedošlo a vypovídá to něco o změně vztahu mezi ČEZ a EPH?

Problém s Chvaleticemi

Šéf EPH Daniel Křetínský dokázal s vedením ČEZ navázat nadstandardně dobré vztahy již jako manažer J&T banky. Obchody, které společně ČEZ a firmy vedené Křetínským uzavíraly, se zdály být výhodné především pro Křetínského. A jedním z takových obchodů se měl stát i převod elektrárny Chvaletice.

Primárně totiž nešlo o uhelnou elektrárnu Chvaletice, jejíž životnost je vzhledem k emisním povolenkám již jen čtyři roky, ale o dodávky hnědého uhlí, které měl ČEZ k tomuto obchodu přihodit. Podle informací ČESKÉ POZICE šlo až o 25 milionů tun uhlí. Kdo by si taky kupoval tepelnou elektrárnu bez uhlí, když tohoto paliva je na trhu nedostatek a jeho cena stoupá?

V byznysových kuloárech se říkalo, že EPH má od Severočeských dolů, jejichž vlastníkem je právě ČEZ, získat smlouvu na dodávky uhlí nikoli na čtyři roky, ale až na patnáct let. A že ředitel Severočeských dolů Jan Demjanovič odmítá takový konktrakt podepsat, pokud k tomu nedostane písemný příkaz od jediného akcionáře.

Mohla skupina ČEZ dát někomu dlouhodobý kontrakt na své uhlí, když ho sama nemá dostatek?

Mohla skupina ČEZ dát někomu dlouhodobý kontrakt na své uhlí, když ho sama nemá dostatek, když kvůli sporům o cenu s těžařskou skupinou Czech Coal nemá zajištěné dodávky pro své elektrárny po roce 2012? Jak by to ČEZ vysvětloval svým akcionářům? Navíc když hrozilo, že by Křetínskému prodal laciněji, než by pak sám kupoval od vládce Czech Coal Pavla Tykače?

Opuštění tohoto plánu je tedy ze strany skupiny ČEZ logické a správné rozhodnutí. Stejně tak je pochopitelné, že Daniel Křetínský to těžce vydýchával. „Byl z toho zavzdušněný, vnímal to jako podraz, ale objevily se dva důvody, kvůli kterým nešlo obchod uskutečnit. Zaprvé jsme se nedokázali dohodnout na ceně a zadruhé se objevily silné tlaky, že nemáme prodávat ven ze skupiny naše uhlí,“ říká manažer ČEZ, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Vysoké politické riziko v Německu

Německé hnědouhelné doly Mibrag kupoval ČEZ společně s EPH, každý vlastnil padesát procent a měl předkupní právo na druhou polovinu, pokud by se partner rozhodl prodávat. Dovážet hnědé uhlí z Německa do Čech nedává kvůli výši transportních nákladů z ekonomického hlediska příliš smyslu a ČEZ plánoval, že na patě dolu postaví elektrárnu. Jenže růst vlivu zelených v německé politice a s tím spojené plány a úvahy o odstavení jaderných a uhelných elektráren v celém Německu znamenají pro projekt nové uhelné elektrárny u Mibragu příliš vysoké politické riziko.

Koncern RWE se před dvěma roky musel vzdát plánů na výstavbu uhelné elektrárny u sárského Ensdorfu. Stejně tak EnBW odvolalo výstavbu poblíž Mannheimu. Za poslední čtyři roky vzdaly elektrárenské firmy v Německu výstavbu více než deseti plánovaných uhelných bloků. Posledním případem z tohoto roku je situace kolem uhelné elektrárny ve vestfálském Dattelnu. Ta se stala symbolem boje mezi velkými energetickými koncerny a místními občanskými iniciativami. Koncern E.ON plánoval investici ve výši 1,2 miliardy eur a 900 milionů již prostavěl. Stojí 180metrová chladicí věž, kotelna a řada pomocných budov. Jenže ekologové dosáhli žalobami dílčího zákazu stavby. Plánovaná uhelná elektrárna Profen u dolů Mibrag by mohla skončit podobně neslavně.

Je-li pravda, že skupina ČEZ prodává svůj podíl v Mibragu se ziskem, jak obecně uvádí tisková zpráva, jde i zde o velmi rozumný krok. A to nejen čistě byznysově, kvůli německé zelené ideologii, ale i byznysově-politicky vůči Energetickému a průmyslovému holdingu. Křetínský totiž prý trval na tom, že mu ČEZ musí prodat nějaké jiné energetické aktivum, když padl jeho plán na získání elektrárny Chvaletice společně s dlouhodobou smlouvou na dodávky uhlí. A zároveň se v rámci projektu Mibrag ČEZ s Křetínským rozvede, na čemž může vydělat zase jedině ČEZ.

Pozoruhodný rozdíl

Strategicky správným rozhodnutím ze strany managementu ČEZ je i akvizice Energotransu, který dodává teplo z Mělníka do Prahy. ČEZ tím získává dvacetiletý kontrakt od hlavního města na dodávky tepla, a tedy i pravidelné stabilní výnosy (na rozdíl od elektřiny nezávislé na tržních výkyvech). Jedinou otázkou je, kolik za Energotrans ČEZ zaplatí.

Prodával ČEZ před deseti lety pod cenou, anebo nyní nakupuje předraženě?

V oficiální tiskové zprávě cena uvedena není, naopak je v ní poznamenáno, že „další detaily transakce nebudou zveřejněny.“ Podle informací ČESKÉ POZICE zaplatí ČEZ za sto procent akcií Energotransu 14,5 miliardy korun, respektive o dvě miliardy méně, které si má stáhnout formou jakési předčasné dividendy. Jenže před deseti lety ČEZ vlastnil třicet procent Energotransu a prodal tento podíl Pražské teplárenské za půl miliardy. Později se Energotrans dostal do rukou EPH. Nyní si tedy ČEZ kupuje tyto akcie zpět za sedminásobek. Prodával tedy ČEZ před deseti lety pod cenou, anebo nyní nakupuje předraženě?

„Během těch let došlo v Energotransu k zásadní změně v hospodaření společnosti, zřejmě i v důsledku změny cen tepla. Ze ztráty (v roce 2000 na náš podíl připadala ztráta 48 mil Kč) k významnému zisku. Čistý zisk za rok 2010 byl 1,2 miliardy korun. Svoji roli také má, že před deseti lety jsme prodávali minoritu a nyní kupujeme celou společnost,“ vysvětluje sedminásobné zdražení společnosti Energotrans mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Autor: