Rozšiřování osobního bankrotu je nevýchovné

Přerovský exekutor Lukáš Jícha v rozhovoru mimo jiné říká: „Už teď je problém sehnat úvěr na založení exekutorského úřadu, podle odhadů to stojí několik milionů korun. A snížení návratnosti investic na založení a vybudování exekutorského úřadu atraktivitě exekutorského povolání pro zájemce rozhodně nepřidá, což může z dlouhodobého hlediska ohrozit schopnost generační obnovy exekutorského stavu.“

LIDOVÉ NOVINY: Co pro váš úřad bude znamenat snížení minimální odměny exekutora ze tří tisíc na dva tisíce, které nastane od 1. dubna?

JÍCHA: Nemyslím si, že by byly dány podmínky pro její snížení za situace, kdy za poslední rok skončilo více než deset exekutorských úřadů z ekonomických důvodů a tři exekutoři jsou dokonce v insolvenci. Oproti tomu insolvenčním správcům se v roce 2014 odměna zdvojnásobila a navíc ji garantuje stát.

Od 1. dubna 2017 minimální odměna insolvenčního správce bude 22,5krát vyšší než odměna soudního exekutora. Přestože plníme v zásadě stejnou roli administrátora řízení, odměny nám nikdy nebyly valorizovány, přičemž od roku 2001 vše zdražilo několikanásobně, od práce až po poštovné, rozhodujeme ve věcech, které dříve řešily soudy...

Ministerstvo spravedlnosti na nás navíc stále vrší novou a novou administrativní zátěž, která provoz úřadů dále prodražuje. Konkrétně snížení odměn ze tří tisíc na dva tisíce znamená drastický třetinový výpadek příjmů v pásmu pohledávek do 20 tisíc korun, což s ohledem na nízkou vymahatelnost hraničí s rentabilitou vymáhání tohoto spektra pohledávek.

LIDOVÉ NOVINY: Komu snížení příjmů nejvíce uškodí?

JÍCHA: Nejhorší to bude pro nově otevřené úřady, které nemají „polštář“ starých spisů, na které se snížení odměny neuplatní. O neobsazené úřady bude ještě menší zájem než nyní. Už teď je přitom problém sehnat úvěr na založení exekutorského úřadu, podle odhadů to stojí několik milionů korun. A snížení návratnosti investic na založení a vybudování exekutorského úřadu atraktivitě exekutorského povolání pro zájemce rozhodně nepřidá, což může z dlouhodobého hlediska ohrozit schopnost generační obnovy exekutorského stavu.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké to je stát se exekutorem v době, kdy je stav ve špatné ekonomické situaci a stále více vašich kolegů rezignuje?

JÍCHA: Veselé to není. Šel jsem do toho, aby pokračovala 15letá práce desítek lidí a aby našich 200 zaměstnanců v Přerově nepřišlo o práci. Zároveň jsme chtěli zajistit kontinuitu i pro naše klienty z řad věřitelů, protože kdyby úřad po odchodu Tomáše Vrány zůstal neobsazený, přerozdělit v republice 300 tisíc exekucí by byla otázka na příštích deset let.

Věřím, že jako stav jsme ekonomicky nyní narazili na dno a že ministerstvu spravedlnosti dojde, že po nás nemůže jen šlapat. Stálo by za to zvýšit odměnu například u některých složitých a úspěšných exekucí například přiznáním náhrad za některé specifické úkony. Rýsuje se také možnost, že bychom mohli dražit pro insolvenční správce.

Obecně vidím prostor v tom, aby exekutoři dělali i méně konfliktní agendu, třeba ověřování podpisů. Prostě aby společnost věděla, že za exekutorem může jít nejen kvůli vymáhání. Například bychom mohli jménem věřitele posílat takzvané kvalifikované předžalobní výzvy za drobný poplatek. Tím by se mohla ekonomika úřadů stabilizovat a mohla by se zlepšit i naše nikoli zasloužená reputace.

LIDOVÉ NOVINY: V současnosti se ale nezdá, že by politici měli vůli přidávat exekutorům další pravomoci, spíše je cítit snaha je omezovat. Čím to je?

JÍCHA: Je to tím, že zabavujeme soukromý majetek jejich voličům. Ti logicky budou volit toho, kdo slíbí, že bude exekutory omezovat. Na druhou stranu je paradoxní, že souběžně jsou média plněna zprávami, že daňoví exekutoři zabavili daňovým dlužníkům vozidla, a když to čtete, najednou máte pocit, že je dobře, že se to stalo, protože oni okrádali stát.

Ale když dlužník okrádá soukromou osobu, chudák je ten dlužník. To je divné, ne? V devadesátých letech platilo, že nepřítelem společnosti je dlužník, nikoli věřitel. Dnes je to přesně naopak a být věřitelem je skoro ostuda. Dokud se nenarovná vnímání dobra a zla, náš obraz ani postavení se v legislativním procesu nezlepší.

LIDOVÉ NOVINY: Záleží ale asi i na exekutorech samotných, jak budou profesionální a etičtí, ne?

JÍCHA: Jsme nejkontrolovanější právnická profese v Česku. Vědomě se podle mne nikdo žádného excesu dopouštět nemůže. Ve stavu je nás více než 150 a zahajujeme přes 700 tisíc exekucí ročně. Kárných řízení jsou jen desítky ročně. Že se někde v tom kvantu stane chyba, že něco není doručeno, to nejsou zásadní excesy.

Stejné chyby z přehlédnutí dělají soudy i jiné státní orgány dnes a denně. Pracují na nich lidé a i soudní exekutoři zaměstnávají opět jen lidi. Naopak případy takzvaných fingovaných dražeb jsou dnes už jen lidová slovesnost.

LIDOVÉ NOVINY: Máte dojem, že je práce exekutora stižena negativní pověstí?

JÍCHA: Ona vždy byla a bude spojena s určitým stigmatem. Je to podobné, jako když ve středověku kat zároveň popravoval lidi a trhal jim zuby. Záleželo na tom, co jste po něm potřebovali. Podobná je i naše role. Když jste věřitel, pak nás potřebujete, ale když jste dlužník, budete nás nesnášet a budete se nám chtít vyhnout.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou pro vaši pověst nejrizikovější mobiliární exekuce, kdy lidem zabavujete majetek doma?

JÍCHA: Je to kontaktní způsob provedení exekuce, ale zákon jej povoluje, a pokud jej neprovedu, pak se může stát, že budu v kárném řízení popotahován za nečinnost. Mohl bych být odpovědný za to, že třeba nezabavím vozidlo, o jehož existenci z registru vím, a dlužník se ho mezitím zbaví. Osobně na mobiliární exekuce nahlížím jako na poslední možnost.

Není to v žádném případě tak, že by naši lidé jeli za dlužníkem, aniž by dostal šanci zaplatit jinými způsoby. Nejprve obdrží výzvu a exekuční příkaz na účet či na mzdu. Až když se ukáže, že to k ničemu nevede, jede se do terénu. Určitě nejsme v terénu druhý den po nařízení exekuce u běžných závazků ze spotřebitelského styku. Může se to ale stát ve výjimečných případech, kdy movitý dlužník hodně dluží a hrozí, že se rychle začne zbavovat majetku. V takových případech musíme jednat rychle.

LIDOVÉ NOVINY: Je to něco, co jste změnil oproti praxi vašeho předchůdce Tomáše Vrány, který byl mobiliárními exekucemi nechvalně proslulý?

JÍCHA: Myslím si, že mu tato prezentace navenek vyhovovala. Šlo o určitou image a strategií úřadu bylo být hodně vidět v terénu. Zároveň ale přerovský úřad už v roce 2005 začal pořizovat videozáznamy z mobiliárních exekucí, aby měl důkazní materiál v případě stížností. Ve své době za natáčení úkonů čelil hrozbě kárné žaloby, a dnes je povinnost pořizovat videozáznamy dokonce v zákoně.

LIDOVÉ NOVINY: Když vám měl Tomáš Vrána předat úřad, rozhořel se okolo toho dost tvrdý boj. Nakolik vám tato epizoda uškodila?

JÍCHA: Špatné světlo to vrhlo především na Tomáše Vránu, ale bohužel i na náš úřad a na stav jako celek. Zrovna v době, kdy se s ministerstvem spravedlnosti vyjednávalo o snížení našich odměn. Zpětně vzato to ale vnímám jako nutné zlo, které přerovský úřad očistilo od jména a vazby na Tomáše Vránu. Dnes už nikdo neřekne, že jsme „vráňata“, protože se odloučení odehrálo v přímém přenosu. Na druhou stranu, vyhrocené to bylo v půlce března a pak už ne. Úřad byl předán řádně, nebylo to žádné násilné převzetí.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste úřad přebíral, avizoval jste, že se pokusíte image přerovského úřadu výrazně zlepšit. Povedlo se to?

JÍCHA: Věřitelé dnes při vymáhání pohledávek dbají na pozitivní image, což pod jménem Tomáše Vrány bylo čím dál obtížnější. Představoval pro ně reputační riziko. Věřitelé často chtějí, aby exekutor jejich dluhy vymohl, ale zároveň chtějí lidský přístup, aby dlužník zůstal jejich klientem. Tak se o to teď snažíme. A mám pocit, že se to docela daří.

Já osobně jsem třeba začal více komunikovat s dlužníky, což Vrána nikdy nedělal. Stává se, že chtějí mluvit přímo s exekutorem, abych jim něco vysvětlil. Někteří mi nadávají a vyhrožují, jiní se snaží exekuci řešit a pak se lze domluvit. Je to něco jako když před lety na Nově běžel pořad Volejte řediteli. (smích)

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte si, že ta špatná pověst byla nezasloužená? Uvědomoval jste si ji, když jste v úřadu pracoval jako řadový právník?

JÍCHA: Samozřejmě jsem si to uvědomoval, už když jsem byl zaměstnanec Tomáše Vrány. Někdy jsme měli pocit, že si na nás někdo zasedl. Těžko říct. Když se ale podíváte, za jaká kárná provinění byli odsouzeni jiní exekutoři a za co byl stíhán Vrána, pak to byla vesměs pochybení administrativního charakteru.

LIDOVÉ NOVINY: Exekutorská komora ČR dlouhodobě ukazuje na rostoucí problém s vícečetnými exekucemi. Dle statistik je 95 procent exekucí zahajováno proti lidem, kteří už nějakou exekuci mají. Bylo by řešením slučování řízení proti jednomu dlužníkovi u jednoho exekutora, jak navrhuje ministerstvo spravedlnosti v novele exekučního řádu?

JÍCHA: Nesouhlasím s tím. Mám totiž zkušenost, že když vedou na dlužníka exekuce různí exekutoři, nemusí to vůbec znamenat, že pohledávka je nedobytná. Měli jsme mnoho případů, kdy člověk měl „na krku“ sedm či osm letitých exekucí a my jsme dluh přesto vymohli. Každý exekutor postupuje jinak a má jiný přístup k práci.

Může se stát, že dlužník není nemajetný, jen ten majetek není snadné dohledat. A vy můžete mít štěstí nebo být o něco šikovnější než konkurence. Kdyby byly všechny exekuce u jednoho úřadu, tak když exekutor poprvé nic nenajde, povinného zaškatulkuje a u dalších exekucí už dál hledat nebude.

LIDOVÉ NOVINY: Ministerstvo také navrhuje, aby se „marné“ exekuce zastavily po dvou letech, pokud se nepodaří vymoci vůbec nic. Co vy na to?

JÍCHA: To je nesmysl. Vytvořit průtah v řízení na dva roky, ale klidně i pět let, to není pro zkušeného advokáta sebemenší problém. Řízení zabetonujete, lhůta uplyne a exekuce se zastaví. Navíc lidé majetek nejen ztrácejí, ale i nabývají. Exekuce může napadnout za ekonomické krize a po pár letech člověk začne znovu dobře vydělávat. Nebo se vrátí z pracovního pobytu v zahraničí a znovu si otevře účet v české bance. Za svou praxi jsem zažil tisíce případů, kdy se po řadě let najednou povedlo vymoci z dlužníka peníze.

LIDOVÉ NOVINY: Souhlasíte s navrženými změnami, které by rozšířily možnosti pro osobní bankrot ve snaze vrátit lidi z šedé ekonomiky zpět do systému?

JÍCHA: Začneme takto rozšiřovat podmínky oddlužení a potom začnou volat pachatelé trestných činů, proč nejsou rozšiřovány podmínky pro beztrestnost. Je to totéž. Jsme v demokratické společnosti, každý si nese odpovědnost za své závazky sám a nelze říct, že každých deset let si člověk může požádat o oddlužení. To není ani výchovné, ani účelné. Oddlužení se ve své podobě osvědčilo a podobně jako třeba narovnání v trestním řízení, není pro každého. I zde musí být něco za něco.

LIDOVÉ NOVINY: Situaci stovek tisíc lidí v dluhové pasti je však třeba nějak řešit. Jaký máte recept?

JÍCHA: Zavést veřejný registr dlužníků. Kdo bude v registru, nedostane půjčku, nájemní smlouvu, řidičský průkaz. V tom případě si bude každý dávat pozor na své závazky. Pokud budeme jen říkat, dobře, ty ses zadlužil, tak to smažeme, nejenže budou lidé beztrestní, ale budou se tak i chovat. Platební morálka klesne a nedovedu si představit, že kdybych byl vlastník bytu, že bych jej za této situace chtěl někomu pronajmout.