Schvalování rozpočtu na příští rok trochu připomíná starý dobrý seriál o dvojici Pat a Mat. Dalo se to čekat – samotný proces schvalování běžných zákonů je poměrně komplikovaná záležitost a schvalování zákona o rozpočtu je ještě řádově složitější. Nemluvě o komplikovanosti rozpočtu jako takového. Obvykle se mluví o jeho rozsahu kolem jednoho tisíce stran. To je ovšem ve skutečnosti ten nejmenší z možných problémů.
Ještě tvrdším oříškem je rozpočtová terminologie, metodiky výkaznictví a řada dalších věcí, které člověk bez orientace v této problematice nemá šanci dešifrovat ani za rok, natož za čtrnáct dní. Proto se není moc čemu divit, že v tématu plavou nejen noví poslanci, ale i ti, kteří už mají ve sněmovně něco za sebou.
Tak například poslanec a exministr dopravy Zbyněk Stanjura (ODS), který páteční schůzi k rozpočtu uvedl tím, že má připravené pozměňovací návrhy snižující celkové výdaje i celkové příjmy. Jestliže rozpočet je těžký materiál ke čtení, jednací řád sněmovny je poměrně srozumitelná záležitost. Kromě jiného z něj vyplývá, že během prvního čtení zákona o rozpočtu může sněmovna tyto základní parametry buď schválit, nebo vrátit vládě k přepracování. Žádné pozměňovací návrhy předkládat jednoduše nelze. Stanjura by to po těch letech ve sněmovně skoro mohl vědět.
Dvě správné cesty
Co se tedy vlastně dalo a dá dělat? Asi nejčistší varianta by byla, kdyby vznikající koalice Rusnokově vládě rozpočet vrátila k přepracování s jasným zadáním, jak má nový návrh vypadat. Výsledkem by bezpochyby bylo rozpočtové provizorium, kterému se již ČESKÁ POZICE dříve věnovala. Jisté ohrožení důvěryhodnosti České republiky by to skutečně přinést mohlo, ale faktem je, že by tuto situaci zavinil jen nevhodný souběh termínu voleb a lhůt pro přípravu rozpočtu.
Ministerstvo financí by to jistě dokázalo investorům vysvětlit, jako už to například předvedlo, když v roce 2012 kvůli církevním restitucím vyletěl deficit České republiky na 4,4 procenta HDP místo očekávaných zhruba tří procent, a bylo nutné rozhlásit do světa, že česká vláda nezačala zuřivě utrácet, ale jde jen o vliv jednorázového závazku vůči církvím. Financím se to tehdy bez větších potíží podařilo.
Asi nejčistší varianta by byla, kdyby vznikající koalice Rusnokově vládě rozpočet vrátila k přepracování s jasným zadáním, jak má nový návrh vypadatDruhá varianta je přijmout rozpočet tak, jak ho předložila vláda Jiřího Rusnoka, a moc do něho v průběhu schvalování nevrtat ani se ho nesnažit pochopit. Teprve ve chvíli, kdy by byla ustavena další vláda, by došlo ke druhému kroku, tedy k přípravě komplexní novely zákona o státním rozpočtu, jež by byla již v intencích priorit nového kabinetu, ať už v něm bude sedět kdokoli. Rozpočet totiž lze novelizovat a dělá se to docela často. Rozdíl je ten, že novelu smí navrhnout jen vláda. Každopádně novelizovaný rozpočet by již plně odrážel priority nové vládní garnitury a současný sněmovní chaos bychom si mohli ušetřit.
Rozpočet chytré horákyně
Místo toho se nyní pracuje na variantě s pracovním názvem „Chytrá horákyně“. Sice se schválí rozpočet Rusnokovy vlády, ale zároveň bude snaha jej v průběhu druhého čtení a při projednávání ve výborech nějak předělat podle vůle vznikající vládní koalice, o níž se však dosud neví, zda vůbec bude vládnout. Navíc již není v průběhu dalšího projednávání možné měnit celkové příjmy či výdaje, protože ty jsou „zabetonovány“ tím, že prošly prvním čtením; mohou se tedy maximálně přelévat peníze mezi ministerstvy a úřady. Že změny, které budou narychlo navrženy a možná i schváleny, nebudou mít zrovna ohromující kvalitu, se dá očekávat se značnou míru jistoty.
Otázkou je, proč se k této variantě vlastně přistupuje. Vysvětlení zřejmě bude celkem triviální. Z rozpočtového provizoria jde strach, a navíc by se tak dělo v souladu s tím, co říká exministr financí a rodící se hvězda opozice Miroslav Kalousek (TOP 09). Což vznikající koalice, která se zatím shoduje primárně na tom, že nemá ráda Kalouska, asi sotva bude chtít připustit. Kdyby však byl rozpočet schválen, jak leží, s příslibem práce na komplexní novele, jak jsme popsali výše, zástupci koalice by se nevyhnuli kritice, že nic nedělají (přesněji řečeno „nemakají“) a jen bezmyšlenkovitě přijímají, co předložila vláda Jiřího Rusnoka. A to se jim taky nechce.
Z praktického hlediska by obě hlavní varianty postupu (tedy přepracovat rozpočet a podstoupit krátkodobé provizorium, nebo schválit rozpočet a později přijmout komplexní novelu), které jsme výše popsali, byly lepší než to, co se děje nyní. Z politického hlediska je ale asi nejpřijatelnější současná varianta. Sice to nemá hlavu ani patu, ale politika taková občas bývá.